Výplatní páska církví

Zdravím a mám dotaz za naše důchodce… Jak je možné… takto vyhodit miliony, když není žádná návratnost. Na důchodech přidali cca jak komu 900,- Kč, ale už je v tisku seznam veškerých zvýšených cen potravin a dalších věcí. To znamená i při přidání jsme my důchodci zase v mínusu!
V každém případě by bylo dobré a prospěšné provést kontrolu účetnictví neziskovek a zrušit je. Proč jsou funkcionáři placený z těchto peněz?
Měly by to být čestné funkce… a neplacené!

VÝPLATNÍ PÁSKA CÍRKVÍ

Pokračovat ve čtení „Výplatní páska církví“

Jak jsem vydal Reportáž…

(K 25. výročí vydání prvního úplného vydání Fučíkovy Reportáže psané na oprátce)

Po převratu, kdy všechno co bylo jen trochu červené, solidární, kolektivistické, veselé, úsměvné, přátelské až bratrské… bylo špatné, tak nejvíce zaplakala historická pravda. Z hrdinů se začali dělat zločinci a z vrahů hrdinové. Bůh se v tu chvíli buď zbláznil, nebo si vzal mateřskou dovolenou.
Statisíce „ukomunistů“ zahazovalo a ostentativně trhalo legitimace se srpem a kladivem, symbolem pracujících celého světa vytvářejících společensky potřebné hodnoty. Mezi nimi i řada předních umělců, vědců, řídících pracovníků… A jak jsme se z jejich pozdějších přiznání dozvěděli – byli ve straně jen proto, aby ji mohli škodit zevnitř. Bezcharakternost našich knedlíkových národů se v tu dobu projevila v plné své kráse. Loď opouštěly i krysy, které v ústavou daných politických stranách spoluvládly v této zemi v rámci Národní fronty. Nejvyšší představitelé se projevili jako křivopřísežníci, lháři a podvodníci… Všechno, co se v období budování nové poválečné společnosti vytvořilo – bylo špatné… Šílenství nahnědlých fanatiků dosahovalo stupně mentální retardace, kdy například navrhovali zasypat pražské metro, protože bylo vybudováno ještě před pučem a tak podobně. Doba vymknuta z kloubů.
Od dětství jsem chtěl najít pravdu. Jak říká Mistr Jan Hus: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti!“ Nejprve jako horlivý čtenář, později jako funkcionář pionýra, mládežnického hnutí i strany až jsem se jako ideolog, lektor, pedagog… hledáním pravdy živil.
Ještě dávno před převratem, kdy se ještě lidé mohli a uměli smát, jsem přicházel s návrhy, jak propagandistickou a agitační práci s lidmi vylepšit. Jak známkované biflování mnohdy nepochopitelných pouček zaměnit za přirozenou touhou mladých po pravdě a uvědomělém poznávání.
Bohužel strach a hloupost po převratu i ve vedení komunistické strany vhodilo členskou základnu, ale i miliony nečlenů, normálních lidí do bažiny známé z Kachyňova Krále Šumavy. Nedošlo sice ke středověkým trestům jako v Rumunsku, ale v rámci zachování si vlastní kůže, byla celá plejáda dříve vyzdvihovaných představitelů pracujícího lidu zahrabána do stoky. Umělci se začali omlouvat, že hráli v Sequensových filmech. Šaškové ovládli Pražský hrad a poslancem se mohl stát jen ten, kdo nejvíce vykřikoval protikomunistická hesla. Političtí a hospodářští funkcionáři odstupujícího režimu se stěhovali do méně známých míst a nechali si narůst vous, funkcionářky začali nosit barety, aby mohli jít vůbec nakoupit. Mnozí si sáhli i na život. Takové situace v mnohých místech nastaly. Jen na vesnici, kde se přece jenom lidé znali lépe z konkrétní práce a vzájemné pomoci, měla antikomunistická nenávist mírnější podobu. Odsednutí si v hospodě, prořezané pneumatiky, rozbité okno na výměnku…

Pokračovat ve čtení „Jak jsem vydal Reportáž…“

Drang nach osten

„Je to východním směrem, stále a pouze na východ, kam se musí naše lidská rasa rozšířit. Je to směr, který pro expanzi německých obyvatel nařídila sama příroda.“ (Adolf Hitler)

Petr Máj

Pokud jste neemigrovali, nevycestovali, nešli za prací někam jinam, třeba až za moře – pokud stále žijete na území někdejšího Protektorátu Čechy a Morava, potom děkujte (nejenom Bohu), že jste ještě naživu nebo že jste se vůbec mohli narodit.

Hitler, Stalin, Roosevelt, Chamberlain, Daladier, Mussolini, Churchill… ti všichni nejsou již dávno na tomto světě. S nikým z nich nemůžeme mluvit, nikoho z nich se nemůžeme na nic zeptat. Zůstala pouze historická fakta.

Jsou tu však velmi patrné snahy vykládat historická fakta dost zvláštním způsobem. To, že se dnes může říkat již pravda celá, budí v některých lidech pravděpodobně dojem, že fakta dříve zamlčovaná mají poněkud větší pravdivost. Pro někoho dokonce tak velkou pravdivost, že to, co se mohlo říkat již dříve, vynechávají nebo dokonce považují za lživé. A tak se stává, že namísto pravdy s velkým P, se v jejich podání začíná šířit stejně nebezpečný jednostranný výklad, jako za doby minulé – pouze jen otočený o sto osmdesát stupňů. Z východu na západ…

Mnichov. Např. veřejnoprávní media se letos už ani nezmínila o tomto smutném výročí „ani jediným slovem“. To, že jsme se vymanili ze Sovětského vlivu, ještě neznamená, že jsme se vymanili z vlivu jakéhokoli. Právě pohled na Mnichov je toho důkazem. Jsme opět součástí západu a někteří politici, novináři, Wikipeďáci, blogeři… prostě mnozí z nás, mají pravděpodobně dojem, že bychom se měli zavděčit. Potěšit své znovu spojence… alespoň zmírněním toho ošklivého slova „ZRADA“.

Pokračovat ve čtení „Drang nach osten“

Pět let po vrácení metálů…

Pplk. MUDr. Marek Obrtel

Tento článek začínám psát 23. prosince 2019 v 08:30 SEČ. Tedy nachlup přesně pět let poté, kdy jsem se smíšenými pocity po náročné noční službě na záchrance předával úřednici na poště doporučené dopisy pro ministra obrany Stropnického a Vládu České republiky s úmyslem vrátit všechna svá válečná vyznamenání, udělená NATO.

Ten myšlenkový zmatek nepramenil ani v nejmenším z toho, že bych si nebyl jist tím, co v otevřeném dopise píšu. Ty věci jsem si odžil, k takovému poznání jsem dospěl a o pravdivosti svých slov jsem byl (a zaplaťpánbůh stále jsem) bezvýhradně přesvědčen. Smíšené pocity panovaly spíše z toho, co bude následovat…

Nejen ve formě možných, ale domníval jsem se, že téměř jistých sankcí, na což jsem byl připraven a ochoten si za svou pravdou stát a dokázat ji do nejmenších detailů obhájit celou řadou velmi pádných a podložených argumentů. Ale také a zejména jsem měl obavy z toho, jak bude tehdy poměrně pravdou nedotčená a mediokracií zmanipulovaná česká, moravská a slezská veřejnost reagovat. Jestli budu za svůj postoj jednomyslně zavržen a dehonestován anebo prohlášen za „smyslů zbaveného“…

Následné reakce mne pak velmi překvapily a to převážně velmi pozitivně. Protistranu až na malá překvapení pak reprezentovaly samé profláknuté známé tváře, reprezentující cizí zájmy proti zájmům naší vlasti a jejích občanů.

A jak to vypadá po dlouhých pěti letech, které utekly jak voda? Domnívám se, že soud, který jsem vynesl nad zločineckou organizací, kterou jsem poznal do hloubky a odmítl jí sloužit, jenž se zove NATO, se pomalu naplňuje a skutečnost je horší, než jsem ji tenkrát před pěti lety sám popsal.

Marek na Hrad!“ – co říkáte vážení čtenáři? Inteligentní, vzdělaný, soudný, lékař, voják, otec od rodiny, vlastenec s odvahou našich předků… Nebyl by to dobrý tip na budoucího prezidenta? Obzvlášť, když by mu další rozumní vlastenci pomohli?!

Na povrch se pozvolna derou další a další svědectví o zločinech proti mezinárodnímu právu na Balkáně, na Blízkém Východě i v severní Africe, ale i v dalších zemích, mnohé se máme ještě dozvědět o situaci ve Venezuele, jak je to s celou slavnou migrační krizí a situací v západní Evropě, jak je to vlastně s Brexitem a se souvisejícím protiruským tažením a proč se má Evropa znovu stát válčištěm korporátních fašistů v bezohledném boji o moc a peníze, což je vlastně jedno a totéž.

Pokračovat ve čtení „Pět let po vrácení metálů…“

Co se neměl český národ nikdy dozvědět

Zatím je to stále aktuální. Po nevydařené volbě prezidenta se pokorně vrátil a ztotožnil s vládou, od které se pro účel voleb tak zásadně distancoval. Prostě „Volím Karla!“ a „Karel na Hrad!“

Co se neměl český národ nikdy dozvědět:

Týden poté, co sám K. Schwarzenberg rozvířil v TV duelu debatu o sudetských Němcích a Benešových dekretech, se objevilo svědectví muže, který byl v 90 letech u šokujícího výroku knížete, kdy přímo slíbil restituci majetku zabaveného šlechtické rodině, která kolaborovala s nacisty.

Schwarzenberg v duelu se Zemanem prohlásil, že Benešovy dekrety již 20 let neplatí a že za odsun sudetských Němců by tehdejší vláda i s prezidentem Benešem dnes stála před haagským tribunálem pro válečné zločince.

Na základě těchto slov se ozval ředitel státního zámku Sychrov na Liberecku pan POLANSKÝ a řekl toto: „Rozhovor se uskutečnil na Pražském hradě v kanceláři tehdejšího prezidenta V. Havla. Kancléřem byl tehdy K. Schwarzenberg. Rozhovor se odehrál před očima ředitele zámku Sychrov. Schwarzenberg rozmlouval s Marguerittou, princeznou z Rohanu, hraběnkou Kottulinský, dcerou Alaina Rohana, který byl do roku 1945 vlastníkem zámku v Sychrově.
Několik dní po listopadu 1989 telefonovala POLANSKÉMU Margueritte Rohanová-Kottulinský, že s napětím a radostí sleduje události u nás a že do konce roku 1989 určitě přijede na Sychrov. To se taky v prosinci 1989 stalo. Margueritte se chtěla nejdříve setkat s V. Havlem a informovat ho o tom, že má v Americe známé, kteří ji pomohou s opravami zámku. Schůzka byla předjednána, ale jako první proběhla schůzka s kancléřem V. Havla, tj. K. Schwarzenbergem. Při loučení Margueritte s K. Schwarzenbergem se kněžna naléhavě dožadovala na Schwarzenbergovi, aby nezapomněl na RESTITUCE. Schwarzenbergova odpověď byla šokující: ´Margueritto, buďte trpělivá. Přišla doba, ve kterou jsme vůbec nedoufali. Uteče pár let, lidé tady budou mít problém se nažrat a pak jim bude jedno, co se komu vrátí!´, řekl tehdy Schwarzenberg.“

Taktika, jak se zbavit odrodilce Babiše

Jak zlikvidovat jeho firmu o jejíž funkční zbytky se poperou. Babiš vystoupil z pozadí a stal se tzv. personální unii tj. miliardář osobně u moci, tedy i jako vládnoucí a nikoli v pozadí na pozici součásti panujících tj. špiček kapitálu. Tím se stal protivníkem. Sice se ze všech sil snaží jim neškodit, ale to ho, jak se zdá, neochrání. Sice chrání banky před zdaněním, vzdoruje progresívní dani, ale dovolil si sáhnout na pojišťovny a internetové firmy. Nic nepomůže, že přidá příští rok i poslancům atd. A progresivní daň je pod tlakem levice dalším možným krokem a zde se sjednocují síly, jak multimilionářů, tak úředníků, živnostníků všech, kterých by se tento krok ke spravedlivější společnosti, mohl dotknout. Stačí tímto krokem jen vyhrožovat.
Ostatně stát by si měli platit ti, kterým nejvíce slouží a chrání soukromé vlastnictví a bohatství vůbec. (Proletář, dnes s velmi pomatenou hlavou, jak víme má jen své okovy. Hezky makat do sedmdesáti, jinak skončí pod mostem. A dnešními VŠ vzdělaný mládežník si s bídou za 30 let vydělá na vlastní střechu nad hlavou.)
Babiš se stal nepřítelem a boj, který proti němu vedou z pozadí, se stává otevřeným. Fašistické postupy (dnes již zdokonalené) se dostávají ke slovu. Neziskovky financované z pozadí a bojující údajně proti korupci. A nyní i velmi slušně protestující ulice (oproti minulosti bez pouličních bojůvek – letáky místo obušků) Frontální útok. Odpor ulice, 200 000 na Letné ani zahraniční média nepřehlédnou. Pár našich občanů dobře se živících v cizině se podepíše pod články ve světových denících a vedle toho boj na méně viditelné frontě na území bank! Bank, které financují a umožňují chod Babišových firem. Bez bankovní podpory, různých typů úvěrů, krátkodobých, dlouhodobých… se takový kolos jako Agrofert neobejde. A zde vyvíjejí nátlak bohatí hráči v pozadí, kteří jsou také dobrými zákazníky těchto institucí a snaží se u nich tou veřejnou kampaní Babiše znevěrohodnit jako zákazníka a navíc mohou i hrozit tím, že sami přejdou k jiném bance. Babiš má zatím přes dehonestující tlak médií podporu tiché většiny, která ale nemá na to jezdit do Prahy a pořádat „VzdoroLetnou“ a na rozdíl od kavárníků to nemají ani v genech. Osamocený Babiš nemá proti tomuto frontálnímu útoku moc naději. Mafie státních zástupců a po té soudců ho bude dál pronásledovat, protože to je v zájmu mafií. Na vyšetřování jejich zlodějin nezbývá čas, ale hlavně vyšetřovatelé nemají odvahu je vyšetřovat, protože pochybují, že to Babiš u vlády ustojí. Vidí trochu do systému zločinu a obávají se o budoucnost. Kauzy pak vyšetřují třeba deset let. Viz Babišova dozorujícího státního zástupce. Splnil zadání. Obvinil celou Babišovu rodinu a natáhl to na celé roky. Nyní chtěl zdrhnout do „civilu“, ale jednou se zaprodal a tak musí sloužit dál. Z mafie se jen tak neodchází.
Co bude po Babišovi, který se vydal veřejné kontrole? Panující skupina, jejímiž zákony se řídí společnost, bude dál ovládat režim z pozadí a žrát kaviár polévkovou naběračkou. Těch slouhů co chtějí v jejich prospěch za třicet stříbrných vládnout je celá ta demokratická opozice, co to má v názvu. Kapitál bude rád, že může prostřednictvím přistěhovalců tísnících se na ubytovnách, držet platy na nízké úrovni. Míra vykořisťování se zvýší. A obyčejný člověk co si troufne založit rodinu a porodit potomka se odsoudí k bídě. Měšťák hrající si na intelektuála bude dál snít o světlých zítřcích v náručí Evropské unie a doufat, že se její lídři s námi rozdělí o zisky z loupeže, kterou jim umožňuje ovládání světového trhu, čerpání monopolních zisků a drancování zemí třetího světa a přírody.
Josef Mráček

Chcete válku? Tak volte dál ty debily!

Obyvatelé oblastí dříve zvaných SUDETY by měli být ve střehu. Starosta Řeporyjí ve své prudérnosti poodhrnul roušku tajemství.

Německo, Česko, Sudety, Rusko, Koněv, Vlasov, Posselt, Walderode, Liechtenstein, Colloredo-Mansfeld – co vám to říká? Ano, jsou to současná témata mnohých diskusí, která však míjí její širší veřejnost. Ta se bohužel nedozvídá řadu podstatných věcí včas. Starosta Řeporyjí Novotný však asi nechtíc provalil fašistické a nacistické tendence. Je otázkou, jak dalece je již tato rakovina rozlezlá, či zda je to zatím „jen“ hlavně otázka Prahy.

Není asi dílem náhody, že se v poslední době tyto záležitosti tolik přetřásají. Určitě není dílem náhody záměrné vyvolávání protiruských tendencí a ještě více pozměňování dějin. Dochází k bagatelizování důsledků nacistické okupace naší země. Přičemž na straně druhé je záměrně umenšován podíl Sovětského svazu na porážce nacistů. Nevím jak vy, ale já zásadně nesouhlasím s výkladem, že nacisté osvobozovali Evropu od komunistů atpod. To jsou takové blbé kecy na pěst. Je však velice nebezpečné, když se někdo staví za pořádání sjezdu Sudetoněmeckého Landsmanšaftu v České republice.

Možná vám to, vážení spoluobčané, uniklo, ale proněmecká a pronacistická rétorika, ale i politika u nás sílí. Po návrhu na sjezd Sudeťáků v Čechách přišel dehonestující útok na pomník maršála Koněva, což byl cílený útok na jednoho z předních osvoboditelů Prahy, ale také to byl útok cílený na Ruskou federaci. Je vyvíjen tlak na odstranění sochy Koněva a na druhé straně starosta Řeporyjí chce pomník pro Vlasovce, tedy pro kolaboranty a nacisty v jedné osobě. Jaké je nyní pokračování?

Dle médií by v příštím roce mělo dojít ke zrušení Benešových dekretů a zde již jde o hodně! Je pravda, že Benešovy dekrety byly už několikrát prolomeny, ale budou-li zrušeny tak bůh s námi! Budou Čechy a Morava opět protektorát? Co dělá ministr Petříček? Proč neinformuje občany vláda?

Pokračovat ve čtení „Chcete válku? Tak volte dál ty debily!“

Protestujeme!

Po pražském „samoznalci“ historie, primátorovi Zdeňku Hřibovi (Piráti), podle jehož názoru se Praha osvobodila sama 8. května 1945 a Rudá armáda tak o den později přijela do již osvobozeného hlavního města…, po starostovi městské části Prahy 6, Ondřeji Kolářovi (TOP 09), který, jak tvrdí, rozumí vandalům hanobícím pomník maršála Koněva (ostatně on sám ho dehonestuje a činí kroky k jeho odstranění), se objevuje další, po zviditelnění toužící falzifikátor dějin.
Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) vyhlásil do světa, že chce vybudovat v této městské části pomník vlasovcům. Tohoto, vulgaritami a sprostými urážkami proslulého politika, zjevně nezajímají historická fakta. Například to, že Vlasov organizoval koncem roku 1944 armádu, jejímž velitelem byl se souhlasem Hitlera jmenován. Že se ve službách německých okupantů vlasovci podíleli na protipartyzánských akcích, že byli využíváni jako konfidenti proti obyvatelstvu a jako agenti provokatéři.
Na konci války, aby si zachránili kůži a získali alibi, připojili se k pražskému povstání. Ze strany vlasovců nešlo o nic jiného než o snahu vykoupit se na poslední chvíli za zradu a spáchaná zvěrstva.
Když zjistili, že se k Praze blíží Rudá armáda, urychleně opustili Prahu a snažili se dostat do amerického zajetí. V souladu s Chartou Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku jsou zločiny Andreje Vlasova a jeho kompliců kvalifikovány jako účast na nacisty spáchaných válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a napomáhání jim.
Jménem pražských komunistů vyjadřuji zásadní nesouhlas s vybudováním pomníku vlasovcům.
Marta Semelová, předsedkyně KV KSČM Praha

Kdo přepisuje dějiny?

Na internetových stránkách Aliance národních sil (ANS), jsem se o tom dověděl až dnes, ale protože možná jde o věc, která není novinkou jen pro mě, rozhodl jsem se o ní s vámi podělit.
Oč jde? Onoho 18. září tohoto roku schválil Evropský parlament Usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy. Dokument má číslo 2019/2819, jeho autorkou je česká komisařka EU Věra Jourová.

Předsedkyně Aliance národních sil PhDr. Vladimíra Vítová k tomuto dokumentu na stránkách ANS sepsala komentář nesoucí titul „Trestuhodné usnesení EP přepisuje historickou skutečnost.“ Trestuhodné? V čem?

Podle Vladimíry Vítové v tom, že dává na stejnou rovinu vinu Německa a Sovětského svazu při zahájení druhé světové války. V tom, že zcela pomíjí význam Sovětského svazu na poražení nacistického Německa a v některých bodech z něj dělá dokonce hlavního viníka.
K těmto dvěma bodům Vladimíra Vítová dodává: „Různí ´politologové´ začínají již zcela oficiálně hovořit v tom smyslu, že Adolf Hitler zaútočil v červnu roku 1941 na Sovětský svaz preventivně, aby Evropu zbavil bolševismu – viz letošní diskuse v Knihovně Václava Havla. Za hlavního agresora druhé světové války začínají tito takzvaní ´historici´ označovat Sovětský svaz a o Německu pomalu – ale jistě – začínají hovořit v tom smyslu, že de facto bránilo Evropu před bolševismem z Ruska.“
Trestuhodné také v tom, že v dokumentu je například zcela vynechána Mnichovská dohoda a nikde není uvedeno ani datum 1. září 1939, kdy skutečně vypukla druhá světová válka napadením Polska nacistickým Německem. V tom, že naopak ostatní data a smlouvy ale uvedeny jsou – například data obsazení pobaltských republik Sovětským svazem a napadení Finska Sovětským svazem a další. V tom, že dokument zdůrazňuje, že druhá světová válka byla zahájena v bezprostředním důsledku smlouvy mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem o neútočení ze dne 23. srpna 1939 (pakt Molotov-Ribbentrop), a jejím prostřednictvím si tyto dva totalitní režimy s celosvětovými dobyvatelskými ambicemi prý rozdělily Evropu na dvě zóny vlivu (bod 2). V tom, že tento dokument žádá všechny členské státy EU, aby si tento den podepsání paktu Molotov – Ribbentrop (23. srpna) připomínaly jako Evropský den památky obětí totalitních režimů a aby to v zájmu posílení povědomí mladé generace o těchto záležitostech zařadily do osnov a učebnic pro všechny školy (bod 8). V tom, že Evropský parlament (EP) také žádá Komisi (v bodě 12), aby účinně podporovala projekty (této nové) historické paměti v členských státech a činnost Platformy evropské paměti a svědomí a aby přidělovala náležité finanční zdroje v rámci programu Evropa pro občany na podporu vzpomínkových a pamětních akcí k uctění obětí totality. Jinými slovy – Evropská unie nyní bude štědře finančně podporovat přepisování dějin!

Dokument dále sděluje, že nacistické a komunistické režimy prováděly masové vraždění, genocidu a deportace a zapříčinily ve 20. století ztráty na životech a omezení svobod rozsahem nevídané v celé lidské historii. Odsuzuje akty agrese, zločiny proti lidskosti a masové porušování lidských práv, jež páchaly nacistické a komunistické režimy. A tedy v tom, že staví na roveň nacismus a komunismus (bod č. 3). V tom, že dokument konstatuje, že po druhé světové válce jsme ve střední a východní Evropě žili ve zločinném režimu, který byl stejný jako nacismus a že se země střední a východní Evropy svým vstupem do Evropské unie a NATO vrátily do evropské rodiny svobodných demokratických zemí a s pomocí Evropské unie jsme prý údajně úspěšně provedli reformy a dosáhli pokroku v sociálně – ekonomické oblasti. V tom, že Evropský parlament je prý hluboce znepokojen snahami současného ruského vedení překrucovat historické skutečnosti a maskovat zločiny spáchané sovětským totalitním režimem, což považuje za nebezpečnou součást informační války vedené proti demokratické Evropě s cílem Evropu rozdělit, a žádá proto Komisi, aby proti těmto snahám přijala rozhodná protiopatření (bod 16). V tom, že v bodu 18 se konstatuje, že skutečnost, že v některých členských státech stále zůstávají na veřejných prostranstvích (v parcích, na náměstích, na ulicích apod.) pomníky a památníky oslavující totalitní režimy, připravuje půdu pro překrucování historických faktů o důsledcích druhé světové války a pro propagaci totalitního politického systému. A tedy v tom, že pro Evropský parlament a jeho poslance je žádoucí odstraňování soch našich osvoboditelů – jako například sochy maršála Koněva.

A závěru svého komentáře Vladimíra Vítová uvádí: „Všichni čeští poslanci Evropského parlamentu (kromě jediné europoslankyně za KSČM) schválili tento zákeřný a hanebný dokument, který má za úkol přepsat dějiny. Dokument vytvořila a Evropskému parlamentu předložila eurokomisařka za Českou republiku Věra Jourová. Působení českých politiků v Evropské unii je trestuhodné!

K tomu bych já rád dopsal jen toto: Jourová a její přátelé v Evropské unii zřejmě osudově vsadili vše na platnost Orwellových slov o tom, že kdo ovládá přítomnost, ovládá i minulost. A že kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. A proto tato minulost musí být v zájmu budoucnosti znásilněna!
A jen tak na okraj. Pokud ve své knihovničce jako poklady uchováváte Paměti prezidenta Beneše či Válečné paměti Churchillovy, nebo Válečné paměti de Gaullovy, pak je klidně vyhoďte z okna. Paní Jourová z Třebíče z nich totiž na pouhých 85 řádcích svého „usnesení“ udělala makulaturu, vhodnou nanejvýš tak k podpalu. Nebo do sběru.

Lubomír Man, 26. 11. 2019

(Poznámka metéra. Po přečtení nemohu popadnout dech… Kam Evropa pod klepety strýčka Sama došla?! Kladu si otázku: Je skutečně možné, že je Evropský parlament složen z takových hlupáků a nevzdělanců? Nebo je to vědomá příprava na třetí světovou válku? To nám přeci děti, vnuci a pravnuci milionů padlých rudoarmějců nemohou nikdy odpustit. Chce se křičet Staline vzbuď se – svět se zbláznil! Josif Vissarionovič moc dobře věděl, co imperialismus v propagandě dokáže, ale kdyby věděl, že 75 let po nejstrašnější válce budou největší zločinci a Hitlerovi pohrobci přepisovat dějiny, tak by se asi skutečně zastavil až u Atlantiku, Středozemního a Baltského moře.
Co je to za komunistickou stranu u nás, která spolupracuje s vládou, jejíž nejvyšší představitelka v Evropském parlamentu předloží takovýto návrh?! Tak to dopadne s každou civilizací, kde se dávají vysokoškolské tituly za docházku a kde může každý řeporyjský idiot s IQ tykve mluvit do politiky. Jsou jen dvě možnosti. Buď vystoupit s Evropské unie a Severoatlantického paktu nebo se připravit na válku. A teď jde jen o to, zda občanskou u nás i v dalších postsocialistických zemích nebo světovou chystanou k vyhlazení slovanských národů.
Nevím, co nám dali do vody, že národ Husa a Komenského, se takto pomátl.)

Zkurvená generace

Neznám Větvičku, ale většina sedí… (ostravské nářečí je asi srozumitelné všem). Větvička je fajny synek… napsal Ladislav Větvička zkurvena generace…

Zkušal sem jiny nazev. Blba. Divna. Zkažena. Ale nic nevystihovalo podstatu přesněji, než to co sem napsal, tuž se omluvam. Ja fakt netušim, kaj zme my, synci narozeni v Československu, kerym je přes štyrycet, mohli zrobit chybu. Že zme zblbnuli nekonečnym omilanim mantry o internacyjonalni pomoci a zkompromitovali se nechutnym členstvim v Pionyru a eSeSeM, to nam snad hystoryja odpusti. Ale kaj zme zrobili chybu, že se z tych dnešnich mladych duši, nepoznamenanych bolševickym ohybanim hřbetu, stala zkurvena generace?

Jak je možne, že z mladych lidi (je jedno, jestli jim je dvacet, třicet, nebo skoro štyrycet) je beztvara amorfni hmota? Co je to za lidi, kere nic nenuti, aby se odlišili od stupidni televizni kultury, kera se na ně hrne z jejich třicetipalcovych TV obrazovek v hadečkove qalitě?

Čim se matrjošky teto podivne generace vyznačuju? Šmatlaju po ulicach s PETkama v pracce, nebo je maju zahaknute za popruhy svojich baťohu. Kdybyste měli dvě vody, ale dvě uplně stejne vody, a ta jedna by byla v PETce za stonasobnu cenu oproti te kohutkove. Keru byste si vybrali? Pokud ste ze zkurvene generace, pak přirozeně tu stonasobně dražši z PETky. Misto teho, aby si doma natočili fajnu vodu z kohutka, povali do deset kilaku vzdaleneho hytlermarketa enem proto, aby mohli nakupit piksle PETkovych lahvi balenych po šesti v igelitu. Hlavně že maju vyvaženy přijem optymineralu… Chlastaju kafe ve Starbaxu a aby to všeci viděli, nosi si ho v kelimku po ulicach. Ja chapu, že enem buran by si dal kafe podivne chuti z českého kafepytliku Standard, pomleteho kajsik v Rakusku. Ale enem naprosty magor se može chlubit na ulici tym, že nese tu svoju žblundu v pogumovanem kelimku, dokaliči si pysky cucanim horke tekutiny přes uzky plastovy pruduch a ještě bude šťastny, že misto dvuch korun zaplatil šedesat kaček za taky pazgřivy produkt. Hlavně, že je na tym napsane Starbax…

Leju do sebe koktejly typu Kubalibre nebo Mochito, plati za ně desetinasobek realne ceny a tvaři se, že tak to je v pořadku, bo kapitalizmus to tak vymyslel. Když jim date vedle sebe dva panaky rumu – jeden Božkov Spajs z kobzola za deset kaček a druhy Karibsky z třtiny za štyrnasobnu cenu, tak nerozeznaju jeden od druheho. Ale chlastat předražene koktejly je přece „in“.

Pokračovat ve čtení „Zkurvená generace“

Podvod! Vláda Havlových kamarádů, tragédie…

30 LET OD LISTOPADU „Za minulého režimu nikdo nemluvil a všichni naslouchali. Dnes mluví skoro všichni, ale už skoro nikdo nenaslouchá. Nevím, co je horší. Zda nemluvit, anebo mluvit k hluchým uším,“ říká poslanec za SPD Jiří Kobza. Nevolá tím po návratu tehdejšího politického systému, ale nemilosrdně prohlašuje, že výročí sametové revoluce je oslavou lží a nenávisti. Pro ParlamentníListy.cz sdělil, že nejvíce se obává liberálního eurosocialismu, který podle jeho slov představuje nejbyrokratičtější formu socialismu okořeněného liberálními idejemi ultralevicových hippies, ruských anarchistů z roku 1905, táborů Pol Pota a rudých knížek Mao Ce-tunga.

Je tomu třicet let, co v Československu skončil komunistický režim. Co pro vás výročí znamená a jak si ho připomenete?

Komunismus nikdy v Československu nebyl, díky bohu. To, co zde bylo, můžeme označit jako jisté formy socialismu. Koncem roku 1989 jsem věřil, že se vracíme k idejím roku 1968, k socialismu s lidskou tváří, že dojde k demokratizaci společnosti, náhradě neschopných byrokratů talentovanými manažery, že vše, co bylo vybudované během minulých čtyřiceti let, bude základem pro další rozvoj státu. Protože náš tehdejší stát byl průmyslovou a exportní mocností, zejména v zemích rozvojového světa. Dnes si 17. listopad 1989 trpce připomenu jako největší dějinný podvod, kterému naletěl celý národ. Jako začátek tragické vlády kamarádů Václava Havla a začátek rozsápání a zadlužení republiky. Jako datum začátku vlivu samozvaných liberálních socialistů z nejrůznějších neziskovek a rozklad konzervativní, ale relativně prosperující společnosti.

Zdůraznil bych, že ten podvod, kromě fake news o Šmídovi na začátku, byl v tom, že Havel a jeho okolí tvrdilo: Nebude nezaměstnanost ani kapitalismus, nebojte se, jenom vás tím komunisté straší, zachováme socialismus. Což byl i většinový konsensus, plus bych připomněl státní nezadluženost, respektive rozpočtový přebytek. Ano, byl to také nástup neziskovkářů v tom smyslu, že Havel je chtěl jako nepřítel politických stran a klasické stranické demokracie nahrazovat ad hoc hnutími a iniciativami aktivistů, psal to nepokrytě už od disentu.

Pokračovat ve čtení „Podvod! Vláda Havlových kamarádů, tragédie…“

Plyšák

V březnu před třiceti lety vybojovala Solidarnosć první svobodné volby, v říjnu vyhlásil Mátyás Sűrös Třetí Maďarskou republiku, do poloviny listopadu svrhlo hnutí Demokracie Teď Honeckerovu vládu a Berlínskou zeď. Československo přežívalo jako poslední ostrůvek totality, než brutální policejní zásah proti studentům vyprovokoval občany, aby i oni vyšli do ulic. V Praze mívají barikády většinou jen symbolický význam: bývají znamením toho, že už jsou zbytečné (Willi Lorenz, Monolog o České zemi).

Nenormalizace

Přemysl Janýr

Návrat do Evropy, znělo heslo, které nejlapidárněji vyjadřovalo všechna neujasněná očekávání na novou budoucnost Československé socialistické republiky. Lišily se nejvýše představy, co to ta Evropa vlastně je. Pro část disentu i neangažovaných občanů představovala především pluralitní demokracii, občanská práva, svobodu názoru, projevu, pohybu, spolčování, podnikání. Pro větší část populace představovala v první řadě plné obchody a peněženky. Jak to přijde, že v Německu má každý mercedes a my se tady kodrcáme ve škodovkách, rozhořčoval se známý. Tři procenta obyvatel byla rovnou pro zrušení socialistického a zavedení kapitalistického zřízení.

Různá disentní seskupení tvořila jedinou viditelnou obecně akceptovanou autoritu vůči stávajícímu režimu. Pluralitní struktura a názorová otevřenost umožnily rychlou konsolidaci v Občanském fóru a převzetí moci. V Sovětském svazu to trvalo sedm let, v Polsku sedm měsíců, v Československu sedm dní a v Rumunsku sedm minut, shrnul rozpad komunistického bloku polský přítel.

Disentní seskupení se však po léta věnovala především utrpěným křivdám a tím, co má přijít pak, se příliš nezabývala. Několik málo programatických textů jako Havlova Moc bezmocných, Bendova Paralelní polis či Uhlův Program společenské samosprávy reflektovalo spíše strategie občanské společnosti, než politický program státu. Nicméně základní koncepce nepolitické politiky, politiky diskuse a konsensu široké občanské společnosti mimo politické strany, se dobře shodovala s očekáváními lidí: pojem strany byl příliš spjat s KSČ a představa členství v některé z nich byla pro většinu občanů absolutně nepřijatelná.

Jednou z frakcí disentních struktur byl i levicový okruh volně sdružený ve skupině Obroda, navazující na Pražské jaro. O latentním potenciálu svědčil například comeback Alexandra Dubčeka. Patřila k němu řada významných osobností roku 1968, byl organizovaný a akceschopný, na rozdíl od ostatních měl promyšlený program postupné reformy socialismu v demokratickou společnost s volným trhem i vazby na domácí, evropskou i sovětskou politickou scénu. Právě asociace s komunistickými strukturami však jeho šance výrazně limitovaly.

Koncem osmdesátých let se hranice mezi disentem a establishmentem kvapně rozplývala. Přesněji řečeno, nikdy nebyla ostrá, příslušníci mocenských struktur nežili ve vzduchoprázdnu a podléhali stejným náladám jako ostatní. I uvnitř samotné KSČ se – podobně jako v šedesátých letech – formoval pohyb. Návrh nové Ústavy ČSSR, který měl být předložen prosincovému sjezdu strany, již vedoucí úlohu strany neobsahoval a požadavky disentních struktur se tak již zčásti vlamovaly do otevřených dveří. Prolínaly se i další okruhy. Organizace SSM pořádaly výstavy a koncerty disentních umělců, v rámci Pionýrské organizace se provozoval skauting, k podpisu petice Několik vět se chvatně hlásili i představitelé oficiální kultury a byli to konec konců funkcionáři SSM, kdo režim nakonec svrhl.

Pokračovat ve čtení „Plyšák“

Zemřel vlastizrádce

„Veřejnoprávní média“ oznamují, že ve věku devadesáti pěti let zemřel v Spojených státech „odbojář“ Josef Hasil.

Dnes glorifikovaný odbojář tzv. třetího odboje byl nechvalně známý jako „Král Šumavy“, mimo jiné zvěčněný ve stejnojmenném filmu, ale i v televizním seriálu „30 případů majora Zemana“.

Krátce po převratu 1989 byly oba tyto filmy označeny za ideologickou komunistickou propagandu. Jaká je však skutečnost?

Šumavák Hasil, znalec poměrů i terénu na pomezí Šumavy a Bavorského lesa, se krátce po válce přihlásil do služeb Sboru národní bezpečnosti. Službu nastoupil v jednotce Zvonková. Po Únoru 48 se však ze služebníka vlasti stal vlastizrádce. O rodině Hasilů se totiž vědělo, že už před válkou patřila k nepolapitelným pašerákům. Proto se na ně obraceli ti, kteří potřebovali nelegálně přejít na Západ. Zpočátku převáděl spolu se svým bratrem Karlem (ten byl v přestřelce s pohraničníky zastřelen), ale později vytvořil skupinu, která si z převaděčství udělala byznys.

Koncem roku 1948 byl Josef Hasil zatčen a odsouzen na devět let do vězení. Z vězení (pracoval na šachtě) se mu podařilo uprchnout a opět přejít do Bavorska, kde se přihlásil do služeb americké CIA (tehdy ještě CIC).

V jeho činnosti se téměř nic nezměnilo. Změnila se pouze klientela a předmět ilegální přeshraniční přepravy. Už to nebyli lidé, kteří z republiky utíkali, aby se tak vyhnuli trestnímu stihání, ale šlo o tzv. agenty chodce, kteří v žoldu CIA prováděli na našem území záškodnickou činnost a budovali zpravodajskou síť.

Této špionážní organizaci pak dodával zbraně, výbušniny a vysílačky. Stavbou pohraniční zdi v Berlíně (srpen 1961) ukončil svoji činnost v Evropě a odstěhoval se do USA.

28. října 2002, při výročí vzniku ČSR, udělil prezident Václav Havel Josefu Hasilovi státní vyznamenání „Za hrdinství“. A od té doby byli všichni vlastizrádci – špioni, diverzanti a teroristé, pracující v žoldu amerických tajných služeb označováni za hrdiny.

A podle zákona o tak zvaném třetím odboji dostávají od státu vyznamenání a finanční odměny. Jsou odměňováni a glorifikováni za to, že prováděli záškodnickou činnost proti vlastní zemi a mařili poválečné budovatelské úsilí pracujícího lidu.

MK

Zajímavý dopis na Ministerstvo dopravy ČR

vedoucí oddělení BESIP Tomáš Neřold,
nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1

Vážený pane vedoucí,

dle sdělení Ministerstva dopravy (MD) se má Rada vlády pro bezpečnost silničního provozu zabývat na říjnovém zasedání tím, že řidiči senioři zavinili v roce 2018 necelých 5 % nehod, zatím co v roce 2014 jenom 3,5 % nehod. Experti z MD ovšem mimo jiné zapomněli vzít v úvahu, že se mezi roky 2014 až 2018 zvýšil počet seniorů o cca 120 000 osob na úkor neseniorů. Podstatná většina z nich vlastní řidičský průkaz. Odměnou seniorům za to mají být různé šikanózní a diskriminační restrikce jako například:

– v řidičském oprávnění seniora má být konkrétně uvedeno to, že mohou jezdit jen ve svém kraji nebo jen po konkrétně stanovené silnici. Cituji I dnes „Mezi návrhy, které připravujeme, je také možnost omezit řidičům vysokého věku rozsah silnic, po nichž by mohli jezdit,“ řekl Právu vedoucí oddělení BESIP Ministerstva dopravy (MD) Tomáš Neřold,

– pro seniora prakticky likvidační sankce až ve výši 25 000,-Kč za pouhé opomenutí – jízdu bez dokladu zdravotního vyšetření,

– od ledna 2013 dokonce platí prolomení lékařského tajemství, že pokud motorista onemocní chorobou, která by omezovala jeho schopnost řídit, lékař musí tuto informaci ihned nahlásit (už jenom toto ustanovení je zralé na ústavní stížnost),

– další šikanózní a diskriminační restrikce, které zatím nebyly zveřejněny.

Všechna data a informace byla získána z veřejných zdrojů.

Otázka – kolik nehod v roce 2018 zavinili ti údajně neschopní řidiči senioři, které chcete šikanovat, oproti všem řidičům bez rozdílu věku?

Celkový počet dopravních nehod v ČR v roce 2018 činil 104 764.

1) Podle údajů MD bylo v roce 2018 v ČR řidičů starších 65 let celkem 1 366 920 a zavinili necelých 5 % nehod tj. cca 5 238 nehod.

Výpočet nehodovosti řidičů seniorů 1 366 920 : 5 238 = 260,9

1 (slovy jedna) řidičem seniorem zaviněná nehoda připadá na 260,9 řidičů seniorů

2) Celkový počet řidičů bez rozdílu věku v r. 2018 byl podle údajů MD 6 078 136 osob.

Výpočet nehodovosti bez rozdílu věku 6 078 136 : 104 764 = 58

1 (slovy jedna) zaviněná nehoda připadá na 58 řidičů bez rozdílu věku Stránka 2 z 2

3) Poměr zaviněné nehodovosti řidičů seniorů a řidičů bez rozdílu věku 260,9 : 58 = 4,498

Z uvedeného jasně vyplývá, že zaviněná nehodovost řidičů seniorů je 4,5 x nižší než průměrná nehodovost všech řidičů bez rozdílu věku a řidiči senioři tedy statisticky výrazně snižují celkovou nehodovost. Za to chcete seniory trestat?

Při vší úctě – k těmto výsledkům měli dospět i vaši experti. Stačí k tomu elementární matematika ZŠ.

Vyžeňte zkušené, zodpovědné a opatrné řidiče seniory ze silnic a statisticky se vám nehodovost zbývajících řidičů neseniorů zvýší tak, že se budete divit.

Pokud ovšem dosáhnete toho, aby všichni řidiči v ČR jezdili s takovou mírou zaviněných nehod jako senioři, budeme mít bezkonkurenčně nejnižší nehodovost v Evropě a možná i ve světě.

Obdobně ve prospěch řidičů seniorů hovoří statistika bodování dopravních přestupků.

Viz.: https://www.mdcr.cz/getattachment/Statistiky/Silnicni-doprava/Statistiky-k-bodovemu-hodnoceni/Statistiky-bodovanych-ridicu/Statistiky-bodovanych-riidcu-za-rok-2017-(1)/Zprava-A-Bodovani-ridici-2018.pdf.aspx

Z výše uvedeného je zřejmá absurdita a kontraproduktivita vámi navrhovaných opatření.

Doporučuji vám zaměřit pozornost na ty skupiny řidičů, které mají vyšší zaviněnou nehodovost a více bodů za přestupky než senioři a očekávám, že se případné přiměřené – zdůrazňuji přiměřené restrikce budou týkat pouze viníků bez rozdílu věku.

V opačném případě lze předpokládat, že si vámi plánovanou šikanu nenechají dva miliony seniorů líbit a kromě dalších právních kroků bude podána příslušná ústavní stížnost.

S pozdravem JUDr. Jiří Králík

(Pozn. metéra: A to si představte, že máme odcházet do penze v třiasedmdesáti?! To budeme jezdit za prací na kole? Jako naši dědové? Vždyť ti „odborníci“ jsou schopni zakázat nám i to kolo! Na těch ministerstvech jsou od sametu je samí skuteční odborníci!)

A přece se točí…

Doktor Grospič podlehl výzvám partajního episkopátu a odvolal. Nelze mu to vyčítat, protože ne všechna zranění, či dokonce usmrcení, jak na straně vojáků Varšavské smlouvy nebo vyhecovaných civilistů, byla způsobena dopravními nehodami. Tuto premisu by však bylo možné akceptovat až v průběhu pobytu sovětských jednotek na našem území.

Co však z jeho úst nezaznělo a mělo, je hodnocení činnosti aktivistů v našem rozhlase a televizi. Zejména tato média vytvářela ve společnosti antisovětské a antisocialistické nálady, které vyhrocovaly dělení společnosti na ty správné „progresivisty“ a ty nesprávné „konzervativce“. A ti konzervativci? Tak to byli stoupenci socialismu a přátelských vztahů se Sovětským svazem. Nakonec všichni víme, že to co se nepovedlo v roce 68, tak se podařilo v roce 89.

Z toho plyne poučení a to nejenom pro současnou KSČM, ale pro celou společnost. Je to POUČENÍ Z KRIZOVÉHO VÝVOJE VE STRANĚ A SPOLEČNOSTI (1968-1969). A každá debata za účasti komunistů by se měla opírat o tento historický dokument.

Dějiny se totiž neinterpretují, ale reprodukují. Nic na tom nemění skutečnost, že KSČM už není stranou komunistickou, ale určitě se v jejich řadách ještě najdou „konzervativci“ z roku 68. Dejme jim tedy slovo a nepodléhejme deformátorům naší novodobé historie.

MK