USTR inspirací

Jmenování nového ministra kultury je víc než v nedohlednu. Stejně jako v minulosti se tak nabízí nejedna otázka. Potřebuje oblast kultury samostatné ministerstvo? Není efektivnější jej sloučit s jiným rezortem? Navíc za situace, kdy po rozbití československého státu se za dobu necelých 27 let v jeho čele vystřídalo 16 ministrů? Z pohledu délky působení v čele ministerstva kultury patří k rekordmanům Helena Třeštíková (nestraník za KDU-ČSL – 17 dnů), Martin Štěpánek (4 měsíce) a Martin Stropnický (necelých 7 měsíců).

Nebo zaexperimentovat a po vzoru vzniku ÚSTR vytvořit jeho bratříčka – Ústav pro ochranu zájmů české republiky? Kromě „správy“ kulturní agendy by k jeho prioritám patřily citlivé otázky jakými jsou „nedotknutelnost Benešových dekretů“, agenda „církevních restitucí“ či ochrana státu proti vydávání restitučního majetku (Nadace knížete z Lichtenštejna, Německý řád a další).

Pro případné založení Ústavu pro ochranu zájmů české republiky by zbývalo vyřešit poslední, ale na první pohled nejdůležitější otázku. Kdo do čela tohoto ústavu! Vytáhne předseda Hamáček, který má s nominacemi bohaté zkušenosti i tentokrát z klobouku dalšího odborníka? Anebo svou radou přispěje exředitel ÚSTRku a „obhájce českých národních zájmů“ Daniel Herman?

Občané jsou přesvědčeni, že oblast kultury stejně jako další rezorty si na svých místech odborníky zaslouží. Nejen z kauzy (ne)jmenování ministra kultury vzniká dojem, že jedinými kdo si tuto skutečnost neuvědomují, jsou někteří hlavní političtí představitelé státu.

Miroslav Kavij

Je dobré si připomínat

V současné době více jak 70 % obyvatel Ruské federace uznává Josifa Vissarionoviče Džugašviliho – Stalina za jednu z největších osobností historie Ruska. Květy na jeho pomníku u Kremelské zdi neuvadají…

Řízek se salátem byl dobrej…

aneb Vlci se nažrali a kozy zůstaly celé a doktor Štrosmajer by novelizoval svou slavnou větu – Kdyby neschopnost nadnášela, tak by ulicí Politických vězňů prolítla v sobotu eskadra bílých holubiček.

Špatně připravená celostranická konference prokázala neschopnost ústředního výboru (jak aparátu, tak voleného orgánu) v plné šíři. A tak se nelze divit, že k nám přicházejí kritické názory a stanoviska. Nechtějí ublížit straně a komunistickému hnutí. Chtějí probudit přední funkcionářský aktiv z letargie ke skutečně politické práci. Na prvním místě především toho nejzodpovědnějšího a tím by měl být Ústřední výbor KSČM.

Pokud by takto měla být připravená i červnová Programová konference s podobným výsledkem, tak už v dálce slyšíme jak se mílovými kroky blíží umíráček.

Redakce „Rudehopraporu“ nemusí se vším co nám čtenáři pošlou souhlasit, ale dává v anketě prostor těm, kterým není lhostejné, co se se stranou děje.

Z diskusních vystoupení a vašich příspěvků do diskuse:

… brněnského Martina Říhy

Nikdy jsem si nepomyslel, že budu muset vystoupit a přednést tak ostrý příspěvek, v podstatě protest. Ale současný stav ve straně, která je mně velmi přirostlá k srdci to, podle mne, vyžaduje.

Uplynulo několik měsíců od X. sjezdu, který stanovil úkoly pro nově vzešlé vedení. Byla přijata jasná usnesení, která měla za cíl vyvést stranu z nejistoty a rozkolů. Musím hned na úvod konstatovat, že se tak nestalo, usnesení směřovaná v podstatě pouze k vedení strany, nebyla naplněna. Vedení, konkrétně předseda ÚV, zodpovídal za zpracování krátkodobého politického programu KSČM a ekonomickou analýzu hospodaření strany do XI. sjezdu strany. Že tento úkol nebyl splněn, není třeba zdůrazňovat. I zde, podle mého názoru, můžeme hledat jeden z důvodů našeho neúspěchu v posledních – komunálních volbách. Občanům jsme totiž z centra neřekli, co komunisté chtějí. Jde tedy nejen o neplnění sjezdového usnesení, ale, a to především, o závažné politické pochybení. Zůstanu u sjezdového usnesení. Bylo uloženo nachystat jednání celostranických konferencí, jedné k vnitrostranickým věcem a druhá má být programová. Ano, strana potřebuje řešit úpravu Stanov, potřebuje řešit konsolidaci a řízení v souvislosti s úbytkem členské základny. Je třeba vyřešit ekonomické krytí aktivit a řízení strany a stranické struktury! Nic z toho se však, podle předložených materiálů, nepodařilo naplnit a jen konstatujeme věci, jak jsou! Projevilo se to například při přípravě dnešní konference. Návrhy týkající se ekonomiky strany a její konsolidace – žádné! Problematiku změny Stanov přesouváme zpět na sjezd, když ten předchozí rozhodl, že to má řešit právě naše dnešní konference! Dnes ovšem provedeme jen ty nejnutnější změny ve Stanovách. V podstatě tak negujeme úsilí členské základny, základních, okresních a krajských organizací vyvinuté v uplynulém období. U nás v Brně jsme k řešení této otázky přistoupili se vší odpovědností. Shromáždili jsme názory jednotlivých členů i základních organizací a projednali je na mimořádné konferenci. To, že názory a náměty ke změnám Stanov z jednotlivých krajů a okresů, základních organizací i jednotlivých členů nebyly podrobeny analýze a zapracovány do konkrétního návrhu pro dnešní jednání, že jsou pouze informativním podkladem, považuji za potvrzení toho, co často zaznívá – vedení ÚV nižší články v podstatě nepotřebuje! Dnes musíme rozhodnout o některých zásadních otázkách změny Stanov, které se týkají přípravy sjezdu počínaje jednáními VČS. Některé by mohly projít bez diskuse, mám na mysli např. otázky týkající se rozpočtu či revizora ZO. Jiné bychom měli diskutovat. Zde mám na mysli vložení věty týkající se souhlasu s užitím osobních dat členů strany dle návrhu našeho MěV. To hlavní, o čem však dnes musíme rozhodnout, je otázka nového ÚV, který bude řídit stranu po XI. sjezdu. Byl nám předložen variantní návrh. Jednoznačně jsem proti variantě č. 2, to je zachovat stávající stav. Vzhledem k tomu, že jsem vždy zastával názor, že o věcech by mělo rozhodovat co nejvíce lidí, se mi líbí varianta 1, která v podstatě potvrzuje stávající počet členů ÚV, současně však zajišťuje naplnění principu poměrného zastoupení členů strany v jednotlivých krajích. Dnes jsme však v situaci, kdy je třeba hlasovat pro variantu 3, tedy snížení počtu členů ÚV. Nehledě na ekonomickou stránku by toto řešení mohlo a mělo přispět ke zvýšení akceschopnosti ÚV. Proto tuto variantu plně podporuji včetně toho, že členové ÚV budou na návrh okresních konferencí voleni na krajských konferencích. V podkladu uvedenou poznámku, že tato varianta by zasáhla do změny Stanov KSČM, považuji za nepatřičnou, jsme tady přece proto, abychom našli řešení.

Pokračovat ve čtení „Řízek se salátem byl dobrej…“

Za sociální a mírumilovnou Evropu

Z vystoupení představitele DKP na 1. máje v Klatovech

Vážené soudružky a soudruzi, milí přátelé!

Jsem rád, že mohu oslavit mezinárodní svátek práce s vámi v České republice.

Pro mnohé je 1. květen jen jeden z mnoha svátků. Někdo chodí s rodinou grilovat nebo tráví den nečinností. Ale 1. květen není obyčejný svátek. 1. máj je den, který je věnovaný pracovním bojům na celém světě. Není tady proto, aby upadl do nostalgie, ale aby potvrdil současné požadavky. Je to den, který připomíná jak minulé zápasy, tak zároveň vyjadřuje svou vlastní sílu a naléhavé požadavky.

Žijeme společně v Evropském domě a v tomto domě můžeme jen společně řešit naše problémy. To platí zejména pro nás pracující.

Naše heslo je: Vyjdi ven 1. května: Za sociální a mírumilovnou Evropu národů!

Němečtí přátelé spolu s námi na 1. máje v Klatovech

DKP vyzývá k účasti na prvomájových demonstracích odborových svazů v Německu, které se letos konají pod heslem „Evropa. Teď ale správně!“.Souhlasíme s DGB v jedné věci. 1. května ukážeme jasnou hranu vůči pravicovým a všem, kteří chtějí rozdělit naši zemi a Evropu. Říkáme NE netoleranci, nacionalismu, rasismu a pravicovému populismu.

V současné volební kampani se buržoazní strany pokouší chválit Evropskou unii jako záruku prosperity, míru a svobody. Když se ale rozhlédneme po Evropě, vidíme, že prosperita není rovnoměrně rozložena. Jak mezi národy, tak v rámci příslušných zemí. Existují rozdíly mezi severem a jihem, západem a východem. Zavedením eura získalo z toho Německo největší prospěch. Ekonomicky slabší země jsou znevýhodněné. Řecko bylo zničeno, ztratilo svrchovanost a je navždy dlužníkem.

Ale i v Německu existuje jen několik „vítězů“. Hospodářská konkurenceschopnost byla zaplacena dělnickou třídou sociálními a mzdovými škrty, zvýšením DPH, prodloužením důchodového věku a poklesem důchodové úrovně. Byly sníženy dávky v nezaměstnanosti a sociální podpoře.

Je Evropská unie garantem míru?

Připomeňme si 20. výročí přepadení zbytku Jugoslávie. V mediální paměti a u mnoha lidí tato v rozporu s mezinárodním právem válka už neexistuje. Tehdy byla rozbombardována infrastruktura Srbska – elektrárny, továrny, mosty, televizní studia. Více než 3500 civilistů, včetně dětí, zemřelo v důsledku přímého boje. V současné době existuje aktivní frontová linie na Ukrajině. NATO postoupilo k hranicím Ruska, kde rozmístilo svoje jednotky. Francie a Německo se rozvíjí společně v rámci nové vojenské aliance PESCO. Zbraňové systémy a němečtí vojenští stratégové diskutují o organizování „jaderného zastrašování“ v samotné Evropě. Tím je vyvoláván tlak zejména na Rusko a Čínu. EU naléhá na členské státy, aby zvýšily své vojenské rozpočty na 2 % DPH do roku 2024 podle strategie NATO. Jedná se o peníze, které již nejsou k dispozici na sociální dávky.

Říkáme jasně: DEMILITARIZACE místo ZBROJENÍ! Pryč s tímto 2 % cílem NATO! Žádná výstavba armády Evropské unie!

Vzájemná výměna informací je pro jednotný boj důležitá

Evropská unie a svoboda?

Čtyři základní svobody EU jsou svoboda pohybu zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu. To je svoboda bank a podniků. Pro lidi znamenají čisté vykořisťování. Pracující lidé jsou stále vháněni do konkurenčního boje. Zároveň bylo zabezpečení lidí životně důležitým zbožím podrobeno nátlaku tvoření zisku. Ať už se jedná o zdraví nebo vzdělání, bydlení, zásobování vodou nebo místní dopravu – vše je podrobeno principu zisku. V souvislosti s nízkou úrokovou politikou a dluhovou brzdou to vede k rostoucímu tlaku na privatizaci, především na obce

Říkáme jasně: SOLIDARITA místo VYLOUČENÍ. Celoevropská minimální mzda ve výši nejméně 12 eur! Zastavte privatizaci!

Je Evropská unie reformovatelná?

S touto EU nelze provádět zásadní změny. Dokonce útěcha jako je např. Sociální charta EU nás nemůže oklamat. Kapitálové a velké korporace určují politiku v jejich zájmu s pomocí Evropské komise, nikoli Evropského parlamentu. Jsme pro solidaritu a internacionalismus! Pro příhraniční spolupráci! Pro sociální a mírovou Evropu.

Samozřejmě 1. května demonstrujeme v Německu za lepší pracovní a životní podmínky. Minimální mzda je příliš nízká a nevztahuje se na každého, důchod v 63 letech je jeden švindlový balíček, chudoba ve stáří razantně roste. Nůžky mezi chudobou a bohatstvím se nadále rozevírají, mládeži je zastavěna budoucnost špatným vzděláním. V rámci konsolidace domácnosti je nadále používána dluhová brzda. Následek toho je, že je omezováno veřejné zabezpečení života, státní úkoly jsou nadále privatizovány. Bojujeme za oprávněný podíl všech lidí na společenském životě a za perspektivu pro mládež.

S digitalizací práce se razantně mění pracovní svět. Už dnes jsou následky rozpoznatelné. Kolem 50 % všech povolání v příštích 10 až 15 letech vymizí a také normální pracovní vztah. Na jejich místo nastoupí potom sólo-soukromník, který musí bojovat o každou objednávku v konkurenci k jiným a nemůže žít z vlastní práce.

Říkáme jasně: Využití technologie počítačů v průmyslu a správě musí především sloužit zaměstnancům a ne zvyšování zisku. Dočasně přidělená práce a pracovní smlouvy musí být zásadně zakázány. Zkrácení pracovní doby s plným platebním a osobním vyrovnáním je náš cíl.

Svět bez kapitalismu, to je socialismus, společnost, ve které je síla koncernů a bank nahrazována politickou mocí pracující třídy a jiných vrstev obyvatelstva, společnost, ve které jsou zespolečenštěny nejdůležitější výrobní prostředky. Teprve tím bude vytvořena možnost předejít krizím kapitalistické společnosti.

Kdo mluví o krizi, nesmí mlčet o kapitalismu. Kdo chce zásadně něco změnit, musí zpochybnit kapitalismus. A za to demonstrujeme na 1. máje.

Bojujeme společně za lepší životní podmínky pro nás, naše děti a vnoučata.

Říkáme jasně: Nechceme vaši válku! Ať žije mezinárodní solidarita!

Poznat KLDR trochu více…

Podívejte se na: „http://www.kldr.info/kim-cong-un-o-socialisticke-vystavbe-a-domaci-a-zahranicni-politice-vlady-republiky-v-soucasne-etape/“

http://www.kldr.info/kim-cong-un-o-socialisticke-vystavbe-a-domaci-a-zahranicni-politice-vlady-republiky-v-soucasne-etape/

Pozor! Upozornění!

Z technických důvodů se sobotní 45. teoreticko-politická pražská konference odkládá. O novém termínu Vás budeme včas informovat.
Za pořadatele Milan Havlíček

Rosa a Karel – sté výročí

Všude rudé vlajky, stovky a stovky, tisíce lidí pochodovaly sychravým počasím a ulicemi plnými louží. Hodně shrbených postav kulhalo o holi, někteří i na pojízdném křesle, vedle mladších, hrdě usazených na ramenou svých otců nebo v kočárku. Potom dorazila další skupina mladých, někteří zpívali nebo skandovali levicové požadavky. Většinou mluvili německy, ale mnozí i turecky, anglicky a tuctem dalších jazyků. Všichni míjeli řady politických i občerstvovacích stánků, většina nesla rudé karafiáty na hřbitov a na cihlový půlkruh uren se jmény, jež v létech 1900-1990 rezonovala i daleko za hranicemi Německa. Část tu mají ti, kteří bojovali a zemřeli ve Španělsku. Ale hromady rudých květů pro Karla Liebknechta a ještě větší pro Rosu Luxemburgovou, byly větší, než jaké jsem kdy viděl. Oba byli zavražděni před sto lety.

Proč ona dvě jména tolik znamenají pro tolik lidí? Letos jich bylo odhadem dvacet tisíc, ale kdo dokáže spočítat jednotlivce a skupiny, valící se celou neděli. Bylo jich mnohem víc než vloni. Sledoval jsem rostoucí i klesající počty po celá léta, někdy na oficiálních přehlídkách NDR, potom občas čelící nasazené policii, psům, vrtulníkům, a v jednom roce i zákazu (ale přišli). Poslední roky jich ubývalo, jak vymírali spolehliví veteráni z NDR. Letos jich bylo víc částečně díky 100. výročí, ale nejen proto.

Tato vzpomínková shromáždění začala brzy po jejich smrti a úplně je zastavili teprve nacisté, kteří pomník velikána Miese von der Roha zničili a zničili i těla nebo to, co zbylo z Rosy po měsících v kanálu, kam vrazi hodili její mrtvolu. Takže hroby jsou prázdné, ale to nemůže snížit nekonečný obdiv a lásku k velkému odvážnému bojovníku Karlovi ani nepopiratelně ještě větší k Rose, jemné a citlivé, od dětství kulhající ženě, milovnici poezie a těch nejmenších projevů přírody: drobného ptáčka, brouka napadeného mravenci, slavíka, ale potom, se svou jasnou, břitkou myslí, převyšující tolik z těch hlasitých mužů, kteří ji obklopovali, pronášela horoucí projevy, jež dojímaly tolik diváků a vzbuzovaly strach u tolika nepřátel.

Pokračovat ve čtení „Rosa a Karel – sté výročí“

Slonková a Kubík – strážci demokracie, policejní pátrači, nebo …?

V pátek čeká poslance hlasování o vyslovení nedůvěry vládě ČR. Pro mnohé občany bude toto hlasování spíše hlasováním o věrohodnosti novinářského „dramatu“ investigativních novinářů Slonkové a Kubíka, ve kterém se opětovně pokouší „odstřelit“ premiéra Babiše na pozadí kauzy Čapí hnízdo.

Stav demokracie v českých zemích 29 let po státním převratu je žalostný. Jedním z důvodů tohoto konstatování je i úroveň práce mnohých novinářů, kde Slonková a Kubík reprezentují vrcholek morálního bahna novinářské branže, za vydatné podpory „mainstreamu“ v čele s veřejnoprávní televizí.

Letošní 17. listopad „ukázal“ občanům, kdo smí či nesmí položit květiny při významných státních výročích a odpověděl na otázku, kdy se může a nemůže používat na demonstracích beztrestně šibenic. Zatímco k dřevěné šibenici, která se v roce 2015 objevila na demonstraci proti imigrantům, reagoval zděšeně lidovecký místopředseda Marian Jurečka: „Copak tu chce Okamura divoký Západ?“, tak v případě makety šibenice – s nápisem „Mafii na šibenice, ne do vlády“, která se objevila 15. listopadu tohoto roku na demonstraci proti Babišovi za potlesku Němcové, Kalouska a Pospíšila je mediální ticho.

Demokracie v podání pravicových politiků nadržených touhou po moci je ve skutečnosti vyjádřením zoufalství a nenávisti opozice, které se nepodařilo výrazněji uspět v parlamentních volbách a podílet se na dalším směřování země. Například na výstavbě nového energobloku jaderné elektrárny, k připojení se ke Globálnímu paktu o migraci nebo jednostranně směřovat zahraniční politiku do područí Německa a Západu.

Závěrem lze konstatovat, že skutečným nebezpečím pro demokracii není trestně stíhaný Babiš, ale nám občanům prezentováni „strážci demokracie“, novináři typu Slonková a Kubík, píšící možná na objednávku „třetí“ strany. A zdaleka si nejsem jist, zda skutečné bezpečnostní riziko pro náš stát představuje Andrej Babiš mladší v souvislosti s jeho pobytem na ruském Krymu nebo spíše osoba Jakuba Jandy, který díky své minulosti pornoherce – alias Patrik Jakl – se může stát snadno „zranitelnou“ osobou.

     Miroslav Kavij

Sté výročí v zrcadle reality

Kulaté, sté výročí vzniku samostatného československého státu by mělo být důvodem k oslavám našich občanů. Nestane se ale oslavou především pro „privatizátory“ typu Bakaly, kteří využili hadrákového majetkového převratu uskutečněného kolaborantem Havlem za vydatného přispění cizích zpravodajských služeb ve svůj prospěch?

Mnozí si v souvislosti s tímto výročím položí oprávněnou otázku. Která oblast veřejného života společnosti si vlastně polepšila oproti období do roku 1989, jež je prezentováno jako obdobím nesvobody a politického útlaku?

Školství se zavedenou inkluzí, proti které se stavěli samotní učitelé, „produkující “ vysokoškoláky, neznající, jaký svátek je spojen s 28. říjnem?

Zemědělství, ve kterém jsme přišli o potravinovou soběstačnost a obchodní řetězce zaplavily náš trh podřadnými potravinami a šunty?

Armáda, která se smrskla na expediční sbor podporující dobyvačné mise NATO (USA) v Afghánistánu, či stále více dráždící zatím spícího medvěda Ruské federace?

Zdravotnictví, na jedné straně finančně podhodnocené a na druhé bující s korupcí a předraženými nákupy (stejně jako u jiných resortů) prvotně určené pro vyvolené a majetné, kteří si rádi připlatí nejen na dřívější operaci?

Máme se pyšnit přilákáním nadnárodních společností a firem vysávajících na dividendách každoročně náš stát řádově ve stovkách miliard a napomáhající tak ke stále se zvyšujícímu státnímu dluhu?

Nebo snad máme být hrdí na obchod s chudobou, který čítá téměř milion občanů v exekuci, desetitisíce bezdomovců a statisíce občanů žijících na hranici chudoby?

Jaké sociální jistoty poskytuje stát (v porovnání s rokem 1989) v otázkách bydlení, založení rodiny a zabezpečení v důchodu? Jsou jimi pro naprostou většinu mladých lidí finančně nedostupné hypotéky na bydlení, v lepším případě splácení ve výši, která na dalších 30 let výrazně omezuje jejich rodinný život? Nebo snad využití úžasné možnosti spořit si již od prvního zaměstnání na důchod?

Republika zatím sociálním státem není a nemá k němu ani nakročeno!

Myšlenka základního nepodmíněného příjmu v naší zemi byla odmítnuta dříve, než se o ní začalo diskutovat. Reálné navyšování životní úrovně se týká jen menšiny občanů.

Uspokojením má být pro mnohé postupné navyšování minimální mzdy, která ale zdaleka nestačí všeobecnému zdražování a svou výší 12 200 Kč je almužnou oproti sousednímu Německu (cca 38 tisíc Kč), které si z naší republiky udělalo dojnou krávu.

Utěšením dnešní doby obnovené kapitalistické společnosti budiž pro naše občany pluralita názorů a zdánlivá svoboda slova. Mnohým lidem využívající k přespání a žití nejrůznější veřejná prostranství či zapomenutá zákoutí sice nepomůžou, ale proč se touto nepodstatnou „drobností“, patřící k současné společnosti chudých a bohatých vůbec zaobírat!

Těm, kteří vidí společnost (nejen) v roce stého výročí založení republiky v podstatně lepším stavu přeji hezké chvíle s Českou televizí, která za peníze daňových poplatníků nás bude v pozitivně laděném tónu informovat nejen po celý, pro některé z nás, sváteční den.

Miroslav Kavij

Zvýšení životní úrovně v nedohlednu

Navýšení starobních důchodů a zvýšení platů zaměstnanců státu a veřejných služeb. Dva z mnohých požadavků na vládu při sestavování návrhu rozpočtu na rok 2019. Hraje se o navýšení financí dvou důležitých kategorií voličů.

Mají ale zaměstnanci právo dostávat za výkon své profese odpovídající mzdu? Mají senioři nárok na důstojné stáří? Chceme – li se skutečně přibližovat západu, pak odpověď je zbytečná. Bohužel s třetinovými platy v porovnání s Německem a s výší starobních penzí, které v lepším případě dosáhly úrovně z doby před majetkovým převratem v roce 1989 jednorázové skokové navýšení starobních penzí i platů zmíněných kategorií moc nezmění.

Premiér Andrej Babiš, který se rád „chlubí výkonností české ekonomiky“ kouzelník určitě není. Zatímco při svých návštěvách v krajích slibuje modré z nebe, s uspokojením požadavků vedení odborů a ministrů jednotlivých rezortů to bude kapánek složitější. Kde jen brát, aby si nerozzlobil své voliče a současně státní rozpočet vykazoval na konci příštího roku co nejlepší ukazatele?

Vojenské mise v zájmu NATO, korupce v jednotlivých (snad ve všech) resortech, podstatné snížení (ukončení) finanční podpory státu tzv. neziskovým organizacím s politickým a ideologickým programem, změna systému sociálních dávek dle skutečných potřeb – pár příkladů kde při dobré vůli je možné chybějící finance najít.

Sklizeň letošní úrody obilovin ještě není vyčíslená, ale z médií každá rodina ví, že si brzy sáhne při platbách hlouběji do kapsy. Nejprve u nákupu pečiva, později masných výrobků a dalších potravinářských komodit. S příchodem roku 2019 pak při platbě elektrické energie s navýšením až 10 %. Suma sumárum, reálné navýšení platů a penzí se nebude konat ani tentokrát. Naopak pokračovat bude odliv dividend do zahraničí. V loňském roce jich z naší republiky odplynulo rekordních 289 miliard korun, což se rovná například ročním výdajům čtyř ministerstev. Ministerstev školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra, obrany a dopravy.

Do rozhodování jednotlivých politických stran se bude promítat populismus, tzv. finanční zodpovědnost, státotvornost a další rádoby podstatné aspekty demokratické společnosti.

KSČM svým červencovým hlasováním a umožněním tak vzniku vlády ANO s ČSSD dalším krokům vládního kabinetu bianco šek nevystavila. Primární zodpovědnost za zvýšení platů zaměstnanců státu a veřejných služeb a navýšení starobních důchodů, v konečném důsledku za schválení nejdůležitějšího zákona roku- státního rozpočtu na rok 2019 – leží na bedrech členů vlády. Ta svým rozhodnutím předurčí, která parlamentní strana bude oním pomyslným jazýčkem na miskách vah.

    Mirek Kavij, 15. srpna 2018