Tak tohle je opravdová národní katastrofa!

Rusko má jasno, že Metnarův výrok v rozhovoru pro Právo je přípravou informačního pole v České republice pro rozmístění amerických základen. Náměstek předsedy bezpečnostního výboru ruské Dumy Jurij Švitkin na Metnarův výrok již reagoval a uvedl, že ho to nepřekvapuje, protože americké odstoupení od smlouvy INF se má stát pretextem pro rozmístění amerických raket a vojenských základem v Česku, Polsku, na Slovensku a zejména v Pobaltí. Za tímto účelem probíhají v České republice mohutné opravy mostů a mostků s cílem zvyšování jejich nosnosti, aby unesly americké kolové a pásové nosiče mobilních odpalovacích komplexů americké armády, které váží desítky tun. Odstoupení od smlouvy INF povede v následujících měsících v Evropě k mohutné vojenské eskalaci.

Odpor proti americkým základnám v České republice bude dnes daleko menší, než byl před více jak deseti lety, když se protestovalo proti umístění amerického radaru v Brdech. Tehdy nebylo Rusko nepřítelem, nebylo vykreslováno jako agresor a dnešní mediální hysterie proti Rusku prý funguje na velkou část obyvatelstva, takže pokud dojde v příštích měsících k rozhodnutí rozmístit v České republice americké vojenské základny, vláda Andreje Babiše to odsouhlasí.

A vzhledem k rozložení sil ve sněmovně by to odsouhlasila i poslanecká sněmovna, protože proti rozmístění základen by se podle všeho postavily jen dvě strany – KSČM a SPD, což by nestačilo na zablokování amerických základen. A podle všeho by KSČM nepoužila proti Babišovi blokační pojistku v podobě ukončení tolerance menšinové vlády Hnutí ANO a ČSSD, protože i kdyby padla vláda a byly by předčasné volby, všechny průzkumy ukazují, že Babiš by s přehledem vyhrál a nic by se na rozdělení moci vlastně nezměnilo

Prezident republiky Miloš Zeman jako vrchní velitel ozbrojených sil je velkým zastáncem Severoatlantické aliance, včetně české účasti na misích NATO v cizině.

Je docela možné, že by proti rozmístění amerických základen u nás nic neměl, pokud by to bylo zdůvodněno hrozbou a zhoršením bezpečnostní situace České republiky, např. rozmístěním nových ruských raket v Kaliningradské oblasti. Zemanův „reset“ z minulého týdne, kdy nepravdivě u Jaromíra Soukupa na TV Barrandov tvrdil, že venezuelský parlament odvolal z funkce Nicolase Madura (což je nesmysl, ve Venezuele může prezidenta odvolat pouze Ústavní soud), nemusí být nějakým úletem, ale promyšlenou změnou Zemanovy zahraniční politiky s cílem zlepšit vztahy Pražského hradu a Bílého domu.

Zeman nechce odejít v roce 2023 s nálepkou proruského politika kvůli své dceři a bude chtít do konce svého mandátu postupně otevřít své dceři Kateřině „dveře“ do vysoké mezinárodní politiky. Ta nyní studuje v Londýně na University College London (UCL), kde se zabývá lingvistickou antropologií, lékařskou antropologií a také biologickou antropologií.

Roční školné, včetně ubytování, stravy a dalších nákladů vycházejí zhruba na 1 milion korun za akademický rok. Londýnská UCL je přední školou globalistů. Školu v 19. století pomáhal založit a štědře ji dotoval židovský mecenáš, advokát a finančník Sir Isaac Lyon Goldsmid. Ten pracoval jako obchodník se zlatem pro Rothschildovu Bank of England a pro nejznámější židovskou globální firmu 19. století – Východoindickou obchodní společnost. Kancléřkou (v ČR bychom řekli rektorem) této univerzity je Princezna Anna, druhorozená dědička britského trůnu po princi Charlesovi.

Dcery a synové prezidentů, králů, panovníků, ale i premiérů a významných osob studují na UCL zadarmo, tedy resp. na základě stipendia, které schvaluje stipendijní výbor UCL. A je velmi pravděpodobné, že Zemanova dcera Kateřina studuje na UCL právě díky stipendiu.

Celý obraz tak najednou dostává jasné kontury a barvy.

Lubomír Metnar začal několik dnů po americkém odstoupení od smlouvy INF kout železo, dokud je žhavé a připravuje veřejný informační prostor pro veřejnou diskusi o amerických základnách v České republice. Bude se to nově stavět do rámce ruské hrozby – ruských raket namířených na Českou republiku, což bude ovšem pravda, protože Rusku de facto nic jiného nezbude. Američané mají odvést v Evropě špinavou práci pro světové sionisty.

Nelze dokončit plán na světovládu bez toho, aby Rusko bylo poraženo a rozparcelováno mezi globalistické subjekty, které ovšem budou mít v pozadí jediného majitele, světové sionisty. A není náhodou, že osm dní po americkém odstoupení od smlouvy INF poskytuje český ministr obrany rozhovory, ve kterých nevylučuje rozmístění amerických základen v České republice.

https://aeronet.cz/news/overtonovske-okno-se-posunulo-cesky-ministr-obrany-nevyloucil-rozmisteni-americkych-vojenskych-zakladen-na-uzemi-cr-v-pripade-ze-vypovezena-smlouva-inf-mezi-usa-a-ruskem-povede-k-ohrozeni/

    (Poznámka metéra: Blaničtí rytíři nevyjedou. Nad hlupáky a zrádci zlomili hůl. Hrstka křiváků bez morálky ovládá naší zemi. Bůh někam zalezl a v klidu spolu s Harpagonem přepočítává nakradené chechtáky. Je jen jedno hnutí nehlásící se sice k srpu a kladivu, ale aspoň k času třešní a pár vlasteneckých organizací, které by ještě mohly nahlas křičet.
    Komunisté, vlastenci, pokud vám zbylo trochu charakteru, tak se probuďte! Již není kam ustoupit! Za námi Moskva!)

 

Pragmatický prognostik

V blahopřejném dopisu, který prezident Miloš Zeman zaslal samozvolenému prezidentovi Bolívarovské republiky Venezuely Juanu Gerado Guaidó Márquezovi mohl připsat ještě další sdělení: „Spojené státy s vývozem své demokracie alias politickými převraty mají bohaté zkušenosti, včetně likvidace socialismu v tehdejší ČSSR a dalších státech patřících do zemí tzv. socialistického tábora. I já patřím k osobám, které napomohli pádu režimu v Československu. Svým lživým účelovým projevem na letenské pláni 25. listopadu 1989, ve kterém jsem srovnával životní úroveň v Československu na příklad s africkými státy.“

Z pohledu politické přelétavosti z KSČ přes ČSSD až ke SPO se Miloš Zeman jeví jako pragmatik. Nepřekvapí proto jeho prohlášení na sjezdu KSČM, že „Vítězný únor, byl prohraný únor“, přestože pro značnou část našich občanů je toto výročí spojeno s počátkem období výstavby socialismu – nejlepší etapy našich dějin.

Pragmatismus je zřejmý i v jeho vztahu k Severoatlantickému paktu prosazujícímu imperialistickou politiku Spojených států. Zatímco jeho prezidentský předchůdce Václav Klaus měl k americkému tažení na Irák zdrženlivý postoj, byl to tehdejší premiér Zeman, který za vládu odsouhlasil letecké útoky NATO na „vojenské“ cíle v Jugoslávii. Evergreenem zůstávají také Zemanovy časté výroky k angažmá a posilování účasti českých vojáků v Afghánistánu.

Zemanův dopis zaslaný Spojenými státy dosazenému venezuelskému vůdci, je jedním z jeho přehmatů zahraniční politiky. Chaos a politická nestabilita Ukrajiny, Libye, Iráku a dalších států je neklamným důkazem vývozu americké demokracie – vměšování USA do suverenity států.

Česká republika si bude letos připomínat 30. výročí importovaného politického převratu. Mnohé otázky s ním spojené zůstávají zatím neobjasněné, například pravý důvod vzniku Prognostického ústavu, s jehož historií je postava prezidenta Zemana spojena. Jedno je jisté. Zdá se, že svoji roli stejně jako další pracovníci „prognosťáku“ – Vladimír Dlouhý, Karel Dyba, Václav Klaus, Miroslav Singer, Tomáš Ježek, Ivan Kočárník či Dušan Tříska při restauraci kapitalismu naší republiky znamenající rozkradení a vytunelování země splnili!

Miroslav Kavij

Povzdech

Styďte se!

Josef Peterka

Styďte se, že jste dosud Češi, to jest čecháčci.
Styďte se, že jste nikdy neemigrovali.

Styďte se, že nepatříte k žádnému aristokratickému rodu,
že je vám ukradený ýbrmenš.

Styďte se, že nejste třetí pohlaví, lesby ani gayové,
že ještě rodíte děti – někdy dokonce v rodinách.

Styďte se, že se za vás musí dobrotivý Pastýř modlit jako za stádo ovcí.
Styďte se, vy šetřílci mrzutí z církevních restitucí.

Styďte se, že pro svůj rasismus nechcete uživit
ani pár milionů afrických junáků.

Styďte se, že pro své zápecnictví
nechápete naše humanitární bomby.

Styďte se, že jste nebyli umučeni v koncentráku.
Styďte se, že jste nebojovali v žádném odboji,
že jste místo vepřoknedlozelo nedrželi hladovky,
že jste se ani neupálili,
že jste neprožívali Chartu ani Antichartu,
že jste byli apolitičtí.

Že jste žili a přežili.

Hanba vám národe Švejků.
Hanba vám národe simulantů.
Hanba vám mazaní čeští Honzové z populistických pohádek.

Jako koza drbání potřebujete Pokání.
Metlu masochismu na vás!

U voleb vás na chvíli potřebuju,
ale jinak jste lůza.

Upřímně váš, vámi oduševněle opovrhující

Lepší Člověk

Mírové hnutí protestuje

České mírové hnutí protestuje proti uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely

České mírové hnutí co nejrozhodněji protestuje proti uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely ze strany vlády České republiky. Česká republika se tímto krokem hanebně připojila k snahám Spojených států amerických a Evropské unie o státní převrat v Bolívarovské republice Venezuela.

Společně se Světovou radou míru České mírové hnutí jednoznačně odsuzuje pokus o svržení legitimní vlády demokraticky zvoleného prezidenta Bolívarovské republiky Venezuela Nicoláse Madura i stupňující se přípravy vojenské agrese proti Venezuele ze strany imperialismu Spojených států amerických.

České mírové hnutí stojí plně na straně venezuelského lidu, bránícího suverenitu své vlasti, demokracii a společenský pokrok představovaný Bolívarovskou revolucí proti pučistickým snahám o státní převrat i proti nebezpečí imperialistické vojenské agrese. Ruce pryč od Venezuely!

Milan Krajča, předseda Českého mírového hnutí

Válečné reparace

Stenozáznam vystoupení:

Místopředseda PSP Tomio Okamura:

Vážené dámy a pánové, dovolte mi navrhnout zařazení nového bodu na jednání Poslanecké sněmovny s názvem Německé válečné reparace.

Je nutné otevřít nedořešenou otázku válečných reparací, tedy náhrady škod, které nám dodnes dluží Spolková republika Německo jako nástupce hitlerovského Německa

Podle našich konzervativních odhadů na základě porovnání průměrných mezd tehdy a dnes nám k dnešku Německo dluží 10 až 15 tisíc miliard korun.

Tyto naše peníze mělo Německo po 70 let k dispozici a mohlo s nimi úspěšně budovat prosperitu. Nám naopak tyto peníze dodnes chybí a bezesporu se můžeme ptát, za čí peníze mají Němci vysoké platy, vysoké důchody a za čí peníze si koupili naše fabriky v devadesátých letech, z nichž opět mají miliardové zisky naši drazí sousedé.

Téma válečných reparací je zcela úmyslně zamlženo nepravdami, proto mi dovolte shrnout pár faktů.

Pokračovat ve čtení „Válečné reparace“

Kdo „řídí“ ve skutečnosti českou vládu?

Pondělní rozhodnutí vlády o uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely ukázalo, jak je důležité mít v čele ministerstva zahraničí Petříčka, Hamáčka či Pocheho… prostě ministra z řad ČSSD.

Hra pravice na poplach proti odklonu naší zahraničí směrem k Ruské federaci a Číně, ve které TOP 09 vyniká před ODS, je pouze honbou za udržením posledního zbytku jejich voličů.

Česká vláda, stejně jako v kauze „novičok“, nebo v hlasování o protiruských sankcí potvrdila, že drží basu s Evropskou unií. V případě „prezidenta Venezuely“ občanům vyslala vzkaz, že jí není cizí ani znásilnění mezinárodního práva.

Zatímco prezident Zeman marně svádí úsilí směřující k jeho setkání s prezidentem Donaldem Trumpem, Babišovo setkání s hlavou velkého bratra je po tomto vyjádření vlády opět o krůček blíže. Otázek pro společné jednání bude jistě dost. Nemusí tak zůstat jen u plnění slibu České republiky na vyčleňování dvou procent HDP na zbrojení ve prospěch NATO (USA), příslib podpory na další zapojení českých vojáků do zahraničních expedičních misí (v závislosti na vývoji např. v Afghánistánu), či hledání možnosti a způsobu zapojení se amerických firem do dostavby jaderné elektrárny u nás.

Pokus o destabilizaci a státní převrat v Bolívarovské republice Venezuela je dalším krůčkem eskalace válečného napětí, ve kterém Spojené státy představují dominantní roli a potvrzují tak vývoz své demokracie do zemí, kde potřebují nastolit svůj režim.

Květnové volby do EP budou hlasováním, jakou roli chce naše republika v tomto společenství sloužící zájmům nadnárodního kapitálu plnit. Zda budeme slepě pokračovat v politickém kurzu směřujícím k jejímu zániku či napomáhat reformovat toto nesourodé uskupení. Na „Brexitu“ nám bohužel Evropská unie ukazuje, že zatím není připravena ani ke změnám kosmetickým!

Miroslav Kavij

Nakonec jsme se dočkali!

Další aféra s polskými potravinami, tentokrát vývoz hovězího masa z nemocných krav je na světě! Zatímco na Slovensku již před několika dny ministr školství vybídl školy, aby nakupovaly maso jen slovenského původu, naši občané si informaci o dovozu polského závadného masa do České republiky museli přečíst o několik dní později nejprve v „proruském“ internetovém Sputniku, aby o dva dny později se jim tohoto upozornění oficiálně dostalo od ministra zemědělství Tomana.

Co na tom, že ještě tři dny předtím nás stejný ministr ujišťoval, že žádné maso z těchto jatek mimo Polsko nebylo exportováno!!! Znepokojující a zarážející je skutečnost, že informaci vypustil do médií investigativní reportér, který se nechal zaměstnat na jatkách v Mazovském vojvodství, kde tuto nezákonnou praktiku skrytou kamerou natočil. Nechci polemizovat, jak dlouho tento způsob na zdejších jatkách byl ve skutečnosti provozován!

Kromě odpovědi na otázku, proč směrem k veřejnosti náš stát selhal, zůstávají i další neznámé. Například do kolika států a jaké množství se maso skutečně vyvezlo! Původní zveřejněné informace hovořily o vyvezení 2,7 tun masa do 10 států, později do 14 států. Česká republika zatím přiznala dovoz 300 kg, Slovensko 300 kg, Francie 800 kg. Na zbývajících 11 „postižených“ států včetně např. Španělska, Finska, Švédska či Portugalska tak zůstává pouhých 1300 kg!? Není tohle jasný případ dezinformace s cílem uklidnění nálad českých spotřebitelů?

Proč naši občané patří k zemím, kteří se o pravdivosti s vývozem polského masa dozvídají jako poslední?! Nejedná se v případě ministra zemědělství Tomana o jeho selhání, na základě kterého by měl na svůj ministerský post rezignovat?

Tento případ opět potvrdil ono známé, že kapitalismus nemá s lidskostí nic společného. Také vývoz polského hovězího masa z nemocných krav ukázal, že hlavním kritériem firem je dosažení zisku a udržení prosperity. V uvedeném případě bez ohledu na dopad lidského zdraví.

Miroslav Kavij

Když zloděj křičí – chyťte zloděje…

Rozběhla se mediální válka s čínskou Huawei, protože její technologie pomáhají čínské špionáži. S nadějí jsem čekal, že třaskavé téma média zanalyzují a zveřejní informace o tom, kým a jak jsme sledovaní a to ze všech stran.
Tedy i to, jak americká NSA nebo Britská tajná služba Government Communications Headquarters nonstop monitorují gigantickou část světové elektronické komunikace – maily, sms, telefonní hovory, WhatsUp, videochaty ale dokonce i naše neelektronické soukromí prostřednictvím kamer a mikrofonů našich telefonů a počítačů. (Viz např. https://webtrh.cz/227184-americka-vlada-volny-pristup-nasim) USA v roce 2014 aktivně sledovaly po celém světě neuvěřitelných 1,2 milionu lidí. Nejen oni a Britové, ale i jejich partneři. Jak se provalilo loni v létě, německá zpravodajská služba BND od 90. let minulého století sledovala a odposlouchávala téměř 2 000 institucí v Rakousku.
Cílem elektronické špionáže byly, vedle ambasád a ministerstev, také firmy, univerzity a novináři. Berlín informace sdílel s americkou rozvědkou NSA.(Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-spionaz-firmy-novinari-spojene-staty-bnd.A180616_071453_zahranicni_fer)
     A samozřejmě, že tzv. zadní vrátka – špionážní hardware či software mají Američané ve všech amerických produktech, od Apple po Microsoft. Výjimkou je pochopitelně Huawei. To, že Číňané se od amíků poučili a následují jejich příklad, je důvod k zamyšlení ale určitě ne k protičínské hysterii. Chápu taky, že pro amíky a další, tu je dvojí problém – nebezpečný špionský i byznysový konkurent.
Pro nás musí být alarmující, jak soukromá, tak hlavně veřejnoprávní média a zcela neuvěřitelně včetně české BIS, naprosto ignorují fakta známá nejpozději od Snowdenových odhalení. Pokud ČT a lepšolidi blábolí něco o dezinformacích, tak současné informování o odposleších a špionech je příkladnou ukázkou nebetyčné dezinformace a manipulace. Lepšolidi: Kdo je špion a kdo čučkař. Ano, na ruské a čínské ambasádě jsou pracovníci rozvědek a sbírají maximum použitelného. Jen čučkař by si ale myslel, že stejně to nefunguje i na dalších ambasádách. A jen čučkař si myslí, že ti hlavní špioni špiónují z ambasád, kde jsou nejvíc na očích. Jenže jsou v BIS čučkaři nebo zaměstnanci, kteří prostě jen na rozkaz dělají propagandu ve prospěch jiných mocností? Je 21. století. NSA má skrze program PRISM volný přístup k osobním datům u padesáti společností, mezi jinými Google, Facebook, Apple, Microsoft, Visa a Mastercard. Tohle ví, věřím, i poslední šofér v BISce.
Stejně tak všichni víme, že to amíci a další nás nešpehují ze strachu z komunismu nebo z Ruska. Když praskly odposlechy schůzek generálního tajemníka Pan Kimuna s Merkelovou šlo o jednání nad klimatickou konferencí a odposlechy si u americké NSA objednaly ropné společnosti, vyděšené bojem proti CO2 a dalším spalinám. Americká tajná služba NSA sleduje jen v Německu každý měsíc přibližně půl miliardy telefonátů, e-mailů a textových zpráv. Samozřejmě NSA nezajímala jen jednání o klimatu, ale také, utajované informace z bankovního sektoru, citlivé obchodní otázky a samozřejmě největší zájem měla o politiku. Ostatně agent Snowden promluvil o praktikách NSA právě po zjištění, že drtivá většina špionážní činnosti se vede proti spojencům v Evropě a proti spřátelenému Japonsku.
V případě Japonska padlo dokonce děsivé odhalení – v systémech, které ovládají celou japonskou infrastrukturu včetně dopravy a jaderných elektráren je americký malware (zákeřný zločinný software), který na povel zastaví nebo dokonce zlikviduje elektronické systémy v celém Japonsku. Po tomto zjištění dává najednou logiku, proč Německo zavírá jaderné elektrárny – nejde jen o elektřinu ale také o miny, které může kdykoli odpálit Washington. Stejně tak hysterie nad možností že u nás by elektrárny budovali Rusové. Je nepochybné, že proti americkému malware jsou odolnější. Kam se Číňani hrabou na Brity. Dokumenty, které zveřejnil Edward Snowden, ukazují, že také Britská GCHQ monitoruje v rámci operace Tempora celosvětově internetovou a telefonickou komunikaci. Odposlouchávají naše telefonáty, e-maily a ví, které webové stránky navštěvujeme.
Britové se mimo jiné „napíchli“ na transatlantický optický kabel TAT-14, přes který běží významná část datové komunikace mezi USA a Evropou. Podle Snowdenových dokumentů měla GCHQ přístup k neuvěřitelným 21 600 terabajtům denně. Když to prasklo, tak se eurokomisařka Viviane Redingová oficiálně dotázala britského ministra zahraničí Williama Haguea, čeho že se odposlechy týkají. Odpověď přišla obratem: Britové špehují pouze z důvodů národní bezpečnosti a boje s terorismem a do toho se Evropská komise nemá co plést.
     NSA odposlouchávala rozhovor italského premiéra Silvia Berlusconiho s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.
     Odposloucháváno bylo i jednání mezi Berlusconim a bývalým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, který ho varoval, že italský bankovní systém se může zhroutit. Monitorováno bylo jednání ministrů obchodu EU a Japonska o tom, jaké budou nepřekročitelné hranice při vyjednávání ve Světové obchodní organizaci WTO.
Podle WikiLeaks byly „napíchnuty” také telefonáty vysoce postavených pracovníků WTO včetně švýcarského ředitele Johanna Humana a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
(viz https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/395705-americke-odposlouchavani-merkelove-a-dalsich-politiku-bylo-rozsahlejsi.html)
     Na základě důvěrných informací NSA sice považuje Německo za partnera, současně ale také za cíl útoku. Německo patří k tzv. „partnerům třetí kategorie“. Vyloučeny ze špionážních praktik jsou pouze Kanada, Velká Británie a Nový Zéland, které patří do druhé kategorie. V jedné prezentaci se uvádí: „Dokážeme napadnout signály většiny zahraničních partnerů třetí kategorie, což také činíme.“ (viz https://zpravy.idnes.cz/nsa-odposlouchavala-mekelovou-deset-let-fdh-/zahranicni.aspx?c=A131027_115839_zahranicn i_dam)
     Bezpečnostním rizikem se stávají samotní čučkaři a lepšolidi v České televizi. Shrnuto a podtrženo – pokud BIS ve své zprávě ignoruje činnost západních rozvědek, které nejen monitorují, ale také prokazatelně aktivně ovlivňují dění v Evropě a v naší zemi a naopak odvádějí pozornost směrem k Rusům a Číňanům, pak možná nejsou čučkaři ale dost možná na něčí rozkaz kolaborují s cizími mocnostmi proti zájmům své vlasti. Bezpečnostní informační služba se stala jedním z nástrojů lepšolidí jak manipulovat veřejným míněním.
     Tragikomedie je, že v tomto momentě by podle zákona BIS měla začít sledovat a šetřit sama sebe. Sama se totiž stala ohrožením naší vnitropolitické stability a naší vnitřní i zahraniční bezpečnosti. Máme tu údajného hlídacího psa – novináře včetně těch, které si platíme ze zákona. Veřejnoprávní psi ovšem na hlídání kašlou – štěkají jen na ty, na které jim páníček z Bruselu či Washingtonu ukáže. Tak, jako pes to nedělají jenom za buřta – oni svého pána milují a ve vší psí oddanosti ho milují.
To je fajn, ale psa krmeného zloději nemůžu nechat hlídat svůj dům. Soukromí to je svoboda. Sledování našeho soukromí není nic jiného, než formou kontroly a jakákoli kontrola omezuje svobodu našeho projevu. Se ztrátou soukromí přicházíme i o svobodu, protože se budeme bát vyjádřit, co si myslíme. A za „nesprávné“ názory se dnes už zase stíhá a trestá. Je mi fuk jestli mne špehuje Američan, Čech nebo Číňan – vadí to stejně. A první, komu by to ze zákona mělo vadit, jsou BIS, vláda a také veřejnoprávní média. Všichni jsou pozoruhodně v klidu a to by nás ostatní mělo sakra zneklidnit.
     Jaroslav Novák 

Nezničitelný odkaz

Dvacátého prvního ledna bude tomu devadesát pět let, co zemřela jedna z nejvýznamnějších postav 20. století  – Vladimír Iljič Lenin. Dnes jeho jméno, alespoň v českých zemích, je zpochybňováno a mnohými rádoby historiky či režimními ideology dokonce zesměšňováno. Nelze se divit, nejde o neznalost, ale o zámysl, i když připouštím, že u některých kritiků ovšem i o tupost.

Lenin, tento přední myslitel revolučního hnutí, dokázal to, oč jiní nedosažitelně usilovali, změnit svět. Posunul lidstvo o kousek dál ve společenské teorii. Jeho »Imperialismus…« totiž navázal na geniální dílo Karla Marxe a v politické rovině ukázal, co vlastně toto »nejvyšší stadium kapitalismu« je. Neznal ještě jeho globalizovanou podobu, ale dokázal ji teoreticky přesně vystihnout. Proto je toto dílo platné do dnešních dob a ti, kteří Leninův teoretický přístup k problému popírají, to dělají záměrně.

Ještě víc ovšem svět ovlivnila jeho politická činnost. Dokázal své názory dovést do praktického konce. Byl jedním z těch, kteří se odvážně postavili proti Velké imperialistické válce, při níž zemřely nebo padly sta tisíce lidí. To vše v zájmu rozpínajícího se kapitálu, kdy jedna skupina států, jedna kapitálová skupina, chtěla rozšířit své působení na druhou, podřídit si ji a při tom ovládnout surovinová naleziště, která potřebovala pro další expanze. Pro ty, co nejvíc trpěli válkou, to ovšem byla tragédie.

Lenin se postavil na stranu těchto trpících, ať již v zákopech nebo v zázemí, do čela těch, kteří se rozhodli změnit politický systém, do čela pracujících mas a skutečně ho změnili. Pak následovaly dva dekrety, dekrety nové k socialismu se hlásící vlády, která rozdělila půdu, což v tehdejším Rusku byl víc než revoluční čin, a vyhlásila konec nesmyslné války. Nabídla to všem válčícím stranám. To, že neuspěla, nebylo Leninovou vinou. Socialismus se však stal přitažlivým pro pracující celého světa.

A jsme u druhého jeho přínosu, jeho ovlivnění následného dění ve světě. Ukázalo se, že lidové masy si dokážou vládnout, že opravdu dokážou měnit svět, a to nejen v Rusku, ale i jinde. Pod tímto vlivem musely buržoazní vlády ustoupit, musel ustoupit kapitál, a zajistit strádajícím lidštější podmínky, než byly před Velkou válkou. Nebýt Lenina, nebylo by to.

Málokterá osobnost v dějinách dokázala tak ovlivnit i následné dění, jako to dokázal Lenin. Jeho smrt ovšem velmi poznamenala následující vývoj. Zřejmě, žil-li by dál, dokázal by přinést mnoho dalšího pozitivního do dění nejen ve vlastní zemi. Odklon od jeho myšlenek bohužel vyvolal řadu negativ. To hlavní však zůstalo. Jeho vliv na další vývoj, vliv jeho myšlenek, které zapalovaly a musel je brát na vědomí i kapitál. Proto jeho odkaz nelze zničit, ani vymazat z dějin. Je totiž, abych parafrázoval Bertholda Brechta, nezničitelný. Proto i dnes na Lenina vzpomínáme s úctou.

Stanislav GROSPIČ, poslanec a místopředseda ÚV KSČM

Antikomunisté budou útoky stupňovat

Rozhovor s bývalým členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ
Janem Fojtíkem

     Po roce „magických osmiček“ vstupujeme opět do roku významných výročí, která rozhodně budou náležitě využita antikomunisty, dnes ovládajícími média mainstreamu. Co podle Tebe bude především terčem jejich štvanic?
     Budou pokračovat v tom, co loni nastartovali. A útoky budou stupňovat. Tento rok se k tomu opět nabízí. Padesát let od sebeupálení Jana Palacha. A pak to, co svým činem, za který sám patrně nenesl odpovědnost, vyvolal: pád Alexandra Dubčeka, začátek „éry Gustáva Husáka“, období tzv. normalizace, ve skutečnosti úspěšného budování socialistické společnosti, jež bylo zmařeno 17. listopadu, zneužitím Mezinárodního dne studenstva v roce 1989, před třiceti roky. Samozřejmě, jak už jsme toho byli svědky, „slavit“ se bude na „václaváku“ a na ulicích. Bude pěkná mela.

     Ale Ty ses v roce 1969 dostal do vyšší politiky. Prožíval jsi to, co se tehdy odehrálo, zblízka, bezprostředně.
     Ano, bylo mi jednačtyřicet. Z Rudého práva, kde jsem do března 1968 byl zástupcem šéfredaktora, jsem musel odejít. Tři měsíce, kandidát ÚV KSČ, jsem byl bez práce. Tu mi nabídli v Ústavu pro politické vědy ÚV KSČ, což bylo provizorní, neměl jsem tam ani stůl. Ale z titulu vysoké stranické funkce, do níž jsem byl zvolen na XIII. sjezdu KSČ v roce 1966, jsem se účastnil všech zasedání ústředního výboru. A byl jsem aktivní, byl jsem členem redakční komise, která pod vedením Drahomíra Koldra připravila proslulý Akční program. V květnu 1969, už za Gustáva Husáka, jsem se stal šéfredaktorem Nové mysli a v červnu, po Milanu Hüblovi, rektorem Vysoké školy politické ÚV KSČ a na podzim členem sekretariátu a tajemníkem ÚV KSČ s odpovědností za ideologii. Máš pravdu, nepřihlížel jsem na tehdejší události z chodníku.

     Jak jsi prožíval „palachiádu“, kdy jsi ještě byl v Slavíkově politologickém ústavu v Hybernské?
     Už jsem o tom v „Dialogu“ psal. Ale je to dávno, tak to shrnu. V ten osudný den mi volal Karel Vaněk, redaktor Rudého práva. „Honzo, mám pro Tebe něco mimořádně důležitého. Po telefonu o tom nechci mluvit“. Ve čtvrthodině jsem u něho byl. Co jsem se dověděl, mě doslova přizemnilo. Prý u něho byl Emil Zátopek, rozrušený, zničený. Skupina studentů filosofické fakulty, kterou zorganizoval šachový velmistr Luděk Pachman a k níž se připojil i Zátopek, se rozhodla, že po příkladu budhistických mnichů v Jižním Vietnamu se někdo z nich, na protest proti „sovětské okupaci“, upálí na Václavském náměstí. Los padl na Jana Palacha. Nechtěl, ale byl ujištěn, že půjde jen o demonstraci. Zátopek byl z toho zoufalý. Co prý má dělat?
     Bylo jasné, že za tehdejší situace bylo možné jediné: mlčet. Ale účty s Pachmanem si později Zátopek vyřizoval. Ten ho totiž, když byl v závětří ve Spolkové republice Německa, za které pak hrál šachy, u nějakého soudu žaloval za „pomluvy“. Šlo to zřejmě všechno doztracena.

     A jak reagoval Gustáv Husák, když se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, věděl o tom?
Pokračovat ve čtení „Antikomunisté budou útoky stupňovat“

Uskutečnil se sjezd Komunistického svazu mládeže

V neděli 16. prosince se v sídle Ústředního výboru KSČM v Praze uskutečnil 13. sjezd Komunistického svazu mládeže (KSM). Po dvou letech se tak konalo zasedání nejvyššího orgánu komunistické mládeže, na kterém mladí komunisté zhodnotili svou dosavadní práci a její budoucí rozvoj v úsilí o dosažení socialismu a komunismu.

Mezi hlavní úkoly organizace mladých komunistů bude i v následujícím období patřit zápas proti imperialismu a válce. V dokumentu, který byl k této otázce na sjezdu komunistické mládeže přijat, se mimo jiné konstatuje: „Epocha imperialismu a její rozpory hrozí lidstvu vyhlazením. Soupeření imperialistických center, které jsou zároveň jadernými mocnostmi, může vyvrcholit až zánikem života na zemi. Vládnoucí třídy, v zájmu upevnění nadvlády monopolů mobilizují armády členských zemí imperialistických institucí NATO a Evropské unie. Pro svůj zisk jsou schopny vyvolat další světovou válku, stejně tak, jako vyvolaly dvě předešlé, které decimovaly miliony životů ve 20. století. V zájmu konkurenčního boje imperialistických center budou krvácet miliony alespoň do té doby, než vše utichne a vše pokryje radioaktivní spad. To je reálný scénář, který nám připravují imperialisté, pokud se jim všechny mírumilovné síly nepostaví na odpor.“

Svou práci chtějí mladí komunisté orientovat také na konfrontaci se stoupající vlnou antikomunismu v České republice i v zahraničí. Na svém sjezdu vedle jiného proto také deklarovali: „Antikomunismus Evropské unie sílí, jak můžeme sledovat nejen na rostoucích šikanách, kterým čelí komunisté u nás či na Slovensku, ale především na explicitně antikomunistické politice některých členských států. Vyjadřujeme především solidaritu soudruhům z Komunistické strany Polska, kteří čelí nekonečným, vyčerpávajícím soudním sporům a stále reakčnějšímu politickému prostředí, kde je na vzestupu jak nacionalismus, tak vliv katolické církve. Dále vyjadřujeme nemenší solidaritu soudruhům na Ukrajině, kteří trpí pod vládou majdanovské junty podporované Evropskou unií i NATO.“

Řada bratrských organizací mládeže zaslala svůj pozdrav 13. sjezdu KSM. Pozdravila ho také řada hostů z partnerských organizací, mimo jiné 1. místopředseda KSČM Petr Šimůnek, který zde promluvil také jako historicky první předseda Komunistického svazu mládeže po jeho obnovení v roce 1990. Svůj pozdrav zaslal také veterán českého a československého mládežnického hnutí historik František Kovanda, čestný člen KSM, který nedávno oslavil své devadesátileté jubileum. Na Sjezd zavítali zástupci vedení Komunistické strany Československa, Levé perspektivy, Českého mírového hnutí a předsedkyně Krajského výboru KSČM Praha Marta Semelová.

V neposlední řadě 13. sjezd KSM projednal také personální otázky, zvolil nové vedení komunistické mládeže – Ústřední radu KSM, její předsednictvo, složení Redakční rady časopisu Mladá pravda a schválil následující dokumenty – Prohlášení k studentům a mládeži; Prohlášení k současné světové politické situaci; Na obranu Ernesta Che Guevary a Všichni na obranu míru!

Provolání

Vážené soudružky a soudruzi, signály z řady posledních voleb jsou jasné, výmluvné a nepřehlédnutelné! Nesmíme je trvale odmítat vzít na vědomí!

Krajské, poslanecké, senátní i obecní volby byly vyloženým propadákem a v hodnocení politologů byly označeny jako VOLEBNÍ DEBAKL.

Víme, že na výsledcích všech voleb se podílí:

a) silně celkový obraz strany

b) osobnosti, hlavně charisma lídra a jeho nasazení ve volební kampani

c) dlouhodobá příprava a popularizace osobností

d) obrat k mladým členům a sympatizantům strany

e) spolupráce se sympatizanty, pracujícími i levicovou inteligencí

f) stručný a jasný volební program

g) pravidelné hodnocení plnění volebního programu mezi volbami

h) základní trvalý dlouhodobý program – manifest

Pokud je obraz strany mdlý, matný nepřitažlivý, lídr nikomu nic moc neříká a program rozvláčný a opatrný nemůžeme čekat dobré volební výsledky.

Proto nesmíme být ustrašení, ale obraťme se na ZO KSČM, raďme se s nimi i se sympatizanty. Pomáhejme si vzájemně a lépe působme na další občany.

K tomu vyzýváme členy strany, ZO KSČM, OV KSČM a celou naši stranu. Je nutná neustálá komunikace a získávání vzájemné důvěry.

Okresní výbor Komunistické strany Čech a Moravy Domažlice

Společné prohlášení vlasteneckých organizací

My, nástupnické organizace vzešlé z původního lůna Českého svazu protifašistických bojovníků, jehož posláním byl od samého konce druhé světové války boj proti veškerým novodobým projevům nacismu, nemůžeme a nesmíme mlčet k nejnovějšímu dění na Ukrajině.

Ve čtvrtek 6. prosince 2018 totiž ukrajinský parlament, Vrchní rada, uzákonil právní rovnost bývalých bojovníků kolaborantské Ukrajinské povstalecké armády s veterány Velké vlastenecké války. Důležitost zákona při projednávání obhajoval přímo syn velitele UPA z let 1943 až 1950 Romana Šucheviče. Toho velitele, za jehož éry docházelo k největším zvěrstvům těchto bojůvek, které na západní Ukrajině vraždily vojáky Rudě armády i polské civilisty, smrt rozsévaly také na území Československa v létě 1947. Na svědomí měly tehdy životy našich vojáků a příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

Nejen veteráni Velké vlastenecké války na samotné Ukrajině, ale také čeští pamětníci protifašistického odboje i následného boje proti banderovským hordám považují tento zákon současného ukrajinského režimu za plivnutí do tváře. Vládci v Kyjevě tímto zcela odkryli svou pravou tvář podporovatelů neonacistických tendencí, majících skvělé podhoubí tam, kde existuje zaslepená militantní rusofobie, tedy na Ukrajině a v Pobaltí.

Tyto tendence považujeme za nesmírně alarmující a závažné pro další mírový vývoj na evropském kontinentě. Provokace tohoto typu nelze přehlížet. Jde o další pokus o falšování relativně nedávné historie v zájmu boje jednoho politického dobrodruha a party oligarchů o mocenské přežití v čele těžce zkoušené Ukrajiny.

Důrazně se také ohrazujeme proti perzekucím, kterým jsou ze strany ukrajinské tajné služby SBU vystaveny tamější veteránské organizace. Ty se už po určitou dobu fakticky nacházejí v režimu stanného práva. Jako údajní agenti Kremlu jsou SBU vyšetřováni a předvoláváni k výslechům. Chovat se takto k hrdinům, kteří pomohli osvobodit svou vlast od hitlerovských okupantů, je hanebné.

Prohlašujeme tímto společně, že naše organizace se nadále hlásí k pokrokovým tradicím protifašistického odboje v době druhé světové války a potírání veškerých projevů neonacismu, kterých v současné Evropě přibývá. Budeme nadále aktivně působit především na mladou generaci, aby pochopila historii našeho národa a ctila ty, kteří za jeho svobodu položili své životy.

Vlastenecké sdružení antifašistů České republiky, z.s.

Proč musí čeští vojáci umírat v Afghánistánu?

Byli jsme dnes konfrontováni s velmi smutnou událostí, která postihla náš kontingent AČR v Afghánistánu. Zemřeli tři mladí lidé, vojáci, kteří mohli ještě vykonat mnoho dobrého ve svých osobních životech i pro naši společnost a naši vlast. Je to velká tragédie těchto mužů a jejich nejbližších, kterým bych chtěl vyjádřit svou nejupřímnější soustrast a účast na jejich bolesti.

Jako velitel kontingentu AČR a náčelník 11. polní nemocnice jsem sloužil v Afghánistánu také a za nejcennější výsledek naší nelehké mise jsem považoval mimo velmi dobře odvedené práce to, že se mi podařilo přivézt všechny své podřízené (a za tu dobu také přátele a kamarády) zpět do vlasti. Dodnes se mi derou na rty slova jako, Bohu díky, že jsem nemusel zvěstovat rodinám svých vojáků ty nejsmutnější zprávy, jaké velitel může pozůstalým říci.

Vyslechl jsem v krátké době spoustu komentářů a kondolencí stranických, vládních a dalších vysokých představitelů našeho státu a musím říci, že mi z nich nebylo dobře na duši.

Zemřelým vojákům již nikdo a nic jejich životy nevrátí. Jejich jména budou jednou pro vždy vepsána do smutné historie našeho vojenství, která se začala psát v okamžiku, kdy se naše země stala (byť zpočátku jen nepřímou) součástí útočného paktu NATO. Je však opravdu nutné, aby čeští vojáci, synové svých matek a otcové svých dětí, mladí lidé, museli umírat i nadále, tisíce kilometrů od své vlasti, v cizích zemích, za cizí zájmy?

Ve zmíněných komentářích vysokých stranických a státních představitelů jsem postrádal jednu zásadní skutečnost. Jakousi sebereflexi nebo v některých případech přímo odpovědnost za smrt našich padlých vojáků, jakož i za všechna další úmrtí vojáků, která se v minulosti v souvislosti s misemi stala a také za ta, která teprve přijdou.

Bezduchá a pokrytecká vyjádření Víta Rakušana (STAN), Jana Hamáčka (ČSSD), Jiřího Pospíšila (TOP 09), Petra Fialy (ODS) a dalších o tom, jak naše země musí spolu se „spojenci“ bojovat proti terorismu tisíce kilometrů od naší vlasti či Evropy v cizí zemi, aby pak s nimi nemusela bojovat u nás doma, mne naplňují smutkem, ale také vztekem a pocitem opovržení. V jak obrovském kontrastu s tím, že za naši zemi „musejí“ naši vojáci umírat v daleké cizině je tedy to, že Evropu pod taktovkou Bruselu a vlád jednotlivých zemí zaplavují miliony nelegálních migrantů a s nimi stovky a tisíce islámských fundamentalistů a teroristů, což již nepopírají ani tajné služby jednotlivých států EU… Jakou cenu má tedy pro tyto politiky, námi volené správce naší vlasti, život českého vojáka, padlého v zahraniční misi NATO v Afghánistánu, Iráku, Mali nebo kdekoliv jinde ve světě?

V kontextu slov Jany Černochové (ODS) mohu ještě dodat, že jsem na misích AČR v zahraničí strávil celkem tři roky svého života, čímž jsem splnil její požadavek na to, aby si každý alespoň dva dny vyzkoušel, jak chutná služba vojáka v zahraniční misi (třeba v Afghánistánu), než se rozhodne tyto věci kritizovat.

Na závěr ještě připojuji příspěvek, který ústy nanejvýš povolaného člověka (zejména v jeho závěrečné části) věrně vetuje to, čím se spousta našich pohlavárů zaštiťuje a o čem s takovou tajemnou dogmatickou „noblesou“ stále hovoří…

Ne, naši vojáci nemusí umírat pro dobro naší vlasti kdesi v Afghánistánu, Iráku, Mali nebo do budoucna v Sýrii, Íránu či na ruské frontě !!! Jejich místo je doma, v naší vlasti, při obraně svých domovů, svých rodin a všeho toho, co naši předkové vytvořili a v minulosti také dokázali bránit.

MUDr. MAREK OBRTEL, pplk. v. z. (5. srpna 2018)