Vyhrala nezodpovedná zmena

Veci sa hýbu rýchlejšie, ako ich možno komentovať. Apelovať na Matovičov racionálny postup sa zatiaľ ukázalo ako úplne zbytočné. Nielen preto, že mu na to chýbajú intelektuálne predpoklady, ale aj vzhľadom na jeho charakterové vlastnosti. Matovič sa rád a ochotne zbavuje zodpovednosti, preto mu viac vyhovuje byť len figúrkou ako plnohodnotným premiérom a neprekáža mu, že tým mení politický systém z parlamentnej demokracie na prezidentský režim. Veď Matovič aj zloženie vlády dáva na schválenie prezidentke.

Spisovatel
Mgr. art. Pavol Janík, PhD.

V rámci zbavovania sa zodpovednosti Matovičovo OĽANO (53 kresiel) pridalo Sulíkovej SaS (13 poslancov) o jedno ministerstvo navyše, čím SaS posunulo na úroveň Kollárovho hnutia Sme rodina (17 zákonodarcov).

To sú zrozumiteľné signály, že výsledky parlamentných volieb už postupne nikoho nezaujímajú a o všetkom dôležitom sa rozhoduje za zatvorenými dverami – bez ohľadu na prejavenú vôľu občanov.

Matovič sa dokonca verejne odvoláva na prezidentské voľby, ktoré vraj dali Čaputovej silnejší mandát, ako má ktorákoľvek parlamentná strana. To je už naozaj politologické miešanie hrušiek s jablkami, veď hlava štátu je súčasťou výkonnej moci a má jasne ohraničené symbolické právomoci, kým parlament je vrcholným zákonodarným orgánom, ktorý vyslovuje aj dôveru alebo nedôveru vláde.

Sklon zbavovať sa zodpovednosti je najmä v súčasnej situácii veľmi nebezpečný. Voliči rozdali karty v limitovanom rámci straníckej ponuky, čím vedome alebo nevedome odovzdali moc do rúk ľudí, ktorí sa lepšie cítia, keď môžu moc kritizovať, ako ju vykonávať v prospech občanov. Určujúce smerovanie vývoja neovplyvnia ani nekonštruktívne hlasy, ktoré skryto či otvorene hania verejnosť za nesprávne výsledky volieb. To je vlastne len repríza starej anekdoty, podľa ktorej treba vymeniť ľud.

Mgr. art. Pavol Janík, PhD., 15. března 2020

Největší osobnost Ruska

5. března (v den výročí úmrtí) vzpomenuli moskviči položením květin u Kremelské zdi největší osobnost své novodobé historie Josifa Vissarionoviče Džugašviliho – Stalina

Ptám se Turků: Jaký je váš problém se Sýrií?

Zeptejte se sami sebe, proč jsou turečtí vojáci zabíjeni v Sýrii? Co je důvodem, proč bojují? O jaký spor jde?

Rozhovor se Syrským prezidentem Assadem pro Rusko 24TV

Dobrý den! Toto je „Mezinárodní recenze“ s Jevgenijem Primakovem. Dnes jsme v Damašku, v našem dočasném studiu. Jeho Excelence, prezident Bashar al-Assad, není naším hostem ve studiu – spíše jsme my jeho hosty. Pane prezidente, velmi děkuji, že jste nás přijal a že jste nám dal čas na tento rozhovor. Jsme rádi, že jsme s vámi a vidíme, že jste za těchto obtížných okolností v dobrém stavu.

President Assad: Jste vítáni. Jsem velmi rád, že mohu přijmout ruskou národní televizní stanici.

Otázka: Děkuji vám, pane prezidente. Nejdůležitějším tématem nyní, kromě války s terorismem, kterou vede vaše země, jsou samozřejmě události v guvernéru Idlibu a nebezpečí konfrontace mezi Syrskou arabskou republikou a Tureckem. Turecké síly přímo podporují to, co se nazývá „opozice“, ačkoli v jejich řadách vidíme prvky, které patří k teroristickým organizacím, které jsou spojeny s Al Kajdou a dalšími organizacemi. Turecké jednotky se také účastní útoků proti syrským silám. Otázka zní: Co se změnilo ve vztazích mezi vámi a Erdoganem, mezi Sýrií a Tureckem? Před rokem 2011 vás Erdogan nazýval „bratrem“ a vaše dvě rodiny byly přátelé?

Jevgenij Primakov v rozhovoru se Syrským prezidentem Basharem al-Assadem

Assad: Jádrem problému je americká politika. V určitém okamžiku se USA rozhodly, že sekulární vlády v regionu již nejsou schopny provádět plány a role, které jim byly přiděleny. Mám na mysli samozřejmě země, které byly spojenci Spojených států a nikoli země jako Sýrie, kde tomu tak není. Rozhodli se nahradit tyto režimy muslimského bratrstva, které používají náboženství k vedení veřejnosti.

Pokračovat ve čtení „Ptám se Turků: Jaký je váš problém se Sýrií?“

Bolívie

V prosinci 1973 vydavatel MR Paul M. Sweezy, který podnikl řadu cest do Chile a byl přítelem Salvadora Allendeho (a hostem na Allendeho inauguraci), napsal článek nazvaný „Chile: otázka moci“, jako reakci na vojenský puč. Jak Sweezy konstatoval: „Chilská tragédie potvrzuje to, co mělo být, a pro mnohé bylo od samého začátku jasné, že neexistuje nic jako mírová cesta k socialismu.“ Samozřejmě tím nemínil, že v boji za socialismus jsou vhodné a účinné jen násilné prostředky; spíše že v určité etapě tohoto procesu je násilný střet nevyhnutelný, protože je pokaždé vyvolán silami reakce, které vidí, že jejich moc je ohrožena. „Následuje to, že otázka násilného střetu musí být středem veškeré socialistické strategie a taktiky ve všech etapách tohoto procesu.“ (Paul M. Sweezy, „Chile: The Question of Power“ (Otázka moci) Monthly Review 25, č. 7, prosinec 1973 s. 1-11.)

Pokračovat ve čtení „Bolívie“

»DEFENDER« A PRŮKOPNÍCI

„POPLACH! Dvanáct tisíc obyvatel musí okamžitě opustit své domovy! Všechny nemocniční kliniky musí být evakuovány! Bez výjimky! Urychleně!“

Ani v hořící Austrálii, ani v obleženém městě v Sýrii nebo v Afghánistánu, ale 12. ledna 2020 v jinak poklidném, i když už asi ne prosperujícím Dortmundu, v německém Porúří; opět byly nalezeny nevybuchlé bomby pod hlavní ulicí a musely být opatrně zneškodněny. Život v míru byl opět narušený pozůstatky druhé světové války. Dortmund byl 12. března 1945 zasažený nejtěžším válečným náletem, kdy bylo ztraceno 6341 životů a rozbita většina zbývajících budov. Tentokrát byly výbuchy bezpečné – ale zopakovaly smutnou skutečnost – v desítkách měst se lidé stále bojí pozůstatků války, jež skončila před 75 lety.

Pokračovat ve čtení „»DEFENDER« A PRŮKOPNÍCI“

Miliony hladových s nejistotou, zda budou jíst

Miliony domácností v nejbohatší zemi světa, USA, jsou zasaženy chudobou, nezaměstnaností nebo zaměstnáním, jež nestačí, částečnou nezaměstnaností, hladem, nejistotou, kdy se nají, a všeobecnou nouzí.

Proč? Protože obě pravicová křídla jejich válečné strany vydávají většinu celonárodního volného příjmu na militarismus, k zachování globální říše základen Pentagonu a nekonečných agresí na četných jevištích, spolu se záchrannými balíčky a almužnami americkým podnikům.

Pokračovat ve čtení „Miliony hladových s nejistotou, zda budou jíst“

Brexit: Teprve začátek, nikoli konec

Rozhodnutí britského lidu opustit 31. ledna Evropskou unii uvrhlo za poslední tři roky britské a irské instituce do zmatku.

Komise EU a firemní síly, jimž slouží, se také ocitly ve stavu zmatení, navzdory mediálnímu víření a ofenzívě proti lidem, kteří hlasovali pro odchod, zvlášť proti dělnické třídě. Evropskou unii nejvíc straší to, že odchod Británie se může dobře stát zlomem a známkou začátku konce samotné EU.

Ale odchod Británie z EU je teprve prvním krokem, kdy se uvnitř Británie vyostří boj o to, kam dál. Hluboká ekonomická, společenský a kulturní neklid se nevyřeší pouhým odchodem z EU, i když ten jistě vytváří základ pro demokratičtější vyjádření vůle lidu.

Základní otázka ohledně odchodu Británie a okamžité budoucnosti samotné EU je základní zásadou demokracie a svrchovanosti. EU je zásadně nedemokratická. Odmítá myšlenku svrchovanosti kteréhokoli státu nebo národa. Jejím právním a ústavním pravidlem je chránit a prosazovat zájmy „trhu“. Všechny další otázky jsou vůči této prvotní funkci druhotné.

Ústřední rozpor mezi pravidlem EU bránit a prosazovat zájmy velkých společností a touhou a potřebou lidí v členských státech být schopni měnit hospodářskou a sociální politiku a priority, jež jim smlouvy EU odpírají, bude jen narůstat.

Levice v Irsku se tak jako v dalších členských státech EU může stát obráncem národní demokracie a svrchovanosti; kdyby ne, pravice bude i nadále růst a pokoušet se maskovat rádoby-opozici vůči EU v rasismu a reakci, zanechávaje stávající nedemokratické mocenské struktury EU neporušené.

S odchodem Británie trojitá hospodářská a politická závislost (na EU, Spojených státech a Británii), již vytvořila irská vládnoucí elita, může přijít jen pod rostoucí zátěží, s možností obrovských následků na pracující lid. Před stoletím vedly stávající podmínky náš lid ke tlaku na něco víc než požadování „domácí vlády“ a k posunu k pokrokovějšímu postoji, k požadování svrchované, nezávislé Irské republiky, což během onoho století irské zřízení nedokázalo přinést.

S odchodem Britského státu z EU nesmíme dovolit, aby se ekonomická hranice mezi Británií a EU stala další bariérou, posílením rozdílů mezi našimi lidmi. Jakákoli ekonomická hranice mezi Britským státem a federálním státem EU musí vést Irským mořem. To je problém, před nímž dnes stojí demokratické mínění v Irsku. — Prohlášení Komunistické strany Irska, 30. 1. 2020

„Mým hříchem je, že jsem domorodec, levičák a antiimperialista“

V kapitalistické společnosti… je demokracie vždy sevřena těsnými omezeními, danými kapitalistickým vykořisťováním. (V. I. Lenin, 1917)

Jak opět prokázal surový puč v Bolívii, tato dusivá omezení demokracie jsou ještě užší u národů pod botou imperialismu a neokolonialismu.

Pod vedením prezidenta Evo Moralese a jeho strany MAS (Hnutí k socialismu), chudí a původní obyvatelé Bolívie dosáhli nesmírných zisků: vytažení milionů lidí z chudoby, zvýšení gramotnosti, snížení nezaměstnanosti, znárodnění zásob zemního plynu a dosažení toho, že se Bolívie stala nejrychleji rostoucí ekonomikou v oblasti.

Pokračovat ve čtení „„Mým hříchem je, že jsem domorodec, levičák a antiimperialista““

Odsuzujeme útok Američanů na Irák

Americká armáda při nočním raketovém útoku v Bagdádu zabila íránského generála Kásema Sulejmáního a několik dalších lidí včetně člena vedení vlivných iráckých milicí Abú Mahdího Muhandise.

 K zločinnému útoku

Světová rada míru co nejostřeji odsuzuje nedávný zločinný útok Spojených států amerických proti suverénní zemi – Iráku, při kterém byl zavražděn velitel jednotek Íránských revolučních gard Quds společně s vysokými důstojníky irácké armády.

Pokračovat ve čtení „Odsuzujeme útok Američanů na Irák“

Sjezd demokratické mládeže

Účastnil jsem se za Komunistický svaz mládeže jako delegát významné mezinárodní akce, a to sjezdu Světové federace demokratické mládeže (dále WFDY), největší antiimperialistické organizace mládeže na světě, jejíž je KSM členem. Sjezd se konal v Nikósii na Kypru od 3. do 7. prosince a EDON (Sjednocená demokratická organizace mládeže), tedy dosavadní předsednická organizace, byl hostitelem této významné události.

Pohled do jednacího sálu…

Na letišti v Larnace potkávám soudruhy. EDON tu má stánek a vítá zahraniční delegáty. Vše probíhá hladce a já se dostávám na místo určení. Ubytování máme v hotelu, který patří místním kyperským odborům. Je o nás dobře postaráno.

Přes únavu z cesty přemáhám touhu po odpočinku a vrhám se na bilaterální jednání a setkání s organizacemi z celého světa. Také není čas na odpočinek nebo užívání si krás Kypru. Přijel jsem pracovat.

První dny probíhají relativně klidně. Oficiální jednání začíná později a tak se zatím seznamujeme a nacházíme v sobě nejenom partnery jednání, ale i dobré přátele a veselé soudruhy. Kyperští soudruzi nám nachystali bohatý kulturní program. Máme možnost navštívit místa spojená s utrpením kyperského lidu během turecké intervence a pomníky padlým. Jednání jsou obohacena recitacemi básní a video o strastech dětí a mládeže z válečných zón s performancí kyperské dívky. Také se účastníme demonstrace za sjednocení Kypru a za odchod všech okupačních vojsk.

Nový předseda Federace

Jednání začíná zprávou o činnosti Federace. Připomínáme si naše zápasy a kampaně za posledních pět let. Bojujeme na všech kontinentech, ve většině zemí světa za mír, sociální spravedlnost, proti zahraničním intervencím proti imperialismu a jeho posluhovačům. Antiimperialistická mládež neustupuje, nehledá menší zlo, nedělá si iluze o Evropské unii, možnostech reformace imperialismu ani o vládě oligarchů.

Pokračují pozdravy a malé referáty o situaci v našich domovských zemích. Slyšíme o situaci v Indii, Nepálu, Peru a dalších a dalších zemích. Posloucháme syrské komunisty hovořící o dění ve své zemi a o tvrdém chlebu syrského lidu, který čelí tlaku sionistů, vpádu tureckých hord (podobně jako Kypr), lokálním islamofašistům a snahám imperialistických mopslíků o rozbití země. I já zde mám za KSM projev. Mluvím o tlaku imperialistů v České republice, o „našich“ vojácích a jejich provokacích u ruských hranic, o šovinismu českých maloměšťáků a o snahách vládnoucí třídy ničit památníky a hroby rudoarmějců.

Dále probíhají jednání a schvalování dokumentů. V politickém dokumentu je mimo jiné řečeno: „Naše prapory a hesla jsou mnohem více než pouhé vlajky ve větru, představují tužby milionů mladých lidí všech zemí, kultur a věr o uskutečnění světa míru, suverenity, demokracie, sociálního pokroku a práv mládeže na všech úrovních. Přestože čelíme mocnému nepříteli, imperialistickému světovému řádu, každý den nacházíme známky, díky kterým jsme stále optimističtější, že jednoho dne zvítězíme. Po celém světě lid, pracující a mládež povstanou a zanechají pocitu, že se nedá pro změnu světa nic dělat. Jakmile národy světa bojují jednotně a organizovaně, jsou neporazitelné. Proto posilujme WFDY a zesilujme antiimperialistický zápas, za život míru, solidarity, spolupráce, pokroku a revoluční sociální transformace.“

Závěrečný koncert…

Diskuse a jednání jsou na vysoké úrovni, kádři z celého světa znají svoji historii, svoji ideologii a analyzují v marxistických termínech. Zcela otevřeně se k vědeckému, marxistickému, světonázoru hlásí a nemají potřebu jej zahalovat do pseudomoderní terminologie.

Složení nově zvoleného vedení Federace…

Potom probíhá volba do Všeobecné rady a následné hlasování o novém prezidentu a viceprezidentech WFDY. Prezidentství připadá španělské organizaci UJCE (Svaz mladých komunistů Španělska). KSM do jednání a výběru vedení aktivně zasáhl, jak ve svém regionálním výboru Evropy a Severní Ameriky, tak na nejvyšší úrovni. Navázali jsme mnohé cenné kontakty.

Autor článku, při vlastním vystoupení na sjezdu

Sjezd pomalu končí, loučíme se zpěvem hymny demokratické mládeže a pomalu se chystáme domů. Hostitelé nám připravili ještě slavnostní večeři s představiteli AKEL (Pokroková strana práce) a krásný koncert tradiční řecké hudby na rozloučenou.

Tak se i já ráno balím, loučím a jedu na letiště. Z výšky letadla se naposledy podívám na tuto krásnou leč stále rozdělenou zemi. Tento sjezd byl za posledních 25 let největší, děláme dobrou práci. Hnutí mládeže, které bylo založeno v roce 1945, dále pokračuje v zápasu proti svému nepříteli – imperialismu.