Jeden moudrý Moravák z Poštorné se vyjadřuje vtipně k politice. Klepl jako vždy hřebíček na hlavičku. Svět se v prdel obrací.
Židi válčí, Němci obchodují. Ti, co chodí do práce, migranty nechtějí. Ti, co se válejí v charitách, by je vítali. Nějaká divná Pirátka by jich dokonce u nás chtěla desetitisíce. Faráři przní děcka. V ODS se mezi sebou jebou – Brňák Fiala s Pražákem Klausem. Jedni vyhnali z ČSR po šesti letech okupace Wermacht, SS a německé nespokojence ze Sudet, jiní začali po 50ti letech jezdit na jejich zahradní vzpomínkové party do Bavor. Filosofové místo toho, aby filosofovali ve školách a pomáhali v blázincích alespoň trochu uzdravovat pacienty, by se chtěli a cpou do řízení státu…
No sere mere Maryčko Magdónova a mene tekel. Vypadá to, že zdravý rozum zůstal už jenom u nás amatérských rybářů, myslivců, zahrádkářů, chovatelů holubů, kteří jsme absolvovali základní školu ještě za bolševika. Učitel dnes nesmí lištit po hubě hajzla, který dělá ve třídě bordel a dělá si z kantora prdel po vzoru svých dementních rodičů. Policajt se musí nechat napřed od hajzla zastřelit a teprve potom se bránit, aby náhodou nepoužil nepřiměřenou obranu. Povaleči se chechtají lidem spěchajícím do práce, a kdejaký vaginoid otlačující si prdel na židli pořízené ze státních peněz, se nám bude snažit vykládat, jak je naše armáda potřebná v nějaké řiti, která se jmenuje Afghánistán a jak Putin ohrožuje Poštornou.
Inteligenci děcek jste šmahem vyřešili podle svých představ. Zrušili jste blbšůle a přifařili jste to do ZŠ a nechť se učitel z toho i třeba posere. Tak toto by nenapadlo ani moje žáky z vojny, vojína Emila Šarkéziho ze Žiaru nad Hronom či vojína Rezanku z Bardějova, kteří příklad kolik je součet 5 + 7 nespočítali ani na prstech obou rúk. A to měli všechny prsty, protože v práci o žádný z nich přijít nemohli. Máme to na salámu vy lunti od pravdy a lásky.
Alespoň jste mohli na Hradčanském náměstí, kde jste k soše TGM kladli věnce, jej trochu omýt. V televizi to vypadalo, že je osraný holubama víc než je zdrávo. Už jenom v Benátkách, na tom velkém náměstí (před chrámem dóžů), je těch hoven od holubů víc jak jich má tatíček na hlavě a saku…
Co dodat? Ten chlapec má pravdu!
Leze to z nich, jak z chlupaté deky
Ačkoliv od návštěvy premiéra Babiše v Bílém domě uběhlo již téměř deset dní, s prvními konkrétními výsledky jednání se občané České republiky seznamují díky sdílnosti člena české delegace u prezidenta USA – náměstka ministra obrany Jakuba Landovského až nyní.
Pro daňové poplatníky přinášejí závěry jednání na koberečku, formou medu a výhrůžek, „dobré“ zprávy. Nejpodstatnější z nich je potvrzení našeho závazku vyčlenění dvou procent hrubého domácího produktu na obranu do roku 2024, které ze značné části budou určeny na nákup vojenské techniky s ohledem na naše strategické partnery – myšleno USA. První vlaštovkou těchto lukrativních „investic“ je nákup 12 vrtulníků v hodnotě až 12,5 miliardy korun americkými dodavateli.
Řečeno ústy Landovského „připravujeme se na válku dneška“ a je „naší ambicí vyslat a půl roku udržet v zahraničních misích jednu brigádu čítající okolo tří tisíc vojáků“.
Nákup vrtulníků se stává prvním darem České republiky pro pokračující válečné tažení NATO a další nákupy, zřejmě bez výběrového řízení zůstávají jen otázkou času. Vždyť podle Landovského nás Američané berou vážně: „Česká republika byla pro ně tak zajímavá, že ke stolu přišel nejen viceprezident Pence, ale i ministr energetiky nebo národní poradce pro bezpečnost Bolton.“ Pro mnohé naše občany spíše jen potvrzení, že se Česká republika stala vazalem USA s povinností účastnit se jejich válečných tažení.
Z tohoto ohledu je možné hodnotit i záměr na vybudování nové muniční základny v Česku, která má kromě armády ČR sloužit i spojencům, kteří by v případě aliančních misí operovali z našeho území. Jinými slovy pokračování scénáře Severoatlantické aliance k přípravě války na evropském území.
Je zřejmé, že dvacet let po vstupu ČR do NATO budeme i nadále vynakládat finanční prostředky na „provoz“ armády, která bojuje za zájmy USA v Afghánistánu a dalších státech a při obraně vlastní země se budeme spoléhat na „spojence“.
Jak se k nám spojenci zachovali naposledy, jsme si připomněli při nedávném 80. výročí okupace nacistickým Německem!
Miroslav Kavij
Židovská otázka, byla vždycky jen zástěrka
(Poznámka na okraj týdne…)
Ideová jednota jakéhokoliv uskupení více lidí, je mnohem složitější filozofický i politický proces než, že vám jen manželka zakáže se koukat na jiné hezké ženy.
Podle „fialového“ požadavku, by si asi měl každý trochu vzdělaný politik (pokud není slepý a hluchý s IQ tykve), vytvářet svou stranu, kde by byl jediným řádným členem.
Bohužel zaznělo minulý týden v masmédiích mnohem více o historické otázce židů a jejich utrpení než o neschopnosti a různorodosti politického spektra u nás, které přechází ve všech politických uskupeních do agresivní polohy. Stanovy politických stran se upravují o možnosti vylučování jejich neposlušných členů a demokracie v koutku tiše pláče.
Bouře mozků ve prospěch naší společnosti se jaksi nekoná.
Nedávno jsem při křtu knihy Miloslava Ransdorfa „S Ransdorfem o marxismu“ o jeho osobě mimo jiné prohlásil: „S Mílou jste mohli souhlasit anebo nesouhlasit, ale to je tak asi všechno co jste mohli. Měl lidi stejně rád a zůstal vždy svůj a nezlomen.“
Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s vyloučením juniora Santy z jeho rodné strany. (Dopředu raději podotýkám, že z mnoha jeho názory a jejich řešeními nesouhlasím.)
Ale… tragédií společnosti je, když se prostřednictvím dobře honorovaných vůdců snaží lidi, kteří vás nutí k přemýšlení, vykopnout do jakéhosi ghetta zapomnění.
Znám kolem sebe mnoho socializovaných židů, kteří příměr Klause mladšího pochopili. Pochopili, jak to myslel. Nikoliv jako urážku Židů nebo judaismu, ale jako příměr stejně složité, zlé a špatné věci, jako k té, co se dnes v našem parlamentu, ale i v tom evropském, děje.
Naše sdělovadla okamžitě vyhledala všech sedm židů, které zná, a nechala jimi poplivat člověka, který si je hrůz druhé světové války nejen pro Židy a židovský národ, možná vědom více, než oni sami.
A tak nevím, nevážené presstitutky, co furt proti nám – židům, bolševikům a černochům máte.
Již mnozí moudřejší před námi věděli, že jakékoliv přirovnání pokulhává a nesedí. Učitelé (možná i fialka) vědí, že na příměrech se rozšiřují možnosti pochopení tématu posluchači.
Bouřlivý kejhot mnohých, nejen že ukázal malost a hloupost potrefených, ale zadělal na větší problém… A jak říkal starý Ford „…i špatná reklama je reklama“.
A tak mám „obavu“, vážení, že nemalá část populace (židovské, nežidovské i té normální) se začne o „zakázané“ názory Václava juniora zajímat. A co je „nejhorší“ – přemýšlet o nich. Tak to kdysi, a není to tak dávno, začalo u jiného Václava (mozkem sice v suterénu), a ten se stal nakonec protestním prezidentem.
A volby…, volby jsou vážení, za humny!
Ignác Hynek, člověk
Evropská unie, volby a jak to vidí občan – volič?
(Vystoupení na Brněnském odborném semináři, sobota 16. března 2019)
Organizátoři tohoto užitečného semináře zvolili zajímavé, potřebné a aktuální téma. Porcovali a zkoumali ho přede mnou vážené a respektované osobnosti.
Když jsem zvažoval, o čem bych mohl mluvit já, řekl jsem si, že bych mohl zastupovat laickou veřejnost. Interpretovat hlasy, názory a pocity, které slyším u mnoha příležitostí ve straně i mimo ni, zejména však v řadách našich sympatizantů. Mám trošku dojem, že jsme se to jaksi odnaučili vnímat. Že jsme stále více, ke své škodě, nedoslýchaví!
Co si tedy myslí z velké části český občan o Evropské unii? No, rozhodně nic lichotivého!
Postupně se, na základě praktických zkušeností, naučil Evropskou unii vnímat jako takové perpetuum mobile na nesmysly. A to si mnozí mysleli, že nic takového nemůže existovat.
Obhájci EU, ti přesvědčení i ti zakamuflovaní, často tvrdí a zlobí se, že její kritici překrucují skutečný obraz a malují ho černými barvami. Tak jako sprejeři zohyzdí krásný omítnutý dům, podchod či zeď.
Přitom ale mainstreamová média šíří jen bruselskou propagandu. Totéž činí valná část početných neziskových organizací a také tisícihlavá armáda euroúředníků a většina europoslanců a členů jejich družin. Přece nebudou řezat větev svému štědrému chlebodárci. Všude dobře, v Bruselu nejlépe (se platí!).
Průzkumy veřejného mínění – a to i ty, které provádí Eurobarometr – označují Čechy a Řeky za největší euroskeptiky. 69 % Čechů si myslí, že jejich hlas nemá v EU žádnou váhu. Dvě třetiny by preferovaly větší nezávislost a suverenitu země. Jen 33 % občanů vnímá členství v EU výhradně pozitivně a 45 % má k EU vztah neutrální. Ten zbytek, lze předpokládat, je skupina lidí, kteří z toho nějakým způsobem profitují.
Názor na užitečnost EU vyjadřuje i volební účast – 18 procent – druhá nejnižší ze všech! Nižší je už len u bratov Slovákov.
Pokračovat ve čtení „Evropská unie, volby a jak to vidí občan – volič?“„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti
Převzatý rozhovor s politologem Josefem Skálou
Premiér Andrej Babiš obsáhle kritizoval na sněmu hnutí ANO 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly „nevratné škody“, kdy si ODS „nakradla miliardy“ a „ničila celý demokratický systém“. Po „divokých 90. letech“ dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání „tutlalo a legitimizovalo“. Kdy se naše „zdevastované hospodářství“ otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte toto hodnocení?
Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou děrou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.
Českou republiku to oškubává o 750 – 800 miliard korun ročně. Víc než o celou šestinu našeho HDP. Takhle to stojí v nedávné analýze, zpracované hlavní odborovou centrálou. Hromadu cizích zisků, které jsou naší ztrátou, však nevyčísluje ani ta. Například z vývozu mléka či jatečných zvířat – a dovozu masných a mléčných výrobků. Mnohé už tvoří většinu domácí spotřeby. Lepší to není ani v případě dřevní hmoty. Rok co rok se jí exportují milióny kubíků. Ještě víc teď, za kůrovcové kalamity, decimující i zásoby vody a krajinný reliéf. Dovážíme však dokonce i většinu prken a lišt. Frapantní kapitolou je monopol cizích bank. Frapantní byl už pakatel, za nějž ho pořídily. Tvořil jen zlomek hodnoty nemovitostí, v nichž převzaly i bankovní trh a personál. Zmocnily se jich i banky s menší bilanční sumou, než české peněžní domy, které jim spadly do klína. Následky neseme i jako jejich klienti. Záporný úrok, zohlední-li se inflace, nesou i spořicí účty a termínované vklady. Lepší to není ani v letech, vykazujících několikaprocentní růst. Termínované vklady nabízela i socialistická spořitelna. Ten roční vynášel 4 procenta. Nezdaněná a inflací téměř nedotčená. Monopol cizích bank škrtí i domácí byznys. Projekty, nehodící se do krámu cizí konkurenci, nefinancuje z principu. Supům šel naproti i vekslácký kurs místo reálné parity. Nás vyraboval víc, než reforma měny zmrzačené okupací a válkou. Zlatý důl pro cizí parazity kutala i agrese proti české koruně, vedená českou centrální bankou v minulých letech. Stála ji přes dva tisíce miliard. Na jaký kurs a dokdy se dá spekulovat bez rizika, hlásila šejdířům sama. Za cenu vlastní ztráty ve stovkách miliard.
Premiér zvedá prst právem. „Transformace“ skončila gigantickým mankem. Dřívější vládní konstelace tu pravdu blokovaly. Dnes je i v zájmu vítěze voleb, vystaveného tlaku zprava. Tím víc to chce premiéra vzít za slovo – a tlačit na zjištění směrodatných dat. Například skutečné tržní hodnoty kladenských hutí, plzeňské Škodovky nebo ČKD. Klenotů našeho „rodinného stříbra“, než padly za oběť „loupeži tisíciletí“. Byly to kolektivní investice. Práce, úspor a odložené spotřeby. Mozků a rukou řady generací. Tím víc mají právo vědět, kolik by za ně utržil soukromý kapitál. Zvlášť ten s domicilem v Německu, Izraeli či USA. Doba si koleduje i o jinou mapu – klíčových českých odvětví a podniků v časové řadě. Tedy na prahu I. světové války, za „první republiky“, od osvobození do 80. let – a po „sametu“. Jen tak se ukáže jako na dlani, kdo a jak moc zděděné kapacity rozvíjel – a po kom z nich zbyly jen rezaté „brownfieldy“. Té „transformaci“ bude už třicet. Čeká se velká trachtace. Premiér bude z prvních na ráně. Tím víc nabijí i jeho hlavně fakta, která tu demagogii svléknou do naha. Ilona Švihlíková nemaluje čerty po zdech. „Transformace“ z nás udělala kolonii. V mnohém jsme jí víc, než v c. a k. monarchii. Premiér, který si o „transformaci“ iluze nedělá, by měl rozumět i „cestovní mapě“ z pasti ven. Plánu razantní obnovy ekonomické suverenity a rozvoje. Investiční a komerční strategie, kterou se vrátíme na vlastní nohy. A ne její atrapy, co z našich daní postaví hřiště pro privátní kapitál. Ten, co zbyl v českých rukou, už na suverénního hráče ve světě nemá. Jeho celkový výkon stagnuje už čtvrt století. Z někdejších komplexních vertikál zbyly jen izolované fragmenty. Na roli „gründera“, který je postaví pro dnešní svět, má už jen stát. Včera bylo pozdě.
Protestujeme!
V souvislosti s 20. výročím zatažení České republiky do Severoatlantického paktu NATO, zveme vás na protestní shromáždění konané 12. března 2019.
V Praze se uskuteční demonstrace proti NATO pořádaná Českým mírovým hnutí, občanskou iniciativou Ne Základnám a dalšími mírovými organizacemi od 16 hodin na Klárově.
V Ostravě – Porubě na Hlavní třídě u kruhového objezdu se bude konat happening Komunistické strany Čech a Moravy proti NATO od 15:30 hodin.
„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti
Převzatý rozhovor s politologem Josefem Skálou
Premiér Andrej Babiš obsáhle kritizoval na sněmu hnutí ANO 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly „nevratné škody“, kdy si ODS „nakradla miliardy“ a „ničila celý demokratický systém“. Po „divokých 90. letech“ dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání „tutlalo a legitimizovalo“. Kdy se naše „zdevastované hospodářství“ otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte toto hodnocení?
Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou dírou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.
Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou dírou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.
Českou republiku to oškubává o 750 až 800 miliard korun ročně. Víc než o celou šestinu našeho HDP. Takhle to stojí v nedávné analýze, zpracované hlavní odborovou centrálou. Hromadu cizích zisků, které jsou naší ztrátou, však nevyčísluje ani ta. Například z vývozu mléka či jatečných zvířat – a dovozu masných a mléčných výrobků. Mnohé už tvoří většinu domácí spotřeby. Lepší to není ani v případě dřevní hmoty. Rok co rok se jí exportují milióny kubíků. Ještě víc teď, za kůrovcové kalamity, decimující i zásoby vody a krajinný reliéf. Dovážíme však dokonce i většinu prken a lišt. Frapantní kapitolou je monopol cizích bank. Frapantní byl už pakatel, za nějž ho pořídily. Tvořil jen zlomek hodnoty nemovitostí, v nichž převzaly i bankovní trh a personál. Zmocnily se jich i banky s menší bilanční sumou, než české peněžní domy, které jim spadly do klína. Následky neseme i jako jejich klienti. Záporný úrok, zohlední-li se inflace, nesou i spořící účty a termínované vklady. Lepší to není ani v letech, vykazujících několika procentní růst. Termínované vklady nabízela i socialistická spořitelna. Ten roční vynášel 4 procenta. Nezdaněná a inflací téměř nedotčená. Monopol cizích bank škrtí i domácí byznys. Projekty, nehodící se do krámu cizí konkurenci, nefinancuje z principu. Supům šel naproti i vekslácký kurs místo reálné parity. Nás vyraboval víc, než reforma měny zmrzačené okupací a válkou. Zlatý důl pro cizí parazity kutala i agrese proti české koruně, vedená českou centrální bankou v minulých letech. Stála ji přes dva tisíce miliard. Na jaký kurs a dokdy se dá spekulovat bez rizika, hlásila šejdířům sama. Za cenu vlastní ztráty ve stovkách miliard.
Premiér zvedá prst právem. „Transformace“ skončila gigantickým mankem. Dřívější vládní konstelace tu pravdu blokovaly. Dnes je i v zájmu vítěze voleb, vystaveného tlaku zprava. Tím víc to chce premiéra vzít za slovo – a tlačit na zjištění směrodatných dat. Například skutečné tržní hodnoty kladenských hutí, plzeňské Škodovky nebo ČKD. Klenotů našeho „rodinného stříbra“, než padly za oběť „loupeži tisíciletí“. Byly to kolektivní investice. Práce, úspor a odložené spotřeby. Mozků a rukou řady generací. Tím víc mají právo vědět, kolik by za ně utržil soukromý kapitál. Zvlášť ten s domicilem v Německu, Izraeli či USA. Doba si koleduje i o jinou mapu – klíčových českých odvětví a podniků v časové řadě. Tedy na prahu I. světové války, za „první republiky“, od osvobození do 80. let – a po „sametu“. Jen tak se ukáže jako na dlani, kdo a jak moc zděděné kapacity rozvíjel – a po kom z nich zbyly jen rezaté „brownfieldy“. Té „transformaci“ bude už třicet. Čeká se velká trachtace. Premiér bude z prvních na ráně. Tím víc nabijí i jeho hlavně fakta, která tu demagogii svléknou do naha.
Ilona Švihlíková nemaluje čerty po zdech. „Transformace“ z nás udělala kolonii. V mnohém jsme jí víc, než v c. a k. monarchii. Premiér, který si o „transformaci“ iluze nedělá, by měl rozumět i „cestovní mapě“ z pasti ven. Plánu razantní obnovy ekonomické suverenity a rozvoje. Investiční a komerční strategie, kterou se vrátíme na vlastní nohy. A ne její atrapy, co z našich daní postaví hřiště pro privátní kapitál. Ten, co zbyl v českých rukou, už na suverénního hráče ve světě nemá. Jeho celkový výkon stagnuje už čtvrt století. Z někdejších komplexních vertikál zbyly jen izolované fragmenty. Na roli „gründera“, který je postaví pro dnešní svět, má už jen stát. Včera bylo pozdě.
Pokračovat ve čtení „„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti“
Doplnění učebnic dějepisu
Padesátníci, začněte konečně říkat svým dětem a vnukům pravdu!
- Kdo vybudoval školní budovy s tělocvičnami a hřišti?
- Kdo zajistil opravdu bezplatné školství na všech stupních?
- Kdo vybudoval pionýrské domy a staral se o aktivity mládeže ve volném čase?
- Kdo postavil rekreační zařízení?
- Kdo postavil zimní stadiony na hokej, fotbalové stadiony, sportovní haly, plovárny a jiná sportovní zařízení?
- Kdo vybudoval bezprašné cesty tak, aby bylo spojení do každé vesnice?
- Kdo vybudoval železniční tratě, kdo je elektrifikoval?
- Kdo zajistil levné spojení do každé vesnice od rána do půlnoci?
- Kdo poskytoval slevy na dopravu pro studenty a pracující?
- Kdo elektrifikoval zemi?
- Kdo nastavěl vodní a tepelné elektrárny?
- Kdo plynofikoval zemi?
- Kdo postavil fabriky v každém městě?
- Kdo vybudoval zemědělská družstva ve většině vesnic a měst?
- Kdo nastavěl směšné králíkárny pro lidi, co dnes mají hodnotu milionů?
- Kdo umožnil bydlet mladým rodinám v levných nájemních bytech?
- Kdo zajistil, že věci pro malé děti byly za směšné nízké ceny?
- Kdo zajistil, že nebyli bezdomovci?
- Kdo zajistil, že lidé vydělávali tolik, aby každý mohl vyžít?
- Kdo dával nevratné půjčky rodinám na koupi zařízení a stavbu rodinných domů?
- Kdo vybudoval v obcích vodovody, regulaci potoků?
- Kdo vybudoval i ve větších obcích kina, knihovny, kulturní domy, požární zbrojnice, obchody?
- Kdo dokázal mobilizovat lidi, aby zlepšovali stav své obce bez nároku na odměnu?
- Kdo dokázal dát práci všem svým občanům?
- Kdo poskytl mladým rodinám nenávratné, novomanželské půjčky?
- Kdo zajistil bezplatnou zdravotní péči pro všechny?
- Kdo poskytoval pracujícím rekreace na zotavenou zdarma?
- Kdo postavil nemocnice a zdravotnická střediska?
- Kdo vybudoval telekomunikační systémy, rozhlasové a televizní vysílání?
- Kdo zajistil, že lidé se nebáli chodit v noci po městech a vesnicích a cítili se bezpečně?
- Kdo zajistil, že všichni cikáni museli chodit do zaměstnání?
- Kdo zajistil, že když do práce nechodili, nedostali výplatu ani rodinné příplatky?
Je mnoho otázek, které by bylo třeba doplnit, ale není to až tak důležité. Je však třeba připomenout, za jakých podmínek se vše dělo.
Metnar oživuje nápady Vondry
O ministru obrany Lubomíru Metnarovi se v hlavních médiích příliš nehovoří. Možná i proto zapadla jeho zmínka v rozhovoru pro deník Právo, ve kterém nevyloučil, že v případě zhoršení mezinárodní situace po zrušení dohody INF může být v NATO zahájena diskuse o umístění amerických základen v Evropě, a to včetně České republiky. Nic na tom nemění jeho o tři dny pozdější sdělení na Twitteru, ve kterém se od svého výroku ohledně možné stavby raketové základny v České republice distancuje.
Metnar není prvním (ani posledním) ministrem, který by upřednostňoval zájmy NATO před zájmy naší republiky. Vzpomeňme na Alexandra Vondru, který v Topolánkově vládě z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti prosazoval umístění americké vojenské základny v České republice, která měla být součástí kontroverzního systému protiraketové obrany. Zatímco americký radar v Brdech exministr Vondra pro značný odpor veřejnosti neprosadil, tak pro daňové poplatníky po něm zůstala z kauzy ProMoPro škoda, kterou stát vyčíslil na 938 milionů korun.
Polistopadové vlády (stejně jako současná) zřejmě dobře věděly, proč se institutu celostátního referenda bránily zuby nehty. Občané se tak musí nadále smířit se skutečností, že ministr obrany Metnar svým oprášeným nápadem Alexandra Vondry v možnosti budování americké základny v České republiky se bude řadit k politickým činitelům, lobbujících ve prospěch NATO, podílejících se na růstu válečného napětí a pokračující tak v politice přímé válečné konfrontace Západu s Ruskou federací.
Miroslav Kavij
Germáni a Slované
(Kruté, bohužel pravdivé…Rozhodně je to k zamyšlení.)
Pokaždé, když se Rusové podívají do Stalingradu, dnešního Volgogradu, tak musí vidět, že to bylo místo, kde došlo k obratu celé světové války, ale především to bylo místo, kde byl ukončen plán na vyhlazení slovanské rasy z povrchu planety.
Neustále se hovoří o židovském holokaustu, ale že Německo v Rusku provádělo holokaust mnohem větší, holokaust slovanské rasy, o tom se mlčí. A to je chyba. Po skončení války plánoval Berlín velkolepý plán „GENERALPLAN OST“ na etnické vyčištění evropské části Ruska od slovanské rasy a vysídlení slovanských národů z Evropy za Ural, kde měli Slované jako otroci až do vymření pracovat v dolech, ze kterých by Říše zdrojově zajišťovala budování projektu „Germania“. Evropská část Ruska by byla zcela zbavena původního obyvatelstva – Rusové měli skončit v plynových komorách stejně jako židé a pozemky měly být rozdány za odměnu německým vojákům a dosídlencům z Říše.
Projekt Generalplan Ost měl být „mistrovským“ dílem realizačního týmu Reinharda Heydricha. Na jeho konečnou realizaci nedošlo jen díky obrovské oběti sovětských obránců Stalingradu. Jenže už během německého tažení byly jednotlivé prvky Generalplan Ost realizovány na úrovní vyčišťování území od ruského obyvatelstva, na což dohlížel osobně právě Heydrich. Etnické vyhlazování prováděly jednotky SS, které šly těsně za wehrmachtem ve druhém sledu za frontovou linií. Jenže ani wehrmacht nebyl bez viny, protože celé vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí, protože wehrmacht nechtěl za svými zády centra odporu Rusů. Obsazované Rusko bylo pro německou armádu tak rozlehlé, že armáda neměla dostatek mužů, aby mohla za sebou nechávat okupační jednotky, které by dobyté vesnice a malá městečka mohly kontrolovat.
Wehrmacht proto vesnice kompletně srovnával se zemí. Dobře je to vidět na dobových filmových záběrech wehrmachtu hlavně z roku 1941. Proto bylo zastavení wehrmachtu před Moskvou a posléze u Stalingradu tak důležité. Bez vítězství Rusů u Stalingradu by dnes nebyla ani Česká republika, ani Slovensko, ani Polsko, a hlavně nebyly by naše slovanské národy. A ti, kteří takový osud nám chtěli dopustit, zrádci z Velké Británie, Francie a Itálie, dnes poučují Ruskou „demokracii“.
Znovu se opakují chyby slovanských národů.
Znovu se dostávají pod křídla západu, který se pokusí slovanské národy zničit, přeformátovat, tentokrát ne válečně, ale migračně. Německo opět velí slovanským armádám, znovu se slovanské národy staví proti Rusku, které zachránilo naše národy před genocidou.
I dnes zažíváme takový projekt – Generalplan Islam. Nasunování muslimských migrantů do Evropy, do společnosti, do školních tříd…
Opět nám Západ diktuje osud a úděl. A co je nejvíce hrozivé – opět v tom údělu není budoucnost pro slovanské národy. Zrádci národa promítají našim dětem propagandistická videa o dobrotivých džihádistech v Čečně, našim dětem je vnucována inkluze s dětmi Arabů.
Média přináší programovací články o tom, že Islám je tolerantní.
Největším zabijákem národů je čas. Čas vede k zapomínání, národy zapomínají na procesy a události minulosti, a proto budou nuceny si je zopakovat. Jenže tentokrát už nemusí přijít na pomoc Stalin nebo obránci Stalingradu. Tentokrát slovanské národy mohou zaniknout v tichosti a dokonce – z vlastního rozhodnutí.
A Banderovci…, kteří vraždili na území Polska, Slovenska, Česka a dalších zemí… jsou na Ukrajině za hrdiny!
Tak tohle je opravdová národní katastrofa!
Rusko má jasno, že Metnarův výrok v rozhovoru pro Právo je přípravou informačního pole v České republice pro rozmístění amerických základen. Náměstek předsedy bezpečnostního výboru ruské Dumy Jurij Švitkin na Metnarův výrok již reagoval a uvedl, že ho to nepřekvapuje, protože americké odstoupení od smlouvy INF se má stát pretextem pro rozmístění amerických raket a vojenských základem v Česku, Polsku, na Slovensku a zejména v Pobaltí. Za tímto účelem probíhají v České republice mohutné opravy mostů a mostků s cílem zvyšování jejich nosnosti, aby unesly americké kolové a pásové nosiče mobilních odpalovacích komplexů americké armády, které váží desítky tun. Odstoupení od smlouvy INF povede v následujících měsících v Evropě k mohutné vojenské eskalaci.
Odpor proti americkým základnám v České republice bude dnes daleko menší, než byl před více jak deseti lety, když se protestovalo proti umístění amerického radaru v Brdech. Tehdy nebylo Rusko nepřítelem, nebylo vykreslováno jako agresor a dnešní mediální hysterie proti Rusku prý funguje na velkou část obyvatelstva, takže pokud dojde v příštích měsících k rozhodnutí rozmístit v České republice americké vojenské základny, vláda Andreje Babiše to odsouhlasí.
A vzhledem k rozložení sil ve sněmovně by to odsouhlasila i poslanecká sněmovna, protože proti rozmístění základen by se podle všeho postavily jen dvě strany – KSČM a SPD, což by nestačilo na zablokování amerických základen. A podle všeho by KSČM nepoužila proti Babišovi blokační pojistku v podobě ukončení tolerance menšinové vlády Hnutí ANO a ČSSD, protože i kdyby padla vláda a byly by předčasné volby, všechny průzkumy ukazují, že Babiš by s přehledem vyhrál a nic by se na rozdělení moci vlastně nezměnilo
Prezident republiky Miloš Zeman jako vrchní velitel ozbrojených sil je velkým zastáncem Severoatlantické aliance, včetně české účasti na misích NATO v cizině.
Je docela možné, že by proti rozmístění amerických základen u nás nic neměl, pokud by to bylo zdůvodněno hrozbou a zhoršením bezpečnostní situace České republiky, např. rozmístěním nových ruských raket v Kaliningradské oblasti. Zemanův „reset“ z minulého týdne, kdy nepravdivě u Jaromíra Soukupa na TV Barrandov tvrdil, že venezuelský parlament odvolal z funkce Nicolase Madura (což je nesmysl, ve Venezuele může prezidenta odvolat pouze Ústavní soud), nemusí být nějakým úletem, ale promyšlenou změnou Zemanovy zahraniční politiky s cílem zlepšit vztahy Pražského hradu a Bílého domu.
Zeman nechce odejít v roce 2023 s nálepkou proruského politika kvůli své dceři a bude chtít do konce svého mandátu postupně otevřít své dceři Kateřině „dveře“ do vysoké mezinárodní politiky. Ta nyní studuje v Londýně na University College London (UCL), kde se zabývá lingvistickou antropologií, lékařskou antropologií a také biologickou antropologií.
Roční školné, včetně ubytování, stravy a dalších nákladů vycházejí zhruba na 1 milion korun za akademický rok. Londýnská UCL je přední školou globalistů. Školu v 19. století pomáhal založit a štědře ji dotoval židovský mecenáš, advokát a finančník Sir Isaac Lyon Goldsmid. Ten pracoval jako obchodník se zlatem pro Rothschildovu Bank of England a pro nejznámější židovskou globální firmu 19. století – Východoindickou obchodní společnost. Kancléřkou (v ČR bychom řekli rektorem) této univerzity je Princezna Anna, druhorozená dědička britského trůnu po princi Charlesovi.
Dcery a synové prezidentů, králů, panovníků, ale i premiérů a významných osob studují na UCL zadarmo, tedy resp. na základě stipendia, které schvaluje stipendijní výbor UCL. A je velmi pravděpodobné, že Zemanova dcera Kateřina studuje na UCL právě díky stipendiu.
Celý obraz tak najednou dostává jasné kontury a barvy.
Lubomír Metnar začal několik dnů po americkém odstoupení od smlouvy INF kout železo, dokud je žhavé a připravuje veřejný informační prostor pro veřejnou diskusi o amerických základnách v České republice. Bude se to nově stavět do rámce ruské hrozby – ruských raket namířených na Českou republiku, což bude ovšem pravda, protože Rusku de facto nic jiného nezbude. Američané mají odvést v Evropě špinavou práci pro světové sionisty.
Nelze dokončit plán na světovládu bez toho, aby Rusko bylo poraženo a rozparcelováno mezi globalistické subjekty, které ovšem budou mít v pozadí jediného majitele, světové sionisty. A není náhodou, že osm dní po americkém odstoupení od smlouvy INF poskytuje český ministr obrany rozhovory, ve kterých nevylučuje rozmístění amerických základen v České republice.
(Poznámka metéra: Blaničtí rytíři nevyjedou. Nad hlupáky a zrádci zlomili hůl. Hrstka křiváků bez morálky ovládá naší zemi. Bůh někam zalezl a v klidu spolu s Harpagonem přepočítává nakradené chechtáky. Je jen jedno hnutí nehlásící se sice k srpu a kladivu, ale aspoň k času třešní a pár vlasteneckých organizací, které by ještě mohly nahlas křičet.
Komunisté, vlastenci, pokud vám zbylo trochu charakteru, tak se probuďte! Již není kam ustoupit! Za námi Moskva!)
Pragmatický prognostik
V blahopřejném dopisu, který prezident Miloš Zeman zaslal samozvolenému prezidentovi Bolívarovské republiky Venezuely Juanu Gerado Guaidó Márquezovi mohl připsat ještě další sdělení: „Spojené státy s vývozem své demokracie alias politickými převraty mají bohaté zkušenosti, včetně likvidace socialismu v tehdejší ČSSR a dalších státech patřících do zemí tzv. socialistického tábora. I já patřím k osobám, které napomohli pádu režimu v Československu. Svým lživým účelovým projevem na letenské pláni 25. listopadu 1989, ve kterém jsem srovnával životní úroveň v Československu na příklad s africkými státy.“
Z pohledu politické přelétavosti z KSČ přes ČSSD až ke SPO se Miloš Zeman jeví jako pragmatik. Nepřekvapí proto jeho prohlášení na sjezdu KSČM, že „Vítězný únor, byl prohraný únor“, přestože pro značnou část našich občanů je toto výročí spojeno s počátkem období výstavby socialismu – nejlepší etapy našich dějin.
Pragmatismus je zřejmý i v jeho vztahu k Severoatlantickému paktu prosazujícímu imperialistickou politiku Spojených států. Zatímco jeho prezidentský předchůdce Václav Klaus měl k americkému tažení na Irák zdrženlivý postoj, byl to tehdejší premiér Zeman, který za vládu odsouhlasil letecké útoky NATO na „vojenské“ cíle v Jugoslávii. Evergreenem zůstávají také Zemanovy časté výroky k angažmá a posilování účasti českých vojáků v Afghánistánu.
Zemanův dopis zaslaný Spojenými státy dosazenému venezuelskému vůdci, je jedním z jeho přehmatů zahraniční politiky. Chaos a politická nestabilita Ukrajiny, Libye, Iráku a dalších států je neklamným důkazem vývozu americké demokracie – vměšování USA do suverenity států.
Česká republika si bude letos připomínat 30. výročí importovaného politického převratu. Mnohé otázky s ním spojené zůstávají zatím neobjasněné, například pravý důvod vzniku Prognostického ústavu, s jehož historií je postava prezidenta Zemana spojena. Jedno je jisté. Zdá se, že svoji roli stejně jako další pracovníci „prognosťáku“ – Vladimír Dlouhý, Karel Dyba, Václav Klaus, Miroslav Singer, Tomáš Ježek, Ivan Kočárník či Dušan Tříska při restauraci kapitalismu naší republiky znamenající rozkradení a vytunelování země splnili!
Miroslav Kavij
Povzdech
Styďte se!
Josef Peterka
Styďte se, že jste dosud Češi, to jest čecháčci.
Styďte se, že jste nikdy neemigrovali.
Styďte se, že nepatříte k žádnému aristokratickému rodu,
že je vám ukradený ýbrmenš.
Styďte se, že nejste třetí pohlaví, lesby ani gayové,
že ještě rodíte děti – někdy dokonce v rodinách.
Styďte se, že se za vás musí dobrotivý Pastýř modlit jako za stádo ovcí.
Styďte se, vy šetřílci mrzutí z církevních restitucí.
Styďte se, že pro svůj rasismus nechcete uživit
ani pár milionů afrických junáků.
Styďte se, že pro své zápecnictví
nechápete naše humanitární bomby.
Styďte se, že jste nebyli umučeni v koncentráku.
Styďte se, že jste nebojovali v žádném odboji,
že jste místo vepřoknedlozelo nedrželi hladovky,
že jste se ani neupálili,
že jste neprožívali Chartu ani Antichartu,
že jste byli apolitičtí.
Že jste žili a přežili.
Hanba vám národe Švejků.
Hanba vám národe simulantů.
Hanba vám mazaní čeští Honzové z populistických pohádek.
Jako koza drbání potřebujete Pokání.
Metlu masochismu na vás!
U voleb vás na chvíli potřebuju,
ale jinak jste lůza.
Upřímně váš, vámi oduševněle opovrhující
Lepší Člověk
Mírové hnutí protestuje
České mírové hnutí protestuje proti uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely
České mírové hnutí co nejrozhodněji protestuje proti uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely ze strany vlády České republiky. Česká republika se tímto krokem hanebně připojila k snahám Spojených států amerických a Evropské unie o státní převrat v Bolívarovské republice Venezuela.
Společně se Světovou radou míru České mírové hnutí jednoznačně odsuzuje pokus o svržení legitimní vlády demokraticky zvoleného prezidenta Bolívarovské republiky Venezuela Nicoláse Madura i stupňující se přípravy vojenské agrese proti Venezuele ze strany imperialismu Spojených států amerických.
České mírové hnutí stojí plně na straně venezuelského lidu, bránícího suverenitu své vlasti, demokracii a společenský pokrok představovaný Bolívarovskou revolucí proti pučistickým snahám o státní převrat i proti nebezpečí imperialistické vojenské agrese. Ruce pryč od Venezuely!
Milan Krajča, předseda Českého mírového hnutí
Válečné reparace
Stenozáznam vystoupení:
Místopředseda PSP Tomio Okamura:
Vážené dámy a pánové, dovolte mi navrhnout zařazení nového bodu na jednání Poslanecké sněmovny s názvem Německé válečné reparace.
Je nutné otevřít nedořešenou otázku válečných reparací, tedy náhrady škod, které nám dodnes dluží Spolková republika Německo jako nástupce hitlerovského Německa
Podle našich konzervativních odhadů na základě porovnání průměrných mezd tehdy a dnes nám k dnešku Německo dluží 10 až 15 tisíc miliard korun.
Tyto naše peníze mělo Německo po 70 let k dispozici a mohlo s nimi úspěšně budovat prosperitu. Nám naopak tyto peníze dodnes chybí a bezesporu se můžeme ptát, za čí peníze mají Němci vysoké platy, vysoké důchody a za čí peníze si koupili naše fabriky v devadesátých letech, z nichž opět mají miliardové zisky naši drazí sousedé.
Téma válečných reparací je zcela úmyslně zamlženo nepravdami, proto mi dovolte shrnout pár faktů.