ODS ztratila paměť?!

Tak nám poslanec ODS Jan Skopeček dočista ztratil paměť. Alespoň podle jeho výroku pronesený 9. července v Duelu TV Seznam k poslanci KSČM Leo Luzarovi: „Řekněte mi, kdo z ODS krade, jinak je to na trestní oznámení.“

Přestřelka plná emocí se v uvedeném pořadu točila kolem zákona Nezaplacené podniky privatizované v letech 1992 – 1998, který PS PČR schválila 6. června tohoto roku.

Jan Skopeček zřejmě ztratil ale i sluch a zrak. Jinak by při jeho projednávání na půdě PS slyšel jednotlivé kauzy, díky jejichž záhadným prodejům, převodům a privatizacím stát přišel o finanční částku, která by zcela smazala výši současného státního dluhu. Stejně tak by si již dávno přečetl dlouhý seznam kauz a zprivatizovaných podniků, včetně hlavních aktérů, „kolující“ po internetu více než deset let. Dluhu, do kterého republiku dostaly povětšinou pravicové strany, střídající se u žlabu jako prasátka a který bude státu víc než přítěží možná déle než dalších třicet let.

Pro úplnost zbývá dodat, že Skopeček není jediný, komu již paměť neslouží. Stejně jsou na tom nejen všichni poslanci jeho strany, ale také stran KDU-ČSL, TOP 09 a STAN.

Na závěr malý tip pro aktivistu Mináře „úspěšně“ burcujícího celý národ proti dotačním zlodějnám premiéra Babiše. Možná by dokázal na připravovanou demonstraci na Letné 16. listopadu přilákat více občanů, kdyby její „program“ rozšířil právě o požadavek směřující k potrestání všech, kteří se podíleli na rozkradení našeho státu za uplynulých třicet let.

Jedna dobrá zpráva pro ODS a pravicové strany zde ale je. Při „dokonale ušitém“ právním prostředí je šance na potrestání hlavních aktérů pod pláštíkem kmotrů, lobbistů a dalších vlivných postav více než mizivá. Případ oligarchy Bakaly a „prodeje“ OKD je jen malým příkladem!

Miroslav Kavij

Marné volání – Vojto, Pavle, Kateřino?

Je pozdní čas dlouhodobého nekonání, výsledky voleb od komunálních až po evropské jsou katastrofické! Je pozdní čas, čas rozhodnutí jak dál. Jak dál? Jste v čele strany řadu let a krátce jen Kateřina, byť dlouholetá poslankyně, dříve PS PČR a nyní podruhé a jediná za KSČM v Evropském parlamentu. Ctí ji, že na červnovém jednání dala svou funkci k dispozici. Všechny vás spojuje stejná volba a realizace pouze pragmatické politiky bez komunistické identity, kopírující ideje socialistické internacionály a dvojčete ČSSD.

Počet voličů v době nástupu V. Filipa do čela KSČM, tedy roku 2006, byl 658 328 a v červnu 2019 jen 164 624. To je úbytek 520 704 voličů, tedy 79,13 %! Dubnová a červnová celostranické konference byly bez očekávaného výsledku a ukázaly nefunkčnost a bezobsažnost řízení strany.

X. sjezd KSČM dal V. Filipovi o „fous“ mandát. Ale čas a výsledky jeho práce nejen po několika prohraných volbách mu morálně mandát odebírá. Iniciativu Restart KSČM jste v ÚV označili za protistranickou frakční činnost – asi proto, že jste ji nepochopili či se zalekli zrcadla, které vám nastavuje!

Jde o iniciativu, která usiluje vrátit straně její komunistický charakter jako strany důsledně hájící zájmy a potřeby lidí, kteří vlastní jen svou pracovní sílu – od dělníků po zaměstnance, drobné živnostníky a podnikatele. Jde o iniciativu, která chce důsledně využívat parlament jako tribunu k odhalování egoistických, cizích, protilidových zájmů a k prosazování zákonů ve prospěch spravedlivější sociální a vlastenecké politiky. Jde o iniciativu prosazující neúčast naší armády na zahraničních misích a usilující o vystoupení České republiky z NATO a EU.

Pod vedením V. Filipa strana po desetiletí nedokázala vypracovat nový program strany tak, aby vycházel z konkrétní společenské situace. To je jen další doklad neschopnosti vedení strany, zatíženého pouhopouhým pragmatismem a žijícího jen problémy dneška. Proto ani nebylo schopno zhodnotit období budování socialismu až po současnost na principech dialektického a historického materialismu, což by posílilo sebevědomí celé členské základny!

Závěrem vyslovuji naději, že Ústřední výbor Komunistické strany Čech a Moravy na tomto jednání přijme opatření, jež umožní změnu ve vedení, aby mohlo konečně dojít k resuscitaci celé strany!

Rudolf Košťál, 801 ZO KSČM Praha 1, Otevřený dopis ÚV KSČM dne 29. 6. 2019

Vůdce Milionu chvilek čeká reparát!

Vůdce Milionu chvilek a spasitel českého národa Mikuláš Minář po dobrovolném odchodu ze studií se vydal na novou ušlechtilou pouť. Naučit občany osvojit si základy demokracie, k jejímž pilířům neodmyslitelně patří demonstrace. Více než aktuální v době, kdy po 30 letech obnoveného kapitalismu je demokracie u nás v ohrožení! V čele vlády premiér s minulostí k StB, střetem zájmů, oligarcha a dalšími hříchy, které jsou pro pozici premiéra neslučitelné! Na Hradě prezident mající nálepku proruského agenta, navíc vyznavač komunistické Číny, každodenně pošlapávající lidská práva!

Po prvních „zápočtových“ demonstracích, které se pod hlavičkou Milion chvilek uskutečnily na pražském Staromáku a Václaváku, podstoupil její lídr minulou neděli první zkoušku. Zaplnit po třiceti letech Letnou a přimět premiéra vlády ČR k jeho rezignaci. Zatímco se jeho sok Babiš může pyšnit prosazením slevy jízdného pro seniory a mládež, Mikuláš Minář „dokázal“ dopravit své podporovatele a zájemce na velkolepou politicko-kulturní letenskou show do Prahy zcela zdarma!

A tak alespoň podle médií prý ex-student Minář ve zkoušce obstál. Odhadovaný počet v rozmezí 250 až 400 tisíc účastníků hovoří za vše! Hodnocení hlavních „sponzorů a aktérů“ se ale veřejnost nedozví, ani tak optimistické nebude. Proč přiznávat, že nedělní pokus o sesazení Babiše byl jen plácnutím do klidné hladiny stávajícího zahnívajícího buržoazního rybníka v české kotlině s nulovým efektem?

Do budoucna protagonista Milionu chvilek dobře míněné rady k založení vlastní politické strany využít nechce. Získat 1 500 113 hlasů jak se podařilo vůdci ANO Andreji Babišovi v parlamentních volbách je totiž jiný level! Nespokojeným občanům hlásícím se k Mikuláši Minářovi tak nezbývá, než si počkat na letenský reparát, který je ohlášen na 16. listopad. Vůdce Milionu chvilek získal necelých pět měsíců čas k dokonalému osvojení si scénáře, který se mu dostane od „svých“ sponzorů, jímž tolik leží na srdci české zájmy!

V případě úspěšně absolvované listopadové zkoušky je pravděpodobné, že hlavního protagonistu čeká odměna v podobě osobního celoživotního materiálního profitu. V opačném případě se zřejmě finančně štědrý „sponzor“ poohlídne po vůdci novém, včetně vypracování nového scénáře na záchranu demokracie v Čechách.

Nejen předchozí kauza expremiéra Petra Nečase a Jany Nagyové dává tušení, že zájemců, kteří budou nahlodávat české zájmy ve prospěch cizích mocností je dostatek!

Miroslav Kavij

Štětina blábolí o dvou milionech vyhnaných Albánců

Pokud začneme kontrolovat tvrzení pana (ex)europoslance Štětiny k 20. výročí 78denní války NATO proti Jugoslávii (server Sputnik 25. 3. 2019), kde operoval počtem dvou milionů údajně vyhnaných Albánců z Kosova (!), dojdeme k fatálně jiným výsledkům.

Jak se to mělo s celkovým počtem obyvatel tzv. státu Kosovo, jinak provincie Kosovo-Metohija jugoslávské federace a později Srbska?

Podle nijak Srbům nakloněné Wikipedie mělo Kosovo „sporné území, částečně uznaný stát“ (!) k roku 2018, celkem jeden milion devět set tisíc obyvatel. Takže již podle tohoto oficiálně sděleného údaje chybí panu Štětinovi  rovných sto tisíc obyvatel do jím inzerovaných dvou milionů!

A to neuvádíme stav, kdy v tomto čísle jsou započteni nejen Albánci, ale i Srbové, Černohorci a ostatní obyvatelé Kosova. Kosovo je rozlohou nejvíce podobno našemu Jihomoravskému kraji. Takže podle pana Štětiny se zlosynu Miloševičovi prý podařilo „vyhnat“ veškeré obyvatelstvo Kosova a nezůstal by tam ni človíček.

Nechť, pokračujme dále. Podle téže Wikipedie do poloviny roku 1998 si boje na Kosovu vyžádaly 700 mrtvých a asi 265 tisíc vyhnaných, přičemž národnost vyhnaných není uvedena! Zdroj uvádí též rozpory mezi albánskými a srbskými údaji, přičemž opět není jasno, kterou národnost měl kdo na zřeteli! Tak Albánci uvedli 400 tisíc vyhnaných, Srbové 140 tisíc.

Masakr v Račaku, kvůli němuž byla  bezprostředně spuštěna 78 denní válka NATO proti Jugoslávii, postihl podle téhož zdroje 40 až 45 civilistů – opět neuvedena národnost! Následujícího roku 1999 opustilo Kosovo údajně 200 tisíc Albánců.

Takže, když sečteme veškeré prezentované údaje o „vyhnání Albánců“ z Kosova, jedná se o 465 tisíc Albánců, a kdybychom přistoupili na albánské sporné údaje, tak maximálně 665 tisíc „Albánců“ což jsou neověřené údaje prezentované jednou stranou.

A zde si položme otázku. Kdo nejvíce utrpěl boji na Kosovu? 

Albánci nebo Srbové, jimž byly zapalovány domy, bourány pravoslavné kláštery, včetně památek UNESCO,  a dokonce vykopávány hřbitovy? Nechci tvrdit, že násilí nebylo na obou stranách, ovšem vyprovokováno bylo bandami UCK, placenými  a zásobovanými „bůhví odkud“. A myslím, že je dobře známo ODKUD. Vždyť donedávna i USA vedly UCK v registrech teroristických organizacích, nežli po zásazích „osvícených ministrů a ministryň“ nastal opak…

Jak vypadala statistika národů a náboženství před odtržením Kosova (dle publikace Vlády a vládnutí, Praha 2005) ve federální Jugoslávii, tj. v tehdejším svazu Srbska a Černé Hory?

Albánců bylo ve federaci 17 procent, Černohorců 5 procent, Maďarů 3 procenta, Bosňanů 3 procenta, ostatních (Slováci, Bulhaři, Rumuni, Egypťané, Židé, Makedonci, Řekové) 10 procent a Srbů 62 procent.

Nábožensky to ve federaci Srbska a Černé Hory vypadalo následovně. Pravoslavných 62 procent, muslimů 19 procent, katolíků 6 procent, protestantů 1 procento, ostatních (Židé, grekokatolíci, arménská církev, atd.) 10 procent.

A znovu se ptáme: Jak přišel pan europoslanec Štětina k číslu dvou milionů  vyhnaných Albánců z Kosova? Premiér Hacker z mytického seriálu „Ano, pane premiére“, by prohlásil: „Moc pěkný blábol!“ Zde ovšem jde o moc nepěkný blábol…

Navíc obhajovat, tak jako jistý kníže, pseudostát, jenž Srbové nazývají právem „Lažna država Kosovo“ – Lžistát Kosovo, stát narkomafií, veksláků, ozbrojených tlup považovaných za „armádu“, stát rozřezávačů dětí na orgány i dle soudkyně Carly da Ponte, tento sud prachu Balkánu – to vše je dle mne těžké CHUCPE, není-liž pravda?

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno, příbuzný Srbů, který navštívil Srbsko a pohraničí Kosova těsně po 78 denní válce

Občanům, těm je tu hej

Nebo spíše Pražákům, těm je tu hej, jak napsal dobový císař českého hardrocku František Čech, který se proslavil později i jako poslanec za ČSSD. Díky skrytě pořízené nahrávce z roku 1997, na které poukázal na nekalé praktiky při prodeji pražských vodáren, na tehdejší poměry v parlamentu, ODS a ve společnosti.

Mirek Kavij, autor mnoha trefných článků na našem webu

Nefalšovaná výpověď pro skupinu vyvolených o krásné a beztrestné době rozkrádání majetku z 90. let. Pro tuneláře, podvodníky a kšeftaře nejúspěšnější období restaurace kapitalismu našeho státu.

Dnes, občané republiky, která se stala kolonií Západu, zažívají „kulturní boom“ ve formě demonstrací – kdykoliv, pro cokoliv. Samozřejmě v duchu demokratických hodnot a občanské společnosti!

Současným hitem, spojovatelem a jmenovatelem demonstrací v choreografii spolku Milion chvilek je jméno Babiš – agent Státní bezpečnosti a rozkradač evropských dotací.

Oprávněné tak vyvstává nejedna otázka. Stane se Česká republika pokračováním událostí – majdanů Ukrajiny a Slovenska? Z Ukrajiny se pět let po Majdanu stal nefunkční, vylidněný, rozpadající se stát, nadále ale sloužící k eskalaci válečných vztahů mezi Ruskem a Západem, ospravedlňující k dalšímu navyšování vojenské techniky a vojáků podél ruských hranic k rozpoutání válečného konfliktu na jeho území.

Výsledek Majdanu u našich východních sousedů v podobě odstranění premiéra Fica se dostavil dříve, než počítal scénář. Co na tom, že zápletka ohledně vraždy novináře Kuciaka nemá ani po patnácti měsících pokračování.

Může se ale Babiš zavděčit všem? Na straně jedné premiér začíná naplňovat písemné sliby týkající se nákupů pro modernizaci vojenské techniky podle zadání USA. Aniž by někomu vadilo, že peníze daňových poplatníků v řádech desítek miliard korun budou chybět v rozpočtu našeho státu k financování potřeb občanů! Na druhou stranu si Babiš dovolí z naší nejstarší dálnice „vyhnat“ vojenskou šrotovou techniku našich novodobých osvoboditelů, demonstrující svou sílu při průjezdu naším územím.

Ve hře proti Babišovi (potažmo Zemanovi) za situace, kdy je Česká republika řízena zvenčí, je mnoho neznámých. Kdo a v jaké výši financuje přípravy na Majdan. Jaké jsou důvody k odstranění současné vlády. Jsou jimi obchodní válka v podobě Huawei mezi Čínou a USA, megaobří zakázka v dostavbě jaderné elektrárny Temelín, nebo koordinovaný postoj České republiky v rámci Visegrádské čtyřky k otázce migrace?

Dost možná, že ve hře je daleko více.

Miroslav Kavij

Ruská propaganda za peníze cizí – ukrajinská z kapes daňových poplatníků!

Investigativní novinářka Sabina Slonková, nechvalně spojená s pátráním v kauze Čapí hnízdo opět bije na poplach. Tentokrát sdílí obavy o šíření ruské propagandy europoslancem KSČM Jaromírem Kohlíčkem, který je na (ruském) Krymu a v samotné Ruské federaci díky štědrosti tamních spolků podílejících se na financování jeho cest, více než doma.

Slonková tak současně občanům zavdává možnost položit si nejednu otázku. Kdo stojí za financováním cest europoslance Jaromíra Štětiny a dalších politiků na Ukrajinu, v zájmu koho jsou šířeny zprávy o dlouhodobých snahách ruské rozpínavosti a agrese vůči Ukrajině?

Jsou postoje a názory ministra zahraničí Tomáše Petříčka nejen na adresu Ukrajiny a Ruska, který je navíc štědře placen z peněz daňových poplatníků, v zájmu České republiky nebo USA? Podobně se můžeme ptát i v případě bývalých lidoveckých ministrů Daniela Hermana a Pavla Bělobrádka, kteří tak rádi poklonkují Sudetoněmeckému landsmanšaftu. Je zahraniční politika našeho státu za stavu, kdy volby do poslanecké sněmovny „bojkotuje“ čtyřicet procent voličů a Senát by občané nejraději rozpustili, skutečně vyjádřením přání většiny občanů? Nebo se jedná o řízenou kolaboraci našich vládních elit „zvenčí“?

Není prvotním zájmem předcházejících, ale i současné vlády prosazení vlastních stranických ambicí mající především ekonomický aspekt než obhajoba zájmů a suverenity našeho státu?

Zahraniční politika České republiky, která se před dvaceti lety nejprve nechala vtáhnout do zločineckého Severoatlantického paktu NATO a následně do Evropské unie, je tak uskutečňována v zájmu západních mocností, nikoliv podle představ lidu.

I to je jeden z důvodů, proč se občanům nedostává objektivních a vyvážených informací z veřejnoprávních médií. Za tohoto stavu je na každém z nás, jak v době informační mediální přesycenosti naložíme se zprávami a informacemi z nejrůznějších zdrojů. Bez třídění, nálepkování a upozorňování na jejich nevhodnost.

Miroslav Kavij

Evropská unie, volby a jak to vidí občan – volič?

(Vystoupení na Brněnském odborném semináři, sobota 16. března 2019)

Organizátoři tohoto užitečného semináře zvolili zajímavé, potřebné a aktuální téma. Porcovali a zkoumali ho přede mnou vážené a respektované osobnosti.

Když jsem zvažoval, o čem bych mohl mluvit já, řekl jsem si, že bych mohl zastupovat laickou veřejnost. Interpretovat hlasy, názory a pocity, které slyším u mnoha příležitostí ve straně i mimo ni, zejména však v řadách našich sympatizantů. Mám trošku dojem, že jsme se to jaksi odnaučili vnímat. Že jsme stále více, ke své škodě, nedoslýchaví!

Co si tedy myslí z velké části český občan o Evropské unii? No, rozhodně nic lichotivého!

Postupně se, na základě praktických zkušeností, naučil Evropskou unii vnímat jako takové perpetuum mobile na nesmysly. A to si mnozí mysleli, že nic takového nemůže existovat.

Obhájci EU, ti přesvědčení i ti zakamuflovaní, často tvrdí a zlobí se, že její kritici překrucují skutečný obraz a malují ho černými barvami. Tak jako sprejeři zohyzdí krásný omítnutý dům, podchod či zeď.

Přitom ale mainstreamová média šíří jen bruselskou propagandu. Totéž činí valná část početných neziskových organizací a také tisícihlavá armáda euroúředníků a většina europoslanců a členů jejich družin. Přece nebudou řezat větev svému štědrému chlebodárci. Všude dobře, v Bruselu nejlépe (se platí!).

Průzkumy veřejného mínění – a to i ty, které provádí Eurobarometr – označují Čechy a Řeky za největší euroskeptiky. 69 % Čechů si myslí, že jejich hlas nemá v EU žádnou váhu. Dvě třetiny by preferovaly větší nezávislost a suverenitu země. Jen 33 % občanů vnímá členství v EU výhradně pozitivně a 45 % má k EU vztah neutrální. Ten zbytek, lze předpokládat, je skupina lidí, kteří z toho nějakým způsobem profitují.

Názor na užitečnost EU vyjadřuje i volební účast – 18 procent – druhá nejnižší ze všech! Nižší je už len u bratov Slovákov.

Pokračovat ve čtení „Evropská unie, volby a jak to vidí občan – volič?“

„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti

Převzatý rozhovor s politologem Josefem Skálou

PhDr. Josef Skála, CSc.

Premiér Andrej Babiš obsáhle kritizoval na sněmu hnutí ANO 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly „nevratné škody“, kdy si ODS „nakradla miliardy“ a „ničila celý demokratický systém“. Po „divokých 90. letech“ dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání „tutlalo a legitimizovalo“. Kdy se naše „zdevastované hospodářství“ otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte toto hodnocení?
Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou dírou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.

Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou dírou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.

Českou republiku to oškubává o 750 až 800 miliard korun ročně. Víc než o celou šestinu našeho HDP. Takhle to stojí v nedávné analýze, zpracované hlavní odborovou centrálou. Hromadu cizích zisků, které jsou naší ztrátou, však nevyčísluje ani ta. Například z vývozu mléka či jatečných zvířat – a dovozu masných a mléčných výrobků. Mnohé už tvoří většinu domácí spotřeby. Lepší to není ani v případě dřevní hmoty. Rok co rok se jí exportují milióny kubíků. Ještě víc teď, za kůrovcové kalamity, decimující i zásoby vody a krajinný reliéf. Dovážíme však dokonce i většinu prken a lišt. Frapantní kapitolou je monopol cizích bank. Frapantní byl už pakatel, za nějž ho pořídily. Tvořil jen zlomek hodnoty nemovitostí, v nichž převzaly i bankovní trh a personál. Zmocnily se jich i banky s menší bilanční sumou, než české peněžní domy, které jim spadly do klína. Následky neseme i jako jejich klienti. Záporný úrok, zohlední-li se inflace, nesou i spořící účty a termínované vklady. Lepší to není ani v letech, vykazujících několika procentní růst. Termínované vklady nabízela i socialistická spořitelna. Ten roční vynášel 4 procenta. Nezdaněná a inflací téměř nedotčená. Monopol cizích bank škrtí i domácí byznys. Projekty, nehodící se do krámu cizí konkurenci, nefinancuje z principu. Supům šel naproti i vekslácký kurs místo reálné parity. Nás vyraboval víc, než reforma měny zmrzačené okupací a válkou. Zlatý důl pro cizí parazity kutala i agrese proti české koruně, vedená českou centrální bankou v minulých letech. Stála ji přes dva tisíce miliard. Na jaký kurs a dokdy se dá spekulovat bez rizika, hlásila šejdířům sama. Za cenu vlastní ztráty ve stovkách miliard.

Premiér zvedá prst právem. „Transformace“ skončila gigantickým mankem. Dřívější vládní konstelace tu pravdu blokovaly. Dnes je i v zájmu vítěze voleb, vystaveného tlaku zprava. Tím víc to chce premiéra vzít za slovo – a tlačit na zjištění směrodatných dat. Například skutečné tržní hodnoty kladenských hutí, plzeňské Škodovky nebo ČKD. Klenotů našeho „rodinného stříbra“, než padly za oběť „loupeži tisíciletí“. Byly to kolektivní investice. Práce, úspor a odložené spotřeby. Mozků a rukou řady generací. Tím víc mají právo vědět, kolik by za ně utržil soukromý kapitál. Zvlášť ten s domicilem v Německu, Izraeli či USA. Doba si koleduje i o jinou mapu – klíčových českých odvětví a podniků v časové řadě. Tedy na prahu I. světové války, za „první republiky“, od osvobození do 80. let – a po „sametu“. Jen tak se ukáže jako na dlani, kdo a jak moc zděděné kapacity rozvíjel – a po kom z nich zbyly jen rezaté „brownfieldy“. Té „transformaci“ bude už třicet. Čeká se velká trachtace. Premiér bude z prvních na ráně. Tím víc nabijí i jeho hlavně fakta, která tu demagogii svléknou do naha.

Ilona Švihlíková nemaluje čerty po zdech. „Transformace“ z nás udělala kolonii. V mnohém jsme jí víc, než v c. a k. monarchii. Premiér, který si o „transformaci“ iluze nedělá, by měl rozumět i „cestovní mapě“ z pasti ven. Plánu razantní obnovy ekonomické suverenity a rozvoje. Investiční a komerční strategie, kterou se vrátíme na vlastní nohy. A ne její atrapy, co z našich daní postaví hřiště pro privátní kapitál. Ten, co zbyl v českých rukou, už na suverénního hráče ve světě nemá. Jeho celkový výkon stagnuje už čtvrt století. Z někdejších komplexních vertikál zbyly jen izolované fragmenty. Na roli „gründera“, který je postaví pro dnešní svět, má už jen stát. Včera bylo pozdě.

Pokračovat ve čtení „„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti“

Nakonec jsme se dočkali!

Další aféra s polskými potravinami, tentokrát vývoz hovězího masa z nemocných krav je na světě! Zatímco na Slovensku již před několika dny ministr školství vybídl školy, aby nakupovaly maso jen slovenského původu, naši občané si informaci o dovozu polského závadného masa do České republiky museli přečíst o několik dní později nejprve v „proruském“ internetovém Sputniku, aby o dva dny později se jim tohoto upozornění oficiálně dostalo od ministra zemědělství Tomana.

Co na tom, že ještě tři dny předtím nás stejný ministr ujišťoval, že žádné maso z těchto jatek mimo Polsko nebylo exportováno!!! Znepokojující a zarážející je skutečnost, že informaci vypustil do médií investigativní reportér, který se nechal zaměstnat na jatkách v Mazovském vojvodství, kde tuto nezákonnou praktiku skrytou kamerou natočil. Nechci polemizovat, jak dlouho tento způsob na zdejších jatkách byl ve skutečnosti provozován!

Kromě odpovědi na otázku, proč směrem k veřejnosti náš stát selhal, zůstávají i další neznámé. Například do kolika států a jaké množství se maso skutečně vyvezlo! Původní zveřejněné informace hovořily o vyvezení 2,7 tun masa do 10 států, později do 14 států. Česká republika zatím přiznala dovoz 300 kg, Slovensko 300 kg, Francie 800 kg. Na zbývajících 11 „postižených“ států včetně např. Španělska, Finska, Švédska či Portugalska tak zůstává pouhých 1300 kg!? Není tohle jasný případ dezinformace s cílem uklidnění nálad českých spotřebitelů?

Proč naši občané patří k zemím, kteří se o pravdivosti s vývozem polského masa dozvídají jako poslední?! Nejedná se v případě ministra zemědělství Tomana o jeho selhání, na základě kterého by měl na svůj ministerský post rezignovat?

Tento případ opět potvrdil ono známé, že kapitalismus nemá s lidskostí nic společného. Také vývoz polského hovězího masa z nemocných krav ukázal, že hlavním kritériem firem je dosažení zisku a udržení prosperity. V uvedeném případě bez ohledu na dopad lidského zdraví.

Miroslav Kavij

Karavana táhne dál… do pouště

Z diskuzního vystoupení Karla Klimši na 5. zasedání ÚV, 15. 12. 2018

1) Průzkumům veřejného mínění jsem nikdy (z řady dobrých důvodů) příliš nevěřil. A jakkoli jsou pro nás znepokojující, až ostudné, bral bych je s rezervou i nadále… Kdybych, kdybych neslyšel kolem sebe NÁZORY LIDÍ na nás. Na to, co a jak KSČM (rozuměj její vedení) dělá! Názory, které zaznívají na poradách předsedů základních organizací i na ulici!
Už nějaký čas lidi moc nezajímáme. Mluví o jiných. Velká část z našich bývalých sympatizantů se přiklání k Babišovi a Okamurovi… Všimněte si! Hovoří o jménech, ne o stranách, to je mluví o úloze lídra. Anebo konstatují: VŠICHNI JSOU STEJNÍ, jde jim jen o korýtka, platy, kšefty a dobré bydlo.
Příliš jim jako radikální, levicová, komunistická strana NEPŘIPADÁME!!!

2) To na Slovensku řeší média jiný problém!
Poslanec Smeru Luboš Blaha, svými radikálně komunistickými názory na minulost a události roku 1989, na roli neziskovek a médií, na sílící ofenzívu gayů a lesbiček a ruku v ruce s tím kráčející oslabování tradiční rodiny a lidské normality obecně, na vypjatý genderismus…, LÁME REKORDY POPULARITY!
Podobné vážnosti a oblibě se v reálně levicové části společnosti, napříč generacemi, u nás těší prof. Keller.
Není to k vážnému zamyšlení? Neukazuje to něco? Poslušnou, opatrnou a nevýraznou KSČM veřejnost hodnotí jako méně a méně potřebnou a opouští ji, a levicovým radikálům naslouchá!

3) HODNOCENÍ VOLEB = ten materiál je tentokrát udělaný dobře a vcelku objektivně. Je tam to, co tady říkám já i jiní už mnoho let a mnoho voleb, ale zjevně bez výsledku, bez sebereflexe těch, kterých se to týká. Psi štěkají, ale karavana táhne dál, až se všem ztratí v poušti.
Velmi přesně popsal příčiny setrvalého úpadku strany prof. Oskar Krejčí v povolebním rozhovoru v Haló novinách – doporučuji, přečtěte si ho ještě jednou – ale zase nic! CO VYPLYNE Z TOHOTO HODNOCENÍ?
Odhodlá se strana, alespoň hodinu po dvanácté, k nějakým zásadním změnám a pustí se do záchranných prací? Obávám se, že nikoli a tento orgán bude nadále většinově asistovat na cestě do suterénu.

4) S tím souvisí třeba i složení orgánů budoucího politického institutu.
Myslím, že členy správní a dozorčí rady by namísto soudruha Filipa a soudružek Konečné, Vrzalové, Pěnčíkové, měli být lidé, kteří až dosud, bez valné podpory a zájmu vedení, udržovali úroveň teoretické a vzdělávací práce strany těsně nad hladinou. Lidé typu Luboše Vacka, Jiřího Zeliny, Jiřího Boháčka, Franty Ledviny, Josefa Skály, Jirky Horáka, Franty Švarce, Ladislava Šafránka, Vaška Exnera, Mileny Povolné, Aničky Štofanové. Tenhle institut by měli stavět od základů lidé, kteří k tomu mají vztah!
Ti v materiálu navržení do orgánů institutu jsou, bezesporu, lidé pracovití – koneckonců výsledky jejich práce vidíme na každém kroku – jsou však přetíženi nejrůznějšími funkcemi a zasloužili by si odpočinout.

5) V návrhu volebního programu pro volby do Evropského parlamentu je řada naprosto správných tezí, ale je rozvláčný a ten úvodní název: „70 bodů změny“, se mi nejeví jako příliš šťastný a duchaplný.
Už slyším reakce typu, až ten svůj program – se silami, které budete mít – zrealizujete, tak z té Evropské unie nezůstane kámen na kameni. A k tomu si přičtěte naše „spojence“ v GUE/NGL, kteří velmi často přicházejí s názory a nápady, že nad tím zůstává rozum stát a člověk se k tomu raději nehlásí, jen se tiše stydí.
Bojím se, že nám lidé opět nebudou moc rozumět. Na EU si vytvořili svůj názor, docela jasný, a budou chtít slyšet, kdo ho bude schopen nejlépe reprezentovat a nejdůrazněji hájit.
NA NĚJAKÉ KRASOBLUSLENÍ NEBUDOU ZVĚDAVI! Neúspěch i v těchto volbách – už pátý v řadě – si opravdu nemůžeme dovolit! Bylo by to něco, jako „rána z milosti“.

6) K návrhu volebního řádu pro sestavení kandidátky do EP jen krátkou glosu. Docela rozumím, proč je takový, jaký je. Volit lídra zvlášť, to má vcelku logiku. To další už zavání účelovostí. Snaha omezit rovnou soutěž je na škodu. Vytvářet kategorii kandidátů č. 2 až 6, aby nám je tajné hlasování nemohlo sesypat níže, je neférové vůči ostatním. Ničemu to nepomůže, spíše naopak!

7) A na závěr stručný dotaz
Není sporu o tom, že za všemi MAJDANY, těmi dokonanými i těmi dosud ne zcela úspěšnými – jako je Slovensko (atak na Ficovu vládu) a Česká republika – hlasování o nedůvěře Babišově vládě – plus povyk v ulicích…, stojí rozvětvená chobotnice neziskových organizací.
To byl důvod, proč jsme už na březnovém zasedání ÚV přijali usnesení ve znění: „Stanovit mantinely pro činnost neziskových organizací financovaných ze zahraničí podáním návrhu příslušného zákona.“ Termín: do 31. 12. 2018.
Prosím o písemnou odpověď, jak bylo toto usnesení splněno.

Sociální centrum Klinika – kauza pokračujícího rozkladu státu

Jak se chovat ke státu, ukázala mediálně občanům v minulosti, nejedna vlivná a majetná osoba z podnikatelského a politického prostředí. Z poslední doby připomeňme „uhlobarona“ Zdeňka Bakalu. Ten na výzvu poslanecké vyšetřovací komise zareagoval slovy „prostě nepřijdu“, s nevyřčeným dodatkem pro sebe – trhněte si nohou!

Je možné se z tohoto důvodu pozastavovat nad „humbukem aktivistů“ spojený s exekučním vyklizením žižkovské Kliniky v minulých dnech, mnohým lidem připomínající spíše „doupě“? Daňoví poplatníci tak mohou pouze nevěřícně kroutit hlavou a právem si klást následující otázky. Nač máme soudy, jejichž rozhodnutí nejsou respektována? Nač policii, která nedokáže „vynutit“ uplatnění práva?

Od roku 1989 jsme za mediální podpory mnohých rádoby určovatelů morálky ve společnosti z řad společensky exponovaných osobností svědky vyznávání obrácených společenských hodnot.

V případě podporovatelů „Kliniky“ jedním z nich je i Martin C. Putna, kterého prezident Zeman odmítl v minulosti jmenovat profesorem. Putna je pohoršen jakým způsobem média a zvláště TV Prima dokáží toto „zařízení“ dehonestovat. Podle tohoto pedagoga fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy je naopak Klinika označována jako fenomén, místem které bylo vždy uklizené, úhledné, sympatické a bez drog. Jak vypadal pořádek v tomto centru, je snadné dohledat na mnohých videí umístěných na youtube.

Kauzu žižkovské Kliniky s pozůstatkem komunistické minulosti spojovat nelze. Její příběh je důsledek polistopadové politiky spojené s obnovou kapitalistického společenského systému. Společností s celoživotní perspektivou pro vyvolené, nikoliv pro všechny její občany.

Miroslav Kavij

Jak vypadá diskuse podle Haló novin

    Paní Hrošová potřebovala celou tiskovou stránku Haló novin, aby nám sdělila něco dost málo originálního: My (myšleno asi ti progresivní, reformní, moderní socialisté 21. století) nic. To Stalin. To on je zodpovědný za porážku socialismu, za restauraci kapitalismu, za naše stále se zhoršující volební výsledky a jistě i za současnou sněhovou kalamitu a situaci na D1.

    Všichni ti, kteří v tragédii levice vidí také něco jiného, například permanentní tlak světové buržoazie, agresivitu Západu, zhýčkanost, proradnost a dezerci stranické byrokracie a jiných součástí společenských „elit“, jsou prý tradicionalisté. (Díky, paní Hrošová, za tak vlídné označení, Vaši souputníci nám nadávají daleko hůř.)

    Dalším důležitým odhalením je, že „funkci ústřední a hlavní příčiny vedoucí k porážce socialismu sehrály jeho deformace“!

    Možná by stálo zato vzít při takových soudech v úvahu také skutečnost, že o porážku socialismu usilovaly světové velmoci a jejich přisluhovači už od samého počátku existence Sovětského Ruska, tedy v období, kdy se deformace socialismu ještě nestačily projevit. Ve svém úsilí nikdy světová reakce nepovolila. Intervence, blokády, embarga, vyzbrojení a poštvání nacistického Německa s podporou technických a lidských kapacit takřka celé Evropy proti Sovětskému svazu, studená válka… to vše zřejmě nebylo nic ve srovnání s deformacemi (zcela určitě stalinskými, že).

    A opovažte se, vy tradicionalisté (nostalgici, stalinisté, zabedněnci, Jiří Dolejš jistě rád doplní ze své bohaté zásoby nálepek) sahat nám na Gorbačova nebo dokonce na jeho ideového předchůdce samotného Nikitu Sergejeviče!

    Nic na tom, že dřívější věrný poskok stalinského vedení, horlivý účastník „ježovščiny“ 1937-1938, N. S. Chruščov, prokazatelně zákeřně intrikoval v rámci boje o moc, svou smutně proslulou zprávu předložil až po XX. sjezdu, bez diskuse, bez možnosti vyjádřit se k ní, ale s rychlým přenosem do západních médií a oficiálních míst.

    Není možné nyní rozebírat všechna tvrzení obsažená v tomto paskvilu (k tomu na rozdíl od jiných nebudu mít dost místa, dostane-li se mi vůbec nějakého). Za nejzákeřnější a současně nejhloupější je možno považovat oficiálně neformulované, ale všemi dokumenty té doby prolínající se tvrzení, že lid pod vedením komunistické strany dosáhl obrovských úspěchů ve všech oblastech života sovětské společnosti, vyhrál válku proti hitlerovskému Německu (fakticky však proti celé Evropě), v nečekaně krátké době obnovil hospodářství země a tak dál a tak podobně, a to vše, navzdory Stalinovi, který toto gigantické úsilí mařil na každém kroku. Hloupost? Nebyl to snad, podle vás, vážení destalinizátoři, on který zlikvidoval leninské kádry (jako by k nim sám nepatřil), výkvět armády, nejlepší vědce a umělce. Před válkou se prý dokonce spojil s Hitlerem, který ho ovšem podvedl a zaútočil i přes uzavřený „Pakt Molotov Ribbentrop“. Válku pak prý Stalin řídil naprosto diletantsky (podle globusu, jak vzpomínal váš vážený Nikita Sergejevič a vyvrátili sovětští vojevůdci), takže ho z problémů musela vysekat ta „zlikvidovaná“ elita armády.

    Jistě namítnete, že zjednodušuji a budete mít částečně pravdu. Ovšem Vy, vážená paní, jste s tím začala, na čemž nic nemění ani zahalení se do hávu vědeckosti a používání marxistické terminologie.

    Jaký účel asi dnes má pokračování v této mnoho desetiletí trvající kampani? Zastřít skutečnost, že v době, kterou tak posedle nenávidíte, byl Sovětský svaz na vzestupu, měl ohromný respekt a nespočetně příznivců na celém světě. Takřka vše, na čem dnes Ruská federace přežívá, bylo vybudováno nebo zahájeno právě tehdy. A podkopáno o něco později, když se k moci dostali nedůstojní nástupci stalinského vedení. Toho vedení, na které se samozřejmě nelze dívat nekriticky, kterému je možno leccos vyčítat, leccos je nutno i odsoudit. Ale i posuzovat z hlediska historických okolností, za kterých působilo. Zvláště trapné jsou takové snahy u lidí, kteří se aktivně podílejí na pádu komunistického hnutí v České republice do bezvýznamnosti. Aby zakryli vlastní malost, musí plivat na naši minulost.

    Mimochodem, u ruské levice byste asi dnes vůbec nepochodila s tak omšelými „argumenty“, které omíláte v dojemné shodě s pravicí a pseudolevicí. Otevřením archivů po gorbačovovsko- jelcinovské kontrarevoluci vyplulo na povrch tolik informací odporujících reformisticko-pravičácké propagandě, že je, podle vyjádření velké části ruských historiků a analytiků, zase rychle znepřístupnili.

    Jestli ovšem chcete dále věřit propagandě Solženicyna, Jakovleva, Goebbelse, Conquesta, Brzezinského a jiných matadorů antikomunismu, pak se můžeme těšit na další opravdu hodnotné výstupy z aktivit teoretického zázemí KSČM.

 Ing. Viktor Dinkov, Ostrava

 (Článek čeká marně v redakci HaNo na uveřejnění!)

Lobbistický nebo sebevražedný plán ministryně Maláčové?

Naštěstí pro seniory jsou dávno pryč nápady exministra financí Miroslava Kalouska v podobě zmrazení důchodů na tři roky.
Současný oblíbený i nenáviděný premiér Babiš (libující si prezentací úspěchů své vlády) se může pyšnit i nejrazantnějším navýšením penzí za dobu existence samostatné České republiky, ke kterému došlo v letošním roce. Navíc již nyní provokuje svými úvahami o zvýšení penzí v roce příštím o dalších 900 Kč.
Nelichotivou skutečností zůstává, že výše současných starobních penzí k průměrné mzdě ve srovnání s rokem 1989 procentuálně stále „pokulhává“. Babišova vláda i přes na první pohled skokové navýšení stejně jako vlády předcházející, nedokáže zabezpečit důstojné stáří velké části našich seniorů, které si za celoživotní práci zaslouží.
Předchozí vlády si s reformou důchodového zabezpečení vylámaly zuby. Můžeme jen doufat, že nově vznikající komise k důchodové reformě nevyslyší návrh ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové v podobě povinného soukromého penzijního spoření pro všechny lidi.
Sociálně demokratická ministryně tímto způsobem tak v „přímém přenosu“ požaduje přenést finanční zátěž státu na bedra jejich pracujících.
Ministři, poslanci, stejně jako lidé s průměrným a vyšším měsíčním výdělkem s její představou těžkosti mít nebudou. A ostatní skupiny zahrnující pracující za minimální mzdu v současnosti 13 350 korun, statisíce lidí pracující načerno díky exekucím, mladé rodiny splácející do svého důchodu hypotéky na vlastní bydlení? Ty zřejmě ambiciózní mladou političku nezajímají. Přehodit „výhybku“ ze státu na občany je zřejmě podle ministryně Maláčové tím nejjednodušším řešením. Lze ale veřejně přiznat, že kapitalistický společenský systém se o všechny své občany postarat nedokáže? Navíc, v době, kdy korupce kvete v podstatě ve všech resortech státu, v oblasti výdajů na zbrojení se podřizujeme požadavkům USA – alias NATO, na dividendách mimo republiku odchází ročně částky vyšší než 300 miliard korun?!
     Smutné je, že dříve podobné „nápady“ přicházely z řad ODS a TOP 09, dnes od rádoby levicové ČSSD.
Miroslav KAVIJ

Pravda o jedné polemice

Podnětem k polemice, o níž bude řeč, byl příspěvek Věry Klontza-Jaklové, zveřejněný v Dialogu č. 342.
Krom jiného v něm stálo: „Nevěřte ani Restartu. Bitva předlistopadových papalášů, za kterými stojí pán-bůh-ví-kdo, se nás netýká.“ Logicky to vyvolalo i řadu protestů.
Josef Skála si vzal slovo, teprve když k tomu byl přímo vyzván s. Václavíkem ze Vsetínska i dalšími členy a sympatizanty komunistické strany.

     Z emailu s. Václavíka z 27. 12. 2018: Soudruhu Skálo, zdravím Tě po Vánocích! Věra Jaklová napsala mé známé člence naší (?) strany Ivance … z Moravan u Brna (…) Ivanka mě poprosila o radu, jak Věře odpovědět. Napsal jsem Ivance toto, cituji: Věru Jaklovou znám z M-L Dialogu. V posledním tamějším jejím článku napsala toto: „Nevěřte ani Restartu. Bitva předlistopadových papalášů, za kterými stojí pán-bůh-ví-kdo, se nás netýká.“ Aby bylo jasno, v tomto Věruška kecá. Copak Skála byl jakýsi papaláš?(Václavík pak reprodukuje i kritické názory V: Klontza-Jaklové na politiku KS Číny a ČLR, resp. jejich „neochotu postavit se na stranu pracujících“ v zahraničních destinacích čínských investic a polemizuje s nimi sám).
ZDROJ: http://www.kldialog.cz/2018/12/06/dopis-ucastnikum-celostatniho-setkani-za-obnovu-komunistickeho-hnuti/

     Jen na korespondenci s autorkou článku se tak už nemohl omezit ani Josef Skála. Někteří z adresátů však, jak se ukázalo, obdrželi jen dopisy jedné ze stran. Tím, kdo polemiku změnil na věc veřejnou, byl dvouměsíčník Dialog. O to víc cítíme povinnost rozptýlit nedorozumění, k nimž leckde vedla. Proto jsme se rozhodli zmíněné dopisy zveřejnit v plném znění. V chronologickém pořadí. Přesněji ty, které mířily k více adresátům.

     Odpověď Josefa Skály z 27. prosince 2018:
     Věrka si mesiášské fanfarónství čas od času neumí odepřít. Své „hnutí za obnovu“ (jen „zdola“, jak jinak) vyhlásila krátce předtím, než vyrazila na roční stáž do USA. Udělat to samé kdokoli z nás, jsem si téměř jist, že právě od Věrky schytá zlověstné dloubance, čím že si vysloužil takovou přízeň amerických imperialistů (a bůh-ví-kdo-za-ním stojí). Já se k tomu snižovat nemám ve zvyku. Pojďme raději k tomu, co Věrka hlásá:

Pokračovat ve čtení „Pravda o jedné polemice“

Chvála kapitalizmu

Ľavica často robí veľkú chybu, ak iba kritizuje kapitalizmus. Zvýrazňovaním jeho chýb robí, z ľudí donútených žiť v jeho osídlach, poľutovaniahodných hlupákov.
Niežeby neboli… Cítia sa však byť ľavicovým atakom ponížení. Necítia sa byť hlupákmi… Majú „dobré“ dôvody pre preferovanie kapitalizmu.
A propaganda kapitalizmu masívne, toto ich presvedčenie, podporuje. V zásade sa snaží nasadiť každej nekapitalistickej alternatíve (najmä socializmu a predovšetkým komunizmu) psiu hlavu. Všimnite si snahu spojiť ich s gulagmi (hoci tie vymysleli ruskí cári pre revolucionárov!) , hladomormi (cudne mlčia, že v rovnakom čase, ako na Ukrajine hynuli tisíce, milióny hladom skapali v USA – počas hospodárskej krízy hladom umrelo cca 5-6 miliónov Američanov!, nehovoria o írskom a indickom hladomore, pod vznešenou britskou korunou…). Zvýrazňujú tzv. stalinskú brutalitu, ktorá bola, len slabým, odvarom zločinov Mussoliniho a Franca, koloniálnych genocíd organizovaných Anglickom, Belgickom, Francúzskom v 20. storočí. A najmä sa dištancujú od nacistických zverstiev, akoby ich nefinancovali a sami neboli ich pokračovateľmi (chilské štadióny, vietnamské My-lai, iracký Abú-graib… desiatky, stovky iných).

Pokračovat ve čtení „Chvála kapitalizmu“