Podvod! Vláda Havlových kamarádů, tragédie…

30 LET OD LISTOPADU „Za minulého režimu nikdo nemluvil a všichni naslouchali. Dnes mluví skoro všichni, ale už skoro nikdo nenaslouchá. Nevím, co je horší. Zda nemluvit, anebo mluvit k hluchým uším,“ říká poslanec za SPD Jiří Kobza. Nevolá tím po návratu tehdejšího politického systému, ale nemilosrdně prohlašuje, že výročí sametové revoluce je oslavou lží a nenávisti. Pro ParlamentníListy.cz sdělil, že nejvíce se obává liberálního eurosocialismu, který podle jeho slov představuje nejbyrokratičtější formu socialismu okořeněného liberálními idejemi ultralevicových hippies, ruských anarchistů z roku 1905, táborů Pol Pota a rudých knížek Mao Ce-tunga.

Je tomu třicet let, co v Československu skončil komunistický režim. Co pro vás výročí znamená a jak si ho připomenete?

Komunismus nikdy v Československu nebyl, díky bohu. To, co zde bylo, můžeme označit jako jisté formy socialismu. Koncem roku 1989 jsem věřil, že se vracíme k idejím roku 1968, k socialismu s lidskou tváří, že dojde k demokratizaci společnosti, náhradě neschopných byrokratů talentovanými manažery, že vše, co bylo vybudované během minulých čtyřiceti let, bude základem pro další rozvoj státu. Protože náš tehdejší stát byl průmyslovou a exportní mocností, zejména v zemích rozvojového světa. Dnes si 17. listopad 1989 trpce připomenu jako největší dějinný podvod, kterému naletěl celý národ. Jako začátek tragické vlády kamarádů Václava Havla a začátek rozsápání a zadlužení republiky. Jako datum začátku vlivu samozvaných liberálních socialistů z nejrůznějších neziskovek a rozklad konzervativní, ale relativně prosperující společnosti.

Zdůraznil bych, že ten podvod, kromě fake news o Šmídovi na začátku, byl v tom, že Havel a jeho okolí tvrdilo: Nebude nezaměstnanost ani kapitalismus, nebojte se, jenom vás tím komunisté straší, zachováme socialismus. Což byl i většinový konsensus, plus bych připomněl státní nezadluženost, respektive rozpočtový přebytek. Ano, byl to také nástup neziskovkářů v tom smyslu, že Havel je chtěl jako nepřítel politických stran a klasické stranické demokracie nahrazovat ad hoc hnutími a iniciativami aktivistů, psal to nepokrytě už od disentu.

Pokračovat ve čtení „Podvod! Vláda Havlových kamarádů, tragédie…“

„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti

Převzatý rozhovor s politologem Josefem Skálou

PhDr. Josef Skála, CSc.

Premiér Andrej Babiš obsáhle kritizoval na sněmu hnutí ANO 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly „nevratné škody“, kdy si ODS „nakradla miliardy“ a „ničila celý demokratický systém“. Po „divokých 90. letech“ dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání „tutlalo a legitimizovalo“. Kdy se naše „zdevastované hospodářství“ otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte toto hodnocení?
Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou dírou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.

Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou dírou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.

Českou republiku to oškubává o 750 až 800 miliard korun ročně. Víc než o celou šestinu našeho HDP. Takhle to stojí v nedávné analýze, zpracované hlavní odborovou centrálou. Hromadu cizích zisků, které jsou naší ztrátou, však nevyčísluje ani ta. Například z vývozu mléka či jatečných zvířat – a dovozu masných a mléčných výrobků. Mnohé už tvoří většinu domácí spotřeby. Lepší to není ani v případě dřevní hmoty. Rok co rok se jí exportují milióny kubíků. Ještě víc teď, za kůrovcové kalamity, decimující i zásoby vody a krajinný reliéf. Dovážíme však dokonce i většinu prken a lišt. Frapantní kapitolou je monopol cizích bank. Frapantní byl už pakatel, za nějž ho pořídily. Tvořil jen zlomek hodnoty nemovitostí, v nichž převzaly i bankovní trh a personál. Zmocnily se jich i banky s menší bilanční sumou, než české peněžní domy, které jim spadly do klína. Následky neseme i jako jejich klienti. Záporný úrok, zohlední-li se inflace, nesou i spořící účty a termínované vklady. Lepší to není ani v letech, vykazujících několika procentní růst. Termínované vklady nabízela i socialistická spořitelna. Ten roční vynášel 4 procenta. Nezdaněná a inflací téměř nedotčená. Monopol cizích bank škrtí i domácí byznys. Projekty, nehodící se do krámu cizí konkurenci, nefinancuje z principu. Supům šel naproti i vekslácký kurs místo reálné parity. Nás vyraboval víc, než reforma měny zmrzačené okupací a válkou. Zlatý důl pro cizí parazity kutala i agrese proti české koruně, vedená českou centrální bankou v minulých letech. Stála ji přes dva tisíce miliard. Na jaký kurs a dokdy se dá spekulovat bez rizika, hlásila šejdířům sama. Za cenu vlastní ztráty ve stovkách miliard.

Premiér zvedá prst právem. „Transformace“ skončila gigantickým mankem. Dřívější vládní konstelace tu pravdu blokovaly. Dnes je i v zájmu vítěze voleb, vystaveného tlaku zprava. Tím víc to chce premiéra vzít za slovo – a tlačit na zjištění směrodatných dat. Například skutečné tržní hodnoty kladenských hutí, plzeňské Škodovky nebo ČKD. Klenotů našeho „rodinného stříbra“, než padly za oběť „loupeži tisíciletí“. Byly to kolektivní investice. Práce, úspor a odložené spotřeby. Mozků a rukou řady generací. Tím víc mají právo vědět, kolik by za ně utržil soukromý kapitál. Zvlášť ten s domicilem v Německu, Izraeli či USA. Doba si koleduje i o jinou mapu – klíčových českých odvětví a podniků v časové řadě. Tedy na prahu I. světové války, za „první republiky“, od osvobození do 80. let – a po „sametu“. Jen tak se ukáže jako na dlani, kdo a jak moc zděděné kapacity rozvíjel – a po kom z nich zbyly jen rezaté „brownfieldy“. Té „transformaci“ bude už třicet. Čeká se velká trachtace. Premiér bude z prvních na ráně. Tím víc nabijí i jeho hlavně fakta, která tu demagogii svléknou do naha.

Ilona Švihlíková nemaluje čerty po zdech. „Transformace“ z nás udělala kolonii. V mnohém jsme jí víc, než v c. a k. monarchii. Premiér, který si o „transformaci“ iluze nedělá, by měl rozumět i „cestovní mapě“ z pasti ven. Plánu razantní obnovy ekonomické suverenity a rozvoje. Investiční a komerční strategie, kterou se vrátíme na vlastní nohy. A ne její atrapy, co z našich daní postaví hřiště pro privátní kapitál. Ten, co zbyl v českých rukou, už na suverénního hráče ve světě nemá. Jeho celkový výkon stagnuje už čtvrt století. Z někdejších komplexních vertikál zbyly jen izolované fragmenty. Na roli „gründera“, který je postaví pro dnešní svět, má už jen stát. Včera bylo pozdě.

Pokračovat ve čtení „„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti“

Václav Havel byl nicka…

OSMDESÁTINY VÁCLAVA HAVLA. O Václavu Havlovi, který by v těchto dnech oslavil kulatiny, promluvil pro ParlamentníListy.cz i senátor Jaroslav Doubrava. A kritikou na adresu bývalé hlavy státu rozhodně nešetřil:
„Byl to bezesporu komediant. Byl to prototyp úlisného politického jezuity,“ prohlásil o Václavu Havlovi. Řekl také, jak to podle něj bylo v roce 1989.

Václav Havel by v těchto dnech oslavil 80. narozeniny. Jak na něj s odstupem doby vzpomínáte jako na prezidenta i jako na člověka?

Byl to bezesporu komediant. Dokázal se tvářit a povídat více svatouškovsky než papež. Byl to prototyp úlisného politického jezuity. Na toho člověka já nevzpomínám, a když, tak určitě nemohu v dobrém. Ostatně nejsem sám. Už mnohokrát jsem doporučoval, aby se ti jeho obdivovatelé podívali na svědectví lidí, kteří s ním bořili minulý režim. Na internetu je takových svědectví více než dost. Jejich nadšení z nich také vyprchá!

Ano, Havel je skutečně některými lidmi milován, další mu ale nemohou přijít na jméno. Co byla podle vás největší chyba, kterou za dobu, kdy byl prezident, udělal, a čím si naopak lidi získal?

Největší výhodou Havla bylo, že to byl pěkně úlisný herec oslavující i „humanitární bombardování“ Jugoslávie. Tím spadl do žumpy hysteriků a primitivů. Ale bezesporu uměl to, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý… Jeho jednání bylo vypočítané na efekt. Kecání plné lásky. Vzpomeňte, jak se nechal přemlouvat, aby byl zvolen prezidentem. Vzpomeňte na jeho prolhaný projev o tom, jak komunisté straší nezaměstnaností atd. Vzpomeňte, jak rád se statečně zpil… To ostatně byla jedna z jeho nejoblíbenějších kratochvílí! A o tom, že to byl řádný alkoholik, svědčí jeho schovávání lahvinek před jeho ženou Olgou dokonce i v nemocnici, kde ho léčili za zápalu plic! A tak bych mohl pokračovat.

Hodně se mluví i o tom, že Havel, když byl zavřený, měl doslova fešácký kriminál. Jak to tehdy bylo?

O tom se již toho dost napsalo. Není k tomu co dodat. Co jsem neviděl a nezažil, o tom zbytečně nekážu. Zejména když to udělali již přímí svědci. Fešácký kriminál to asi opravdu byl.

Havlovo gesto – pravda a láska zvítězí. Bylo to podle vás jen „gesto“, nebo tomu skutečně věřil? A jaký rozměr to má dnes?

Od něho to byl primitivní žvást. Pravda a láska nikdy nevítězí. Vítězí ti, kteří mají moc, prostředky, prostě silou si prosadí svoje. To ukázala i nešťastná kriminálně pojatá kupónová privatizace. Nutnost být zhasnuto, aby vznikli ti bohatí, jak řekl pan Klaus a lidé kolem něho. Co na tom, že většinu národa ožebračili.

Někteří lidé mluví i o tom, že revoluce v roce 1989 byla vlastně jen připravená „fraška“ a Havel byl nastrčená figurka. Jak to vidíte vy?

V listopadu 1989 nedošlo k žádné superhrdinné akci studentů, umělců, občanů a disidentů, ale především k organizovanému předání moci, tedy skutečně k frašce. Lidé se spontánně radovali, že končí byrokracie, která jim nevyhovovala. A netušili, co je čeká… V rámci předání moci měla tehdy svou pozici i komunistická strana, která u toho byla. Havel odmítal jednat s některými komunisty, s nimiž neměl uzavřený pakt. Na to upozorňoval, pokud vím, i dnes již zemřelý europoslanec Míla Ransdorf. Tedy fraška k plné spokojenosti pravicového Občanského fóra a jednoho Havla.

Zkuste prosím porovnat Václava Havla a Miloše Zemana.

Přirovnávat tu nicku k M. Zemanovi? To nemůžete myslet vážně! To prostě nelze srovnat. Havel jednal ve stylu „Vašku, vyskoč!“ (citace ze Švejka). Co se líbilo politikům na západ od českých pivovarů, to prohlašoval za nejlepší. Víte přece, že pro Slováky byl nepřijatelný, což napomohlo rozbití federace. Havel se podílel, jak víte, na rušení zbrojního průmyslu. Na Slovensku byla proto v roce 1992 ve srovnání s českými zeměmi čtyřnásobná nezaměstnanost. Západní zbrojovky se z toho mohly počůrat smíchy. Získaly zadarmo krásně velké trhy a vydělávají miliardy a miliardy. Prezident Zeman klade tak znepokojivé otázky a varuje, že EU a západní superhrdinové na ně nemají odpověď. A když už, tak dementní. Ani oni na M. Zemana prostě nemají. Ještě si všimněte toho, že v OSN hovořil Zeman spatra anglicky, na Rhodosu rusky. Tomu se říká diplomaticky vyvážené jednání politika. Není takovým šaškem, jako byl alkoholik, a přesto svatý Havel.

Jak myslíte, že by Václav Havel reagoval, kdyby byl prezidentem nyní, kdy svět řeší Evropskou unii a migrační krizi? Jak by k migrantům přistupoval on? A reagoval by podle vás Havel správně?

Havel byl natolik hloupý, že by jednal stejně hloupě jako Dienstbier, Šabatová a jim podobní.

Starosta New Yorku prohlásil 28. září za den právě Václava Havla. Co na to říkáte a neuctívá svět Havla vlastně mnohem více než my?

O velikosti uctívání svatého disidenta Havla svědčí, že v první výročí jeho smrti se o něm anglosaská média nezmínila až na jednu dvě zmínky. Psala jenom o úmrtí Kim Čong-ila. Jeden článek vyšel v nějakých německých novinách, a někde jsem tehdy četl, že tehdy deník Corriere della Sera aspoň publikoval v seznamu „plánovaných akcí“ zmínku o Havlovi v tom smyslu, že se koná univerzitní přednáška. Havel je světu ukradený. Jeho pseudohumanismus je jako instantní polévka: Stačí kdykoliv si na něho vzpomenout a zamíchat a máte spoustu keců o humanismu. Věřte, že my nemáme nejmenší důvod Havla uctívat.

Jaké pocty (pojmenování dalších míst například) byste s jeho osobou navrhoval. Nebo myslíte, že už je to tak „akorát“?

Akorát to určitě není! Je toho přespříliš. Snad největší hanbou je jeho jméno nad ruzyňským letištěm. Zapomenout na něho jako na špatného klauna. Lepší návrh není.

Čím byl podle vás vlastně Havel ve světě tak oblíbený?

Svými humanistickými kecy. Říkal přesně to, co chtěli západní papaláši slyšet. Velmi respektovaný Noam Chomsky se divil, co za ptákovinu přednesl Havel v Kongresu Spojených států. Chomsky říkal, že jsou to banality, ale je vydáván za jakéhosi myslitele. Myslí si, že to byl on, kdo zbořil předchozí režim. Myslím, že i oni časem přijdou na to, jak se mýlí.

Právě teď před volbami mnozí Havlovi spílají, že po roce 1989 nepostavil mimo zákon komunistickou stranu. Byla to podle vás chyba?

Již jsem v odpovědi na jednu otázku napsal, že v rámci předání moci měla tehdy svou pozici i komunistická strana, která u toho byla. Byly demonstrace, to ano, křičelo se, ale přitom došlo potichu k organizovanému předání moci. Proto při dělení kořisti v rámci předání moci měla svou pozici i komunistická strana, která u toho byla. Havel měl vybranou skupinu komunistů, se kterými v zákulisí jednal. Jak mohl v téhle situaci spoluspiklence spiklenec postavit mimo zákon?

Kdo by podle vás byl „důstojným“ nástupce právě Václava Havla?

Havel byl sluha, který kýval na všechno, co chtěli jeho skoro kamarádi na americkém velvyslanectví. Pod jejich taktovkou to mohl být kdokoli, i ten Pepek vyskoč.

Antikomunisté budou útoky stupňovat

Rozhovor s bývalým členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ
Janem Fojtíkem

     Po roce „magických osmiček“ vstupujeme opět do roku významných výročí, která rozhodně budou náležitě využita antikomunisty, dnes ovládajícími média mainstreamu. Co podle Tebe bude především terčem jejich štvanic?
     Budou pokračovat v tom, co loni nastartovali. A útoky budou stupňovat. Tento rok se k tomu opět nabízí. Padesát let od sebeupálení Jana Palacha. A pak to, co svým činem, za který sám patrně nenesl odpovědnost, vyvolal: pád Alexandra Dubčeka, začátek „éry Gustáva Husáka“, období tzv. normalizace, ve skutečnosti úspěšného budování socialistické společnosti, jež bylo zmařeno 17. listopadu, zneužitím Mezinárodního dne studenstva v roce 1989, před třiceti roky. Samozřejmě, jak už jsme toho byli svědky, „slavit“ se bude na „václaváku“ a na ulicích. Bude pěkná mela.

     Ale Ty ses v roce 1969 dostal do vyšší politiky. Prožíval jsi to, co se tehdy odehrálo, zblízka, bezprostředně.
     Ano, bylo mi jednačtyřicet. Z Rudého práva, kde jsem do března 1968 byl zástupcem šéfredaktora, jsem musel odejít. Tři měsíce, kandidát ÚV KSČ, jsem byl bez práce. Tu mi nabídli v Ústavu pro politické vědy ÚV KSČ, což bylo provizorní, neměl jsem tam ani stůl. Ale z titulu vysoké stranické funkce, do níž jsem byl zvolen na XIII. sjezdu KSČ v roce 1966, jsem se účastnil všech zasedání ústředního výboru. A byl jsem aktivní, byl jsem členem redakční komise, která pod vedením Drahomíra Koldra připravila proslulý Akční program. V květnu 1969, už za Gustáva Husáka, jsem se stal šéfredaktorem Nové mysli a v červnu, po Milanu Hüblovi, rektorem Vysoké školy politické ÚV KSČ a na podzim členem sekretariátu a tajemníkem ÚV KSČ s odpovědností za ideologii. Máš pravdu, nepřihlížel jsem na tehdejší události z chodníku.

     Jak jsi prožíval „palachiádu“, kdy jsi ještě byl v Slavíkově politologickém ústavu v Hybernské?
     Už jsem o tom v „Dialogu“ psal. Ale je to dávno, tak to shrnu. V ten osudný den mi volal Karel Vaněk, redaktor Rudého práva. „Honzo, mám pro Tebe něco mimořádně důležitého. Po telefonu o tom nechci mluvit“. Ve čtvrthodině jsem u něho byl. Co jsem se dověděl, mě doslova přizemnilo. Prý u něho byl Emil Zátopek, rozrušený, zničený. Skupina studentů filosofické fakulty, kterou zorganizoval šachový velmistr Luděk Pachman a k níž se připojil i Zátopek, se rozhodla, že po příkladu budhistických mnichů v Jižním Vietnamu se někdo z nich, na protest proti „sovětské okupaci“, upálí na Václavském náměstí. Los padl na Jana Palacha. Nechtěl, ale byl ujištěn, že půjde jen o demonstraci. Zátopek byl z toho zoufalý. Co prý má dělat?
     Bylo jasné, že za tehdejší situace bylo možné jediné: mlčet. Ale účty s Pachmanem si později Zátopek vyřizoval. Ten ho totiž, když byl v závětří ve Spolkové republice Německa, za které pak hrál šachy, u nějakého soudu žaloval za „pomluvy“. Šlo to zřejmě všechno doztracena.

     A jak reagoval Gustáv Husák, když se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, věděl o tom?
Pokračovat ve čtení „Antikomunisté budou útoky stupňovat“