Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží, a tak bych se rád zastavil u vedoucích kandidátů těchto voleb, prezentujících dvě strany, které se ve svém názvu honosí přívlastkem „komunistická“. Jedná se o KSČ a KSČM (v abecedním řazení).
KSČ pro tyto volby delegovala soudruha Romana Blaško, vedoucího tajemníka MěV KSČ v Praze, a kádrovou rezervu na generálního tajemníka ÚV této strany. Rozhovor s tímto kandidátem KSČ do EP uveřejnil server Aktuálně.cz dne 10. března tohoto roku viz:
Na rozdíl od KSČM, KSČ údajně navazuje na historii předlistopadové KSČ, hlásí se k ní se vší odpovědností za ty kladné i záporné věci…Proklamace rozhodně chvályhodná. Nedokáže-li totiž komunistické hnutí této země připomenout a vysvětlit občanům ČR, že společnost vedená předlistopadovou KSČ dosáhla pro život pracujících těch největších úspěchů v historii této země, a to ve všech oblastech jejich života, a že ona negativa byla jen chybami těch, kteří prošlapávali cestu, po které dosud nikdo nešel, pak na jakýkoli úspěch může na hodně dlouho zapomenout. Toto je, dle mého názoru, hlavním pochybením „státotvorné“ KSČM, která se od předlistopadové KSČ tvrdošíjně distancuje, a motá se tak v začarovaném kruhu úbytků svých členů i voličů.
Zanedlouho však uplyne dlouhých třicet let, po které měl onen znovuobnovený kapitalismus v této zemi ideální šanci ukázat v čem, že je lepší, oproti onomu tolik zatracovanému socialismu, nebo, jak oni říkají: totalitě. Šanci měl, ale neukázal, kromě neustále fabrikovaných pomluv socialistického Československa, zbla nic.
Takže co komunistické hnutí v tomto státě? Využívá této šance, zvláště, když má momentálně k dispozici předvolební tribunu, a zatím ještě stále i tribunu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, ze kterých může nerušeně, a na konkrétních příkladech této třicetileté praxe široké veřejnosti ukazovat a stavět do protikladu úspěchy ČSSR se zločinnými, protilidovými praktikami buržoasie a nastínit možná komunistická východiska v souladu s vědeckým světovým názorem?
KSČM se této šance předem vzdala, úspěchy předlistopadové KSČ zásadně nezmiňuje, a na vedoucím místě této kandidátky má sice vysokoškolsky vzdělanou osobu v oblasti (buržoasní) veřejné správy, avšak zcela bez znalostí vědeckého světového názoru, co by teoretického základu komunistických hnutí. Takže jejími cíli pak mohou být a také jsou, nanejvýš jen kosmetické úpravy stávajícího kapitalistického systému, tedy: sociálně demokratický revizionismus a oportunismus v jejich nejčistší formě. Ostatně, ten její nekomunistický program „nenechmetotak“ i dosud dosažené výsledky její práce v EP to jen potvrzují. Má snad někdo z komunistů pocit, že tento program vedoucí kandidátky za Komunistickou stranu Čech a Moravy snese v kterémkoli pohledu srovnání s Manifestem komunistické strany, který před více než sto lety sepsali Karel Marx a Bedřich Engels a který byl prvním, a dosud platným komunistický programem?
A KSČ? Soudruh Blaško měl, ideální šanci roztřískat na maděru mnohé z těch jejich buržoasních žvástů a lží, působících již téměř třicet let proti obrovské mase lidí, které živí jen práce jejich rukou a mozků, kteří makají osm až deset hodin denně za průměrnou mzdu, a mnohdy ani tu ne. Tedy lidí, kteří jsou tím nejvlastnějším elektorátem komunistické strany. Jenže to by je musel umět řádně oslovit, a veškeré tyto skutečnosti a souvislosti jim v souladu s oním komunistickým učením, byť pro ně srozumitelnými slovy, vysvětlit a uvědomovat je tak o jejich dějinném poslání, tedy být oním předvojem dělnické třídy, což je tím nejvlastnějším posláním komunistické strany.
Avšak soudruh Blaško? O historických událostech spjatých se stranou, k níž se hlásí, hovořit odmítá. Prý se dohodli, že v kampani minulost řešit nebudou. (!) Kdo a s kým se takto proboha dohodnul? Mohl se vůbec někdo, kdo se označuje za komunistu, byť tu dobu neprožil, na něčem takovém dohodnout a nevyužít tak možností předvolební tribuny otevřeně objasnit veřejnosti komunistický postoj v těchto zásadních věcech? Vždyť s lživým výkladem února 48, a období bezprostředně po něm, stojí a padá celá antikomunistická propaganda našich nepřátel, vtloukaná do hlav mladým generacím již od mateřské školy! Soudruh Blaško je možná dobrý fotograf, ale tady se, téměř ve všech svých odpovědích, zachoval jako nedouk, diletant, a možná ještě něco horšího! A v této oportunistické pasivitě, bohužel, pokračuje i celá jeho další předvolební kampaň.
Tam, kde by měl plamenem svých myšlenek a nezvrátitelných faktů zapalovat další, působil zcela opačně a ze všech, kteří se v této zemi hlásí ke komunistické myšlence, udělal totální pitomce. Přečtěte si k tomu následnou a dosti obsáhlou diskuzi, k níž není co dodat… Není to na pár facek, jak říkával zesnulý soudruh Štěpán, zakladatel oné znovuobnovené KSČ?
Kateřina Konečná, co by vedoucí kandidátka KSČM voleb do Evropského parlamentu, kromě svého zcela nekomunistického volebního programu, se v tomto předvolebním období „vyznamenala“, spolu s dalšími poslanci za KSČM, ještě tím, že hlasovala pro přijetí Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě (2018/2899 (RSP)). Toto usnesení bylo přijato pod záminkou toho, že by se Evropa měla vyrovnat s dědictvím kolonialismu a obchodu s otroky.
Nevím, na kolik je Kateřině Konečné vůbec známo, že Čechy, Morava, Slezsko, a nakonec i Slovensko, nikdy žádné kolonie nevlastnily, a s otroky neobchodovaly. Naopak, v třistaletém období habsburského útisku po Bílé hoře, byly de facto samy v koloniálním postavení, viz například i odraz v poezii: Chléb s uhlím beru si do práce / z roboty jdu na robotu / při Dunaji strmí paláce / z krve mé a z mého potu. // (Petr Bezruč, Ostrava.) Ostatně, i současné hospodářské postavení polistopadové ČR ve více parametrech odpovídá jejímu postavení srovnatelnému s koloniální zemí (viz. práce naší přední ekonomky doc. Ing. Ilony Švihlíkové, Ph.D., zejména: „Jak jsme se stali kolonií.“ 2015, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-17-3“)
Právě naopak, poválečná lidově demokratická ČSR a pozdější socialistická ČSSR, těmto zemím Afriky i Asie všemožně pomáhaly vymanit se z devastujícího dědictví kolonialismu, zejména po onom slavném Roce Afriky (1960), přímo v jejích zemích výstavbou investičních celků, infrastruktury, silnic apod., a to za oboustranně výhodných podmínek.
Na základě této záminky je tak uvedeným Usnesením EP stanovena členským státům EU celá řada požadavků, umožňujících a výrazně usnadňujících masovou imigraci lidí afrického původu do států EU, jejichž realizace bude finančně značně nákladná, o dalších nebezpečných důsledcích nemluvě.
Co je, ale zvláště zarážející je to, že toto Usnesení je zcela nevyvážené v neprospěch současných obyvatel států EU, neboť příchozím lidem afrického původu nestanovuje požadavky žádných povinností v souvislosti s jejich chováním a způsobem života v souladu s kulturními, politickými, náboženskými, bezpečnostními, zdravotními a jinými normami a tradicemi, mnohdy platnými i po dlouhá staletí na území, na která přicházejí. V návaznosti na jiné nově přijímané normy obdobného charakteru, to působí dojmem, jako by se s těmi stávajícími a tradičními normami a zvyklostmi do budoucna již ani nepočítalo… Tedy součást špinavého projektu řízené masívní migrace, jehož cílem není odsouzení rasismu ani náhodou, ale totální destabilizace hospodářsky konkurující Evropy (není těžké uhádnout komu), cestou oné Kalergiho doktríny, a získání pěšáků pro připravovanou válku EU-RF s dodávkami z hospodářsky chřadnoucích USA, o níž se její plánovači idiotsky domnívají, že nepřeroste v globální termojadernou apokalypsu.
Zde bych tedy jednoznačně očekával, že poslanec v těchto orgánech EU za ČR, a zejména za stranu vydávající se za komunistickou, takto formulované Usnesení co nejrozhodněji odmítne, s poukazem na veškeré výše uvedené skutečnosti, a s tím, že s ohledem na historický vývoj a praxi ve státoprávních celcích na území současné ČR (ale i SR) se předmětné záležitosti České republiky netýkají! Nutno doplnit, že se nás netýkaly ani ve dvacetiletém období tzv. První republiky, ani v následném válečném období, kdy jsme se dokonce, zradou našich tehdejších „spojenců“ Anglie a Francie v září 1938 v Mnichově, dostali vůči nacistickému Německu ne do koloniálního, ale přímo otrockého postavení, s ohromnými ztrátami na životech občanů ČSR, hospodářství i majetku státu, které nebyly dodnes uhrazeny stanovenými válečnými reparacemi apod. (Proč se mj. právě ve věci těchto reparací Kateřina Konečná neangažuje?) Při tom tito naši zrádní spojenci z Mnichova 38 i naši katané a okupanti z druhé světové války jsou nyní opět našimi „spojenci“ v rámci EU a NATO, a současně opět i našimi kolonizátory a „protektory.“
Komunistický poslanec v EP, s vědomím veškerých těchto historických křivd, by, dle mého názoru, měl k veškerým jednáním v těchto orgánech přistupovat hrdě, s jejich plným vědomím, a nikoli v hlubokém předklonu servilního slouhy, jak tomu došlo v rámci hlasování o tomto Usnesení. Server Aeronet.cz tuto situaci charakterizuje slovy: „Komunističtí europoslanci vyhlížejí po skončení mandátu bruselské trafiky, nebo co to má znamenat?“ Poslušní poslanci EP, kteří nebudou zvoleni pro další volební období, mají totiž šanci získat vysoce nadstandardně lukrativní posty úředníků těchto orgánů EU… K tomuto další komentář není zapotřebí, snad jen to, že patrně právě proto hlasování v dané věci bylo načasováno do tohoto předvolebního období.
Toto hlasování však neuniklo řadě našich občanů, kteří jsou velmi citliví na reálná nebezpečí plynoucí z přelití imigrační vlny i na území ČR, a Kateřinu Konečnou žádali o vysvětlení tohoto kroku. Její reakci ze dne 20. 4. 2019 si můžete přečíst na serveru Parlamentní listy, viz
Jak se dalo očekávat, Konečná zde celou věc hrubě bagatelizuje tvrzením „že se jedná o usnesení, které je směřováno do zemí západní Evropy, kde dochází ke konfliktům s výrazným rasovým podtextem.“ A dokonce přislíbila, „že toto usnesení nebude mít žádný dopad na českou legislativu.“ A že se „Jedná o politické prohlášení směrem k zemím s výraznými neintegrovanými skupinami občanů afrického původu, což Česká republika není…“
Při tom však převážná většina tímto Usnesením formulovaných požadavků je uvedena slovy: „(Evropský parlament) žádá členské státy a orgány EU, aby…“ Tedy všechny členské státy, a bez jakékoli výjimky pro ČR! A je rovněž nezpochybnitelným faktem, že 57 % zákonů ČR jsou nařízení EU (viz Naše pravda č.14 z 8. dubna 2019), tak tomu jejímu příslibu jaksi nerozumím…
A to, že se tyto skupiny imigrantů ve větším počtu na území ČR prozatím nenacházejí, nehraje žádnou roli.
Svou praxí i volebním programem sociální demokratka Kateřina Konečná, si však věří: S velkým nasazením, prosadila složení kandidátky (která sice nestojí za nic) ale je přesně podle jejího přání, neboť jediného principiálního komunistu, který ji nadto po všech stránkách vysoce převyšuje (odbornou i jazykovou kvalifikací pro tuto práci), se jí podařilo zařadit až na takové místo, že i kdyby jej kroužkovali všichni dosavadní voliči KSČM, bude i tak jeho volba bez šance na zvolení.
Nebudu tak asi sám, kdo poprvé v polistopadové historii ČR volby znechuceně vynechá. Znám ale celou řadu komunistů, partijních i bezpartijních, kteří se z důvodů postojů poslanců EP za KSČM v této věci, chystají dokonce volit strany, jejichž programy jsou v otázce nelegální imigrace srozumitelně jednoznačné.
Karel Košťál, 22. 4. 2019
