Možná jste přehlédli…

Európsky súd priznal nevinu Sovietskeho zväzu v prípade smrti poľských dôstojníkov v Katyni

Európsky súd pre ľudské práva v Štrasburgu uznal masové postrieľanie poľských vojakov pod Katyňou v roku 1941 za vojnový zločin. V závere vyjadrenia ESĽP sa hovorí, že nové svedectva a dôkazy, ktoré by dokazovali zodpovednosť ruskej vlády a umožnili pokračovanie vyšetrovania, sa nenašli. Osobitnú pikantnosť tejto histórie dáva vyhlásenie, ktorým Tverský súd pred časom potvrdil, že Katyňský masaker sa uskutočnil v roku 1941 a nie v roku 1940, čo značí iba jediné: poľských dôstojníkov postrieľali němečtí fašisté.

Takže, poľské špekulácie o Katyni po dlhej hystérii sa skončili fiaskom. Rusko nenesie vinu na zastrelení Poliakov. Varšava teraz môže smelo začať nasledujúcu hystériu vo vzťahu k Nemecku. Pravda, tam sa tiež pravdy nedovoláš. Povedia, že za všetko je vinný Hitler, jeho sa treba opýtať. No nič, porozmýšľajú a vymyslia nové „zločiny“ proti Poľsku a Poliakom, tým viac, že technológia vynachádzania zločinov s následnými nárekmi, škandálmi, kompenzáciami a niekedy aj prevratmi, bombardovaním, lúpežami a násilím, je v dnešných dňoch privedená do dokonalosti. Stačí sa pozrieť na Egypt, Líbyu, Sýriu, Irán, Irak a tak ďalej.

Skrachovaná poľská provokácia s Katyňou je zrejmou, ak sa na ňu pozrieme z dvoch pozícií. Prvá: Katyňská hystéria sa javí ako pokračovanie celoeurópskej tendencie (s podporou USA) na postupnú premenu Ruska z víťaza v Druhej svetovej vojne na porazeného a kajajúceho sa. Pripomíname, že v rámci jaltsko-postdamskych dohovorov je ZSSR, nástupcom ktorého je dnešné Rusko, jedným z hlavných zakladateľov súčasného svetového politického systému. ZSSR mal po vojne ohromný vplyv na celý svet, bol najsilnejším a najdôslednejším geopolitickým protivníkom ideológie a hodnotového systému Západu a USA. Západ a USA sa na dnešné Rusko, nehľadiac na jeho zložité ekonomické postavenie, stále pozerajú ako na zdroj potenciálnej hrozby (o čom svedčí množstvo faktov), nakoľko dokáže seriózne vplývať na politické, kultúrne a ekonomické procesy vo svete.

Víťazstvo ZSSR v Druhej svetovej vojne ostáva aj dnes jedným z vážnych faktorov potvrdzujúcich silu a životaschopnosť našej vlasti. Preto už v 1970-tých rokoch, na vrchole „studenej vojny“, bola na Západe prijatá nová „koncepcia“ Druhej svetovej vojny, v rámci ktorej ZSSR a fašistické Nemecko rovným dielom zodpovedali za vypuknutie vojny a sovietsky politický totalitný systém sa prirovnával k nacizmu. Nacizmus padol v roku 1945, jeho systém sa zrútil, Nemecký štát bol rozdelený, kapituloval a prešiel do kategórie kajúcich sa. Rozpad ZSSR bol prijatý na Západe a USA ako víťazstvo nad totalitarizmom. No na rozdiel od Nemecka, Rusko sa udržalo ako štát, nerozpadlo sa, ale naopak, začína silnieť a kajať sa nechystá, hoci by vraj bolo za čo. Následkom toho sa Západ usiluje zrovnávať Rusko, ako právneho následníka ZSSR, s nacistickým Nemeckom a požadovať od Ruska to isté, čo od Nemecka – reparácie, kontribúty, odzbrojenie, vzdanie sa suverenity, vrátenie „ukradnutých“ cenností, „zabratých“ území a pokánia. Okrem toho, Západ sa tu prezentuje ako historický spasiteľ ľudstva od moru XX. storočia – totalitarizmu.

Nebude na škodu pripomenúť si, že významné množstvo európskych štátov bolo spojencom Nemecka v Druhej svetovej vojne (Maďarsko, Rumunsko, Taliansko, Fínsko, Nórsko, Chorvátsko, Rakúsko /v šíkoch Tretej ríše/, Španielsko, Dánsko). Druhí, formálne neutrálni, pomáhali zdrojmi. 50 rokov niesli kríž pomáhačov fašizmu. Teraz, v súlade s realizáciou tejto koncepcie, sa im všetkým núka šťastná možnosť prejsť z radov pomáhačov fašizmu do radov obetí „sovietskeho totalitarizmu“. Tí, ktorí sa ocitli medzi kladivom a kovadlinou (ako Pobaltské štáty a Poľsko) si sami vyberajú, čími obeťami chcú byť. Nemecko sa nehodí – dnes je súčasťou Západu, s ktorým sa treba priateliť. Ostáva teda Rusko. Pre plnenie tohto programu sa používali a používajú všetky prostriedky. Od štvania pribaltských trpaslíkov smerom k Rusku, do „masovej streľby“ ako v Katyni (analýzu všetkých provokácií tohto druhu nájdeme v knihe Prudnikova a Čigirina „Katyň. Lož, ktorá sa stala históriou“) až po prikrmovanie zradcov typu Viktora Suvorova – Rezuna ochotného podpísať sa pod knihu o „preventívnej vojne“ Nemecka.

Z druhej pozície je možné uvidieť, že katyňská kauza“ je prvoradá požiadavka Poľska „pomstiť“ sa Rusku za stratenú veľkosť Reči Pospolitej. Pripomíname, že v tomto roku oslavujeme víťazstvo Ruska nad Poliakmi a ich pomáhačmi, ktorá sa udiala pred 400 rokmi. Udalosti v Rusku sa stali prológom skazy Reči Pospolitej. XVII. storočie predstavuje celý rad vojenských porážok a sociálnych katastrof a v druhej polovici XVIII. storočia po troch rozdeleniach Reč Pospolita (a spolu s ňou Poľsko) prestali existovať. Celé XIX. storočie Poliakov ľutovali, spolucítili s nimi ale si z nich aj uťahovali niektoré postavy z románov Gogoľa, či Dostojevského. A v XX. storočí, potom, čo Poľsko získalo krehkú nezávislosť, menovite ZSSR (do vojny aj po nej) pomáhal bývalej kolónii, podporoval, zastával sa, Niekedy napomínal.

Teraz prišiel čas na revanš. Napraviť sa nedá, tak sa pomstime. Odtiaľ sú teda obvinenia v Katyňskej kauze, v útoku na lietadlo, najnovšie plánovanie bitia našich futbalových fanúšikov, chuligánstvo a mnohé iné svedectvá silne zjazvenej nacionálnej hrdosti. No my vidíme, že lietadlo spadlo vinou pilotov, naši fanúšikovia sa stali obeťami plánovanej provokácie a teraz – hľa! – aj vážnejší argument: vina Ruska v Katyňských vraždách sa ukázala dutou. Kam sa teraz oni poberú do sveta hľadať kút pre svoje urazené cítenie? Ťažko povedať.

P.S. Je pozoruhodné, že informácia o výsledku nálezu ESĽP o Katyni ostala „nepovšimnutou“ opozičnými médiami, na rozdiel od tých prípadov, kedy sa Poliaci obracali na ESĽP alebo prebiehali pojednávania. Ako je známe, toto je bežný prístup vo všeobecne antiruských médiách – hlasno hulákať, nepravdivo, hrubo titulkovať lož a klebetu (keď je reč o Rusku) no keď sa jedná o popretie správy, alebo mlčať, alebo ticho, maličkými písmenkami dementi zverejniť na predposlednej strane medzi reklamou. No čo sa dá robiť, takto to chodí. Ak tomu niekto neverí, nech si spomenie aký program bol na Národnom televíznom okruhu 22 júna. Okrem iného film, kde bola Katyň s Poliakmi postrieľanými NKVD a mnoho iného. Teraz len ostáva počkať ako a kedy sa dočkáme dementi. Dočkáme sa?

14. březen 2015, Boris Yakemenko

Vy se ptáte… … a my hledáme odpověď!

Proč arabští imigranti neimigrují do bohatých arabských zemí?

V době vrcholící imigrační krize v Evropě určitě dobrá otázka, řeknete.

Jenže ji nepoložil nikdo z evropských činitelů. V interview se však na to zeptal čínský televizní kanál Tian Wei předsedy Ligy arabských zemí Ahmeda Aboula Gheita.

Předseda Ligy arabských zemí Ahmed Aboul Gheit čínskému kanálu Tian Wei řekl, že arabské země jsou imigrantům zcela otevřené, avšak imigrace má svá jasná pravidla.

A to především v tom, že imigrantům nejsou přiznávány žádné výjimky a imigranti musí dodržovat zákony a podléhají trestnímu řádu v nezmenšené míře jako místní občané. 
S požádáním o azyl musí v arabských zemích imigranti podepsat dokument, v němž se zavazují respektovat zákony a pravidla země a přijímají její kulturu a jurisdikci včetně trestního řádu, který podobně jako v USA, disponuje až trestem smrti.

V případech mírnějších trestů jsou pak hned po jejich odpykání ze země odsunuti.

Dále musí podepsat smlouvu, že veškerou poskytnutou materiální pomoc do dvou let splatí, jinak jim propadne veškerý majetek a budou rovněž deportováni.

Ale Západní Evropa se přece k imigrantům chová volněji?

Generální sekretář Arabské ligy na to odvětil, že to vše jednou skončí tím, že se Západní Evropa probere, a bude vidět situaci takovou, jakou skutečně je.

Doporučil západním činitelům zkušenost – na vlastní kůži si požádat o azyl v Dohze, Kataru či Saúdské Arábii. A oni by se probrali!

Z tohoto pohledu se jeví prakticky všichni arabští uprchlíci migrující do Evropy ekonomickými, protože v případě jejich skutečné nouze by mohli imigrovat i do zemí teritoriálně a kulturně bližších, které k pomoci nakonec i zavazuje jeden z pěti základních pilířů islámu. 

Za imigrační bordel si tak Západní Evropa se svými liberálními multikulturními levicovými vládami může víceméně sama.

Není tedy zřejmě pravdou, že bychom museli přijímat a vydržovat za miliardy eur masy imigrantů. Ostatně, předseda Arabské ligy Gheit dal všem proimigračním evropským politikům velkorysou nabídku: zkusit si požádat o azyl v Dohze či Kataru. A taková nabídka se přece neodmítá.

Z ČR by si mohli požádat tací jako…, no dosaďte si sami.

Evropu by pak aspoň mnozí z nich neohrožovali svými choromyslnými představami s přijímáním (soudně uznaných) násilnických, kriminálních a teroristických imigrantů. MaSo

Co nebo kdo je Restart?!

Reakce dvou třetin Ústředního výboru KSČM na posledním jednání ohledně otázky dopisu „Restartu KSČM“ připomínala svou neznalostí stanoviska stranických organizací na Chartu 77 před politickým převratem 89. Nikdo její obsah neznal, ale všichni ji museli odsoudit. Podobné je to v současné KSČM. Kdykoliv někdo rozumně kritizuje naši špatnou práci, tak výkonný výbor ÚV KSČM ústřednímu výboru doporučí nebo přímo rozhodne, že je to špatně. Inkvizice současného vedení  vůči těm, co chtějí stranu zachránit, jde dokonce tak daleko, že uvažují o vylučování skutečných komunistů z KSČM?! Málokdo si však uvědomuje, že v komunistické straně netvoří nepřátelskou frakci skuteční, obětaví, uvědomělí, pracovití, přesvědčení, vzdělaní a marxisticko-leninsky jednající komunisté (ať už s legitimací nebo bez ní), radící se v různých skupinách na pražských teoreticko-politických konferencích, v MLOKu, v platformě Restart… ale, že skutečnou frakci (!) již mnoho let tvoří nekomunistické, zbabělé, nekomunisticky v rozporu s komunistickými ideály a nezřídka povýšenecky jednající současné vedení KSČM, náš poslanecký klub i nemalá část usazených a „něčím“ se současným vedením svázaných členů ústředního výboru, krajů a okresů. Proto také vedení strany nekritizuje ty, co vedou svou nečinností, neschopností stranu do záhuby, ale ty co ji chtějí zachránit. Kolik zla a zahnědlé nenávisti dokáže vyvolat pár dobře míněných vět je až zarážející. Posuďte sami…

Dopis platformy Restart ústřednímu výboru v celém znění:

Zachraňme KSČM! Je pár vteřin před dvanáctou…

KSČM prohrála čtvrté volby po sobě a její preference jsou nejnižší v historii. Jediná poctivá levicová strana umírá. Za tuto situaci ovšem nemohou řadoví komunisté, kteří aktivně pracují ve svých organizacích.

Katastrofální situace KSČM je důsledkem zpanštělé politiky vedení strany. Vedení, které již dávno vyčerpalo své schopnosti a zjevně ani nechce tuto situaci řešit! Řadový komunista slouží pouze jako levný zdroj hlasů prodlužujících agonii nespolehlivého vedení, které tak čerpá nezasloužené výhody. Výměnou za ně podpořilo vládu, jejíž předseda lituje faktu, že KSČM nebyla včas zakázána, a ještě se chlubí tím, že komunisté na nic nemají vliv. Ostatně podpora A. Babiše měla zabránit posílení pravice. Výsledek komunálních a senátních voleb ukázal, že pravice naopak výrazně svou sílu znásobila.

Politika strany se smrskla na zcela izolovanou práci poslanců, kteří s řadovými členy nekomunikují, což vedlo k značnému propadu našich preferencí. KSČM se blíží k hranici svého konce, a rozhodně nelze předpokládat úspěch v dalších krajských a parlamentních volbách. Filipovo vedení rozvrací stranu i ekonomicky. Chaotické škrty nejsou řešením, protože je odnesou především základní organizace. Za těchto okolností vyvstává otázka: „Brousí si snad někdo zuby na miliardový majetek KSČM?“

Je za pár vteřin dvanáct, pojďme zachránit KSČM, jejíž likvidaci by nám příští generace neodpustila. Vypršel čas planých slibů, hrajeme čistě o existenci strany.

Za jediné řešení považujeme odstoupení viníků. Trváme na svolání mimořádného sjezdu KSČM. Zároveň vyzýváme vedení strany ke složení funkcí již na říjnovém mimořádném zasedání pléna ÚV KSČM.

Platforma RESTART