Novoroční projev soudruha Kim Čong Una

Vážení občané a sloužící mužstvo lidové armády v celé zemi, drazí krajané, vážení soudruzi a přátelé!

Završujíce rok 2018, ve kterém jsme ozdobili dějiny vlasti, revoluce a národa smysluplnými událostmi, které zanechávají další nesmazatelnou stopu v dějinách, vzhlížíme k novému roku 2019 plni naděje.

U příležitosti nastávajícího nového roku posílám srdečné pozdravy všemu lidu a sloužícímu mužstvu, kteří se plně věnovali věci socialistické výstavby, sdílejíce stejnou mysl a krok s naší stranou v památných dnech minulého roku, a přání, aby domovy po celé zemi přetékaly citem, nadějí a štěstím.

Mé vřelé novoroční pozdravy směřují také ke krajanům na jihu i v zahraničí, kteří sdíleli naši vůli v psaní nových dějin usmíření, jednoty, míru a prosperity národa.

Přeji úspěch v práci hlavám států a dalším zahraničním přátelům, kteří usilují o společenský pokrok a rozvoj a globální mír a spravedlnost.

Soudruzi! Rok 2018 byl historickým rokem, ve kterém ve vnitřní i vnější situaci nastaly pozoruhodné změny a naše socialistická výstavba vstoupila do nové fáze díky linii nezávislosti a strategickému rozhodnutí naší strany.

Třetí plenární zasedání 7. Ústředního výboru strany, které se konalo v dubnu loňského roku, bylo příležitostí klíčového významu při rozvíjení naší revoluce do nové fáze a dalším urychlení postupu socialismu na základě velkého vítězství linie podpory obou front současně. Na cestě náročného boje s vírou v jisté vítězství socialismu náš lid poskytl svým vlastním úsilím pevnou záruku pro obranu své suverenity a dosažení míru a prosperity a mohl postoupit k velkolepému revolučnímu pokroku, aby dosáhl ještě vyšších cílů pro výstavbu prosperující země.

Díky našemu aktivnímu a pozitivnímu úsilí byl na Korejském poloostrově vytvořen mírově orientovaný proud a nadále rostla mezinárodní prestiž naší republiky a uprostřed toho jsme oslavili 70. výročí založení slavné Korejské lidově demokratické republiky v lesku s velkou důstojností a sebedůvěrou.

Prostřednictvím zářijových oslav byla před očima světy plně projevena síla KLDR, která dosáhla ideologické jednoty celé společnosti a jednomyslné jednoty strany a lidu, a která má spolehlivou soběstačnou ekonomiku a schopnost samostatné obrany a horoucí vůle hrdinného korejského lidu bojovat až do konce za vítězství věci socialismu.

V loňském roce všechen lid dále upevnil základy soběstačné ekonomiky povstáním do boje za uskutečnění nové strategické linie strany koncentrovat veškeré úsilí na ekonomickou výstavbu.

Pokračovat ve čtení „Novoroční projev soudruha Kim Čong Una“

Som otrasený

Televízie vysielali cez sviatky „nebezpečnú komunistickú propagandu“.

Som otrasený. Včera večer STV odvysielala ťažkú stalinskú propagandu s nejakým bradatým Janom Werichom namiesto toho, aby dali na sviatočný večer nejakú super demokratickú kvalitku s našim milovaným Richardom Stankem.
No chápete?! To tu už v našom láskavom kapitalizme nikto nič negarantuje?

CISÁROV PEKÁR – MARXISTICKÁ PROPAGANDA!
Oni sa v tej RTVS akože už úplne opustili? Oni dávajú Cisárovho pekára?! To akože nemohli pustiť niečo od našich ľúbezných priateľov z Hollywoodu? To si fakt musíme ešte aj Vianoce ničiť budovateľskými filmami z 50.rokov?!
A ten boľševik Werich! Ach! Veď to je horšie než Marx. Ešte aj bradu má! A robí idiotov z vládcov! Vysmieva sa privilégiám! A vytvára dojem, že nejaký roboš môže spravodlivo vládnuť! No chápete – pekár! Žiaden finančník! Žiaden bankár! Žiaden podnikateľ! Ale pekár!

CHLEBA?! A KDE STE NECHALI HAMBURGERY!
Som zdrvený. Naše deti museli počas Vianoc počúvať, ako tam Werich spieva, že všetci na tom budú lepšie, keď všetko všetkým dáme. A vysmieval sa tým, čo nepracujú! Vraj sa čoskoro historicky znemožnia a vládu prevezmú ľudia, lebo majú pravdu.
Keď som videl, ako tam pečú chleba, tancujú a spievajú, normálne mi prišlo zle. Že chleba! Keby aspoň hamburgery, tak nepoviem! Ale chleba?!
Ako to, že toto nemravné, totalitárne dielo ešte naši drahí demokrati nezakázali?! Takáto komunistická agitácia! Vysielaná na Jednotke!

MIER A PRÁCA? NO FUJ!
Akože, nič v zlom, ale toto nie je trestné? Toto v tom filme zaznelo! Citujem:
„A budem společně svět a mír milovat, a budem společně pro ten svět pracovat, když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady.“
    No chápete – mier, práca, spoločenské vlastníctvo. V našej milovanej demokracii. Žiadna sloboda, žiadne podnikanie, žiaden individualizmus! Pcha, že práca a mier! To prekračuje všetky medze.

DOSŤ BOLO WERICHA!
A keď počúvam tie trápne výhovorky, že Werich s Voskovcom napísal tento príbeh ešte v 30. rokoch za prvej Československej republiky – kurník a koho to zaujíma!?
To je úplne jedno! Werich je proste komunista! Stalinista! Marxista! Tu nebude nikto beztrestne šíriť hodnoty práce a mieru! Dosť bolo Wericha!

SLUŠNÉ SLOVENSKO ZA DEMOKRATICKÚ KULTÚRU!
Vyzývam Slušné Slovensko, aby povstalo proti Werichovi. Zaplňme námestia s transparentmi Goléma za mrežami!
Súdruhovia Kalmus a Lorenz nám predvedú, čo je to skutočné demokratické umenie! Vyzlečú sa donaha a budú predstierať milostné scény so sochou Václava Havla!
Alebo oblejú farbou nejaký pamätník! Ó, áno, to bude ono! U-m-e-n-i-e! Stokrát lepšie než nejaký Werich.

MATĚJ A KATEŘINA! OBSCÉNNE!
Pavián Stanke bude viesť ulicu ako symbol pravého nefalšovaného herectva! Aký Matěj a Katěřina?! To je nechutný komunizmus! Richard a Štěpán! To je tá správna sloboda a demokracia! To je ono!
Budeme trepotať americkými vlajočkami! Spálime československý archív! Zničíme všetky komunistické filmy! Dosť bolo pekára! Dosť bolo Goléma! Nech žije sloboda, nech žijú hamburgery!
Ale vážne, priatelia. Toto všetko je samozrejme irónia. Na Cisárovho pekára sa teším každé Vianoce a ešte pár dní si budem pospevovať „a budem společně svět a mír milovat“… Snáď ma nezavrú…

    Ľuboš Blaha, poslanec SR

„www.youtube.com/watch?v=4MK_vNkiPRk“

Výročí Stalina

1. prosince 2018 se v Moskvě konalo tradiční pokládání květin k hrobu Josifa Vissarionoviče Džugašviliho – Stalina u Kremelské zdi, na počest výročí jeho narození. Bylo položeno 13 500 rudých karafiátů od vděčných potomků. Počtem květů to byla rekordní akce za celou dobu.

Krvavá služba George H. W. Bushe nakonec selhala

 

Úmrtí bývalého prezidenta USA George Bushe st. je v běžných sdělovacích prostředcích poznamenané nekonečnými smutečními obřady. Jeho “zásadové opravdovosti, odzbrojující vtipnosti a neochvějné oddanosti víře, rodině a zemi” vzdala hold ne menší autorita v otázce způsobů a morálky než Donald Trump.

Podlézavost, úslužnost a podřízenost; pochlebování moci je znakem buržoazního tisku, ale – když narazíme na vykonané zlo – nejsme vázaní úmluvou, abychom nemluvili zle o smrti. Nezapomínejme, že Bush starší byl ředitelem CIA.

Demonstroval věrnost vznešeným ideálům služby veřejnosti, když podkopával kongresová omezování CIA a Pentagonu, jež financovaly armádu proti sandinovské vládě v Nikaragui.

To bylo schéma k zajištění, aby byli propuštěni američtí rukojmí zadržovaní v Íránu, jež znamenalo, že Izrael tajně dodával zbraně do Íránu, s USA doplňujícími izraelský arzenál. Výnosy z této operace měly financovat kontrarevolucionáře v Nikaragui.

Trik tajného státu v této utajované operaci byl příliš dokonce i pro americký Kongres. Čtrnáct oficiálních činovníků bylo obžalováno, 11 odsouzeno, a všem udělil milost nástupce Ronalda Reagana, George Bush.

Bush byl ředitelem CIA velmi krátce, v létech 1976 a 1977. Byl pevným párem rukou vládnoucí garnitury USA, když po aféře Watergate vznesl jakýsi pořádek do organizace, jež se zmítala ve vytrvalé řadě skandálů, jež zahrnovaly plány atentátů, nezákonnou domácí špionáž, experimentování s drogami a řetěz oznamování korupcí mezi zasvěcenými.

Jeho základní příběh – aristokrat z vyšších tříd v Nové Anglii, proslulá služba během války, v Yale vzdělaný člen představenstva ropného průmyslu a kariérní pověřenec pro Čínu a za Richarda Nixona velvyslanec v OSN – jej pevně usadil v mocenských kruzích. Coby klíčový aparátčík Republikánské strany to byl právě on, kdo dal ránu z milosti, jež vedla k Nixonově rezignaci.

Právě během jeho sledování CIA svrhla pokrokovou jamajskou vládu Michaela Manleyho, tutlala washingtonský atentát na bývalého chilského velvyslance v USA a vydala, ve spojenectví s Izraelem a apartheidní Jižní Afrikou, nejvyšší částku z 25 milionů dolarů na podporu svržení vlády MPLA v Angole.

Tenhle katalog zločinů, jsou ale vedlejší operace pro bezpečnost USA. Zásadním úkolem po většinu minulého století bylo čelit vlivu světového socialismu, a to znamenalo dát mat Sovětskému svazu.

Správcovství Bushe staršího vidělo, jak právě tohle narostlo do nebezpečných rozměrů. Zatímco ostřílení zpravodajští odborníci sledovali, jak Sověti touží především po míru a bezpečí a usilují jen o vojenskou paritu, Bush dával přednost jestřábím tendencím, jež zveličovaly vojenskou kapacitu SSSR, což vedlo ke zvýšení vojenských výdajů ve prospěch zbrojení a získávání vesmírného prostoru.

Když Sadám Husajn vydal lstivou zprávu, že USA souhlasí s obnovou Kuvajtu a jeho ropných zařízení, Bush spustil drtivou vojenskou ofenzívu, ale nechal iráckého diktátora, americké aktivum ve strategii k izolaci Íránu, u moci.

Znovu demonstroval svou nespolehlivost coby partner, když USA přepadly svůj klientský stát, Panamu, poté, co zbloudil její narko-prezident Manuel Noriega.

Harold Pinter ve svém projevu při získání Nobelovy ceny v roce 2005 řekl: „Spojené státy teď zcela otevřeně vykládají karty na stůl. Tohle je ten případ. Jejich oficiálně deklarovaná politika je teď definovaná jako »nadvláda v plném spektru«.“

Celoživotní služba imperialismu byla promarněná. Následkem Bushovy strategie je neudržitelná dluhová krize USA, když se stává zřejmým, že existenční hrozba kapitalismu vychází z vlastních kapitalistických rozporů a z všelidového odporu, těmito rozpory zplozeného.

The Morning Star, redakční sloupek (překlad Vladimír Sedláček)

Brexit – větší pravomoci Skotska a Walesu

Komunisté ve Skotsku a Walesu dnes prohlásili, že brexit donese Británii blíž k federálnímu uspořádání s více pravomocemi pro její základní národy.

„Skotští a waleští komunisté dlouhodobě podporují možnost federální Británie. Jsme přesvědčeni, že to je jediné ústavní uspořádání, jež dá našim pracujícím a národům našich zemí možnost kontrolovat a rozvíjet svou ekonomiku při zachování jednoty dělnického hnutí a přerozdělování bohatství, vlastněného především kapitalistickou třídou,“ deklarovaly ve společném prohlášení Skotský výbor Komunistické strany (KS Británie; pozn. překl.) a Waleská komunistická strana.

Prohlášení, jež podepsali tajemník Skotského výboru Tommy Morrison a tajemník Waleské komunistické strany Trevor Jones, říká, že brexit „znamená významný přesun pravomocí z Evropské komise a dalších byrokratických institucí EU na volené zákonodárné sbory a vlády v Edinburghu a Cardiffu.

„Jakožto výsledek brexitu budou rozhodovací pravomoci v 64 oblastech politiky převedeno z EU a z Bruselu do Skotského parlamentu a do waleského národního shromáždění. Především skotský i waleský zákonodárný sbor získá další pravomoci ke státní pomoci průmyslu, zaopatřením ve veřejném sektoru, drážním koncesím, legislativě o rovnoprávnosti, zemědělství, lesnictví, využívání půdy, zachycování a ukládání uhlíku, ekologickým a energetickým normám, plánovacím souhlasům, pobřežním povolením ohledně uhlovodíků, radioaktivním zásilkám, péči o zvířata, potravinovým normám a ochraně zdraví a bezpečí veřejnosti. Vyšší míra přesunu přinese Skotsku nové pravomoci ve 43 dalších oblastech, jako je obnovitelná energie, železniční odbytiště a provozní licence, sociální zabezpečení a trestní spravedlnost včetně sexuálního zneužívání dětí a pašování lidí.

Ve všech těchto oblastech jsou veškeré šance, že skotští a waleští zákonodárci budou rozvíjet politiku, jež jedině zlepší nízké standardy, stanovené v Bruselu a Westminsteru. O to je překvapivější, že SNP (Skotská národní strana) a Plaid Cymru (Waleská strana) jsou pravděpodobně spokojeny s pravomocemi, jaké jim zůstaly pod nevolenou Komisí a dalšími institucemi EU.

I kdyby tyto strany dosáhly cíle a Skotsko a Wales se staly samostatnými státy uvnitř EU, vyhlídky, že tyto pravomoci na tyto dvě země přejdou, jsou nulové. Dosáhly by ale toho, že by se odtrhly od svého zdaleka největšího obchodního partnera, neunijní Anglie.“

     The Morning Star, 5. 12. 2018 (překlad Vladimír Sedláček)

Naši tátové postavili po válce republiku na nohy. Mám místo nich oslavovat nějaké ožraly a privatizátory? Nikdy!

Poslanec slovenské Národní rady Luboš Blaha (SMER-SD) se na svém facebookovém profilu rozčílil. „Víte, co mě skutečně zlobí? Když se někdo snaží pohanět život našich otců a dědů, kteří tu desetiletí budovali vše, co dnes máme – školy, nemocnice, továrny, silnice, sídliště, mosty, zkrátka vše,“ podotkl Blaha.

Tito dobří lidé po válce podle jeho slov postavili Slovensko na nohy. „Vlastníma rukama. Ale prý je nemáme oslavovat. Máme z nich být prý znechucení. Oslavovat se mají nějací ožralci a převlékači kabátů, kteří odevzdali po roce 1989 naši vlast západním mocnostem a nadnárodním koncernům. Promiňte, ale nikdy!“ poznamenal Blaha.

On sám si podle svých slov váží generace lidí, kteří tu žili před rokem 1989, včetně upřímných komunistů, kteří věřili, že budují nový svět bez chudoby a nerovnosti. „Po roce 1989 se ze všech těchto lidí dělají ‚opice‘, které jen bezmyšlenkovitě skákaly, jak režim pískal, nebo ještě hůř: dělají z nich ‚zločince‘, kteří se přičinili o gulagy a vraždění. Proboha, vždyť tu žily miliony lidí, kteří věřili v ideály rovnosti a spravedlivosti,“ dodal.

Československo, jak uvádí, byl moderní a vyspělý stát, který měl vlastní průmysl a staral se o lidi. „To, že byly zavřené hranice a tajné služby pronásledovaly opozici, je samozřejmě špatné, ale to byl důsledek studené války, za kterou mohl jak Sovětský svaz, tak i USA. Takovéto projevy jsou běžné i dnes v kapitalismu, když spolu vedou spory mocnosti: nijak to nesouvisí se socialismem. To, co se socialismem jako takovým souvisí, to bylo to, že lidé měli práci, bydlení, vzdělání a zdravotní péči. Že děti nefetovaly, nebyli tu gangsteři, mafiáni, teroristi ani žádné finanční skupiny. Lidé budovali svoji vlast a tvrdě pracovali,“ poznamenal.

„A tuto generaci lidí chce dnes někdo jen tak odpískat? Jejich život vyhlásit za selhání, omyl, smůlu, zbytečnost? Nebo rovnou za zločin? A kdo bude tyto lidi soudit? Zloději, převlékači kabátů, privatizátoři či oligarchové?“ zeptal se.

Jak dodal závěrem, je mu zle z toho, že vidí neúctu některých liberálních mladých lidí ke generaci vlastních rodičů a dědů. „Ne, mě nikdo nikdy nepřinutí, abych dehonestoval lidi, kteří věřili v komunismus před rokem 1989 a kteří budovali ČSSR,“ uzavřel s poukázáním na zlo, které přinesl současný kapitalistický režim.

Pokračovat ve čtení „Naši tátové postavili po válce republiku na nohy. Mám místo nich oslavovat nějaké ožraly a privatizátory? Nikdy!“

Ukrajina neexistuje

     Generálny tajomník OSN vydal prehlásenie o Ukrajine

     Generálny tajomník Ban Ki-moon OSN vydal 7. apríla 2014 prehlásenie, že od roku 1991 Ukrajina nepožiadala o registráciu hraníc, takže štát Ukrajina neexistuje. To je neuveriteľná blamáž Ukrajiny! Toto prehlásenie je zakázané šíriť v ukrajinských médiách a na internete.

     Počas rokovania Bezpečnostnej rady OSN bola predložená otázka konfliktu medzi oboma štátmi, Ruskom a Ukrajinou. V dôsledku toho sa dospelo k tomuto záveru: Ukrajina si od 25.12.1991 nezaregistrovala svoje hranice. V OSN nebola vykonaná registrácia hraníc Ukrajiny ako suverénneho štátu.

     Z tohto dôvodu je možné predpokladať, že neexistuje žiadne porušovanie práv zo strany Ruska vo vzťahu k Ukrajine. Podľa zmluvy o CIS, územie Ukrajiny je správnym obvodom ZSSR. Preto nemožno nikoho viniť v separatizmu a násilnej zmeny hraníc Ukrajiny. Podľa medzinárodného práva, krajina jednoducho nemá žiadne oficiálne schválené hranice.

     Aby sa vyriešil tento problém, Ukrajina musí dokončiť vymedzenie hraníc so susednými štátmi, požiadať o súhlas susedných krajín, vrátane Ruska, o ich spoločnej hranici. Vyžaduje sa, aby bolo všetko zdokumentované a zmluvy so všetkými susednými štátmi podpísané.
     Európska únia vyjadrila pomoc Ukrajine v tak dôležitej otázke a rozhodla sa poskytnúť všetku technickú pomoc. Ale podpíše Rusko zmluvu o hraniciach s Ukrajinou? Samozrejme, že nie!

     Na základe skutočnosti, že Rusko je právnym nástupcom ZSSR (je to potvrdené rozhodnutím medzinárodných súdov, ktoré sa týkajú majetkových sporov bývalého ZSSR so zahraničím), územia, na ktorých sa rozkladá Ukrajina, Malorusko a Novorusko, sú vo vlastníctve Ruska a nikto nemá právo nakladať s týmto územím bez ruského súhlasu.

     V podstate teraz Rusku stačí len urobiť vyhlásenie, že toto územia je ruské a že všetko, čo sa deje na uvedenom území je vnútornou záležitosťou Ruska. Akýkoľvek zásah bude považovaný za akciu proti Rusku. Na základe toho sa môžu anulovať ukrajinské voľby, ktoré sa konali 25. mája 2014 a malo by sa urobiť všetko, čo ľudia chcú!

     Podľa budapeštianskeho memoranda a iných dohôd žiadne hranice Ukrajiny neexistujú. Štát Ukrajina neexistuje (a nikdy neexistoval!).

     Alexander Panin (Central News Agency Novorusko, Novorus.info)

     P.S.: Rumunský prezident na túto skutočnosť upozorňoval už pred 5 rokmi!

Zrození kubánského zdravotnictví pro všechny

Během 60. let minulého století prošlo kubánské lékařství stejně bouřlivými změnami jako občanská práva a protiválečné protesty ve Spojených státech.1) V době, kdy se aktivisté, dělníci a studenti v západní Evropě a ve Spojených státech střetávali se stávajícími kapitalistickými a imperialistickými institucemi, Kuba čelila ještě větší výzvě, budování nové společnosti.

Úkoly kubánského lékařství v první a druhé polovině prvního desetiletí revoluce ostře lišily. Léta 1959–1964 mířila k překonání krize poskytování péče, protože polovina lékařů z ostrova uprchla. Ve druhé polovině dekády (1964-1969) Kuba začala lékařství přepracovávat na integrovaný systém.

Policlínico Integral

Když se revoluční vláda v roce 1959 chopila moci, miliony Kubánců byly bez lékařské péče. Revoluce věnovala obrovskou energii budování nových zařízení a rozšíření služeb. Nikde nebyla krize krutější, než mezi venkovským a černošským obyvatelstvem ostrova.2)

Revoluce zdědila směsici nejednotných, vzájemně se překrývajících zdravotnických struktur, obsahujících soukromé praxe s poplatkem za péči, veřejné pomoci chudým, několika rozsáhlých a mnoha malých zdravotních projektů.3) Ty jen vzácně nabízely preventivní lékařství a nikdy kompletní škálu ošetřování, což vyžadovalo, aby pacienti cestovali od jednoho poskytovatele ke druhému (pokud byl další vůbec dostupný). Ačkoli druhá polovina prvního desetiletí revoluce přinesla další rozšiřování péče, zaměřila se hlavně na reorganizaci nesouvislého zdravotnického systému, jenž zdědila.

Zprávy o kubánském zdravotnictví 60. let mohou mást. Některé zdůrazňují zvýšení počtu poliklinik, aniž by zaznamenaly jejich proměnu uprostřed desetiletí.4) Termín „poliklinika“ (policlínico) všeobecně odkazuje na zdravotnické zařízení, nabízející ambulantní služby. José Ruíz Hernández vysvětluje, co se dělo v kubánském systému policlínicos: v srpnu 1961 ministerstvo veřejného zdravotnictví (MINSAP) zahájilo zkoušku v Marianau (město se 45 000 obyvateli), jež se snažila sjednotit preventivní a léčebné zdravotnictví. V květnu 1964 se stala první policlínico integral (všeobecnou poliklinikou) na Kubě.5) V dalším roce začalo MINSAP šířit model policlínico integral po celé Kubě, a udělala z ní tak „výchozí bod veškerého zdravotnického plánování“.6)

Jak se policlínico integral lišila od dřívějších policlínicos, a proč bylo tak důležité vytvářet nové zdravotnictví? Plán MINSAP se zaměřil na stávající nedostatky tím, že slučoval služby. Personál v nových poliklinikách měl zahrnovat alespoň všeobecného praktického lékaře, sestru, pediatra, OB/GYN (porodníka/gynekologa) a sociálního pracovníka.7) Pod jednu střechu bylo také vneseno zubní lékařství, a sestry a sociální pracovníci navštěvovali pacienty doma.8) Personál rozšířil služby na pracoviště, do škol a do komunit. Dosah služeb obsahoval zdravotní kampaně jako masové programy vakcinací a snahou o kontrolu malárie a horečky dengue.

Pokračovat ve čtení „Zrození kubánského zdravotnictví pro všechny“

Proti zahraničním vojenským základnám USA a NATO

     Tiskové prohlášení První mezinárodní konference proti zahraničním vojenským základnám USA a NATO

     První mezinárodní konference proti vojenským základnám USA a NATO proběhla 16.-18. listopadu (2018) v Liberty Hall v irském Dublinu. Na konferenci bylo přítomno téměř 300 účastníků z více než 35 zemí z celého světa. Na konferenci promluvili řečníci zastupující země ze všech kontinentů, včetně Kuby, Argentiny, Brazílie, Kolumbie, Spojených států, Itálie, Německa, Portugalska, Řecka, Kypru, Turecka, Polska, Spojeného království (V. Británie a Irska), Irské republiky, České republiky, Izraele, Palestiny, Keni, Demokratické republiky Kongo, Japonska a Austrálie.

     Tato konference byla prvním organizovaným úsilím nově zahájené Globální kampaně proti vojenským základnám USA a NATO, tvořené více než třiceti pěti mírových, právních a ekologických organizací a podporované více než sedmi sty dalších organizací a aktivistů z celého světa. Na tuto mezinárodní konferenci nás společně přivedl souhlas se zásadami, načrtnutými ve společném prohlášení Globální kampaně, jež účastníci konference odsouhlasili.

Pokračovat ve čtení „Proti zahraničním vojenským základnám USA a NATO“

Slepota levice ve věku síly

Politickým strukturám trvalo celá tisíciletí, než muži zásadově uznali rovné výsady žen, přinejmenším v některých oblastech Země. Přesto dokonce i tady, na osvíceném Západě, biologické pozůstatky přidělení větších privilegií těm, kteří vlastní prvotní, prapůvodní orgán moci a potěšení – míním falus, samozřejmě – zůstávají tak silné, že mzdy a možnosti žen se pořád opožďují.

A pro ty nižší bytosti na Zemi muž a mužské pokolení vzali na sebe přípravu a schéma a podrobení natolik, že teď, v deliriu nadvlády, je mnoho takových bytostí a druhů vedeno k vyhynutí v míře, jaká je dosud připisovaná jen přírodním katastrofám.

Takže jeden může říci, z pohledu Země, nebo Gaii, mužská nadvláda je skutečná katastrofa – katastrofa unikátní, dokazující naši naprostou výjimečnost hlouběji než jakákoli víra.

Je tak ctnostné být výjimečný mocenskými prostředky? Každé opatření toho, čemu říkáme civilizace, je ve skutečnosti pokrokem vůči pravěkému nebo kmenovému mocenskému zákonu. Od From Magna Charty k Deklaraci nezávislosti poznamenala snaha zabránit excesům mocných vůči přirozeným právům jednotlivce, snížit nesmírné výhody bohatých a privilegovaných a zmírnit násilí, jež mohou organizovat na svou ochranu – jedna z nejvznešenějších snah našeho druhu, jakkoli jsou výsledky nedokonalé.

A přesto…

Tady jsme ve věku, kde pár hrstek miliardářů vlastní větší materiální bohatství než miliardy méně šťastných jedinců; ve věku, v němž samozvaní šampioni vlády zákona doma bezohledně ovládají – nebo alespoň donedávna ovládali – zbytek světa.

Vyrůstal jsem během zářného lhaní o Vietnamu a žil pár bloků od námořních nemocnic, kam se vraceli zranění a zřízení branci, vysílaní do tisíce mil vzdálené tropické země – po amputacích, paraplegici, narkomani, mladí kluci otupení nesmyslným vražděním a zármutkem. Ale v křiklavém sobectví mládí – a bohudík jsem byl příliš mladý na povolávací rozkaz – jsem nikdy neslyšel jejich křik, jejich ječení; jen ticho masivní citadely, zdánlivě tak vlídné a nezajímavé. Nakonec jsem si přece jen uvědomil hrůzy oné ďábelské a nelegální války a pochopil hrozivou váhu nemocničního komplexu, kolem něhož jsem tak často lehkomyslně běhal. A díky Pablu Nerudovi jsem také začal vnímat děsivý podbřišek imperiální bestie oděné v rouše demokracie, to, jak roztrhala na kousky Chile v roce 1973, coby jeden takový podnik z mnoha.

Potom samozřejmě přišly další perly na této šňůrce, další články řetězu. Decimování Jugoslávie, invaze do Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie, probíhající předlouhá přítomnost války a utrpení milionů, jež se zdají být bez konce…, a spoluvina na podpoře izraelského zotročení Palestinců.

Teď ale, možná proto, že takového válčení ještě není dost, je v hledáčku Rusko. Nikdy bych si nebyl dokázal představit ironii napadání úřadujícího prezidenta, dělajícího chyby kvůli jediné důstojné věci, jaké je schopen: míru země, v níž se posledních 20 let stará o své vlastní stádo (narážka na Bibli, Kniha Samuelova; pozn. překl.) a nesnaží se zabrat a zničit integritu jiných národů. A odsekávám těm, kteří křičí o Krymu. Nejprve si přečtěte, co se opravdu stalo.

Levice brojí za práva sexuálních menšin a za práva imigrantů, ať už legálních či ilegálních – a mimochodem ano, imigrační politika je všudypřítomná a každá země má zákony o imigraci – ale je naprosto slepá vůči válečné mašinérii. Mohli bychom si připomenout, že Atény, rodiště (omezené) demokracie, byly nelítostným impériem v Peloponéské válce, privilegované doma, hrozné za hranicemi.

Zvedá snad levice prst kvůli zasaženým Jemencům, které pustoší Saúdská Arábie, zřejmě nejdespotičtější vláda na světě s ohledem na práva žen a jednotlivců, ale největší zbrojní zákazník USA? Mobilizuje snad při provokacích NATO podél hranice země, jež ztratila 27 milionů lidí při obraně proti fašismu ve druhé světové válce? Demonstruje snad proti Guantánamu nebo atentátnímu programu, jenž dovoluje skupince lidí konat coby soudce, porota a popravčí proti každému na světě, koho se rozhodne pronásledovat? Organizuje snad shromáždění proti finančnímu systému, jenž obohacuje už tak nechutně bohaté na úkor třídy, jež přinejmenším touží dělat skutečnou práci?

Bitvy, o nichž si tak ráda myslí, že je vybojovává – za ženy a menšiny – jsou ve skutečnosti toutéž a větší válkou proti moci. Je další velkolepou ironií naší doby, že tatáž levice, natolik šampión svobody, je teď stejně vyhladovělá jako pravice při odvazování válečných psů.

Potom opět, možná to jsou celou tu dobu podvodníci. Celkem s jistotou to tak vypadá.

Emanuel E. Garcia, MD, překlad Vladimír Sedláček

(Dr. Garcia je původem americký spisovatel a lékař, žijící na Novém Zélandu.)