Co mají pro mne společného parlamentní volby 2017 a VŘSR?

Nejenom moje profese mě naučila, že maximální objektivitu výsledku získám, když budu zkoumat všechny faktory, nebudu zametat otázky pod koberec, budu zpochybňovat i to, co se jeví jako na první pohled jasné, shromažďovat data a důkazy, hledat analogie, zákonitosti i výjimky, tvořit metodologie, aplikovat je, kriticky hodnotit výsledek. Ten je třeba předložit, ať už je jakýkoliv a to i tehdy, když riskuji, že se mýlím, nebo že mě málokdo pochopí, že všichni nebo většina budou mít jiný názor, že zůstanu osamocená, i když mě zveřejnění takto získaných závěrů ohrozí přímo či nepřímo. Člověk by měl také upozornit a zdůvodnit, když se někdo jiný vydal na chybnou cestu nebo používá špatný postup… Pokračovat ve čtení „Co mají pro mne společného parlamentní volby 2017 a VŘSR?“

Máme na víc, než je ve volebním programu KSČM

Rozhovor Haló novin s Ivanem Hrůzou, čtvrtým na pražské kandidátce KSČM pro sněmovní volby

 

Jste již zkušeným zastupitelem v Praze 6 a zároveň s Helenou Briardovou jste zastupiteli ve »velké« Praze. Jaký je v tom rozdíl?

Pokud jde o formy a metody práce, nenacházím rozdíl. Vedle dosti početného schůzování je nezbytné neustále komunikovat nejen s vlastními voliči, se spolky, ale i s dalšími zastupiteli a aktivní částí veřejnosti. Nejčastěji se na mne obracejí občané, kteří se cítí nějak ohroženi nebo jim v okolí něco podstatného vadí. Mít znalost místních problémů je klíčové. O Praze 6, kde bydlím od dětství, toho vím hodně a mám k informacím blízko. Pokračovat ve čtení „Máme na víc, než je ve volebním programu KSČM“

Kam, kudy, proč a jak?

Úvodní referát soudružky Věry Klontza-Jaklové na 41. pražské teoreticko-politické konferenci „Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci – co a jak dál“ 13. 5. 2017

Kdo se alespoň trochu pohybuje mezi lidmi, jistě potvrdí, že během posledních pár měsíců se velmi změnilo tematické pole debat. Lidé se stále častěji domáhají rozhovorů na téma budoucnosti, vyjadřují obavy z války, použití jaderných zbraní, obávají se ekologické katastrofy, ale také si stěžují na stále se zhoršující životní podmínky svoje nebo svých blízkých, nedostatek času, neutuchající stres, hovoří o strachu o práci, o zdraví. Důchodci žijí téměř bez výjimek na hranici bídy, lidé v produktivním věku frustrovaní, ve stálém shonu plni obav o budoucnost svou i svých dětí. Mladí lidé také téměř bez výjimky hledají alternativy nespokojení se svými perspektivami. Po dlouhé době vyrůstají generace, které nedosáhnou ani na základní standard svých rodičů a dokonce prarodičů. Zároveň je možné ilustrovat, jak tradiční politická nabídka nemá podporu a lidé se snaží ve volbách, pokud se k nim dostaví, preferovat neokoukané, nevyzkoušené tváře, které není možné spojit se žádnou z tradičních stran nebo své naděje obracejí k představitelům nacionální buržoazie. Nespokojenost stoupá a lidé čím dál tím více pociťují krizi systému, o jehož budoucnosti a přínosnosti začínají výrazně pochybovat. Krize systému se prohlubuje každým dnem a také v rámci KSČM je stále intenzivnější dialog, možná i zápas o to, jak dál a proč. Pokračovat ve čtení „Kam, kudy, proč a jak?“

Hořká příchuť květnových oslav

Přidáno v pátek 5. května 2017


      Květnové dny patří oslavám. V květnu slaví pokrokově smýšlející lidé Svátek práce a také si připomínají konec války, kterou vyvolaly ty nejreakčnější formy kapitalistického vládnutí – německý nacismus, italský fašismus a japonský militarismus.
Měla by být stále připomínána podstata těchto dvou významných událostí. Tou podstatou není pouhá vzpomínka, ale uvědomění si, že bez boje proti kapitalismu čeká pracující pouze poroba, otroctví či smrt, ale také devastace planety způsobená nenasytností kapitálu. Pokračovat ve čtení „Hořká příchuť květnových oslav“

Nedívejme se na KLDR očima poraženců!

Přidáno v úterý 2. května 2017


Na celém světě nalezneme jen málo takových zemí, o kterých by se tolik mluví a současně tolik lže, jako o Korejské lidově demokratické republice. Před několika dny jsem se odtamtud vrátil z déle než týden trvajícího pobytu. Chápu, že propaganda proti této zemi je u nás natolik intenzivní a všeobjímající, že při popisu svých dojmů budu obviněn jako placený agent KLDR. V takovém případě bych ovšem nemusel vážit cestu více než 10 tisíc kilometrů daleko, trávit v každém směru dva dny v letadlech a na letištích, a mohl bych ódy na KLDR skládat v pohodlí u svého počítače. Pokračovat ve čtení „Nedívejme se na KLDR očima poraženců!“

K 50. výročí úmrtí Marie Majerové – zboření rodného domu?

Přidáno ve středu 11. ledna 2017


      16. ledna uplyne 50 let od úmrtí národní umělkyně Marie Majerové, která patří k nejvýznamnějším autorům československé pokrokové literatury 20. století. I proto bylo její dílo po r. 1989 odsouzeno k nezájmu a zapomnění. Pokud se o Majerové někdy přece jen píše, bývají to spíše články snižující její dílo a skandalizující její osobu, např. „Bouřlivý milostný život Marie Majerové“ (Novinky.cz, 25. 11. 2013)1), kde ovšem fakta poněkud kulhají za bulvárním nadpisem. To však ještě není nic proti lascivnímu článku „Marie Majerová nebyla vůbec příkladná soudružka“ (Žena-in.cz, 29. 5. 2014)2), kde můžeme v diskusi číst, jak se některé ženy vysmívají ženskému hnutí, což nás nemůže překvapit v době, kdy se i dělníci vysmívají dělnickému hnutí, mnozí socialisté odmítají socialismus a mnozí komunisté komunismus. Pokračovat ve čtení „K 50. výročí úmrtí Marie Majerové – zboření rodného domu?“

60 let neúcty ke Klementu Gottwaldovi

Přidáno ve středu 9. listopadu 2016


Projev s. Lukáše Vrobela na 40. pražské teoreticko-politické konferenci 5. 11. 2016

Vážené soudružky, vážení soudruzi,

připomínáme si dnes život a dílo soudruha Klementa Gottwalda nejen u příležitosti 120. výročí jeho narození, ale současně i v roce 60. výročí XX. sjezdu KSSS, který nedlouho po Gottwaldově smrti udělal tlustou čáru za bolševickou politikou a otevřel cestu tragédii světového revolučního hnutí, jaká neměla v dějinách obdoby. Destalinizace a revize marxistického pohledu na úlohu revolučních vůdců však začala probíhat ještě o něco dříve. Stačí porovnat české vydání knihy „Historický materialismus“ v redakci prof. F. V. Konstantinova z let 1952 a 1955. Stalinská verze má 886 stran, destalinizace umožnila zkrácení na 576, při zachování ještě 55 pozitivních zmínek o Stalinovi, ale už s dodatkem o kultu osobnosti, který je marxismu cizí. Není náhodné, že za života Stalina a Gottwalda nebyla otázka „kultu“ nastolena. Jejich všeobecné uznání jako revolučních vůdců ze strany všech pokrokových lidí pramenilo z celoživotní oddané práce pro pokrokové hnutí, nikoli z jakéhosi „kultu“. Pokračovat ve čtení „60 let neúcty ke Klementu Gottwaldovi“

Jak dopadly krajské volby? aneb Dva kroky zpět, jeden dopředu

Přidáno ve čtvrtek 13. října 2016


      Je po volbách, výsledky známé. Na sociálních sítích ani v masmédiích se nešetří komentáři. Jejich tématem je propad preferencí KSČM. Až na malé výjimky (jako např. Oslavany na jižní Moravě) strana ve všech krajích ztratila jak absolutní počet hlasů (2012: 539 tis., 2016: 269 tis.), tak procentuální vyjádření své síly (2012: 20,44%, 2016: 10,25%) i počet mandátů (2012: 182, 2016: 10,55) při prakticky stejné účasti voličů (2012: 36,89%, 2016: 34,57%) Ve všech ukazatelích strana ztratila polovinu svého volebního vlivu, všude a plošně. Proč k tomu došlo? Je na vině tzv. ANO tsunami? Málo kampaně? Příliš mladé kandidátky? Příliš staré kandidátky? Malá účast ve volbách? Bojkot ze strany masmédií? Odpověď není snadná, neskrývá se v jedné příčině. Pokud bychom to tak chápali, čekalo by nás velmi rychle další zklamání. Vyřešení dílčího problému nepřinese výsledek. Situaci je třeba hodnotit komplexně na základě jasných dialektických, objektivně materialistických a třídních kritérií. Tedy, co výsledek voleb přinesl pro ty, kteří kapitál vlastní a pro ty, kteří nemají na prodej nic jiného než vlastní práci (fyzickou nebo duševní), zda výsledek posunul kupředu nebo zbrzdil proces zlepšování postavení pracujících. Odpověď na tyto otázky se neskrývá a priori v absolutní hodnotě volebního výsledku. Pokračovat ve čtení „Jak dopadly krajské volby? aneb Dva kroky zpět, jeden dopředu“

Diskusní vystoupení s. Marty Semelové na IX. sjezdu KSČM

Přidáno ve čtvrtek 19. května 2016


      Vážené soudružky a soudruzi!
9. sjezd se koná ve dnech, kdy si připomínáme 95. výročí založení komunistické strany. Zmiňuji to proto, že si myslím, že stojí zato zamyslet se nad tím, co všechno tehdy komunisté dokázali. Jak se chovali, vystupovali, jak působili mezi lidmi, agitovali, organizovali, a to všechno bez televize, bez internetu. Dokázali sjednotit, nadchnout a dostat do ulic tisíce lidí, o něž se mohli v požadavcích, které nekompromisně nastolovali, opřít. Svou otevřeností, zásadovostí, jasným vystupováním, obětavostí a odvahou získávali přirozenou autoritu. Pokračovat ve čtení „Diskusní vystoupení s. Marty Semelové na IX. sjezdu KSČM“

Diskusní vystoupení s. Milana Havlíčka na IX. sjezdu KSČM

Přidáno ve čtvrtek 19. května 2016


      Vážené soudružky a soudruzi, dovolte, abych vás nejprve pozdravil jménem komunistů a sympatizantů okresu Praha-­východ a popřál úspěšné jednání.
Před pětadevadesáti lety, nedaleko odtud, zakládal můj děda, sociálně demokratický funkcionář, Hynek Havlíček z Černovíra u Olomouce, na protest proti zbabělosti a zradě pracujících sociální demokracií novou stranu – stranu komunistickou.
Od první světové války hodnotí historie i naše zkušenost základní atributy sociální demokracie následovně: „Revoluční na slovech, reakční v činech.“ A tohle klíště si nosí dodnes. A bohužel se jí svou nemastnou neslanou politikou v současnosti podobáme? Proto poznatek první:  Nebuďme „béčkem“ sociální demokracie. Pokračovat ve čtení „Diskusní vystoupení s. Milana Havlíčka na IX. sjezdu KSČM“