Jiří Horák: Proti prvkům antikomunismu v našich řadách

I když je současný antikomunismus ideologií vládnoucích imperialistických kruhů, vyjadřující zájmy globalizovaného kapitálu v boji proti všemu pokrokovému, proti dnes roztříštěnému dělnickému a komunistickému hnutí, vznikl ještě před tím, než byla vytvořena vědecká teorie socialismu a komunismu. Když Marx a Engels vypracovávali „Manifest komunistické strany“, komunismus již pronásledovali „papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti“ ^1,. Po vzniku světového socialistického společenství se antikomunismus stal základem politiky imperialistické reakce v podmínkách boje dvou protikladných soustav a změnil se v oficiální ideologii kapitalistických států.

Antikomunismus měl i v Československu svou historickou tradici. Patří k ní nejen teorie proklamované legálně fašistickými organizacemi v období první republiky. Antikomunismus měl své místo i v ideologii a politice různých buržoazně demokratických a „socialistických“ stran, měl své místo i v oficiální masarykovské ideologii a politice. Vždyť Masaryk, který platil za „znalce“  marxismu, byl pro antikomunistickou propagandu zdrojem „vědeckých argumentů“ proti komunismu. A, po v ČSSR provedené „textilní“ revoluci, se antikomunismus stal oficiální státní doktrínou, potvrzenou vstupem do agresivního NATO.

Současný antikomunismus diskredituje vědeckou teorii společenského vývoje – marxismus-leninismus, včetně všech úspěchů dosažených v průběhu 40 let trvání socialismu v naší zemi.  Ideologové antikomunismu se snaží „dokázat“, že marxismus-leninismus zastaral a že jeho závěry o perspektivách vývoje kapitalismu neodpovídají skutečnosti, protože kapitalismus se „transformoval“ v jakousi novou společnost. Přestože nás ujišťují o „demokratické obrodě kapitalismu“, o „společnosti všeobecného blahobytu“ a rozvíjí teorie o tzv. „střední třídě“ a o „revoluci manažerů“, nejsou schopni zakrýt stupňující se sociální antagonismy současného globalizovaného, kapitalistického světa. Tato skutečnost není pro nás žádným překvapením. O to zarážející je, že po dočasné porážce socialismu se určité formy antikomunismu jako je revizionismus či reformismus vytvořily i v naší KSČM např.:

• odmítání 40 let budování socialismu, včetně nepochopení jeho historických zákonitostí,
• odmítání provázanosti předpřevratové KSČ s KSČM,
• zavrhování leninismu a obecných zákonitostí boje za socialismus (socialistická revoluce, diktatura proletariátu, zespolečenštění základní výrobních prostředků, plánovité budování nové společnosti),
• dialektika bez materialismu,
• odmítání třídního přístupu,
• odmítání třídního boje, jehož jednou formou je ideologický boj,
• odmítání vedoucí úlohy dělnické třídy,
• revizionistické koncepce „modelů socialismu“,
• návrat k teorii „demokratického socialismu“,
• zkreslený výklad socialistického internacionalismu. A tak dále.

Pokud však chceme být úspěšní v rozkrývání antikomunistických záměrů, lží a pomluv, je nanejvýš důležité proti revizionismu a reformismu ve vlastních řadách aktivně vystupovat, kritizovat je, ale především je odhalovat.

 

Jednou z důležitých lidských vlastností je umění udělat správné závěry ze své životní zkušenosti.

 

Praha – 18. října 2014                                                                                Jiří Horák

 

1 K. Marx, B. Engels, Spisy 4, Praha 1958, s. 427.