Dvacáté setkání veteránů Pohraniční stráže, Sboru národní bezpečnosti a jejich přátel v Chodové Plané
Proč lidé volí Okamuru? (1)
To musíte vidět…
Kolář vyvolává napětí
Podle bývalého komunistického zastupitele Prahy 6 Ivana Hrůzy starosta pražské šesté městské části Ondřej Kolář (TOP 09) hovořil do médií v rozporu se smlouvou, kterou městská část uzavřela na odstraňování graffiti. Hrůza naši redakci též informoval o existenci této smlouvy, která je k dispozici ve veřejném registru smluv.
Dne 30. května 2019 uzavřely městská část Praha 6 a firma Axiom Real, s. r. o., smlouvu o dílo »na odstraňování graffiti tvorby« na území Prahy 6. V seznamu soch a pomníků (uvedeny v příloze číslo 6 smlouvy), o něž mají pracovníci firmy pečovat, je explicitně jmenována také socha maršála I. S. Koněva nacházející se na náměstí Interbrigády. Předmětem smlouvy je závazek zhotovitele (odborné firmy) provádět po dobu trvání smlouvy pro objednatele (MČ Praha 6) odstraňování graffiti z různých objektů na území obvodu Praha 6, a to také z pomníků, dále se zavazuje provádět monitoring výskytu graffiti na území městské části, zpracovávat elektronickou dokumentaci a provádět trvalé antigraffiti nátěry. Ve smlouvě je uvedeno, že se na území Prahy 6 nachází v současné době celkem 78 pomníků, soch a pamětních desek.
Porušil zákon
Hrůza si klade otázku, jak mohl starosta Kolář 22. srpna vykládat do sdělovacích prostředků, že sochu maršála Koněva, potřísněnou v noci na 22. srpen červenou barvou a nápisy, městská část »tentokrát nenechá očistit dřív, než ruské velvyslanectví začne jednat o jejím přesunu« (zdroj ČTK), když byl vázán uzavřenou smlouvou, jež byla schválena příslušnými orgány MČ. »Proč byl starostou porušen zákon o hlavním městě Praze č. 131/2000 Sb., zejména § 17, 19, 35, a Statut, tj. obecně závazná vyhláška HMP č. 55/2000 Sb., zejména § 17 a § 18, která ukládá řádně pečovat o veřejný majetek?«
Starosta stál za umístěním hanobících desek u sochy a právě od té doby narůstá napětí, je přesvědčen bývalý zastupitel Prahy 6. »Starosta vyvolal napětí a tím odůvodňuje potřebu odstranění pomníku,« kroutí hlavou. Mimochodem, dodal Hrůza, v Praze 6 je plno míst, kde se musí graffiti opakovaně odstraňovat, a nikdo tyto movité či nemovité věci nezakrývá plachtou, ani se je nesnaží odstranit z veřejného prostoru.
Kdo budí vášně?
V rozhovoru pro Novinky.cz Kolář řekl, že »socha pořád budí vášně. To, v co to přerostlo, mě utvrzuje v tom, že ta socha tady opravdu nemá co dělat. Nechci, aby z Prahy 6 bylo poutní místo extremistů ať už z levého nebo z pravého spektra«. Účastníci pondělního protestu proti postupu a výrokům starosty Koláře, kterého se zúčastnil i Ivan Hrůza, se ohradili, že nejsou žádnými extremisty. »Nazývat občany Prahy, kteří se scházejí u sochy Koněva a kladou k ní květiny, extremisty – to je opravdu již vrchol,« rozčiluje se Hrůza.
Závěr rozhovoru pro Novinky podle něho odhaluje, o co Kolářovi ve skutečnosti jde, co sleduje. »Máme 30 let po pádu komunismu. Na Hradě sedí člověk, který komunisty podporuje, zve si 21. srpna do Lán předsedu komunistické strany. Za premiéra máme člověka, který byl vycvičený touhle úderkou, pracoval pro StB. A ti lidé si myslí, že si to tady vezmou zpátky. 30 let po revoluci se to snaží převrátit zase na druhou stranu. Nevidím jiný důvod, proč by jinak měla taková socha vyvolávat takové vášně,« řekl Kolář Novinkám. »Konečně pan Kolář odkryl karty, to již opravdu žádný komentář nepotřebuje,« uzavřel Ivan Hrůza, jenž na Praze 6 působil jako zastupitel v letech 2006-2018.(mh)
Náhrada za Koněva je již hotová…
Mírové hnutí protestuje
České mírové hnutí důrazně protestuje proti skandálním krokům vedení Městské části Praha 6, především jejího starosty Ondřeje Koláře, namířeným proti pomníku maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva v pražských Dejvicích a hanobícím památku vojáků Rudé armády, kteří v roce 1945 osvobodili nejen naše hlavní město od hitlerovské okupace.
České mírové hnutí požaduje zachování uvedeného památníku na stávajícím místě jako symbolu vyjádření díků osvoboditelům Prahy a naší země od fašismu a hrůz druhé světové války.
České mírové hnutí zároveň vyzývá všechny demokratické a mírové síly, aby se rozhodně postavily na obranu pomníků, památníků a dalších veřejných upomínek na hrdinný zápas proti hitlerovskému fašismu a odmítly tak stupňující se hanebné snahy o přepisování a falšování historie.
Milan KRAJČA, předseda Českého mírového hnutí
Pozvánka
Osvobození Ostravska
Starosto, odstupte ze své funkce
Pane starosto, vážené zastupitelky a zastupitelé, s výjimkou malého seskupení, které v komunálních volbách získalo 0,15 procenta hlasů, neměl žádný subjekt ve svém politickém programu odstranění pomníku maršála Koněva. Ostatně ani Programové prohlášení Rady reprezentující záměry vládnoucích subjektů, nic takového neobsahuje. Naopak, vyjadřuje vůli řádně pečovat o pomníky, což bylo včleněno do smlouvy o dílo s firmou AXIOM REAL, spol. s r.o., kde v příloze 6 je pomník maršála Koněva uveden pod bodem 14. Smlouvu po schválení v Radě MČ podepsal dne 30. května 2019 osobně starosta.
Pro odstraňování graffiti na pomnících byla stanovena lhůta jednoho pracovního dne. Toto ukotvení bylo odrazem povinností vyplývajících pro MČ ze zákonné úpravy, zejména zákona č. 131/2000 Sb. o HMP a Statutu HMP, které v několika ustanoveních ukládají řádně pečovat o svěřený majetek Prahy.
Starosta Kolář ale vejde do dějin tím, že se svévolně dne 22. srpna rozhodl poškození pomníku zachovat a využít k nátlakovým aktivitám. Tím úmyslně porušil další zákon č. 122/2004 Sb. o válečných hrobech a pietních místech, ve kterém je v § 2 odst. 2 uvedeno, že za válečný hrob se považuje i pietní místo, kterým se rozumí pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, když povinnost péče o ně vyplývá z následujícího ustanovení. Ministerstvo obrany po mnoho let u tohoto pomníku zajišťovalo na pietní akty čestnou jednotku. K pomníku chodí občané vyjadřovat úctu a pokládají květiny, účastní se na pietních aktech.
Starosta Kolář jednal v rozporu s právní úpravou a povinnostmi starosty. Situaci přitom dále vyhrocoval nejen zakrytím a oplocením, občany již vyčištěného pomníku, ale také svými nepravdivými a urážlivými výroky do sdělovacích prostředků.
Tento pomník má současně charakter vojenského pomníku, nejen proto, koho ztvárňuje, ale vyplývá to také z obsahu první části textu nově umístěných desek. „Maršál Ivan Stěpanovič Koněv velel 1. ukrajinskému frontu, jehož jednotky byly nasazeny k závěrečnému útoku na Berlín a osvobodily severní, střední a východní Čechy a jako první vstoupily 9. května 1945 do Prahy.“ Pominu-li slovo vstoupily, které nemá s osvobozením nic společného, pak nelze zastřít, že loni starostou odhalené dehonestující desky přímo potvrzují charakter vojenského pomníku.
Jsem proto přesvědčen, že se na tento pomník vztahuje závazek sjednaný v článku 21 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993, která byla publikována ve sdělení 99/1996 Sb.: „Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim.“
Kdy pomník vznikl a v jaké se evidenci nachází, nemůže mít na jeho povahu žádný dopad. Článek 10 Ústavy České republiky totiž uvádí: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“
V mezinárodních vztazích se obvykle postupuje recipročně. Opravdu chcete porušit závazek České republiky a jako samospráva vyvolat analogické reakce v Rusku např. vůči pomníkům čs. legionářů?
Za zvláště bolestné následky považuji vyvolávání napětí mezi veřejností, které dále eskaluje. Byl jsem zde na radnici zastupitelem 12 let, poznal jsem předcházející starosty a starostku, ale žádný nebyl iniciátorem takto vážných nebezpečných konfliktů. Jménem slušných lidí nejen v Praze 6 Vás starosto veřejně žádám, odstupte ze své funkce.
A vás, vážení zastupitelé žádám, abyste rozhodli s rozvahou a ukončili toto skandální a protiprávní jednání zdejšího starosty zachováním pomníku na náměstí Interbrigády v Bubenči. Dnešní zvýšená bezpečnostní opatření v této budově a uzavření ÚMČ Praha 6 souvisí se snahou starosty dostat vás pod tlak, vytvořit představu ohrožení a vyvolat atmosféru strachu s cílem prosadit tajné hlasování. Chcete-li se zachovat transparentně a uvážlivě, pak můžete variantně k mému návrhu na zachování pomníku v souladu s platným právem veřejně rozhodnout o odsvěření pomníku maršála Koněva, tedy vrátit pomník do správy Prahy.
JUDr. Ivan Hrůza, vystoupení v rozpravě ZMČ P6 k pomníku maršála Koněva dne 12. září 2019
Interpelace na starostu 12. září 2019
Pane starosto, jsem přesvědčen, že dlouhodobě nezvládáte řešení vážných problémů MČ Prahy 6, od dopravy, přes správu majetku, bytovou problematiku a mnohé další oblasti…
K příkladům neschopnosti samosprávy pod Vaším vedením řádně pečovat o majetek obce lze řadit nynější stav domů komplexu Šolínova, Šatovky, polikliniky Pod Marjánkou a mnohé další. V zápisech z jednání zastupitelstva si nejen z vystoupení mých, ale i dalších zastupitelů a občanů můžete zopakovat mnohá pochybení, vč. seriózních argumentů. Nedivím se, že jako člověk, kterého politika nadstandardně živí, usilujete právě nyní, před volbami vedení TOP 09 o maximální publicitu. Že to, ale činíte způsobem krajně nespravedlivým a nemravným vůči více jak 140 tisícům vojáků Rudé armády, kteří obětovali své životy za naše osvobození od nacismu, mě velmi pobuřuje.
Za dvanáct let činnosti zastupitele v Praze 6 jsem poznal politiky Prahy 6, kteří s úctou v rámci oficiálních pietních aktů pokládali u pomníku osvoboditelů modré růže. Vás jsem tam, ale nikdy neviděl. Opakovaně říkáte, že Rudá armáda přijela již do osvobozené Prahy. Proč ale záměrně přehlížíte, že ještě 9. května 1945 v Praze umírali rudoarmějci, povstalci, občané? Proč jste přes opakované výzvy nepřistoupil na konání konference pamětníků – občanů s oněmi účelově objednanými historiky? Čekáte, až přímí účastníci vymřou?
Co Vás opravňovalo umístit na nové desce ničím nepodložené tvrzení, že maršál Koněv osobně zaštítil zpravodajský průzkum v roce 1968? Proč jsem na požadavek na doložení důkazů v daném směru od Vás do současné doby nedostal žádnou konkrétní odpověď? Proč na jiné pomníky podobné tzv. vysvětlující desky neumisťujete? Bude radnice provádět audity u dalších soch a pomníků v Praze 6? Proč urážíte (např. „…dáme ho do šrotu“), proč uvádíte do médií zkreslené informace o nákladech vynaložených na odstranění graffiti z pomníku zobrazujícího maršála Koněva a vytváříte nátlakové situace? Uvědomujete si, že není žádoucí, aby se pomníky, které jsou součástí naší minulosti, staly předmětem politických konfliktů? Proč vnášíte do naší společnosti neklid, zášť a nenávist? Proč jako právník porušujete právní řád České republiky? Výčet porušení jsem uvedl během vystoupení v dnešní rozpravě zastupitelstva MČ Praha 6 k pomníku maršála Koněva.
JUDr. Ivan Hrůza
Petice PROTI odstranění pomníku maršála Koněva z Prahy 6
Stop vandalismu, stop přepisování dějin! Jsme kulturní národ, ne hanobitelé pomníků. Uchraňme naši historii pro příští generace!
Před dvěma roky vandalové posprejovali pomník maršála Koněva a následně tímto skutkem docílili jeho doplnění jakýmisi „vysvětlujícími deskami“. Letos vandalové pomník opět poškodili a starosta městské části Praha 6 Kolář už volá po jeho úplném odstranění.
Scénář se stále opakuje: napřed dojde formou vandalismu k poškození pomníku či sochy, následně je vytvořeno mediální napětí a završením tohoto úsilí by mělo být úplné odstranění nyní již politicky nestravitelné „problémové památky“.
Sochu maršála Koněva je ovšem třeba chápat v dobovém kontextu. Není totiž připomínkou pouze I. S. Koněva samotného, ale skutečnosti, že to byla mimo jiné především Rudá armáda, která se hlavní měrou zasloužila o osvobození většiny naší země od fašizmu. Pomník patří tedy nám všem, byť se nachází ve správě městské části Praha 6.
Tímto způsobem již zmizel z očí lidí „růžový tank“, následně nechal primátor Hřib odstranit pamětní desku na Staroměstské radnici v Praze a nyní by se chtěli přepisovači historie zbavit také sochy maršála Koněva. Ať nahlížíme na osobu maršála Koněva různými úhly pohledu, zůstává nedílnou součástí naší historie stejně jako fakt, že Prahu osvobodila vojska 1. ukrajinského frontu. Závěrečné fáze osvobozování Čech a Moravy se zúčastnili dále také vojáci polské a rumunské armády a také vojáci čs. armádního sboru. Je velkou chybou na tehdejší události nahlížet současnýma očima a ještě větší chybou se snažit o nové výklady dějinných událostí tak, jak to momentálně komusi vyhovuje.
Svým podpisem proto vyjadřujeme odpor nejen proti odstranění sochy, ale i proti využívání vandalismu jako prostředku politického nátlaku.
Kdyby naši předkové byli tak progresivní a politicky korektní jako tito současní „odstraňovači památek“, nemáme dnes ani „pohanské“ sochy antického Řecka a Říma a koneckonců pro někoho též nemravného Michelangelova Davida.
Podle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním my, níže podepsaní občané České republiky, tímto žádáme zastupitelstvo Prahy 6 o ponechání sochy maršála Koněva na stávajícím místě a její zabezpečení kamerovým systémem.
Jménem petičního výboru Mgr. Stanislav Korityák
https://e-petice.cz/petitions/petice-proti-odstraneni-pomniku-marsala-koneva-z-prahy-6.html
Kdyby hloupost nadnášela…
Snůšky lží, polopravd a dezinformací vytržených z historických souvislostí orámovaly čtvrteční projednávání budoucnosti pomníku maršála Koněva na Náměstí Interbrigády zastupitelstvem městské části Praha 6, jehož jsem se zúčastnila (vystoupit mě tito demokraté nenechali). Nejen fatální neznalost dějin, ale především účelové přepisování historie, ubohost a fanatická nenávist ze strany některých vystupujících z řad občanů i zastupitelů městské části vůči našim osvoboditelům, to byl jednací den tohoto zastupitelstva. Následné hlasování je skandální urážkou Rudoarmějců padlých za naši svobodu. Bez těchto obětí, bychom tady dnes nebyli. Nebyl by tady ani starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) se svými věrnými, nebyl by tady primátor Hřib, který zuřivě odmítá vrátit desku připomínající rozhodující roli I. ukrajinského frontu pod vedením maršála Koněva při osvobozování Prahy na Staroměstskou radnici. Tito falzifikátoři dějin nesahají sovětským hrdinům bojujícím za mír ani po paty. S hořkostí musím říct, že ač Pražanda, stydím se za Prahu, stydím se za zastupitele Prahy 6, za vedení hlavního města. Namísto úcty k lidskému životu z nich čiší zloba, namísto pokory arogance, namísto pravdy lži a pokrytectví. Zároveň však pociťuji hrdost, když vidím kolem sebe pamětníky, ale i mladé kluky a děvčata, kteří se nevzdávají a bojují proti lidské hlouposti, proti živenému antikomunismu a snahám vymazat paměť národa. A věřte, že i v naší matičce Praze nás není málo.
Marta Semelová, předsedkyně KV KSČM Praha
Komunisté a „ukomunisté“
Můj tatínek Jakub Hrabica se narodil do velké moravskoslovácké rodiny. Přišel na svět v Poštorné u Břeclavi. Nikdo z bratrů ani ze sester neměl na vybranou. Většinou třeli bídu, nebo našli místo u Bati. Dokonce se ve zralém věku od sebe značně odlišovali, jako voliči volili někteří vždy tu stranu, která jim nabízela práci a obživu. Narodili se do monarchie. Všichni mluvili a psali stejně dobře česky jako německy.
Kubína maminka vypravila do pole, pokřižovala jej na čelo a ukázala mu pod hvězdami, kudy se má ke světlu ubírat.
„Jdi rovně do Hauskirchenu, tam v Dolních Rakousích k sedlákovi a popros ho o práci. Buď u něho pacholkem.“
Foto: Archív autora
Po čtyřech letech služby se vrátil domů. Našel si kopáčské práce na dráze. Pak porůznu. Jednu dobu vzal místo sluhy u poslance a později senátora Josefa Hybeše. Tomu se již blížila sedmdesátka. Hybeš byl od svých devíti let továrním dělníkem. Byl sečtělý a nebojácný. Byl to dělnický politik, socialistický redaktor. Jeden za zakladatelů sociální demokracie, její poslanec v rakouské Říšské radě.
Když se zrodila Československá republika a diferenciační proces navenek ještě jednotné československé sociální demokracie značně pokročil, vydali poslanci a senátoři prohlášení o charakteru nového kapitalistického státu.
Na XIII. sjezdu československé sociální demokracie v září 1920 se levice prohlásila za samostatnou stranu, a do jejího čela byl posmrtně zvolen „čestným předsedou“ Josef Hybeš.
Můj otec pomáhal Josefu Hybešovi s úklidem a pečoval o pořádek v jeho brněnském domově. Tím byla jedna místnost s postelí a se skříní, se stolem a dvěma židlemi, s věšákem a umyvadlem. Vodovod a sociální zařízení byly na chodbě. Ještě byl v pokoji malý stolek s dekoracemi, s řády a vyznamenáními, s kalamářem a s papíry.
Hybeš dal Kubínovi odkaz na celý život: „Pamatuj si, že v každé politické straně jsou a vždycky budou kariéristé, zrazující program, a druhé; stejní jsou nyní i mezi socialisty. A budou mezi nimi stále. Zrazující socialisté nikdy nevymizí. Brno je a bude povždy nejenom české – ale i německé. Bude pro Němce vždy předměstím Vídně, bude Němci podmaněné. A varuj se před jestřáby, kam vítr tam plášť.“
Pokračovat ve čtení „Komunisté a „ukomunisté““Poděkování Jiřímu Černohorskému
Spor o další osud sochy maršála Koněva v Praze 6 – Dejvicích, přináší další pokračování. Starosta této městské části Ondřej Kolář rozšířil řady politiků, kterým byla poskytnuta (z peněz daňových poplatníků) policejní ochranka. Inu, každé zviditelnění na vlně primitivního antikomunismu nemusí přinést své ovoce, byť je prováděno v Praze – centru nejrůznějších podobných nápadů.
Občané České republiky mají nového hrdinu. Jiřího Černohorského, který se odhodlal a dokázal sundat plachtu zahalující (zatím) dočasně sochu maršála Koněva. Zpráva o jeho činu se díky sociálním sítím lavinovitě šíří a s ní i počet jeho sympatizantů. A mohlo jich být ještě více. Nebýt opět „skvělé“ práce naší nezávislé veřejnoprávní televize. Kupodivu se jí ale nepodařilo zjistit, kdo je oním odvážným mužem, který zneuctívající plachtu ze sochy maršála Koněva sundal. Uvidíme, jak se reportéři této televizní stanice v následujících dnech se jménem Jiřího Černohorského, který ve volbách do Evropského parlamentu kandidoval za Alianci národních sil, vyrovnají (respektive, jak se jej stejně jako v podobných „nežádoucích“ událostech, pokusí mediálně odrovnat).
Sdělení Jiřího Černohorského na sociálních sítích, že „nenechá šlapat po památce těch, díky kterým naprostá většina z nás dnes žije“, je vzkazem pro všechny, kteří znevažují a zpochybňují rozhodující úlohu Rudé armády při osvobození naší republiky a hlavního města od fašistického Německa. Samozřejmě i vzkazem pro starostu Ondřeje Koláře. Pak by i přidělení policejní ochranky pro jeho osobu bylo bezpředmětné!
Miroslav Kavij
Sedmilháři a váleční magoři
Z randálu kolem smlouvy o neútočení, již Moskva podepsala s Berlínem právě před 80 lety (23. srpna 1939), trčí celé mraveniště pohnutek. Poctivá není jedna jediná. Sedmilháři a váleční magoři se drží za ruce i tentokrát.
Moskva podepsala smlouvu o stejném názvu – a v podstatě i obsahu – až jako poslední. Polsko už roku 1934, Británii krátce nato. A pak i několik dalších zemí. Londýn ani Washington nenabídli Moskvě ani to. Ona jim znovu a znovu. Už od prvé poloviny 30. let. Byl to hrách na stěnu,
Jen průhlednou habaďůrou se ukázala i návštěva britských a francouzských vojenských legátů v létě roku 1939. Moskva je pozvala připravit komplex společné obrany proti nacistické agresi. Londýn a Paříž vyslaly subalterní podržtašky. Sovětským maršálům sdělily hned úvodem, že mají nulové pravomoci. Co každý nový bod na pořadu, to přestávka na konzultace s generalitou, která zůstala doma. Vlastní návrhy, směřující ke skutečné společné obraně, do Moskvy nepřivezly žádné. Že nešlo o nedopatření, ale o záměr, přiznali nejen někteří účastníci mise, ale i jejich nadřízení. Když Hitler vyrazil na Paříž – a Luftwaffe sypala bomby na Londýn –, sebekritika zněla i z ještě vyšších míst. Stačí se začíst do memoárů Winstona Churchilla či Charlese de Gaullea.
Hitler, Mussolini i jejich japonský komplic měli pracky od krve až po lokty už roky. Metropole, soutěžící v liberální frázi, však jejich agrese jen ležérně glosovaly. Jak ty v Africe a Asii, tak dokonce i proti španělské republice. V Moskvě sídlící Kominterna jí vyslala na pomoc téměř 40 tisíc interbrigadistů z mnoha zemí. Vzdušné souboje s frankistickými eskadrami sváděly perutě sovětských pilotů. Republika dostala i kvanta sovětských zbraní, léků a jiné pomoci. Západní velmoci hodily mrtvého brouka „neutrality“. Zhola nic nepodnikly ani proti konvojům, zásobujícím pučisty mraky německé vojenské techniky, munice a dalších materiálů. Když republika nakonec přesile spojených hrdlořezů podlehla, Paříž zavřela ustupujícím interbrigadistům hranice. Z těch, kterým se do Francie proklouznout povedlo, skončili mnozí v lágrech vichistického režimu. Jiní rovnou v prackách gestapa.
Pokračovat ve čtení „Sedmilháři a váleční magoři“Trauma nebo zviditelnění?!
Po důstojném připomenutí si srpnových událostí 1968 (i 1969) nás čeká zanedlouho další grandiózní oslavy. Tím je 30. výročí politického převratu dnes již „rozebrané“ a rozkradené Československé republiky. Na rozdíl od předcházejících si připomenutí výročí „okupace“ Československa se to letošní, kulaté, dočká svého „pomníku“ v podobě zřízení Muzea paměti XX. století v Praze. Nápad se prý zrodil v hlavě Hany Marvanové, dost možná je ale dílem amerických „poradců“, kterým je lhostejné, že Praha doposud nemá vyřešenou bytovou otázku a neví si rady se spoustou problémů dalších.
Drtivá většina našich občanů má dnes daleko jiné problémy, spousta z nich je otrávena z jednostranného „zhutnělého masírovacího“ zpravodajství připomínající tyto dny.
V případě aktérů myšlenky na zřízení Muzea paměti XX. století v Praze je tak nasnadě, z čeho tento nápad pramení. Jedná se o osobní trauma, nebo zviditelnění dnes pohaslých politiků? Kromě uvedené autorky se kladně k projektu staví například současný předseda TOP 09 Jiří Pospíšil. Uvidíme, co pro zatraktivnění a zvýšení muzea autoři konkrétně vymyslí. Budou to krátké inaugurační kalhoty Václava Havla a maketa „mrtvého“ studenta Šmída? Nebo jako bonus videoprojekce, kterak Michal Kocáb osobně vyhání Rusy z Čech, případně exprezident Havel předvádí na Hradě zahraniční delegaci krájení nudlí šavlí?
Různě bude určitě hodnoceno i nadcházející 30. výročí poklidného předání moci. Jinak jej budou hodnotit politici restituenti typu Karla Schwarzenberga a dnešní oligarchové, kteří z polistopadového období politicky (a především ekonomicky) těžili. Zcela jinak pak osoby každodenně bojující o holé přežití. Nehovoříc o bezdomovcích, kterým je úplně lhostejné, kdo zrovna v republice krade či ne.
Již jsme si zvykli, že na základě „probádání“ dalších historických obětí přibývá s odstupem let srpnových událostí počet jejich „skutečných“ obětí. V případě skutečného počtu sebevrahů – převážně mladých lidí, který „vyprodukoval“ polistopadový kapitalistický režim jsou média skoupá a nelichotivá čísla jsou přísně střežena. Není tato smutná a neoddiskutovatelně stinná stránka dnešního režimu také příležitostí pro politiky k představení podobného nápadu jako tomu je u Marvanové? Nezáležíc na tom zda z důvodu osobního traumatu nebo zviditelnění!
Miroslav Kavij