Odsuzujeme útok Američanů na Irák

Americká armáda při nočním raketovém útoku v Bagdádu zabila íránského generála Kásema Sulejmáního a několik dalších lidí včetně člena vedení vlivných iráckých milicí Abú Mahdího Muhandise.

 K zločinnému útoku

Světová rada míru co nejostřeji odsuzuje nedávný zločinný útok Spojených států amerických proti suverénní zemi – Iráku, při kterém byl zavražděn velitel jednotek Íránských revolučních gard Quds společně s vysokými důstojníky irácké armády.

Pokračovat ve čtení „Odsuzujeme útok Američanů na Irák“

Sjezd demokratické mládeže

Účastnil jsem se za Komunistický svaz mládeže jako delegát významné mezinárodní akce, a to sjezdu Světové federace demokratické mládeže (dále WFDY), největší antiimperialistické organizace mládeže na světě, jejíž je KSM členem. Sjezd se konal v Nikósii na Kypru od 3. do 7. prosince a EDON (Sjednocená demokratická organizace mládeže), tedy dosavadní předsednická organizace, byl hostitelem této významné události.

Pohled do jednacího sálu…

Na letišti v Larnace potkávám soudruhy. EDON tu má stánek a vítá zahraniční delegáty. Vše probíhá hladce a já se dostávám na místo určení. Ubytování máme v hotelu, který patří místním kyperským odborům. Je o nás dobře postaráno.

Přes únavu z cesty přemáhám touhu po odpočinku a vrhám se na bilaterální jednání a setkání s organizacemi z celého světa. Také není čas na odpočinek nebo užívání si krás Kypru. Přijel jsem pracovat.

První dny probíhají relativně klidně. Oficiální jednání začíná později a tak se zatím seznamujeme a nacházíme v sobě nejenom partnery jednání, ale i dobré přátele a veselé soudruhy. Kyperští soudruzi nám nachystali bohatý kulturní program. Máme možnost navštívit místa spojená s utrpením kyperského lidu během turecké intervence a pomníky padlým. Jednání jsou obohacena recitacemi básní a video o strastech dětí a mládeže z válečných zón s performancí kyperské dívky. Také se účastníme demonstrace za sjednocení Kypru a za odchod všech okupačních vojsk.

Nový předseda Federace

Jednání začíná zprávou o činnosti Federace. Připomínáme si naše zápasy a kampaně za posledních pět let. Bojujeme na všech kontinentech, ve většině zemí světa za mír, sociální spravedlnost, proti zahraničním intervencím proti imperialismu a jeho posluhovačům. Antiimperialistická mládež neustupuje, nehledá menší zlo, nedělá si iluze o Evropské unii, možnostech reformace imperialismu ani o vládě oligarchů.

Pokračují pozdravy a malé referáty o situaci v našich domovských zemích. Slyšíme o situaci v Indii, Nepálu, Peru a dalších a dalších zemích. Posloucháme syrské komunisty hovořící o dění ve své zemi a o tvrdém chlebu syrského lidu, který čelí tlaku sionistů, vpádu tureckých hord (podobně jako Kypr), lokálním islamofašistům a snahám imperialistických mopslíků o rozbití země. I já zde mám za KSM projev. Mluvím o tlaku imperialistů v České republice, o „našich“ vojácích a jejich provokacích u ruských hranic, o šovinismu českých maloměšťáků a o snahách vládnoucí třídy ničit památníky a hroby rudoarmějců.

Dále probíhají jednání a schvalování dokumentů. V politickém dokumentu je mimo jiné řečeno: „Naše prapory a hesla jsou mnohem více než pouhé vlajky ve větru, představují tužby milionů mladých lidí všech zemí, kultur a věr o uskutečnění světa míru, suverenity, demokracie, sociálního pokroku a práv mládeže na všech úrovních. Přestože čelíme mocnému nepříteli, imperialistickému světovému řádu, každý den nacházíme známky, díky kterým jsme stále optimističtější, že jednoho dne zvítězíme. Po celém světě lid, pracující a mládež povstanou a zanechají pocitu, že se nedá pro změnu světa nic dělat. Jakmile národy světa bojují jednotně a organizovaně, jsou neporazitelné. Proto posilujme WFDY a zesilujme antiimperialistický zápas, za život míru, solidarity, spolupráce, pokroku a revoluční sociální transformace.“

Závěrečný koncert…

Diskuse a jednání jsou na vysoké úrovni, kádři z celého světa znají svoji historii, svoji ideologii a analyzují v marxistických termínech. Zcela otevřeně se k vědeckému, marxistickému, světonázoru hlásí a nemají potřebu jej zahalovat do pseudomoderní terminologie.

Složení nově zvoleného vedení Federace…

Potom probíhá volba do Všeobecné rady a následné hlasování o novém prezidentu a viceprezidentech WFDY. Prezidentství připadá španělské organizaci UJCE (Svaz mladých komunistů Španělska). KSM do jednání a výběru vedení aktivně zasáhl, jak ve svém regionálním výboru Evropy a Severní Ameriky, tak na nejvyšší úrovni. Navázali jsme mnohé cenné kontakty.

Autor článku, při vlastním vystoupení na sjezdu

Sjezd pomalu končí, loučíme se zpěvem hymny demokratické mládeže a pomalu se chystáme domů. Hostitelé nám připravili ještě slavnostní večeři s představiteli AKEL (Pokroková strana práce) a krásný koncert tradiční řecké hudby na rozloučenou.

Tak se i já ráno balím, loučím a jedu na letiště. Z výšky letadla se naposledy podívám na tuto krásnou leč stále rozdělenou zemi. Tento sjezd byl za posledních 25 let největší, děláme dobrou práci. Hnutí mládeže, které bylo založeno v roce 1945, dále pokračuje v zápasu proti svému nepříteli – imperialismu.

Rusko není peklo se Satanem v Kremlu

Srovnávat SSSR s Třetí říší je skandální, je to jasný pokus lhát milionům lidí v Evropě a po celém světě za bílého dne.

Usnesení Evropského parlamentu o druhé světové válce je ostudné! Realizováno pro současné politické účely, které jsou součástí budování příběhu o Rusku jako peklu 140 milionů ďáblů se Satanem v Kremlu.
Toto vytváření nové historie je pokračováním propagandy studené války o zlé říši, která usiluje o to, jak hodit atomovou bombu na každý americký domov, přesně na stůl s americkým jablečným koláčem… u něj přitom sedí americká rodina…
Musíte pochopit, co je podstatou této lživé propagandy. Důkazem toho je zpráva namířená proti Rusům! Ne, už to není Coca-Cola a Levi! Dnes je to Mercedes Benz, Laboutin a tvrzení, že bývalý oligarcha, který převzal jejich miliardy – je fantastický, moderní muž, který stojí za to, aby byl prezidentem Ruské federace! V Rusku se Západ inzeruje prostřednictvím marketingu jako luxus a něco lepšího než ruská kultura. Takže ti, kteří jsou na Západě pomazaní, jsou automaticky – lepší než ti, kteří hájí ruské poklady proti krádeži. Děje se tak, aby se ztratily ruské peníze a aby se Rusům vymývaly mozky, aby mohla být provedena barevná revoluce.
Toto je dualita a pokrytectví západní propagandy směrem do Ruska. Pro vlastní potřebu se vystrašíme říší zla, která ohrožuje svět, paralelně je ale přitom motorem ekonomiky ruský plyn a ropa, a současně v Moskvě je dnes Mercedes stejně běžným automobilem jako dříve Lada!
Nejzajímavější je, z čeho to vše plyne? Podle viditelného uspořádání loutkového divadla máme zde několik režisérů, kteří sledují různé zájmy. Je velmi důležité, že není jako dříve hlavní režisér z Langley. Nyní jich je několik, můžete jasně vidět dva nebo dokonce tři. Hlavní věcí je, že Západ vždy chce být lepší proti těm „horším“. Toto je pravděpodobně největší tragédie ve všem, co umožňujeme slabým bytostem, aby nás ovládali, a ohrožovali nás hrozbami, které vytvářejí uměle.
To je důvod, proč nejstrašnější a nejkrutější lež je srovnání mezi Třetí říší a Sovětským svazem. Je to tak mizerný redukcionismus, že Versailles končí a Stalingrad začíná. Nemůžete dovolit, aby byli hrdinové zneužíváni tím, že je budete srovnávat se zvířaty, která nejsou hodná lidství. Ne, nebudeme souhlasit s takovým pokrytectvím a vyháněním reality. Svaz sovětských socialistických republik – navzdory svým nedostatkům, protože o nich Rusové otevřeně mluví, je stát, kterému lidstvo vděčí za přežití. Je těžké to pochopit? Stalingrad, Leningrad, Moskva, Kurský oblouk, Krym, pevnost Brest? Útok Berlína nebo obrácené pořadí? Už jsme zapomněli, co se tady stalo? Nepamatujeme si „krematoria“ s komíny? Nepamatujeme si, nechceme si vzpomenout? Zastavme se proto! Nejedná se o motivy celebrit. Mluvíme o pravdě a lži! Pokud dnes oficiální struktury Evropské unie srovnávají Třetí říši se Sovětským svazem, plivou na osvobození, plivou na památku našich prarodičů a rodičů.
Co však lze očekávat od lidí, kteří tvrdí, že oběti v Domě odborových svazů v květnu 2014 v Oděse se zapálili a zaživa sami upálili, a obránci Donbasu jsou teroristé. Je to tak špinavé a odporné, že nemám sílu to komentovat.
Věčná čest a sláva hrdinům nepřemožitelné Rudé armády a jejich kamarádů ve zbrani – osvoboditelům Evropy od německého fašismu. Přežili jsme a žijeme díky jejich oběti. Nikdy na to nezapomínejme, končí komentář na polském blogu Obserwator polityczny.
22. prosince 2019

Boží mlýny…

Profesor Burov

Ve městě Stalingradu, který dnes nese jméno Volgograd, byl 18. prosince 2019 oficiálně odhalený pomník Josifu Vissarionoviči Stalinovi. Busta otce národů je umístěna na dvoumetrovém podstavci v centru města. Iniciátory obnovení historické spravedlnosti v městě, jehož hrdinství ve velké vlastenecké válce je navždy spojené s jeho jménem, byli stalingradští komunisté včetně doktora historických věd, profesora Alexeje Burova a místopředsedkyně regionálního parlamentu Tamary Golovačevy.


Tamara Golovačeva

Po slavnostním odhalení uspořádal Regionální výbor komunistické strany Stalingradu konferenci právě k 140. výročí narození tohoto nesmrtelného vůdce.

Podle průzkum místního vydání Zápisníku Volgogradu, téměř 91 procent dotazovaných čtenářů postavení pomníku podporuje a schvaluje. (Celkově se průzkumu zúčastnilo přes 2400 čtenářů a průzkum nadále pokračuje na web sítích.)

(Poznámka metéra: Jak oznámila «Русская Весна», státní podnik Doněcké republiky Pošta Donbasu k výročí narození Josifa Vissarionoviče Stalina vydal celou sérii poštovních známek. Pro obyvatele Donbasu je osobnost Stalina velice známá. Bez jeho podpory industrializace Donbasu by nebyl tento kout Ukrajiny tak vyspělý. Do roku 1961 nesl Doněck jméno Stalino.

Rozdělení rajónů Doněcka

Doněck je rozdělen na devět rajónů – Buďonovský, Vorošilovský, Kalininský, Kyjevský, Kirovský, Kujbyševský, Leninský, Petrovský a Proletářský, které podléhají Doněcké městské radě.
Pravda zvítězí!)

Británie a Evropská unie

(Toto prohlášení bylo navrženo před chaotickým hlasováním v Britském parlamentu.)

Dohoda o brexitu, ležící teď na stole, dosažená mezi Evropskou unií a britskou konzervativní vládou, je jasně ohřátá dohoda z května, ale z pohledu irské demokracie s několika důležitými změnami. Obsahuje i smlouvu o volném obchodu, která v květnové dohodě nebyla. Tato nová dohoda nevylučuje těsnější vztah s Evropskou unií, ale spíše nechává budoucí vládě otevřená dvířka k vyjednávání a dovoluje tak Johnsonově vládě přiřadit se k Evropské unii co nejtěsněji.

Určité síly uvnitř dělnické třídy v Británii – stejně jako jejich protějšky v Evropské unii – šíří i nadále iluzi, že práva a zájmy pracujících budou lépe pokryty ve strukturách a smlouvách současné Evropské unie. Nic není dál od pravdy. Což se odráží v jejich hlubokém pesimismu, ztrátě víry v dělnickou třídu a schopnosti pracujících vzdorovat.

Pracující získali a udržují si tato práva jen vlastním organizovaným bojem. Sociální demokracie se opět postavila za zájmy velkých monopolů a za strategické zájmy imperialismu – další epizoda v dlouhých dějinách zrazování pracujících.

Touto dohodou o brexitu, bude-li přijata, hra nekončí, boj bude pokračovat, jak se Británie pokouší ztvárnit svůj vztah k Evropské unii. Nikdy nenadcházel jasný rozchod, protože britská vládnoucí třída je hluboce rozdělená.

Zvítězili ti, kteří chtěli zajistit co nejlepší dohodu, zůstat co možná nejtěsněji u Evropské unie. Byla to už od referenda jejich strategie. Johnson možná dobře dodá to, co nepřinesla Mayová, i když se zdálo, že je pro odchod.

Unionismus, proimperialistická ideologie, se opět ocitla na špatné straně dějin, když vložila svou víru do marné naděje, že britská vládnoucí třída se o unionisty postará. Unionistické veto, pokud jde o pobláznění dohodou mezi britskou vládou a Evropskou unií, odmítli oba. Dějiny opět potvrdily, že imperialismus protěžuje a chrání jen zájmy, nikoli přátele. Unionismus byl a je užitečným nástrojem, odklizeným a vyřazeným, když to vyhovuje Britům.

Přesto jásot Lea Varadkara a váhání irských prorežimních sdělovacích prostředků ukázaly, že zájmy irského lidu nezajímaly ani britské, ani eurounijní vyjednavače.

Irští unionisté v dosažené dohodě jasně prohrávají s návrhem celních předpisů mezi severem Irska a Británií. Ten by spolu s dalším vývojem celoirské ekonomiky mohl zvýšit jednotu irského lidu. Irské dělnické hnutí teď musí předložit požadavek na větší ekonomickou i společenskou integraci napříč Irskem.

Odsouhlasení dohody by potom znamenalo, že „zůstat“ je smeteno se stolu, ale budoucí vztah je stále otevřený pro debatu. Terén boje se teď otevírá. Chybí jen jasně protiimperialistický hlas.

Rozdělení zklamalo irské pracující, a je to jasnější stále více lidem. Potřebujeme také získat jasnou politickou strategii pro národní jednotu. Naše jednota není ani jakýmsi druhem fúze dvou jurisdikcí, ani rozšířením stávajícího uspořádání na jih, jakýmsi hybridem toho, v němž teď pracující žijí, severního a jižního. Ne, teď je třeba mít novou republiku, novou ústavu, demokracii, jež zhojí historická zranění a do svého srdce vloží práva a zájmy pracujících.

Prohlášení Komunistické strany Irska, 19. října 2019

(Překlad Vladimír Sedláček. Ještě připomínám, že i když vedení KS Irska sídlí v Dublinu, tedy v Irské republice, strana působí v celém Irsku, bez ohledu a bez uznání jeho rozdělení.)

Berlínská zeď – třicet let poté

Památné dny jsou pro novináře vděčné, zvlášť od okamžiku, kdy jejich zkoumání tolik usnadnil Google. A jak německé sdělovací prostředky takové dny milují! Jejich oblíbená data připomínají čtyři události: „Povstání“ (nebo jakkoli jinak označované) východoněmeckých pracujících 17. června 1953, v období zrodu Německé demokratické republiky (NDR), vybudování Berlínské zdi 13. srpna 1961, její prolomení 9. listopadu 1989 a „sjednocení Německa“ 3. října 1990. Poslední číslice zakulacených roků jsou 3, 1, 9 a 0 (nula). Přidejte (připočtěte) k poslední číslici pět let – nakonec správné kalendáře musí zaznamenávat pětadvaceti- nebo pětatřicetiletá výročí – a dostanete 8, 6, 4 a 5, takže každá dekáda (kromě dvou let) nabídne novinářům, řečníkům a politikům skvělou příležitost několik dnů nebo dokonce i týdnů dopředu připomenout, jak úděsná byla NDR, jak byla odsouzena k zániku a jak nás, ubohé Ossies (východní Němce), učinil její zánik šťastnými.

Levicový politolog Victor Grossman

Jedním takovým rokem jsme opět požehnáni. Nikoli sjednocením Německa, 29. výročí není kulaté. Ale 9. listopad to splňuje, Berlínská zeď už tu není 30 let, tak si musíme připravit nervy na týdny projevů, článků, vzpomínkových akcí a předváděček. Na jedné takové akci popadaly celé míle kostek domina, na jiné byly vypuštěny tisíce svítících balónků. Takové oslavy obvykle končí u Braniborské brány obrovskými ohňostroji a náruživým zpěvem celoněmecké hymny „Deutschland Deutschland über alles“.

Sarkastické hlasy mumlají, že jejich základní cíl formuloval už v roce 1991 ministr spravedlnosti Klaus Kinkel: „Musí být možnost delegitimizovat systém NDR, jenž sám sebe ospravedlňoval až do hořkého konce protifašistickými názory, domněle vyššími hodnotami a prohlašováním o naprostém humanismu, zatímco pod rouškou o svém marxismu-leninismu vytvářel stát v mnoha aspektech stejně nelidský a strašný, jako bylo fašistické Německo.“

To od muže, jehož druhý cíl pro Německo obsahoval prazvláštní, znepokojivé podtóny: „… k dokončení něčeho, co se nám už dvakrát nepodařilo dosáhnout: nalezení úlohy, ve shodě s našimi sousedy, jež odpovídá našim přáním a našemu potenciálu.“

Jeho stavění fašistů a komunistů na stejnou úroveň přijala nedávno Evropská unie coby oficiální politiku obviňujíc z toho druhou světovou válku a ignorujíc sebemenší zmínku, že Osvětim, Treblinka a Sachsenhausen byly osvobozeny a nacistické Německo poraženo především díky Sovětskému svazu, jenž ztratil 27 milionů lidí následkem nacistické agrese.

Proč jsou tragické dějiny 20. století tak překrucovány?

Pokračovat ve čtení „Berlínská zeď – třicet let poté“

Vládní opatření Holandska

Holandsko, které má šest procent muslimského obyvatelstva, je od ledna nuceno utlumit svůj program „multikulturalismu“.

Holandská vláda má po krk toho, jak je hanobena muslimy a proto opouští zmíněný model soužití. Po dlouhém období „multikulturalismu“, které nepřineslo nic, kromě povzbuzení muslimské imigrace a vytvoření paralelní společnosti, která škodí zemi, objevuje se teď nový projekt, který předložil parlamentu ministr vnitra Piet Hein Donner 16. června loňského roku a říká: „Vláda sdílí nespokojenost holandského lidu s modelem multikulturní společnosti v Nizozemsku a vyjadřuje svůj záměr zaměřit své priority na základní hodnoty holandského národa. V novém systému integrace budou hrát holandské hodnoty hlavní roli, a proto vláda nebude dále trvat na modelu multikulturní společnosti.“

Následuje poznámka: „Přísnější integrace je nyní naprosto oprávněná. Proto se musí říci všemu lidu, že taková orientace je absolutně nutná, protože společnost je v bodu rozkladu holandské identity a Holanďané se už necítí jako ve vlastním domě.“

Nová integrační politika bude pro přistěhovalce mnohem náročnější.

Například, přistěhovalci se povinně budou muset naučit holandsky a vláda bude mít účinné donucovací prostředky proti přistěhovalcům, kteří ignorují hodnoty země a neuposlechnou nizozemského práva.

Nizozemská vláda také zastaví poskytování zvláštních dotací pro integraci muslimů (kteří ji tak, jako tak, ignorují). Podle Donnera „není možné, aby se vláda nebo lid přizpůsobovali imigrantům“.

Tento projekt počítá s vytvořením dvou zákonů, které zamezí fingovaným sňatkům a zavedou přísná opatření k muslimským přistěhovalcům, kteří snižují možnost najít si práci tím, že nechtějí ustoupit od svých zvyků v oblékání. Obzvláště se vláda chystá zakázat používání všech druhů oblečení, které zakrývají tvář, jako jsou velo, burka a džiháb a to vše od ledna 2016.

Holandsko si uvědomilo, možná trochu pozdě, že by její multikulturní liberalismus mohl proměnit jejich zemi v teritorium „muslimských kmenů“, jejichž hlavním cílem je zničit národ, který jim poskytl přístřeší a jeho vlastní holandskou identitu. Budoucnost světa, jak jej známe, je ve vážném nebezpečí a z tohoto důvodu je velmi žádoucí, aby Austrálie, Spojené Království, Kanada, Belgie, Francie a USA přijaly tuto iniciativu a učinily konec světovému bujení muslimstva, které nerespektuje nic a nikoho, jinak za dvacet let náš západní způsob života přestane existovat.

Cožpak se Rusové nikdy nepoučí?

Urážka za urážkou, a k tomu další urážka – a ruský ministr zahraničí se ještě zeptá: „Cožpak si americké úřady opravdu nepřejí normalizovat dialog?“

Autor zamyšlení…

Samozřejmě, že ne! Kolik dalších důkazů pro tento fakt ruský ministr zahraničí ještě potřebuje? Američané vězní syna ruského právníka, a to zcela mimo jakoukoli legální americkou jurisdikci – oni ho totiž unesli a poté odvlekli do Washingtonu. Údajně k soudnímu projednávání, jehož datum je ve hvězdách.

Zadrželi i ruskou občanku Marii Butinovou falešně obviněnou ze špionáže a odsoudili ji k trestu ztráty svobody.

A můžeme pokračovat a pokračovat. Právě v těchto dnech zadrželi Američané poslankyni ruského parlamentu Ingu Jumaševovou, kterou předtím pozvali k účasti na dialogickém fóru Fort Ross v USA, což je každoroční akce, na níž američtí a ruští účastníci hovoří volně mezi sebou.

Dokáže tudíž ruská vláda porozumět tomu, že je pro jednotlivé její členy nebezpečné přicestovat do USA nebo kamkoli jinam mimo území Ruska, kde se jich washingtonští rabijáci mohou zmocnit a unést je?

Jak poté, co Washington zrušil imunitu a ovládl ruský konzulát v San Francisku, stejně tak jako ruská obchodní zastoupení v New Yorku a ve Washingtonu, mohou Rusové stále ještě nevědět, že USA jsou gangsterským státem? A jak může mít tedy Rusko normální vztahy s americkým gangsterským státem? Cožpak ruská vláda není schopna pochopit zřejmá fakta?

Až do nebe volající ponižování a potupy, které ruská vláda z rukou Washingtonu tak ochotně přijímá, povzbuzují gangstery k potupám dalším, které se budou už jen zostřovat.

To si pak Rusové zase jen pokorně postěžují, až Putin sám, poté, co vstoupí na půdu Spojených států, bude zadržen a vyslýchán? Vždyť ho přece mohou uvěznit za vměšování se do amerických prezidentských voleb! To i pak se ruská vláda před Washingtonem přihrbí?

Ne, to ponižování a potupy se budou zostřovat, dokud na ně ruská vláda neodpoví odpovídajícím způsobem – a to ráznou akcí. Čas na ni už více než dozrál.

Neexistuje absolutně žádný důvod pro to, aby se Rusko bálo korupčnické a společensky degenerující země, která za dvě desítky let nedokázala porazit jen lehce ozbrojený Tálibán v Afghánistánu.

A otázka další: Proč se ruská vláda vystavuje jízlivé nepřátelské publicitě tím, že na svém území povoluje rozvíjet činnost zahraničních neziskovek placených z fondů CIA? Vždyť právě ony svými výtržnostmi a protesty narušily nedávné akce vládnoucích stran v Moskvě, takže následný pokles hlasů podporujících ruskou nezávislost nebyl ničím jiným než vyjádřením nesouhlasu vlasteneckých Rusů s tím, že je jejich vláda neochránila Rusko před americkým vměšováním. A nevšimla si ruská vláda ani nedávných násilností v Hongkongu, ke kterým došlo právě jen v důsledku čínské nonšalance vůči aktivitám tamních Spojenými státy financovaných neziskovek?

Cožpak chce jednou prožít totéž?

Paul Craig Roberts, 13. října 2019 ; vybral a přeložil Lubomír Man

Prohlášení k turecké agresi a invazi do Sýrie

Světová rada míru rozhodně odsuzuje novou, v pořadí již třetí, invazi turecké armády do Sýrie.

Po období shromažďování ozbrojených složek Turecka poblíž syrských hranic a ostřelování syrských cílů dochází v současné době k nebezpečné eskalaci situace – invazi pozemními vojsky.

Tato agrese v severovýchodní části Sýrie je pokračováním předchozích agresí v této oblasti a je zároveň součástí expanzivních plánů tureckého režimu. Děje se tak s plnou spoluúčastí USA a jejich spojenců, kteří udržují svá vojska v této oblasti již několik let. Tato agrese a tichá tolerance z mnoha stran vytváří nové hrozby a nebezpečí pro obyvatele tohoto regionu, především pro syrský lid, který již osm let trpí bezprecedentní a dobře připravenou imperialistickou agresí, zatímco USA, NATO, EU, Turecko a jejich regionální spojenci nashromáždili, financovali, vycvičili a vedli desítky tisíc ozbrojených žoldáků pro násilnou změnu režimu v Damašku.

Turecká invaze a okupace svrchovaného území Sýrie povede pouze k nové vlně migrace a zvýší příliv uprchlíků. Tvrzení Turecka o vytvoření „bezpečnostní zóny“ podél hranic se Sýrií je pokrytecké a nemůže zakrýt skutečný úmysl vytvoření velkého území kontrolovaného Tureckem a změn demografického charakteru dané oblasti. Skutečná hrozba míru a stability vyplývá z imperialistických plánů kontroly energetických zásob, plynovodů a sfér vlivu za pomoci ochotných režimů na Blízkém Východě.

Světová rada míru důrazně odsuzuje tuto agresi a požaduje stažení cizích okupačních sil, podporujíc právo na sebeurčení syrského lidu, aby se sám a svobodně mohl rozhodovat o své budoucnosti a osudu. Světová rada míru vyjadřuje svou solidaritu se statečným syrským lidem a s antiimperialistickými silami v Turecku a zároveň vyzývá své členy a přátele k odsouzení probíhající agrese.

Ruce pryč od Sýrie!

Sekretariát Světové rady míru, 10. října 2019