Když se zahalují a bourají sochy

Řeknu to rovnou. Nesouhlasím ani s přímým vandalstvím (ničení soch), ani s politickým vandalstvím. Sochy jsou symboly. Sochy, které stojí desítky let, jsou odkazem naší historie. Socha Ivana Koněva není oslavou konkrétní osoby, je především oslavou vítězů druhé světové války a osvobození Československa. Je poctou desítkám tisíc padlých. Desítkám tisíc prostých vojáků. Jen při závěrečném postupu v květnových dnech padlo skoro 700 vojáků Rudé armády.

Václav Klaus ml., poslanec

Nejsem historik, byť rád čtu životopisy. Milujeme generála Pattona (osvoboditele Plzně), byť mu několikrát hrozil polní soud za jeho prudkou povahu. Napadal v nemocnicích domnělé simulanty a Eisenhower ho (po jednom z těchto incidentů) v roce 1943 na deset měsíců zbavil velení. Na Sicílii v Acate Pattonovi vojáci zmasakrovali 72 italských zajatců a měl z toho velký konflikt s generálem Bradleym. Ale to je přece úplně jedno. Máme Pattona rádi – je symbolem vítězství nad nacismem, jeho socha není oslavou pruďase Pattona, ale amerických vojáků – vítězů nad fašismem – a on byl jejich velitel. Byl to výborný voják.

Koněv spolu s Žukovem byli oba ve Stalinově nemilosti – jakožto populární maršálové a vítězní vojáci. Odvolaní a znovu ve vyšších funkcích až po Stalinově smrti. Koněv předsedal soudu s vrahem a šéfem NKVD Berijou – jeden z okamžiků, kdy odstartovalo Chruščovovo uvolnění režimu. Lze se dočíst i to, že během invaze 1968 byl Koněv v penzi a roku 1970 odmítl dojet si od Husáka převzít titul Hrdina ČSSR. Ano, taky velel vojskům, která potlačila maďarské povstání. Asi to pro něj nebylo z vojenského pohledu náročné, když přežil masakr u Vjazmy (1941), zúčastnil se protiofenzivy u Moskvy 1941-1942, krvavé kurské bitvy. Jako u každého jiného smrtelníka jeho statečnost, krutost, dobré činy i ty špatné zhodnotí někdo spravedlivější.

Jen na jedno bych se zeptal těch dnešních novodobých historiků. Když vězni v Osvětimi slyšeli v lednu 1945 Koněvovo dělostřelectvo, přáli si, ať Koněvovy jednotky postupují rychle, nebo by bývali byli radši, aby se obrátily nazpátek a nemíchaly se do německých záležitostí? Když Koněv zahájil útok na Berlín – bylo to dobře, nebo špatně? Vaši a moji prarodiče a praprarodiče – vítali v květnu 1945 Koněva, nebo jim vyhovoval K. H. Frank?

Asi víme, kde je pravda a kdo stál na straně dobra během zničující války, že? Vědí to i ničitelé soch. Jenže jako mnohokrát v minulosti, dnes nejde o minulost. Jde o současnou českou politiku. Možnost beztrestně urážet všechny lidi nepapouškující vládnoucí mantry. Když obdivujete Trumpa a Johnsona a kritizujete čím dál bizarnější politbyro eurosojuzu – tak jste „proruskej“. Vlastně se to hodí vždycky a místo všech argumentů.

Tak to řeknu taky rovnou. Václav Havel a Boris Jelcin podepsali v roce 1993 smlouvu o přátelských vztazích mezi ČR a Ruskem. Dosud platí. (Mimo jiné se v ní zavazujeme k péči o vojenské hroby a pomníky.) A já patřím k těm, a je nás v parlamentu i ve veřejnosti většina, kteří si nepřejí tuto smlouvu ničit a eskalovat konfrontace. Není to v zájmu naší země.
Diskuse se okolo toho ještě povedou, ale ničitelé soch (jako vždy v historii) vyhrávají nad těmi uvážlivými. Pro Rusy se svými miliony mrtvých a obrovskou hrdostí na statečnost svých dědů – je útok na sochu oslavující hrdinu druhé světové války podobný, jako by nám někdo rozkopal Husův dům v Kostnici, protože to byl kacíř (z pohledu bavorských katolíků). Brali bychom to jako zbytečný útok na něco z dávné historie, nenávistný akt.

Václav Klaus ml.

(Poznámka metéra: A ti kašpaři z Prahy 6 jsou ještě na svou hloupost a nevzdělanost pyšní. Někteří čtenáři MLOKu se možná na mně za zveřejnění budou zlobit. Chtěl jsem jen ukázat, že ne všichni „na druhé straně“ jsou arogantně zlí a hloupí. Václav Klaus mladší, možná na rozdíl od svých rodičů, možná nezná tak dobře teoreticky základy dialektiky, ani zcela přesně historii své země, ale velice často má rozum na správném místě. A odvaha mu také nechybí… A tak si myslím, že tříbit s ním názory v diskusi nemusí být na škodu rozumným vlastencům.)

Ohrožená a strádající třída

K oslavě třicátého výročí listopadového společenského převratu u nás, připravil také Český rozhlas program pod názvem „Rozděleni svobodou„. Veřejné rozhlasové debaty 12. října 2019 s podtitulem „Ohrožená třída a strádající třída“ se zúčastnil i poslanec KSČM Leo Luzar.
Nejprve je nutné si připomenout, že ohrožené a strádající skupiny našich spoluobčanů nejsou třídami sami o sobě. Nic na tom nemění ani vyjádření pana poslance Luzara, že se konečně po třiceti letech mluví o třídách. Třídy jsou totiž velké skupiny lidí, které se navzájem liší svým postavením v historicky určitém systému společenské výroby, svým vztahem (zajištěným a vytčeným v zákonech) k výrobním prostředkům, svou úlohou ve společenské organizaci práce, a tudíž způsoby nabývání a velikosti onoho dílu společenského bohatství, kterým disponují. Z této definice vychází, že početně malá třída vlastníků finančního kapitálu a výrobních prostředků ovládá velkou třídu lidí, která je nucena svoji pracovní sílu kapitalistovi prodávat.

Kapitalismus je společensko-ekonomická formace založená na zisku a na nenasytném hromadění kapitálu. Je mu zcela lhostejné, zda v tomto procesu některé skupiny lidí strádají nebo se beznadějně propadnou do bezdomovectví a chudoby. Stěžejní motivací tohoto systému je honba za ziskem. Zdravotnictví, sociální péče o občany, ale i morálka, se stávají pouhým byznysem.
Protikladem kapitalismu je socialismus. Společenský systém, který odstranil třídní protiklady společensko-ekonomická formace, ve které si o tvorbě a rozdělování hodnot spolurozhodují ti, kteří je vytvářejí. Socialismus je zásadně orientován na uspokojování hmotných i nehmotných potřeb svých spoluobčanů a jejich oprávněných zájmů. Veškeré výrobní kapacity, bankovnictví a přírodní zdroje jsou v rukou pracujících.
Ústřední téma včerejší debaty se smrsklo na exekuce a jak se jim bránit či vyhnout. Ale exekuce, právě tak jako nezaměstnanost a bezdomovectví přece patří k průvodním jevům kapitalismu.
Položme si tudíž otázku, zda pan Luzar vůbec četl poslední návrh programu KSČM, ve kterém jsou popisovány kroky směřující k návratu lidové demokracie.MK

(Poznámka metéra: Naspáno přesně. Jen snad pro upřesnění. Hlavním rozdílem tříd je také přivlastňování si a přerozdělování vytvořené nadhodnoty, tedy zisku.)

Co se ukradlo, musí se vrátit!

Vyšetřovací komise parlamentu ČR ke kauze OKD: Trestně stíhat čtrnáct osob vč. Sobotky, Urbana, Dlouhého a další.

Ing. Alena Vitásková

Kdo bude stíhat, když policií i státním zastupitelstvím doposud nebylo nic závažného odhaleno. Je policie kompetentní šetřit, když jejich ministr vnitra Hamáček je členem Bakalova Aspenu. Jsou státní zástupci kompetentní stíhat, když po čtyřech létech stíhání premiéra a jeho rodiny zjistili, že změnili na věc právní názor?
Vyšetřovací komise parlamentu ke kauze OKD sdělila, že bude podávat trestní oznámení na asi čtrnáct podezřelých, kteří umožnili privatizaci této společnosti za velmi podivných okolností. Jednodušeji řečeno, kradlo se všemi způsoby.
Jako občanka jsem podávala na tuto lumpárnu trestní oznámení v roce 2016. S vědomím státního zastupitelství, dokonce s plnou informovaností Nejvyššího státního zastupitele (NSZ) Pavla Zemana. Výsledek bylo jedno velké nic! Prostě se nic nestalo.
Občané jsou jen nespokojeni, nebo dle slov státního zastupitelství a policie rozhořčeni z privatizace tohoto kolosu.
V té době jsem ještě dávala podnět k přijetí zákona, kterým by se zmrazil Bakalům majetek do doby vyšetření této loupeže.
Pochopitelně nic nebylo (v té době ani později) v tomto smyslu projednáváno a pan Bakala si vesele na Ostravsku prodával nejen pozemky, ale i budovy, které tak hezky podivnou „privatizací“ nabyl. 
Vraťme se ale k parlamentní vyšetřovací komisi. Všechna čest, že došla k závěru, že se skutečně v této věci staly zločiny. Klobouk dolů před poslanci této komise za jejich práci a odvahu. 
Pak se ale musíme zamyslet nad tím, proč tyto zločiny neodhalili ti, kteří jsou za to placeni. To jsou státní zástupci a policie. Jak je možné, že to musí vyšetřit – definovat až parlamentní komise! Copak dělali státní zástupci a policie? Čekali, až celá kauza bude promlčena? Politici se musí konečně zamyslet nad tím, proč státní zastupitelství nejméně za posledních osm let pod vedením NSZ Pavla Zemana, kdy se některé kauzy kolem OKD dostaly k soudu a kdy u soudu vystupovali hlavní aktéři zločinu jako svědci, například Sobotka, Urban a řada dalších, proč státní zástupci nekonali.
A nechali soudit jen absolutně nepodstatné „malé ryby“ úředníky.
Má veřejnost naději, že se skutečně nyní bude šetřit?
Vždyť ministr vnitra Jan Hamáček je členem Bakalova Aspenu a NSZ Pavel Zeman má teď asi hodně práce s možným znovu otevřením Čapího hnízda.
Nebudu poukazovat na Bakalu a jeho morální hodnoty, když privatizací OKD připravil o střechu nad hlavou přes čtyřicet tisíc rodin.
Takto ukradené byty se nyní pronajímají za nehorázné nájemné.
Většinou s doplatkem státu na bydlení pro jeho chudé obyvatelé – seniory s důchodem, který jim ani nájem nepokryje. Bakala bral jen to, co mu parta, mající důvěru voličů, nabízela. 
Zločin ve skutečnosti spáchali naši politici, tak ať konečně nesou zodpovědnost. Měli přece naši důvěru a tu zklamali, zneužili. To není kolektivní rozhodnutí, to je kolektivní zlodějna a té se říká organizovaný zločin. 
Pokud se podaří nyní dostat byty zpět státu a já věřím, že pokud bude politická vůle a není to jen ohlupování voličů, tak se to velmi brzy podaří.
Tak tyto byty mohou být první vlaštovkou pro nově založený „státní bytový fond“, který by mohl být základem pro nájemní (státní) byty s přijatelnou cenou nájmu pro občany.

Ing. Alena Vitásková, předsedkyně IAV, Praha, 13. 10. 2019

(Poznámka metéra: Přesné, logické, správné… až na ten závěr. Ano, byty by měly být dány obcím, krajům, státu a tvořit určitou sociální jistotu, ale ne jako nájemní, ale jako uživatelské, kde by jejich obyvatelé (rodiny v nich žijící) neplatili nájem, ale jen stanovený příspěvek do fondu oprav. Statisíce bytů byly postaveny v době budování socialismu u nás a jejich pořizovací hodnota před převratem byla od 80 do 130 tisíc korun, a již dávno byly v nájemném zaplaceny. Anebo by si je měli mít možnost obyvatelé za 1 (jednu) korunu koupit a za stejnou cenu i prodávat. Když mohly prodat byty svým bývalým zaměstnancům firmy v Detroitu a v Chicagu za jeden dolar, tak proč by to nešlo u nás…)

Dnešní „rádobyumělci“

Tento článek jsem napsal a ocitoval z různých zdrojů, protože patřím k těm, co zažívali pouto mezi umělci, herci, zpěváky, jejich diváky a posluchači. K lidem, kterým oni kdysi věřili, a pro které hráli a zpívali. Patřím do doby, kdy nám umělci neříkali, že jsme debilové, co ničemu nerozumí. Patřím do doby, kdy z pódia létaly narážky na tehdejší totalitní režim. 

Všichni jsme byli na jedné lodi, všichni jsme věděli, o čem je řeč, umělce vítaly výbuchy smíchu a potlesku. Měli jsme pocit, že nám někdo rozumí, a že o nás někdo stojí, že se o nás někdo zajímá. Takže milí dnešní „umělci“ – tohle všechno jste v nás zabili. Už neříkáme naši umělci, už vám říkáme jen šmíra a trapní komedianti. Mnozí z nás vás nechtějí ani poslouchat, ani vidět a nechtějí chodit na vaše divadelní představení.

*Zdeněk Svěrák* byl pro nás kdysi pojmem, protože byl ve svém oboru jedinečný. Dnes je z něj zaujatý, nenávistný, zavilý stařík. Kdysi jsem měl rád pohádku „Jak se budí princezny“. Tak na ni se dnes už nedokážu dívat, protože je mi ze zpitomělého sluníčkáře *Jana Hrušínského* zle. Rád jsem poslouchal *Tomáše Kluse* – už to nejde a jeho cédéčka jsem hodil do koše na odpadky. A ti mladí v čele s *Jiřím Mádlem a Marthou Issovou* jsou klasičtí vymetenci, z nichž padají pouze hovnokecy a jejich mediální eurovypreparovanost křičí na dálku. O jinak dobrém režiséru *Janu Hřebejkovi* ani nemluvě. 

Přál bych si, aby se oživilo znovu to souznění mezi národem a jeho umělci, ale to chci asi moc a cesta k nápravě v nedohlednu. Neustále na mne útočí z novin, z televize, z internetu záplava pitomostí od komediantů všeho druhu: 
– o lásce a pravdě
– o tom, jak se máme chovat
– o tom, jak jsme hloupí
– o tom, jací jsme hajzlové
– o tom, jací jsme rasisté a xenofobové
– o tom, že jsme rusofilové
– o tom, že důchodci by měli držet hubu a krok
– o tom, že bychom měli vychcípat i se Zemanem (tak to přesně řekla nedávno herečka Eva Holubová)
– o tom, že je lepší muslim než český nevěřící nebo křesťan
– o tom, jak ničemu nerozumíme. A hlavně…
– o tom, že pokud tohle nevnímáme tak jako oni, marně žijeme.

Pokračovat ve čtení „Dnešní „rádobyumělci““

A jedna židovská…

…při vzpomínce na jejich dobrého vypravěče a znalce Karla Gotta.

Vystěhovává se Roubíček ze Sovětského svazu. Na hranicích mu celníci najdou v kufru bustu Lenina. Ptají se: „Co to je?“
„To se ptají špatně,“ povídá Roubíček. „Měli by se zeptat, kdo to je? To je Lenin! Zachránce proletariátu celého světa, zakladatel mé milované vlasti, Sovětského Svazu, génius, který naplnil Marxovy myšlenky…“
„Dobře, můžete jít…“, říkají celníci.

Na izraelské hranici celníci znovu najdou Leninovu bustu a ptají se ho: „Co to je?“
„To se ptají špatně,“ povídá Roubíček, „měli by se zeptat, kdo to je? To je Lenin! Šílenec, co přivedl polovinu světa do chudoby, největší zločinec dvacátého století…“
„Dobře, dobře, můžete jít…“
, říkají celníci.

Roubíček přijede ke svým příbuzným, vybaluje si věci.
Jeho synovec si všimne Leninovy busty a ptá se: „Strýčku, kdo to je?“
„Ale to se ptáš špatně, chlapče. Měl by ses zeptat, co to je? To je pět kilo propašovaného neprocleného zlata!“

Oslavovat ožraly a privatizátory? Nikdy!

Naši tátové postavili po válce republiku na nohy. Mám místo nich oslavovat nějaké ožraly a privatizátory? Nikdy!

Ľuboš Blaha

Viete, čo ma naozaj hnevá? Keď sa niekto snaží znegovať život našich otcov a starých otcov, ktorí tu desaťročia budovali všetko, čo dnes máme – školy, nemocnice, továrne, cesty, sídliská, mosty, skrátka, všetko. Títo dobrí ľudia po vojne postavili Slovensko na nohy. Vlastnými rukami. Ale vraj ich nemáme oslavovať. Máme z nich byť vraj znechutení. Oslavovať sa majú nejakí ožrani a prevracači kabátov, ktorí odovzdali po roku 89 našu vlasť západným mocnostiam a nadnárodným koncernom. Prepáčte, ale nikdy! 

Ja si vážim generácie ľudí, čo tu žili pred rokom 1989, vrátane úprimných komunistov, ktorí verili, že budujú nový svet bez chudoby a nerovnosti. Po roku 1989 sa zo všetkých týchto ľudí robia „opice“, ktoré len bezmyšlienkovito skákali, ako režim pískal, alebo ešte horšie: robia z nich „zločincov“, ktorí sa pričinili o gulagy a vraždenia. Preboha, však tu žili milióny ľudí, ktorí verili v ideály rovnosti a spravodlivosti! ČSSR bol moderný a vyspelý štát, ktorý mal vlastný priemysel a staral sa o ľudí. To, že boli zavreté hranice a tajné služby prenasledovali opozíciu je samozrejme zlé – ale to bol dôsledok studenej vojny, za ktorú mohol rovnako ZSSR, ako aj USA. Takéto prejavy sú bežné aj dnes v kapitalizme, keď spolu vedú spory mocnosti: nijako to nesúvisí so socializmom. To, čo so socializmom ako takým súvisí, to bolo to, že ľudia mali prácu, bývanie, vzdelanie a zdravotnú starostlivosť. Že decká nefetovali, neboli tu gangstri, mafiáni, teroristi ani žiadne finančné skupiny. Ľudia budovali svoju vlasť a tvrdo pracovali!

 A túto generáciu ľudí chce dnes niekto len-tak „odpísať“?! Ich život vyhlásiť za zlyhanie, omyl, smolu, zbytočnosť?! Alebo rovno za zločin?! A kto ide týchto ľudí súdiť? Zlodeji, prevracači kabátov, privatizéri či oligarchovia? Tí, čo tu po novembri 89 rozkradli všetko, čo sa nehýbalo? Tí, ktorí tu vytvorili jeľcinovský mafiánsky kapitalizmus 90. rokov? To sú tí hrdinovia novembra?! Tí, čo sprivatizovali strategické národné bohatstvo, ktoré tu desaťročia budovali komunisti?! Tí, čo sa zo dňa na deň zázračne premenili z marxistov-leninistov na reagano-thatcheristov? Títo farizeji?!

Je mi zle z toho, keď vidím tú neúctu niektorých liberálnych mladých ľudí ku generácii vlastných rodičov a starých rodičov: nech sa zamyslia, čo urobili pre Slovensko ich rodičia a čo robia pre Slovensko oni zo svojich luxusných kancelárií v západných korporáciách, kde dnes zarábajú ťažké prachy vďaka vzdelaniu, ktoré im zaplatil náš štát. A hneď po štátniciach zdupkali zo Slovenska za lepšími peniazmi – pre svoj osobný profit. Ostal tu po nich len nezaplatený účet za oslavu promócie. Toto je ich príspevok do dejín Slovenska – k rozvoju vlastného štátu. A dnes kopú do komunistov, do staršej generácie, ktorá tu vybudovala všetko, čo máme.

Nie, mňa nikdy nikto neprinúti, aby som dehonestoval ľudí, ktorí verili v komunizmus pred rokom 1989, a ktorí budovali ČSSR. Nikdy. Ľudia, čo žili pred rokom 1989, pracovali a verili v ideály socializmu, majú moju plnú úctu. Zaslúžia si obdiv, zaslúžia si rešpekt, zaslúžia si rehabilitáciu. Novembrovej mytológii o dobrých havloch a zlých komunistoch verí čoraz menej ľudí. Kapitalizmus priniesol zlo. Veľa ľudí sa cíti byť podvedených a sklamaných. A ja budem vždy stáť na ich strane. Nie preto, že by som si idealizoval bývalý sovietsky režim, ale preto, že vidím, aké strašné zlo priniesol súčasný kapitalistický režim. Pekný deň, priatelia!

Ľuboš Blaha, poslanec slovenské Národní rady

Dobrý nápad…?!

Mnoho generací u nás bylo v oblasti populární hudby rozděleno na „Gottovce“ a „Matuškovce“. Ne náhodou byli oba považováni za nejlepší zpěváky poválečného období a získali si srdce většiny normálních obyvatel.
Jejich písně zněli nejen při estrádních vystoupeních, ale obklopovaly nás v každodenním životě. V zaměstnání, když havíři vyfárali na povrch, z tranzistorových rádií i magnetofonů. S nimi jsme se zamilovávali, s nimi jsme překonávali hoře a brali život radostněji a s úsměvem. Dokonce jsme na rozdíl od té dnešní tvůrčí generace jejich písničky znali a také zpívali. A tak se nedivme, že nás humor neopouští ani když už oba tito mistři odešli do pěveckého nebe za Carusem, Destinovou, Paul Robesonem a dalšími.
A tak se ani nedivíme, že se objevila nová petice:
My, občané České republiky, žádáme přejmenování města Zlín na počest Karla Gotta a Waldemara Matušky na „GottWaldov“.

Z bílé se stane černá, z pravdy lež…

Milí přátelé, blíží se třicáté výročí čehosi, co kdosi nazval sametovou revolucí. Máme-li být na co hrdí, tak především na to, že při onom mocenském převratu netekla krev. Zbavili jsme se totality s lidskou tváří, abychom otevřeli brány totalitě nelidské, cenzuru projevu jsme zavrhli, abychom ji povýšili na cenzuru myšlení. Taková je alespoň moje draze zaplacená zkušenost, která si ovšem neosobuje právo tvrdit, že úhel jejího pohledu je ten jediný správný. Je však opravdu co oslavovat?

Není těžké odhadnout, která masmédia už dnes k výročí oné události vyrábějí prefabrikáty odhalující, jaké že štěstí nás to tenkrát potkalo. A ruku v ruce s tím i fejky o událostech v uplynulých třiceti letech, o mírumilovných akcích NATO či USA, o obranném charakteru základen budovaných podél hranic Ruska, o svobodě vývozu majdanovské demokracie a pochopitelně o ďábelském Putinovi, který svojí propagandou ovlivňuje snad i pohyb galaxií.

Musíme prostě konečně pochopit, jak dobře to s námi globalisté myslí. V rámci takto připravované „osvěty“ obyvatelstva lze očekávat stále pokleslejší pokusy o dehonestaci všeho vlasteneckého a pronárodního. Pojmu vlast se budou „experti“ snažit dát nový a velmi smutný obsah. Hodnoty a významy pojmů budou převraceny vzhůru nohama, vlastenectví bude zaměňováno s vlastizradou, z bílé se stane černá, z pravdy lež. Dozvíme se, že vlast je již přežitkem, že klasická rodina už není základem státu, že tradiční hodnoty jsou jen směšným reliktem totality. S údivem začneme zjišťovat, že co dřív bylo trestné, to je vlastně čestné, a naopak. Že normálnost je úchylností a úchylnost je normou.

Orientace v očekávaném vodopádu mediálních sugescí nebude tudíž pro apolitického posluchače úplně jednoduchá. Ano, může použít osvědčený klíč, že co publicistika ČT vychvaluje, to na dálku zavání lumpárnou, a co naopak dehonestuje, to si zasluhuje gloriolu svatozáře. V rámci ochrany proti infekci mediálním morem však přesto neuškodí několik krátkých úvah o tom, co pojem vlast zahrnuje. Mnozí budou schopni následující výčet rozšířit, pro jiné bude naopak příliš širokým. Ale většina o něm bude přemýšlet. Co více si lze přát pro osvobození celé společnost z matrixu lží?

Pokračovat ve čtení „Z bílé se stane černá, z pravdy lež…“

Jak to skutečně bylo v roce 1989

(Výpověď JUDr. Lubomíra Štrougala, předsedy vlády do roku 1988)

Z funkce člena předsednictva ÚV KSČ a předsedy federální vlády jsem odstoupil v září 1988. Od té doby jsem převážně pobýval na chalupě v Jizerských horách. Průběh politických událostí jsem pochopitelně sledoval prostřednictvím masových médií i v rozhovorech s přáteli, bývalými spolupracovníky, tedy i s funkcionáři, kteří až do listopadu 1989 působili ve vrcholných státních a stranických orgánech.

V té době – zvláště v druhé polovině roku 1989 – bylo bohužel zřejmé, že ve stále narůstající krizové situaci v naší zemi i v ostatních státech socialistického společenství se vůbec nedaří dohodnout se na racionální koncepci, na východiscích ze stále horší situace. Především vedení SSSR jen pasivně přihlíželo stále se prohlubující krizi ve státech našeho společenství. A podtrhněme, že Moskva po dlouhá desetiletí tvrdě vyučovala, že samostatné rozhodování v jednotlivých zemích je nepřípustné. Sám Gorbačov reagoval na probíhající změny – halasně publikované ve všech sdělovacích prostředcích celého světa jako porážku, konec socialismu – opožděně, neprofesionálně a den ode dne rozporuplněji. Připadlo mi to, jako by komentoval – a to ještě nekvalifikovaně – to, co se jaksi již včera odehrálo. Autorita sovětského vedení, ať už byla založena na jakémkoliv zdroji, utrpěla na věrohodnosti.

Vedení KSČ mělo svou samostatnou politiku – mluvit o reformách, ale přitom je nedělat. Kdyby alespoň využili šanci vyjednávat o stažení sovětských vojsk, alespoň se o to pokusit. Ale když takový návrh předložil tehdejší předseda vlády L. Adamec, odmítli to. V PLR byla v červnu 1989 vytvořena koaliční vláda v čele s premiérem Mazowieckým, která získala rozhodující vliv v zemi, v Maďarsku je přijata nová „nesocialistická“ ústava a zvolen nový prezident. V září vzniká v NDR Neues Forum, jako vrcholový orgán opozičních skupin a společenství. Končí Erich Honecker a přichází Egon Krenz. Dne 10. listopadu 1989 odstupuje z funkce předsedy státní rady a funkce generálního tajemníka Bulharské komunistické strany Todor Živkov.

Všechny tyto změny v zemích socialistického společenství – v zemích Varšavského paktu i statutu RVHP – probíhaly nejen se souhlasem, ale i z iniciativy moskevského vedení. To v té době prostřednictvím M. Gorbačova dávalo zřejmě najevo, že si přeje nastolit zásadní personální změny ve vedoucích funkcích stran a států.

U nás v říjnu 1989 na schůzi předsednictva ÚV KSČ pronáší prezident republiky Gustav Husák varovná slova : „Vy nevidíte, že kolem nás to všetko ide do hajzlu? Robte niečo!“ Bohužel vedení KSČ nereaguje.

Pokračovat ve čtení „Jak to skutečně bylo v roce 1989“

I šnek se plíží rychleji

Dobrých zpráv je jako šafránu. Patří k nim i nedávné sdělení, že Češi začali mohutně dohánět německé výdělky.
Při „lámání chleba“ k získání občanů pro návrat kapitalismu od Šumavy k Tatrám padlo populistických slibů habaděj. Ujištění, že platově doženeme vyspělý Západ během dvou až tří desetiletí bylo jedním z nich.
Podle analýzy společnosti Purple Trading se průměrná mzda v Česku za posledních 18 let meziročně zvyšuje o 4,67 procenta, při přepočtu na eura by to bylo o 6,62 procenta, zatímco v Německu průměrný růst průměrné mzdy činí jen 2,08 procenta.
Škoda, že studie nešla hlouběji. Kouzlo radosti by bylo v nenávratnu. Na průměrnou hrubou mzdu v Česku, která překonala hranici 34 tisíc korun, nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců! Na průměrnou mzdu, která je stále třetinovou v porovnání se sousedním Německem a Rakouskem! Se státy, ve kterých průměrné výdělky „pokořily“ v přepočtu hranici sto tisíc korun! Bez příkras jsme tak v otázce průměrných platů opět na začátku politického převratu v zemi. U třetinových platů v porovnání s „vyspělými“ západními sousedními státy!
Navíc se sociálním břemenem státu, jehož řešení je v nedohlednu a které ani politická elitní reprezentace nechce (možná neumí) řešit. Jsou jimi exekuce 821 tisíc lidí, z nichž téměř půl milionu občanů má tři a více exekucí. Pro vzkvétající kapitalismus je více než 800 tisíc lidí v exekuci v zemi čítající deset milionů obyvatel skutečně „slušné číslo“, ke kterému je třeba připočítat další statisíce postižených členů rodin!
Můžeme ale očekávat skutečné srovnávání platů při současné gigantické výši státního dluhu, který pokud „nesmaže“ kouzelný Džin zůstane smutným dědictvím pro nové generace? Pro generace, které již své první výdělky budou muset rozdělovat na více hromádek než generace předešlé? K jedné z nich bude patřit zřejmě i odklad financí k zabezpečení slušného život v penzi (v pokročilém věku). Poslední sociální vymoženosti z dob socialistického státu v podobě státních, relativně slušných penzí má totiž stále více na kahánku.
Utěšujme se tedy i nadále zprávami o přibližování našich platů se západními sousedy. Co na tom, že i šnek se plíží rychleji!
Miroslav Kavij

Těm mrtvým je to už jedno

To jsme už pořádně zblblí, když jsme schopni srovnávat Havla, Gotta a Chramostovou.

Musím přiznat, že jsem zdaleka nečekal takový chaos v myšlení lidí po smrti mistra Karla Gotta. Našlo se spousty idiotů, kteří neváhali srovnávat Havla s Gottem a Chramostovou. To je však blbost, neb v naší zemi se úspěch neodpouští a závist se nevyhýbá ani veličinám, které by závidět nemusely, protože mají na účet národa nahrabáno již dost. Je to jen snaha poštvávat lidi proti sobě navzájem a svým způsobem ikonizovat ty, kdož vyrabovali naši zemi a zničili lidskou sounáležitost. Nejhorší však je, že byla zmršena mladá generace!

Je k poblití, když se najde politik či politická strana, která dokáže parazitovat na smrti člověka, kterého národ z valné části miloval a ctil. To je ubohé a dozajista víte, o kom je řeč – viďte pane Schwarzenbergu, Bělobrádku, Halíku a další. Jste hnus!

Ti, kdož porovnávali Havla s Karlem Gottem! Jste bez mozku? Kdo a co, byl Havel, víme. Ožrala, kriminálník a lhář. Loutka, kterou dlouhá léta vodil západ na vodítku a učil jej rozvracet republiku. Kdo ho znal před rokem 89? Těch, co ho znalo, bylo minimum. Byl vlastenec a demokrat? Asi jo, když jeho rodina měla pletky s nacisty a on sám šel Němcům hezky na ruku. Byl to umělec? Ano jistě – byl. Napsal pár her a ty jsou v obrovském měřítku překládány -bohužel však ze skladu do skladu. Na hrané verze se nedá dívat, protože tak smysluplné divadelní hry blbí Češi asi nepochopí. Proč ten jeho brak nehrají v Německu a ve světě? No – asi jsou taky blbí. Byl to politik? Ale kdež. Plnil zadání, ke kterému ho západ školil – sám na to neměl rozum. Ten tak akorát lítat nalitej v uniformě hradní stráže po hradě a máchat tam bezhlavě šavlí jak malej harant.

Karel Gott si vše vydřel od píky sám. Nikdy nepopíral, že jeho otec byl ředitelem a komunistou. Nikdy nepopíral, že by nepodepsal antichartu. On nikdy nebyl jako pan Svěrák nebo pan Štětina. Nehrál si na pomýleného. Měl svou čest a hrdost. Dovolím si říci (můj soukromý názor), že Karel Gott měl velmi nadčasové vnímání a podpisem anticharty jako by tušil, co by v případě převratu vylezlo na světlo světa za bahno. Bohužel vylezlo! V oblasti show byznysu nás Karel Gott obohacoval cirka 60 let a jeho obohacování jen tak lehce neskončí. Jak dlouho a čím nás obohatil Havel? Gott byl ikonou skutečnou, ale Havel uměle vytvořenou, to si prosím uvědomte. Pan Gott miloval lidi a třeba Landovskému dával i peníze, protože Landovský věčně neměl a chlastal jak duha.

Gott však především obohacoval celé Československo, které nám bylo cíleně zničeno takzvanými demokraty v čele s Havlem.

Pan Rychetský tomu nasadil korunu se zesnulou paní Chramostovou. Při vší úctě k této zesnulé paní si dovolím říci, že se jedná především o velkou úlitbu strukturám, které zničili naši zem. Kdyby nepatřila ke genossen okolo Havla, tak by po ní neštěkl ani pes.

Poslední, kdož se zachoval dosti sprostě je pan Halík. V kněžském rouše schován za církví svatou rozeštvává národ. Proč by Karel Gott nemohl mít pohřeb v katedrále svatého Víta? Ona je rodině Gottových zapovězená. Vždyť před bohem si jsou všichni lidé rovni. Nebo už to neplatí pane Halíku? Katedrála svatého Víta je jen pro vyvolené? Asi to tak bude, viďte? Ona církev je totiž spolek „vychcánků“ a prospěchářů těžících z blbosti a naivity lidí. Karel Gott asi do kostela moc nechodil a nemodlil se, ale peníze z jeho daní jste brali všemi deseti a žrali jste si za ně. Není Vám Halíku hanba? Já Vás dostat do ruky tak Vás …….. jako malého parchanta.

Srovnávat tedy Havla, Gotta a Chramostovou nelze. Navíc je to i zbytečné. Těm mrtvým je to jedno. Český národ však Karla Gotta bude vnímat jako skvělého umělce a člověka, i kdyby byl pohřben na hřbitově v Horní Dolní za přítomnosti tamního faráře. Lidé si za takovým člověkem najdou cestu sami, i kdyby jste se na hlavu stavěli – vy Halíci, Bělobrádkové, Klusové, Schwarzenbergové, Novotní a další.

Národ si přeje dát mistrovi poslední sbohem. Zachovejte tedy důstojnost! Co na tom, že přijde určitě více lidí, než přišlo na pohřeb Václava Havla.

Ram

Svědectví účastníka

Emil Šneberg, účastník pražského povstání v roce 1945 se zbraní v Praze XIX – dnes Praha 6, hovoří o tom, jakou zásluhu měl maršál Koněv na osvobození Československa, o roli vlasovců v pražském povstání a co vyjadřuje památník maršála Koněva.