Kdo je ve skutečnosti extremista?!

Senátor Miloš Vystrčil si prosadil svou, což se v našem „právním a nezávislém“ státě dalo čekat. Inu, rozkazy z Washingtonu, v době, kdy USA ztrácí své ekonomické postavení na úkor Číny, se musí plnit! Navíc zde máme odkaz velkého Havla, týkající se dodržování lidských práv, který je třeba neustále připomínat.

Poté, kdy Miloš Vystrčil zapomněl na „povyražení“ do Peru společně se senátorskými kolegy v roce 2014, bude jeho dalším návštěvním místem za peníze daňových poplatníků Tchaj-wan.

Někteří poslanci z řad SPD, KSČM či Trikolory jsou v hlavních médiích díky svým vlasteneckým názorům, které nejsou v souladu s „mašinérií“ NATO a EU nazýváni extrémisty. Těmi zůstanou do doby, než tato média budou skutečně nezávislá. Nejsou ale extremisty pro značnou část společnosti. Ta má jasno. Na otázku, kdo je u nás skutečný extrémista má názor zcela odlišný!

Naštěstí žádná anketa v tomto duchu u nás nebude. V opačném případě by totiž o prvenství svedl urputný „boj“ právě senátor Vystrčil s dalšími kolegy této nepotřebné komory poslanecké sněmovny. V čele s rusofobem Pavlem Fischerem a připravovaným opětovným kandidátem na post prezidenta akademikem Jiřím Drahošem! Následováni o „prsa“ pražským triem zvučných jmen Hřib, Kolář, Novotný, dělající „dobré jméno“ naší země především za Atlantikem.

Naštěstí pro naše skutečné politiky extremisty – Vystrčila a jeho družinu, kteří se v klidu můžou podílet na další „erozi“ České republiky, společnost řeší závažnější téma.

Tím je prohlubující se sekera státního dluhu. Za stavu, kdy je republika po třiceti letech budování světlých zítřků a blahobytu pro všechny občany rozkradena. Pohoršuje se někdo nad skutečností, že letos občané pracují pro „potřeby státu“ nejdéle za posledních 20 let, kdy tzv. Den daňové svobody nastává až 24. června? Inu, vojenské výdaje pro naši expediční armádu v podřízenosti Spojených států utěšeně rostou také. Financování činnosti tzv. politických neziskovek nějaký ten grošík také spolkne. O své se hlásí i finanční oligarchové „menšího formátu“, přátelé to našich pánů ministrů či přímo premiéra. Nejenom pro pány Radima Jančuru či Jiřího Šimáně, alespoň dle našich nezávislých médií, je nyní stát pro občany potřebný!

Má cenu si ale lámat hlavu nad otázkou, kdo ve skutečnosti dluh země, zatím půl bilionu stále ještě „Kč“ zaplatí? Bohužel, to bude jako vždy, řadový občan!
Miroslav Kavij

Řecko bez Evropské unie

Bohužel, tohle je teď jaksi mimo pozornost médií. I při současných starostech s „koronerem“ bychom se měli zajímat o to, co se děje na jihu!

Jediné státy s charakterem a rovnými zády jsou Řecko, Rakousko a Maďarsko. A co zbylá V4? Bezcharakterní poserové, čekající na zázrak!

Řecko varuje, jsme v masové migrační krizi. Řecká vláda včera večer v oblasti kolem hranic s Tureckem vyhlásila výjimečný stav a na hranice vyslala 4. armádní sbor. V pondělí večer řecká vláda cestou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zveřejnila informaci o uspořádání vojenského cvičení na hranicích s Tureckem a důrazně varovala všechny civilisty před vstupem do oblasti, kde vojáci budou střílet ostrou municí. Tato informace byla cestou zaslána i Turecku, jak to požaduje Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE). Řecká policie se ji snaží šířit i na mobily migrantů, které byly lokalizovány kolem řeckých hranic.

Pokračovat ve čtení „Řecko bez Evropské unie“

Léčebné znárodnění

V posledních desetiletích slovo „znárodnění“ téměř zmizelo ze slovníku politiků a úředníků většiny zemí světa. V kurzu byla „privatizace“.

Autor článku V. Katasonov

Byla to doba ekonomického liberalismu, kdy bylo považováno za axiom, že soukromá forma vlastnictví poskytuje větší efektivitu a státní forma znamená neefektivnost. Proto prý je nutné neustále snižovat podíl státu na aktivech ekonomiky a ponechávat mu pouze minimum funkcí v oblasti regulace a kontroly. Letos ale neočekávaně vypukla epidemie koronavirů. Otřásla ekonomikou tvrději než jiné krize.

Je těžké říci, na která odvětví hospodářství tato epidemie neměla vliv. V Čínské lidové republice, kde to všechno začalo, byly podniky hromadně zavírány kvůli karanténě – bez ohledu na jejich význam. V jiných zemích, kde je epidemie menší, podniky a organizace pozastavily provoz a nepracují kvůli nákaze zaměstnanců. A zde nezáleží na průmyslovém odvětví podniku nebo organizace. Pro dozor nad zdravotnickými a lékařskými službami jsou to jen potenciální ohniska číření infekce.

Pokračovat ve čtení „Léčebné znárodnění“

Potápějící se Evropská unie

Evropské unie s rozšiřující se krizí pandemie koronaviru klesá ke dnu níž a níž. Věra Jourová varuje před ruskými dezinformace a užitečnými idioty Evropanů, kteří kvůli zisku šíří dezinformace. Posílá proto pět milionu euro (peníze i našich daňových poplatníků) „nezávislým médiím“, která mohou dezinformace vyvracet.

Europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský na jednu stranu neustále kritizuje naši vládu za její každodenní selhávání, na straně druhé šíří na sociálních sítích, kterak je to právě samotná Evropská unie a nikoliv Rusko, Čína, Kuba a další mimounijní státy, kdo poskytují Itálii a nejvíce zasaženým zemím všestrannou pomoc!

Pokračovat ve čtení „Potápějící se Evropská unie“

Až přijde čas…,

tak si všichni vzpomeňte kdo, jak, kde, kdy aneb jak elity typu Fialy, Stanjury, Halíka, Pavla a dalších budou opět lhát!

Ne každý přistupuje k současné situaci v zemi odpovědně. Samozřejmě, že i mezi prostým lidem se najdou pitomci, ale daleko horší je situace u takzvaných elit a demokratů. Je docela na pováženou, když jakýkoliv vysoce postavený politik prohlásí, že koronavir je dobrý, protože to odnesou hlavně staří a nemocní lidé. Je doslova odporné, když politické elity zneužívají doslova průserový stav k vedení politického boje a jejich propaganda se vlastně snaží o pád vlády v zemi. Místo toho, aby se i elity semkly, tak o to více vedou politický a mocenský boj. Promiňte vážení, ale toto nedělají ani prasata.

Pokračovat ve čtení „Až přijde čas…,“

CIVILNÍ OBRANA

Vzhledem k tomu, že Civilní obrana vznikla v letech 1937, kdy hrozilo nebezpečí vzniku II světové války, byla v tomto období zaměřena na ochranu obyvatel a nebyla zařazena pod tehdejší armádu I. Československé republiky. Obyvatelstvo a i děti ve školách byly připravovány na ochranu před bojovými otravnými látkami k ochraně ochrannými maskami.

Za druhé světové války vzhledem k leteckému napadení byla příprava obyvatel zaměřena na ukrytí v přizpůsobených sklepních prostorech, k hašení vzniklých požárů a poskytování první pomoci.

Z těchto zkušeností získaných ve válce bylo využito při zakládání Civilní obrany po roce 1945. Zjistilo se, že je nutno tuto oblast budovat organizovaně a v prvé části, byla zaměřena hlavně na organizování pomoci při vzniku mimořádných situací jako, byly požáry, povodně, větrné kalamity, infekční onemocnění a havárie, které vznikaly na objektech. Z toho důvodu, byly na tehdejších okresech ustaveny kolem roku 1951 štáby CO ve kterých, byli civilisté, většinou dřívější vojáci z armády. Tato složka byla zařazena pod tehdejší Ministerstvo vnitra. Později byla zařazena jako samostatná součást „Vojska Ministerstva vnitra“ která byla v 60 letech vytvořena k ochraně důležitých objektů národního hospodářství. Byly ustaveny vojskové části jak na tehdejších okresech, tak na krajích a republice.

Pokračovat ve čtení „CIVILNÍ OBRANA“

Vyhrala nezodpovedná zmena

Veci sa hýbu rýchlejšie, ako ich možno komentovať. Apelovať na Matovičov racionálny postup sa zatiaľ ukázalo ako úplne zbytočné. Nielen preto, že mu na to chýbajú intelektuálne predpoklady, ale aj vzhľadom na jeho charakterové vlastnosti. Matovič sa rád a ochotne zbavuje zodpovednosti, preto mu viac vyhovuje byť len figúrkou ako plnohodnotným premiérom a neprekáža mu, že tým mení politický systém z parlamentnej demokracie na prezidentský režim. Veď Matovič aj zloženie vlády dáva na schválenie prezidentke.

Spisovatel
Mgr. art. Pavol Janík, PhD.

V rámci zbavovania sa zodpovednosti Matovičovo OĽANO (53 kresiel) pridalo Sulíkovej SaS (13 poslancov) o jedno ministerstvo navyše, čím SaS posunulo na úroveň Kollárovho hnutia Sme rodina (17 zákonodarcov).

To sú zrozumiteľné signály, že výsledky parlamentných volieb už postupne nikoho nezaujímajú a o všetkom dôležitom sa rozhoduje za zatvorenými dverami – bez ohľadu na prejavenú vôľu občanov.

Matovič sa dokonca verejne odvoláva na prezidentské voľby, ktoré vraj dali Čaputovej silnejší mandát, ako má ktorákoľvek parlamentná strana. To je už naozaj politologické miešanie hrušiek s jablkami, veď hlava štátu je súčasťou výkonnej moci a má jasne ohraničené symbolické právomoci, kým parlament je vrcholným zákonodarným orgánom, ktorý vyslovuje aj dôveru alebo nedôveru vláde.

Sklon zbavovať sa zodpovednosti je najmä v súčasnej situácii veľmi nebezpečný. Voliči rozdali karty v limitovanom rámci straníckej ponuky, čím vedome alebo nevedome odovzdali moc do rúk ľudí, ktorí sa lepšie cítia, keď môžu moc kritizovať, ako ju vykonávať v prospech občanov. Určujúce smerovanie vývoja neovplyvnia ani nekonštruktívne hlasy, ktoré skryto či otvorene hania verejnosť za nesprávne výsledky volieb. To je vlastne len repríza starej anekdoty, podľa ktorej treba vymeniť ľud.

Mgr. art. Pavol Janík, PhD., 15. března 2020

Odsuzujeme útok Američanů na Irák

Americká armáda při nočním raketovém útoku v Bagdádu zabila íránského generála Kásema Sulejmáního a několik dalších lidí včetně člena vedení vlivných iráckých milicí Abú Mahdího Muhandise.

 K zločinnému útoku

Světová rada míru co nejostřeji odsuzuje nedávný zločinný útok Spojených států amerických proti suverénní zemi – Iráku, při kterém byl zavražděn velitel jednotek Íránských revolučních gard Quds společně s vysokými důstojníky irácké armády.

Pokračovat ve čtení „Odsuzujeme útok Američanů na Irák“

Totální vymývání mozků

Historie a současnost očima Vlastimila Vondrušky.

V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.


Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška

Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

Pokračovat ve čtení „Totální vymývání mozků“

Drazí koncesionáři, byl to dobrý rok!

Drazí koncesionáři, Vám děkuji za vše, co se v letošním roce veřejnoprávní České televizi, tedy mně, podařilo. 

Nejprve mi byla koncem června přiklepnuta odměna, stejně jako v letech předchozích, ve výši 2,4 miliónu korun, rovnající se mým deseti platům.

V říjnu mi sněmovna přes počáteční průtahy schválila výroční zprávy o hospodaření a činnosti ČT za roky 2016 a 2017. Ukázalo se totiž nakonec, že všechny součty, nejen dva a dva jsou v pořádku. Překážkou nakonec nebyly ani její údajně začerněné zprávy.

V listopadu jsem byl zaskočen pozvánkou na oslavu padesátých narozenin bývalého šéfa energetického gigantu ČEZ Martina Romana do Londýna. Dlouho jsem přemýšlel, zda se mám na večírek bývalé Toskánské party dostavit. Vědom si, že v čele nestranného a vyváženého média ČT musí být člověk bez poskvrny. Jenže nebýt ve společnosti tak významných osobností jakými jsou exministr Mirek Topolánek či šéf karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška, se mi zdálo být urážkou.

V prosinci jsem byl nejprve trochu zaskočen, když můj sedmimiliardový rozpočet televize na rok 2020 podpořili jen dva radní ČT. Jsem ale přesvědčen, že současný negativní postoj zbývajících třinácti se v novém roce změní. Vždyť zástupci ostatních parlamentních stran chtějí mít také své stále místo ve vysílání mé, tedy Vaší, televize.

Drazí diváci, neskrývám, že jednou z mých priorit v příštím období je navýšení Vašich daní ze současných měsíčních 135 Kč o pár drobných navíc pro další zkvalitnění vysílání.

A tak závěrem přijměte ještě jednou mé poděkování za Vaši dosavadní přízeň, kterou opět nezklamu. Ani se mi nechce věřit, že mé nemovitosti ve stověžaté matičce zemi prý pomalu atakují magickou hranici 100 miliónů českých korun.

Do Nového roku přidávám moji milí koncesionáři doporučení, které jste mohli zaslechnout v živém vysílání na facebooku na stránkách Stardance: „Kdybych mohl vzkázat něco našim divákům, doporučil bych jim, aby až půjdou k volbám a budou volit ty, kteří je zastupují, měli by jim říct, že je Česká televize důležitá. Protože politici nám můžou hodně pomáhat, ale oni nám umí taky dobře škodit. A já bych byl rád, kdyby těch, kteří nám budou pomáhat, bylo v příštích letech mnohem víc, než…“

P. S.: Přeji Vám, pane generální řediteli naší veřejnoprávní ČT, aby diváků sdílejících mé řádky bylo co nejméně. I když poctivější by bylo, kdyby se o Vaše jméno rozšířil seznam osob, o jejichž skalp usiluje fanclub Milionu chvilek v čele s vůdcem a zachráncem českého národa Mikulášem Minářem. Ve vašem případě by byl jejich požadavek skutečně oprávněný!
M. Kavij

Cirkus na téma „stalinismus“ jako zbraň hromadného ničení

(Vystoupení na mezinárodní konferenci v Petrohradě u příležitosti 140. výročí narození nejpopulárnější osobnosti Ruska všech dob Josifa Vissarionoviče Džugašvili – Stalina)

Stalin si prý potrpěl na vlastní kult. Pak by však jistě nechal kanonizovat i pojem „stalinismus“. Ten se však narodil jako hanlivá nálepka. Jen tak koluje dodnes. A výlučně v podání všech, kdo nenávidí samu sovětskou moc – a ne jenom jejího lídra v dobách, kdy brala šturmem nebesa a čelila za to kruté pomstě.

Mohutné billboardy po celém městě zvali na setkání u příležitosti 140. výročí narození Stalina

Kde se ta zášť vzala – a čeho všeho se neštítila – věděl už Edvard Beneš. Řádky, z nichž budu citovat, vyšly poprvé v létě 1942 v Londýně – víc než půl roku před Hitlerovým debaklem u Stalingradu. Základem knihy, nazvané Demokracie dnes a zítra, jsou navíc Benešovy přednášky na univerzitě v Chicagu od února do června 1939. V Británii, která nás zradila v Mnichově, se cítil jako na trní. Už v Chicagu popsal plasticky to, jak se západní stavěly k Moskvě i poté, co porazila Trockého plány „exportu revoluce na bodácích“ – a převratnou modernizaci země spojila s politikou, usilující o včasné spojenectví proti fašismu a válce.
Jakmile se „po roce 1930 ukázala možnost spolupráce se Sovětským svazem“ (coby „rozhodujícím činitelem v boji buržoazních demokracií s autoritativními režimy“) – stojí v Benešově knize – vypukla „neostřejší propaganda o vnitřní situaci v Rusku, spojená s útočnými akcemi proti všem, kdož se dívali na komunismus liberálněji a hledali s ním soustavnou spolupráci… Ruský komunismus byl světu předváděn v nejhorších barvách… soustavně šířenou hrůzou, že zavede teror protiburžoazní, vyvraždí všechny příslušníky středních vrstev, zavede panství luzy a učiní konec dnešní západoevropské kultuře.“

A právě to přivedlo „mnohé z rozhodujících činitelů západoevropské buržoazie“ k domnění, že „mají volit mezi fašismem a sociální revolucí“. „Byli prostě ochotni nechat padnout měšťanskou demokracii a použít ke své záchraně autoritativnějších režimů… Od roku 1932 všecky konzervativní elementy buržoazní demokracie téměř bez výjimky hledaly útočiště v kompromisování s fašismem proti komunismu.“

Celoročně nosí domácí i zahraniční hosté květy ke Kremelské zdi hrdinů k soše J. V. Stalina

Hybridní válka proti „stalinismu“ trvá už skoro sto let. Být jenom věcí gážistů kapitálu, vyláme si zuby už dávno. Dosáhla však cílů, nedostižných ani pro stovky nacistických divizí a jaderné vyděrače. Dokázala to jen proto, že byla a je vedena nejen proti našemu hnutí, ale i přímo z jeho řad. Trockij se na prahu války neštítil ani uřvané agitace, sázející proti „stalinismu“ na nacistickou agresi. Parta jeho stoupenců v USA se – právě kanonádou na „stalinismus“ – snažila zmařit protihitlerovskou koalici s Moskvou. To z ní se pak vyklubala i první generace „neocons“ (neokonzervativci – pozn. red.), jejíž dnešní dědicové se snaží svrhnout i Donalda Trumpa. Trockistické předivo, válčící proti „stalinismu“ v západní Evropě, sponzorovaly napřed anglosaské „služby“, pak abwehr a gestapo, a po válce znovu americká a britská špionáž. 40 miliónů franků mu přihrál i Robert Schumann, zvěčněný coby „praotec evropské integrace“. Když už měl „Protektorát Böhmen und Mähren“ na kahánku, dal veřejná prostranství oblepit obludnou Stalinovou karikaturou. Stál pod ní nápis „Nepřítel číslo 1“.

Pokračovat ve čtení „Cirkus na téma „stalinismus“ jako zbraň hromadného ničení“

Germáni a Slované…

Hmmm, svatá pravda! Pokaždé, když se Rusové podívají do Stalingradu, dnešního Volgogradu, tak musí vidět, že to bylo místo, kde došlo k obratu celé druhé světové války, ale především to bylo místo, kde byl ukončen plán na vyhlazení slovanské rasy z povrchu země.

Neustále se hovoří o židovském holokaustu, ale že Německo v Rusku provádělo holokaust mnohem větší, holokaust slovanské rasy, o tom se mlčí. A to je chyba.

Po skončení první světové války plánoval Berlín velkolepý plán „GENERALPLAN OST“ na etnické vyčištění evropské části Ruska od slovanské rasy a vysídlení slovanských národů z Evropy za Ural, kde měli Slované jako otroci až do vymření pracovat v dolech, ze kterých by Říše zdrojově zajišťovala budování projektu „Germania“. Evropská část Ruska by byla zcela zbavena původního obyvatelstva. Rusové měli skončit v plynových komorách stejně jako židé a pozemky měly být rozdány za odměnu německým vojákům a dosídlencům z Říše.

Projekt Generalplan Ost měl být „mistrovským“ dílem realizačního týmu Reinharda Heydricha. Na jeho konečnou realizaci nedošlo jen díky obrovské oběti sovětských obránců Stalingradu.

Jenže už během německého tažení byly jednotlivé prvky Generalplan Ost realizovány na úrovní „čistky území“ od ruského obyvatelstva, na což dohlížel osobně právě Heydrich.

Etnické vyhlazování prováděly jednotky SS, které šly těsně za wehrmachtem ve druhém sledu a frontovou linií. Jenže ani wehrmacht nebyl bez viny, protože celé vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí, protože wehrmacht nechtěl za svými zády centra odporu Rusů.

Obsazované Rusko bylo pro německou armádu tak rozlehlé, že armáda neměla dostatek mužů, aby mohla za sebou nechávat okupační jednotky, které by dobyté vesnice a malá městečka mohly kontrolovat. Wehrmacht proto vesnice kompletně srovnával se zemí. Dobře je to vidět na dobových filmových záběrech wehrmachtu hlavně z roku 1941. Proto bylo zastavení wehrmachtu před Moskvou a posléze u Stalingradu tak důležité. Bez vítězství Rusů u Stalingradu by dnes nebyla ani Česká republika, ani Slovensko, ani Polsko, a hlavně nebyly by naše slovanské národy.

A ti, kteří nám takový osud chtěli dopustit, zrádci z Velké Británie, Francie a Itálie, dnes poučují Ruskou „demokracii“. Znovu se opakují chyby slovanských národů.

Znovu se dostávají pod křídla Západu, který se pokusí slovanské národy zničit, přeformátovat, tentokrát ne válečně, ale migračně. Německo opět velí slovanským armádám, znovu se slovanské národy staví proti Rusku, které zachránilo naše národy před genocidou v rámci programu Generalplan Ost.

I dnes zažíváme takový projekt. Generalplan Islam. Nasunování muslimských migrantů do Evropy, do společnosti, do školních tříd… Opět nám Západ diktuje osud a úděl, a co je nejvíce hrozivé, opět v tom údělu není budoucnost pro slovanské národy.

Zrádci národa promítají našim dětem propagandistická videa o dobrotivých džihádistech v Čečně, našim dětem je vnucována inkluze s dětmi Arabů.

Média přináší programovací články o tom, že Islám je tolerantní. Největším zabijákem národů je čas. Čas vede k zapomínání, národy zapomínají na procesy a události minulosti, a proto budou nuceny si je zopakovat. Jenže tentokrát už nemusí přijít na pomoc Stalin nebo obránci Stalingradu. Tentokrát slovanské národy mohou zaniknout v tichosti a dokonce – z vlastního rozhodnutí!

Ing. Jaroslav Ivanič, Spišská Nová Ves

(A metér jen připomíná slova revolucionáře, velkého zpěváka a Porubského barda Statise Prusalise: Ne! Ne! Nezapomeň! Řekla mi máma, když jsem byl kluk. Ne! Ne! Nezapomeň! Paměť je prevít, a je jí to fuk!)

Václav Havel alias Ferdinand Vaněk

Václav Havel, jehož osmé výročí úmrtí si v těchto dnech připomínají jeho obdivovatelé, patří k nejkontroverznějším a nejrozporuplnějším osobnostem v historii našeho státu.

K postavám, jehož jméno je spojováno s mnoha přívlastky. K politikům kázajícím vodu, ale plnými doušky pijícím víno. Humanista, snažící se za svého života oprostit od svého nechvalně známého výroku „humanitárního bombardování“. Mírotvorce, obdivující v prosazování řešení mezinárodních konfliktů politiky formátu Madeleine Albrightové, nazývanou krvavá balkánská řeznice a George Bushe staršího – amerického prezidenta a šéfa CIA. Šiřitel demokracie, který v bitvě o prezidentský stolec pro dosažení maximální slávy se dokázal nekale vypořádat postupně se svými politickými soky Alexandrem Dubčekem a Miroslavem Sládkem. Restituent – snící o navrácení pražských nemovitostí jeho rodiny, jehož se mu záhy po převratu dostalo. Moralista nejen ve vztahu ke své manželce a jeho milenkám. „Hýčkaný“ disident a obhájce lidských práv, který pro pomíjivou slávu spojenou s finančním profitem dokázal kolaborovat ve prospěch tehdejších západních mocností.

V porovnávání se všemi prezidentskými předchůdci zůstalo dalším generacím
po Václavu Havlovi víc než žalostné dědictví. Rozbitá, rozdělená země, následně zavlečená do válečného agresivního uskupení NATO pod hlavičkou USA. Koloniální země v ekonomické podřízenosti Německa. Zesilující snahy páté kolony vedoucí ke zrušení Benešových dekretů a navrácení zkonfiskovaného majetku šlechtickým rodům. Hořká pachuť uměle vytvořeného kultu osobnosti. Občansky rozvrácená společnost s přetrvávající blbou náladou, ztrativší vůli být národem, jejíž součástí je konzumní člověk. Ve městech byznys lavičky nesoucí jméno Václava Havla, stávající se na mnohých místech terčem vandalismu.

Mirek Kavij

(Poznámka metéra: „Kdo neplní svoje sliby dané přísahou národu, nezaslouží si jeho úctu ale jen opovržení!“

Největší lži Havla

Existují výroky, jež jsou v přímém rozporu s realitou obyčejně nazývající se lži. Přinášíme připomenutí ukázek z projevů Václava Havla, abychom si připomněli, jak to s tou pravdou a láskou ve skutečnosti vypadá.

Listopad 1989 – Letenská pláň
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte.

V prosinci 1989 před volbou prezidenta
Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.

Z balkonu Melantrichu 1989
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.

17. 12. 1989 v Československé televizi
V budoucnu se, podle mého mínění, musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes.

Jindy v prosinci 1989
Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.

1. 1. 1990 v Novoročním projevu
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají.
Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat…

23. 1. 1990 při projevu ve Federálním shromáždění
Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami; republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.

V dubnu 1990 ve veřejném projevu
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout…
Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!

Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů
Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od NEekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně.
Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v této chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Jindy v roce 1990
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.

29. 6. 1990 ve Federálním shromáždění
Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“

To jsou autentické ukázky z projevů kolaborantského Havla. Od roku 1989 jsme k totalitě blíže než kdykoli jindy v minulosti. Malá připomínka toho, koho jsme to ve skutečnosti měli za prezidenta.)