Pozvánka na 42. pražskou teoreticko-politickou konferenci

Komunistická strana Čech a Moravy – OV Praha 1, Praha 6, Praha-východ, Praha-západ, Beroun, Domažlice, Klatovy, Mladá Boleslav, Plzeň-sever, Příbram, Rokycany, Trutnov, MěV Jirkov a  Klub pokrokové inteligence Olomouc spolu s KSČ a KSM

P O Z V Á N K A

na 42. pražskou teoreticko-politickou konferenci

 – s   m e z i n á r o d n í   ú č a s t í –

 na téma

„O TEORII A PRAXI KOMUNISTICKÉHO HNUTÍ“

konanou u příležitosti 170. výročí Komunistického manifestu

a 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce

v sobotu 11. listopadu 2017 od 9 hodin

ve velkém sále ÚV KSČM č. 76, I. patro, Politických vězňů 9, Praha 1

Co mají pro mne společného parlamentní volby 2017 a VŘSR?

Nejenom moje profese mě naučila, že maximální objektivitu výsledku získám, když budu zkoumat všechny faktory, nebudu zametat otázky pod koberec, budu zpochybňovat i to, co se jeví jako na první pohled jasné, shromažďovat data a důkazy, hledat analogie, zákonitosti i výjimky, tvořit metodologie, aplikovat je, kriticky hodnotit výsledek. Ten je třeba předložit, ať už je jakýkoliv a to i tehdy, když riskuji, že se mýlím, nebo že mě málokdo pochopí, že všichni nebo většina budou mít jiný názor, že zůstanu osamocená, i když mě zveřejnění takto získaných závěrů ohrozí přímo či nepřímo. Člověk by měl také upozornit a zdůvodnit, když se někdo jiný vydal na chybnou cestu nebo používá špatný postup… Pokračovat ve čtení „Co mají pro mne společného parlamentní volby 2017 a VŘSR?“

Zemřel Jiří Jeřábek

Ve věku pouhých 76 let zemřel ve čtvrtek 31. srpna 2017 po krátké zákeřné nemoci komunista, dlouholetý předseda obvodní organizace KSČM v Praze 6, soudruh RSDr.  Ing.  Jiří Jeřábek, člen Marxisticko-leninského odborného klubu.

Narodil se 7. 6. 1941 jako prvorozený syn v rodině domkáře v Žalkovicích, kde pak prožil své dětství a od svých sedmnácti let, po úmrtí otce, se staral o dvě sestry a matku. Vystudoval vysokou školu chemickotechnologickou v Pardubicích, pracoval jako inženýr chemie v tehdejších VŽKG v Ostravě, kde našel i manželku, se kterou vychoval syna a dceru.

Měl absolutní hudební sluch a miloval vážnou hudbu. Dokázal poznat z krátké ukázky jakoukoli skladbu i dirigenta, který ji nastudoval. V mládí sám dirigoval školní hudební těleso. Nenechal si ujít ani jeden ročník hudebního festivalu Pražské jaro. Rád četl a s těmi, kteří chtěli poslouchat, se rád podělil o životní moudra načerpaná z knih. Velice rád cestoval a kromě rodného jazyka ovládal plynně ruštinu, němčinu a angličtinu.

V roce 1971 získal místo ve Státní plánovací komisi a rodina se přestěhovala do Prahy. Zde se opětně vrátil ke studiu a získal titul „doktor sociálně politických věd“. Jeho životní zkušenost, hloubavost a touha po poznání jej logicky dovedly do KSČ. Jejím členem se stal v pětadvaceti letech a až do konce života, víc než půlstoletí, pro stranu pracoval a podporoval její úsilí o nastolení sociálně spravedlivé společnosti – socialismu.

Zastával celou řadu významných funkcí. Dlouhá léta až do roku 2012 vedl obvodní organizaci KSČM v Praze 6, v posledních pěti letech byl místopředsedou OV KSČM. Řadu let byl členem Krajského výboru KSČM Praha, člen jeho výkonného výboru a předseda vnitrostranické komise. Krátce zastupoval obvodní organizaci Praha 6 v ÚV KSČM. Ve straně našel řadu životních přátel a kamarádů.

Vždy měl radost, když se dařilo stavět hráz zákeřnosti dnešního světa, v němž peníze a jejich moc ovládly podstatnou část společnosti.

Strana v něm ztrácí nekompromisního bojovníka, rovného přímého a zásadového člověka, který se nikdy nebál říct věci narovinu, teoretika i praktika marxismu-leninismu, kamaráda, přítele, kolegu i učitele.

Poslední rozloučení s Jiřím Jeřábkem se konalo v pondělí 11. září 2017 v obřadní síni krematoria v Motole.

Nezapomeneme na jeho dlouholetou obětavou práci pro komunistické hnutí.

Čest jeho památce! Pokračovat ve čtení „Zemřel Jiří Jeřábek“

Máme na víc, než je ve volebním programu KSČM

Rozhovor Haló novin s Ivanem Hrůzou, čtvrtým na pražské kandidátce KSČM pro sněmovní volby

 

Jste již zkušeným zastupitelem v Praze 6 a zároveň s Helenou Briardovou jste zastupiteli ve »velké« Praze. Jaký je v tom rozdíl?

Pokud jde o formy a metody práce, nenacházím rozdíl. Vedle dosti početného schůzování je nezbytné neustále komunikovat nejen s vlastními voliči, se spolky, ale i s dalšími zastupiteli a aktivní částí veřejnosti. Nejčastěji se na mne obracejí občané, kteří se cítí nějak ohroženi nebo jim v okolí něco podstatného vadí. Mít znalost místních problémů je klíčové. O Praze 6, kde bydlím od dětství, toho vím hodně a mám k informacím blízko. Pokračovat ve čtení „Máme na víc, než je ve volebním programu KSČM“

Lidice v atmosféře přepisování dějin

75 let uplynulo v sobotu 10. června od vyhlazení obce Lidice fašistickými okupanty v r. 1942. Je to období jen těsně pod průměrnou délkou života v ČR. Pamětníků druhé světové války už je poskromnu a většina občanů mladších generací je zřejmě k této tragické dějinné zkušenosti lhostejná. Nezajímá se o krutost tyranů, o utrpení obětí, o příklady lidského hrdinství ani tragédii kolaborace, nezajímá se skoro o nic než o sebe. A právě v období půlkulatého výročí lidické tragédie můžeme vidět více indicií nasvědčujících tomu, že současnému režimu ztráta historické paměti a nezájem dokonce i o nejnovější dějiny vlastního národa v podstatě vyhovuje. Pokračovat ve čtení „Lidice v atmosféře přepisování dějin“

100. výročí VŘSR nesmí patřit nostalgii, ale boji za lepší budoucnost

Přidáno ve čtvrtek 25. května 2017


Tématu „Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci, co a jak dál“ se věnovala 41. pražská teoreticko-politická konference v Praze 13. května 2017, situovaná sice do velkého sálu budovy ÚV KSČM, ale většinou vedení této strany už tradičně pomlouvaná a bojkotovaná. Není divu. Většina řečníků se nevěnovala jen dějinám Říjnové revoluce, ale i jejímu vztahu k současnosti a budoucnosti, a v tomto ohledu byla velmi kritická především k teorii a praxi KSČM, která je široce považována za následnici revolučních tradic vzešlých z VŘSR. Zjevně ne příliš oprávněně. Pokračovat ve čtení „100. výročí VŘSR nesmí patřit nostalgii, ale boji za lepší budoucnost“

Hořká příchuť květnových oslav

Přidáno v pátek 5. května 2017


      Květnové dny patří oslavám. V květnu slaví pokrokově smýšlející lidé Svátek práce a také si připomínají konec války, kterou vyvolaly ty nejreakčnější formy kapitalistického vládnutí – německý nacismus, italský fašismus a japonský militarismus.
Měla by být stále připomínána podstata těchto dvou významných událostí. Tou podstatou není pouhá vzpomínka, ale uvědomění si, že bez boje proti kapitalismu čeká pracující pouze poroba, otroctví či smrt, ale také devastace planety způsobená nenasytností kapitálu. Pokračovat ve čtení „Hořká příchuť květnových oslav“

K 50. výročí úmrtí Marie Majerové – zboření rodného domu?

Přidáno ve středu 11. ledna 2017


      16. ledna uplyne 50 let od úmrtí národní umělkyně Marie Majerové, která patří k nejvýznamnějším autorům československé pokrokové literatury 20. století. I proto bylo její dílo po r. 1989 odsouzeno k nezájmu a zapomnění. Pokud se o Majerové někdy přece jen píše, bývají to spíše články snižující její dílo a skandalizující její osobu, např. „Bouřlivý milostný život Marie Majerové“ (Novinky.cz, 25. 11. 2013)1), kde ovšem fakta poněkud kulhají za bulvárním nadpisem. To však ještě není nic proti lascivnímu článku „Marie Majerová nebyla vůbec příkladná soudružka“ (Žena-in.cz, 29. 5. 2014)2), kde můžeme v diskusi číst, jak se některé ženy vysmívají ženskému hnutí, což nás nemůže překvapit v době, kdy se i dělníci vysmívají dělnickému hnutí, mnozí socialisté odmítají socialismus a mnozí komunisté komunismus. Pokračovat ve čtení „K 50. výročí úmrtí Marie Majerové – zboření rodného domu?“