Nesouhlasíme s postojem poslaneckého klubu KSČM

    STANOVISKO Marxisticko-leninského odborného klubu

    22. srpna 2018 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky usnesení „K uctění památky obětí invaze a okupace v roce 1968“ tohoto znění: „Poslanecká sněmovna deklaruje, že vtrhnutí pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem.“

    Pro tuto formulaci usnesení hlasovali spolu s poslanci pravicových stran, včetně ČSSD, poslanci za KSČM Jiří Dolejš, Vladimír Koníček a Leo Luzar. Ostatní poslanci za KSČM v čele s předsedou ÚV KSČM V. Filipem a předsedou poslaneckého klubu P. Kováčikem se jasnému stanovisku k navrženému usnesení vyhnuli. Žádný poslanec za KSČM proti navrženému usnesení nehlasoval.

    Marxisticko-leninský odborný klub hodnotí postoj poslaneckého klubu KSČM jako projev oportunismu, jehož podstatou je, že osobní zájmy jednotlivých poslanců jsou nadřazeny objektivní historické pravdě.

    Aktivní podpora pravicového pojetí uvedeného usnesení Vladimírem Koníčkem, Leo Luzarem a zejména Jiřím Dolejšem potvrzuje jejich dlouhodobé politické kolísání a je jen dalším dokladem jejich politické nepevnosti v prosazování komunistických ideálů o sociálně spravedlivé společnosti.

    Ve svém celku je postoj poslaneckého klubu KSĆM (a to nejen v souvislosti s uvedeným usnesením k srpnu 1968), jen dalším důkazem jeho rezignace na třídní princip politiky v domácích a mezinárodních podmínkách. Odmítnutí vstupu vojsk Varšavské smlouvy jako projevu internacionální pomoci a přijetí jeho antikomunistické interpretace je ústupem a zradou komunistických ideálů.

    Marxisticko-leninský odborný klub posuzuje vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československé socialistické republiky jako důsledek nezodpovědné a dobrodružné politiky vedení Komunistické strany Československa v čele s 1. tajemníkem ÚV KSČ A. Dubčekem, předsedou vlády ČSR O. Černíkem a předsedou parlamentu ČSR J. Smrkovským, kteří jako nejvyšší představitelé ČSSR nezajistili splnění smluv, které podepsali v první polovině roku 1968 se svými spojenci v Čierné nad Tisou a v Bratislavě.

    Jejich nedůsledná politika v plnění přijatých závazků a politická rozkolísanost ve vedení KSČ, ale i nedostatky v každodenním životě lidí, omezení základních svobod, byly využity antisocialistickými silami doma i v zahraničí k útokům na ideovou, politickou a ekonomickou podstatu socialistického zřízení.

    Politické střety hrozily přerůst v masové konflikty i v možnou občanskou válku.

    Chaos v ČSSR byl sledován i v kapitalistických zemích. Není bez zajímavosti, že již v prosinci 1967 byl na 140. zasedání německého Bundestagu projednán a přijat plán vojenské operace „Zástava“, který předpokládal, že za podmínek chaotického vývoje, při rozpadu státní moci v ČSSR a v NDR měly speciální jednotky Bundeswehru vyvolávat pohraniční konflikty a rozvíjet psychologické operace na státních hranicích. Eskalace měla být završena průnikem Bundeswehru na státní území ČSSR a NDR do hloubky 80 až 100 km za účasti 40 000 až 50 000 vojáků Bundeswehru, jako organické součásti NATO. V inkriminované době byly v blízkosti státních hranic plně vyzbrojené jednotky USA…

    Taková akce měla být provedena bleskově, aby mohlo nastoupit „politické řešení“. S tím bylo spojováno i uspokojení požadavků tzv. sudetských Němců.

    Z výše uvedených a jistě neúplných faktů hrozilo akutní nebezpečí vytržení ČSSR ze společenství socialistických států, což by ohrozilo jejich společné zájmy a světový mír. To si nepochybně uvědomovaly vlády zainteresovaných zemí.

    To by si také měli uvědomit všichni aktéři zainteresovaní na přijetí usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a zejména poslanci za KSČM.

    Měli by také vědět, že pojem „okupace“ se obecně používá pro situaci, kdy ozbrojené síly jedné nebo více znepřátelených stran obsadí část nebo celé území druhé strany a jsou schopny jej udržet a vykonávat tam své pravomoci.

    To se stalo v případě nacistické okupace ČSR a proto srovnávat vstup vojsk Varšavské smlouvy s nacistickou okupací je primitivní, nacionálně laděný pokus české pravice o manipulaci s myšlením lidí spojený s šířením nenávisti k Ruskému národu, jehož armáda osvobodila Československé národy v roce 1945 před fyzickou likvidací.

    Vstupem na naše území v roce 1968 zadržela tato internacionální pomoc ruku těm, kdo o 20 let později Československo rozbili, rozkradli jeho bohatství a zničili společenské, kulturní a sociální hodnoty po desetiletí pracujícími naší země vytvářené.

    Polistopadoví vlastizrádci umožnili, že je 80 % rozhodujících výrobních prostředků, všechny významné komerční banky a dokonce i pitná voda v rukách zahraničního kapitálu. Způsobili, že Česká republika není plně suverénní stát. Není to sice čistě vojenská, ale zejména ekonomická a tím do jisté míry i politická okupace naší vlasti spojená s úpadkem českého jazyka a kultury, jako základního kamene existence každého národa.

    Marxisticko-leninský odborný klub nesouhlasí s postojem poslaneckého klubu KSČM a s názory poslanců zvolených za KSČM vyjádřený hlasováním v Poslanecké sněmovně a odsuzuje jejich neznalost a nepřipravenost, s kterou k projednávání tohoto politicky důležitého bodu v historii našich národů přistoupili.

    V Praze, dne 29. srpna 2018

     Členové Marxisticko-leninského odborného klubu

Srpen 1968

Srpen 1968 – okupace nebo záchrana a obnova socialismu v ČSSR?

Stojíme před dalším výročím srpnových událostí v roce 1968.

Z hlediska antikomunistické ideologie je to výročí okupace Československa pěti armádami Varšavské smlouvy. Opět se prostřednictvím provládních sdělovacích prostředků (ČT, TV Nova, TV Prima a bulvárního tisku), vládních a parlamentních činitelů budeme denně dozvídat, jak nás Sovětský svaz a jeho spojenci 21. srpna 1968 napadli a přes 20 let okupovali.

Buržoazní propaganda si opět nabrousí pera a nažhaví sociální sítě na internetu, aby nám všem a hlavně mladým lidem, vtloukala do hlav nesmysly o nebezpečnosti socialistického a komunistického společenského řádu.

O vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se záměrně zamlčují fakta, která tomuto vstupu předcházela. Úmyslně se z komentářů v TV a tisku vypouštějí okolnosti kolem jednání československé a sovětské delegace v Čierné nad Tisou a v Bratislavě. Zpochybňuje se autentičnost tzv. Zvacího dopisu 99 pragováků a jasné stanovisko sovětské strany, abychom si v republice zjednali „pořádek“ sami, nebo v opačném případě není vyloučen vojenský zásah. Víme dobře, že ujištění Alexandra Dubčeka o tom, že si krizovou situaci v Československu vyřešíme sami, nebylo v této době zcela reálné. Situace v zemi se nadále vyhrocovala a hrozila zde obdoba kontrarevoluce v Maďarsku z roku 1956.

Všem těm, v prsa se bijícím a revidujícím historický význam srpna 1968, bych chtěl říci: Jak si myslíte, že bude reagovat tato vláda, náš pan prezident, poslanci a senátoři v obdobném případě, bude-li ohrožen další vývoj kapitalismu v naší republice? Tyto orgány, včetně zfanatizovaných jednotlivců, budou první, kteří požádají USA a spojence z NATO, aby zde vojensky intervenovaly. Nehledě k tomu, že k vojenskému zásahu z venčí může dojít i bez požadavku našich ústavních činitelů.

Proto jsem přesvědčen, že srpnové události roku 1968 je nutno hodnotit z historického hlediska, zásadně je nerevidovat a hlavně je současnými rádoby „odborníky“ nefalzifikovat.

Josef Jirků, člen MLOKu

Prohlášení Světové rady míru k rezoluci Rady bezpečnosti OSN týkající se KLDR

Světová rada míru vyjadřuje své vážné znepokojení nad nedávno schválenou rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů číslo 2371/2017 ze dne 5. srpna 2017 o uložení nových sankcí vůči Korejské lidově demokratické republice a jejímu lidu.

Pokračovat ve čtení „Prohlášení Světové rady míru k rezoluci Rady bezpečnosti OSN týkající se KLDR“

Prohlášení Světové rady míru k situaci ve Venezuele

Světová rada míru vyjadřuje své rozhodné odmítnutí stupňujících se hrozeb proti Bolívarovské republice Venezuela a deklaruje svou bojovnou solidaritu s lidem Venezuely a venezuelskými mírovými a antiimperialistickými silami, jmenovitě s Výborem za mezinárodní solidaritu. Probíhající provokace prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa, koordinované s místní oligarchií a reakční opozicí, představují zjevné porušení zásad Charty Organizace spojených národů a hrubý zásah do vnitřních záležitostí Venezuely. Pokračující hospodářská válka kapitalistů spojená se zahraničními sankcemi proti Venezuele a jejímu obyvatelstvu, směřuje k další destabilizaci tamní ekonomiky. Iniciativa vyzývající k volbám do Ústavodárného národního shromáždění dne 30. července je svrchovaným právem lidu a jeho legitimní zvolené vlády. Pokračovat ve čtení „Prohlášení Světové rady míru k situaci ve Venezuele“

Z jednání MLOKu

Přidáno v pondělí 21. listopadu 2016


      V sobotu 19. 11. 2016 se v Praze konalo plenární zasedání Marxisticko-leninského odborného klubu (MLOK). Jednomyslně zvolilo nové vedení, v jehož čele znovu stanul předseda Václav Čermák.
Zabývalo se situací v KSČM. Kritizovalo stav Haló novin a vydavatelství Futura, které jsou sice vlastněny KSČM, ale slouží jen likvidátorskému křídlu vedení strany. IX. sjezd strany neznamenal výraznou změnu k lepšímu, ačkoli bylo prosazeno několik pokrokových rozhodnutí, např. vznik ideologického oddělení, proti kterému část funkcionářů dosud zběsile útočí. Pokračovat ve čtení „Z jednání MLOKu“

Zastavte privatizaci!

Přidáno ve středu 20. dubna 2016


      Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska plně podporuje 4. duben 2016 jako Mezinárodní den boje proti privatizaci veřejných služeb.
Tváří tvář poslední světové finanční a posléze hospodářské krizi z let 2008 až 2014 jsme neustále svědky nevybíravých a brutálních útoků vládnoucích mocenských elit nadnárodního finančního kapitálu a nadnárodních korporací na základní sociální funkce státu. Předmětem těchto útoků je snaha dosáhnout privatizací veřejných funkcí státu a státem zajišťovaných služeb a tím většího soukromovlastnického zisku úzké vládnoucí elity.
Tato centralizace politické moci, její podřízenost moci ekonomické se projevuje nejen zvýšením míry vykořisťování dělníků a ostatních pracujících, ale také potíráním dlouholetých zápasů o osmihodinovou pracovní dobu s odpovídající mzdy a platy, která bude vyjadřovat skutečné základní životní potřeby a právo na důstojný život zahrnující právo na vzdělání, kulturní rozvoj i důstojné stáří. Naší politikou není proto flexibilita a mnohost krátkodobých či částečných pracovních úvazků, která je stále více prosazována jako východisko z hospodářské krize. Je to řešení, na které nejvíce doplácí lidé v nízkopříjmových skupinách a pracující ženy. Právě pro to jsou nejvíce ohroženými skupinami zaměstnanců dělnické profese. Máme na paměti například tvrdé podmínky zaměstnanců pracujících v poštovních službách, řidičů autobusů. Máme také na paměti obrovskou sociální nejistotu horníku dolů Paskov. Vnímáme proto ostrý boj o právo na zaměstnání v kontrastu se soukromovlastnickými zájmy finančního a průmyslového kapitálu a jejich většinových vlastníků jejichž heslem je privatizovat zisky a znárodňovat ztráty. Zde jasně selhal kapitalistický stát a jeho všechny polistopadové vlády.
Deregulace a nárůst pracovní doby, krácení reálných mezd za osmihodinovou pracovní dobu, zvyšování věku odchodu do starobního důchodu, neodpovídající valorizace důchodů vůči růstu skutečných životních nákladů, privatizace práva na vzdělání a zdravotní zabezpečení jsou zásadní projevem dnešního kapitalismu.
Těchto projevů není ošetřena ani Česká republika. Znovu je nastolována na pořad dne údajná potřeba flexibilního, tzv. „liberálního“ nového zákoníku práce“. Kdo však tuto otázku nastoluje, dělníci, ostatní pracující? Nebo korporace finančního a průmyslového kapitálu sdružení v rázných zaměstnavatelských svazech s cílem snížit cenu pracovní síly vyjádřenou mzdou.
Připomínáme těm odborovým centrálám, které jsou ochotny vést dialog za „liberální zákoník práce“ příkladmo současnou dlouholetou obtížnost boje za zvýšení minimální mzdy, za obhajobu práva odborů na kolektivní vyjednávání nebo za zvýšení práva kontroly bezpečnosti práce či dodržování práva na poskytování základních informací o ekonomickém stavu firmy ze strany zaměstnavatele odborovým organizacím. Jak obtížně se dnes prosazuje zrušení třídenní karenční doby, nebo zákaz práce ve státem uznaných svátích v supermarketech. Přistoupí-li některé odborové svazy na tzv. „diskuzi“ o potřebě nového liberálnějšího zákoníku práce, vstupují na tenký led zrady zájmů zaměstnanců. OSČMS toto jednoznačně odmítá.
OSČMS jako člen Světové odborové federace proto opakovaně vyzývá odborové centrály i ty sdružené v Evropské odborové konfederaci, ale i centrály zcela samostatně působící, k vzájemnému dialogu. Varuje je před jejich častou dosavadní politikou kompromisů a ústupků, která vede k oslabování postavení odborového hnutí, práv dělníků a ostatních pracujících včetně zaměstnanců veřejných služeb. Pochopení postavení a tím i zájmů tříd a velkých sociálních skupin ve společenské dělbě práce má pro odborovou práci a obhajobu práv zaměstnanců hluboký význam. Cesta ústupků, kompromisů vede naopak k popření těchto práv a k prohloubení vykořisťování člověka člověkem.
OSČMS proto zásadně odmítá, aby základní lidská sociální, ekonomická a politická práva byla vládnoucími elitami koncentrována do trvalé podoby novodobého nevolnictví a otrokářství jehož hlavním rysem je život člověka životem na úvěr. Na úvěr, který nelze v kapitalismu nikdy splatit, protože tvoří základ bankovních spekulací. Je to základní pošlapání práv za něž bojovali po desetiletí generace dělníků a ostatních pracujících. Svoboda se stává fikcí a ekonomické donucení realitou.
Odmítáme, aby se právě dělníci, ostatní pracující, mladí lidé i lidé důchodového věku, lidé se zdravotním postižením, stali statisty v mocenské hře rozpoutané v hospodářské krizí USA, neokoloniálními mocnostmi Francií, Anglií, Německem, Itálií za nové přerozdělení sfér vlivu ve světě. Jeho důsledkem je nejen migrační vlna a pošlapání základních lidských práv, ale i často otevřená podpora nejrůznějších projevů rasové nesnášenlivosti, extremismu a fašismu. Nebezpečí světového válečného konfliktu vzrůstá. Vzájemná solidarita pracujících a odborových centrál jej může pomoci odvrátit.
OSČMS se plně vyjadřuje solidaritu s Mezinárodním odborovým svazem veřejných služeb.

Rada Ústředního zastupitelstva OSČMS dne 31. března 2016 v Praze.

Stanislav Grospič
předseda ÚZ OSČMS

STANOVISKO MARXISTICKO-LENINSKÉHO ODBORNÉHO KLUBU K NÁVRHŮM DOKUMENTŮ IX. SJEZDU KSČM

Přidáno ve čtvrtek 10. září 2015


      1. Hlavní úspěchy a nedostatky budování socialismu v Československu

      Navržený dokument postrádá materialistický pohled na vývoj světa, který vychází z vědecké teorie dialektického a historického materialismu. Pod pláštíkem jednolitého modelu tehdy uskutečňovaného socialismu autoři dokumentu nerozlišují dvě protichůdné tendence, které se při budování socialismu – a to nejen v Československu – vyjevovaly: tendenci revolučního boje o socialismus a tendenci pravicového sociáldemokratismu. Charakteristika těchto dvou protikladných tendencí sehrává klíčovou roli pro pochopení porážky socialismu nejen v Československu, nýbrž i v Sovětském svazu a v ostatních socialistických zemích střední a jihovýchodní Evropy. K tomu není třeba čekat na otevření potřebných archivů, nýbrž poctivě studovat stávající historické prameny. Pokračovat ve čtení „STANOVISKO MARXISTICKO-LENINSKÉHO ODBORNÉHO KLUBU K NÁVRHŮM DOKUMENTŮ IX. SJEZDU KSČM“

STANOVISKO MARXISTICKO-LENINSKÉHO ODBORNÉHO KLUBU K „NÁVRHU NA ZKVALITNĚNÍ ŘÍZENÍ STRANICKÉ STRUKTURY“ URČENÉHO K DISKUSI PŘED IX. SJEZDEM KSČM

Přidáno ve čtvrtek 10. září 2015


      Návrh předložený k předsjezdové diskusi je nesystémovým souhrnem různých nápadů, neřeší danou problematiku komplexně a nejde k jádru věci. Vyplývá to zřejmě ze současných možností docílení shody.
Jednou z důležitých otázek výstavby strany, která ovlivňuje její celkovou činnost, je tvorba a působnost stranických orgánů. Ve Stanovách KSČM článku 5 je uvedeno, že „v KSČM nemá nikdo výlučná práva ani postavení“ a v článku 30 pak, že „při tvorbě orgánů KSČM, v jejich jednání a rozhodování se uplatňují principy vnitrostranické demokracie, samosprávy a kolektivnosti“. Bohužel ne vždy je toto respektováno. Pokračovat ve čtení „STANOVISKO MARXISTICKO-LENINSKÉHO ODBORNÉHO KLUBU K „NÁVRHU NA ZKVALITNĚNÍ ŘÍZENÍ STRANICKÉ STRUKTURY“ URČENÉHO K DISKUSI PŘED IX. SJEZDEM KSČM“

Výzva k propuštění ukrajinského politického vězně A. A. Majevského

Přidáno ve čtvrtek 21. května 2015


      My, členové a představitelé politických, pokrokových a vlasteneckých stran a organizací České republiky co nejrozhodněji protestujeme proti nespravedlivému věznění politika, spisovatele a novináře

      Anatolije Arkadijeviče Majevského

      represivními orgány státu Ukrajina. Pokračovat ve čtení „Výzva k propuštění ukrajinského politického vězně A. A. Majevského“