Proti zahraničním vojenským základnám USA a NATO

     Tiskové prohlášení První mezinárodní konference proti zahraničním vojenským základnám USA a NATO

     První mezinárodní konference proti vojenským základnám USA a NATO proběhla 16.-18. listopadu (2018) v Liberty Hall v irském Dublinu. Na konferenci bylo přítomno téměř 300 účastníků z více než 35 zemí z celého světa. Na konferenci promluvili řečníci zastupující země ze všech kontinentů, včetně Kuby, Argentiny, Brazílie, Kolumbie, Spojených států, Itálie, Německa, Portugalska, Řecka, Kypru, Turecka, Polska, Spojeného království (V. Británie a Irska), Irské republiky, České republiky, Izraele, Palestiny, Keni, Demokratické republiky Kongo, Japonska a Austrálie.

     Tato konference byla prvním organizovaným úsilím nově zahájené Globální kampaně proti vojenským základnám USA a NATO, tvořené více než třiceti pěti mírových, právních a ekologických organizací a podporované více než sedmi sty dalších organizací a aktivistů z celého světa. Na tuto mezinárodní konferenci nás společně přivedl souhlas se zásadami, načrtnutými ve společném prohlášení Globální kampaně, jež účastníci konference odsouhlasili.

Pokračovat ve čtení „Proti zahraničním vojenským základnám USA a NATO“

Setkání antifašistů v Holanech – 80. výročí

Na velkém setkání českých a německých antifašistů v Holanech na Českolipsku 28. srpna 1938 odhalili účastníci základní kámen budoucí dětské ozdravovny. Pozemek koupilo pražské spotřební družstvo Včela. Ještě téhož dne v noci henleinovci odtáhli kámen ke stodole místního sedláka Weidemanna nazývané V louce. Kámen přečkal válku a v roce 1961 došlo k jeho znovu odhalení.

Přibyla i pamětní deska.

Pokračovat ve čtení „Setkání antifašistů v Holanech – 80. výročí“

Slonková a Kubík – strážci demokracie, policejní pátrači, nebo …?

V pátek čeká poslance hlasování o vyslovení nedůvěry vládě ČR. Pro mnohé občany bude toto hlasování spíše hlasováním o věrohodnosti novinářského „dramatu“ investigativních novinářů Slonkové a Kubíka, ve kterém se opětovně pokouší „odstřelit“ premiéra Babiše na pozadí kauzy Čapí hnízdo.

Stav demokracie v českých zemích 29 let po státním převratu je žalostný. Jedním z důvodů tohoto konstatování je i úroveň práce mnohých novinářů, kde Slonková a Kubík reprezentují vrcholek morálního bahna novinářské branže, za vydatné podpory „mainstreamu“ v čele s veřejnoprávní televizí.

Letošní 17. listopad „ukázal“ občanům, kdo smí či nesmí položit květiny při významných státních výročích a odpověděl na otázku, kdy se může a nemůže používat na demonstracích beztrestně šibenic. Zatímco k dřevěné šibenici, která se v roce 2015 objevila na demonstraci proti imigrantům, reagoval zděšeně lidovecký místopředseda Marian Jurečka: „Copak tu chce Okamura divoký Západ?“, tak v případě makety šibenice – s nápisem „Mafii na šibenice, ne do vlády“, která se objevila 15. listopadu tohoto roku na demonstraci proti Babišovi za potlesku Němcové, Kalouska a Pospíšila je mediální ticho.

Demokracie v podání pravicových politiků nadržených touhou po moci je ve skutečnosti vyjádřením zoufalství a nenávisti opozice, které se nepodařilo výrazněji uspět v parlamentních volbách a podílet se na dalším směřování země. Například na výstavbě nového energobloku jaderné elektrárny, k připojení se ke Globálnímu paktu o migraci nebo jednostranně směřovat zahraniční politiku do područí Německa a Západu.

Závěrem lze konstatovat, že skutečným nebezpečím pro demokracii není trestně stíhaný Babiš, ale nám občanům prezentováni „strážci demokracie“, novináři typu Slonková a Kubík, píšící možná na objednávku „třetí“ strany. A zdaleka si nejsem jist, zda skutečné bezpečnostní riziko pro náš stát představuje Andrej Babiš mladší v souvislosti s jeho pobytem na ruském Krymu nebo spíše osoba Jakuba Jandy, který díky své minulosti pornoherce – alias Patrik Jakl – se může stát snadno „zranitelnou“ osobou.

     Miroslav Kavij

Účel světí prostředky – platí i pro Českou televizi

Výběr hostů do posledního dílu „Máte slovo“ moderátorky Michaeli Jílkové k tématu zahraničních vojenských misí byl pro diváky pestrý a přitažlivý. (Premiéra 8. 11. 2018 na ČT 1).

Zatímco v řadách „odpůrců“ k účasti našich vojáků v zahraničních misích vystoupili např. Hynek Blaško – generálmajor ve výslužbě, Marek Obrtel – lékař, voják v záloze, který vrátil vyznamenání za účast v misích NATO, či poslanec KSČM a místopředseda Výboru pro bezpečnost PSP ČR Zdeněk Ondráček, zastánce zahraničních misí „reprezentovali“ Pavel Růžička – poslanec ANO a válečný veterán, Ladislav Sornas – člen Sdružení válečných veteránů ČR nebo Pavel Štefka – bývalý náčelník GŠ Armády ČR.

Nevím z jakého „tábora“ diskutujících je snadnější získat aktéry do televizního studia, stejně jako nevím, kolik diváků si spojilo jméno Pavla Štefka s dobou, kdy zastával funkci náčelníka generálního štábu, na kterém tehdy vznikaly černé fondy. S krásnou dobou, kdy z takto podvodně získaných více než 17 milionu korun si důstojníci objednávali horská kola, soupravy luxusních per, chromované dýky s vykládanými rukojeti, lyže, alkohol či dovolené a armádní špičky se těšily z obdarovaných hudebních nástrojů, plyšových medvědů nebo pastelek. Jak řekla soudkyně v odůvodnění rozsudku, „byl to systém, o kterém všichni věděli, a všem vyhovoval“. Úsměvnou epizodou se jeví i skutečnost, že generál Štefka pobíral příspěvek na bydlení ještě tři měsíce poté, kdy opustil generální štáb, i když neoprávněně získanou částku několik měsíců po odchodu z armády nakonec vrátil.

Korupce v armádním prostředí byla nakonec důvodem, proč vláda doporučila tehdejšímu prezidentu republiky Václavu Klausovi, aby již schváleného Štefku z diplomatické mise – velvyslance v Uzbekistánu odvolal. Sluší se říci, že armáda řešila za dobu existence samostatného českého státu daleko závažnější a finančně řádově vyšší korupční záležitosti, do kterých byl „zatažen“ nejeden armádní či politický činitel. Pandury, causa letadel CASA, padáky, zakázky na střežení muničních skladů jsou střípky pomyslného vrcholu.

O tom, že účel světí prostředky, platí i pro publicistické zpravodajství veřejnoprávní televize. Diváci se o tom přesvědčují každý den. Přesto se domnívám, že přizvaní diskutující hosté do takto sledovaných pořadů, ke kterým pořad Máte slovo patří, by měli být pro diváky více důvěryhodní a nespojováni s žádnými korupčními a jinými aférami.

     Miroslav Kavij

Ve hře „na mrtvého brouka“ se zase hraje o prachy

Poslanci po několika letech opět předvádějí na jevišti poslanecké sněmovny osvědčenou hru na „mrtvého brouka“. V případě jejího „vítězství“ bude představovat „skokový“ nárůst poslaneckých platů až o 20 procent. V případě „prohry“ bude měsíční navýšení o pár tisícovek menší.

Nechci polemizovat o výši platu poslanců v restaurovaném kapitalismu. Koneckonců výše platů poslanců za báječné první republiky, ve které občas docházelo k umravňování „neuvědomělých dělníků“ ke kapitalistickému zřízení pomocí střelby, nebyla v porovnání k dalším profesím také zrovna nízká.

Pouze za socialismu poslanci přicházeli o více než zkrátka. Komunističtí poslanci vykonávali svoji funkci bezplatně.

Náhradu ušlého výdělku za dobu výkonu poslanecké funkce jim vyplatila jejich mateřská organizace. Těšit se tak mohli alespoň z „bonusu“ v podobě bezplatného užívání hromadné dopravy, který však povětšině nevyužívali ani nezneužívali.

Tiše snad můžou závidět jen pracující senioři a zaměstnanci, kteří „dosáhnou“ na svoji měsíční almužnu ve výši minimální mzdy. Určitě by si ale tyto dvě uvedené kategorie občanů na podobnou hru typu „mrtvého brouka“ zahrály rádi také!

     Miroslav KAVIJ

 (Poznámka metéra: Při představě, že většina z dvou a půl milionu důchodců nedosahuje ani na jedenáct tisíc korun měsíčně, tak při představě podobné hry by to manželům důchodcům mohlo dohromady „hodit“ až padesát tisíc ročně. To už by se daly opravit možná i zuby nebo šedej zákal a zajít jednou za rok do divadla? U šetrnějších by to možná mohlo stačit i na lázně, které si dnes u nás hojně užívají chudáci cizinci z rozvojových zemí, ale našinec na ně nemá, i když by si je (za vytvořené – celoživotní prací – hodnoty, po většině asi zasloužil?! Co říkáte?)

Bolševická šlechta vrací úder

Od doby, kdy jsem viděl video, kde jakýsi trouba strčil hlavu krokodýlovi do tlamy, aby si mohl udělat selfíčko, a ten mu ji urval, jsem se na adresu lidí bez pudu sebezáchovy (či rozumu, chcete-li) tak nezasmál, jako teď, když sleduji povolební dění ve vedení KSČM. Ultrakomunista Josef Skála vyzval kliku kolem předsedy Vojtěcha Filipa k rezignaci, protože každému musí být po čtyřech prohraných volbách jasné, že tato partaj končí jako parlamentní politická síla. Strana mi už hodně let tak trochu připomíná troubu, co strčil hlavu ještěrovi do tlamy, ale když někdo řekne „Proboha, vytáhni ji!“, jiný křičí: „Nech ji tam!“ Kdyby to byl puberťák, co chce vidět krev, nebo sebevrah, tak to pochopím. Když je to funkcionář KSČM, musím kroutit hlavou.

Politické harakiri, tak by konání vedení KSČM nazvali lidé, co pracují v manažerských pozicích korporací – kam spadám i já. Možná za čas se dokonce naprostá absence pudu sebezáchovy bude na ekonomických školách demonstrovat právě na současném konání lídrů KSČM. Jako příklad, jak 13letým podceňováním kritických ukazatelů (po tu dobu je Vojtěch Filip ve funkci předsedy ÚV) mohl někdo věc totálně dojebat, namísto, aby nepříznivý vývoj zvrátil. Bolševická šlechta (rozuměj lidi etablované na systém a žijící z podpory nekompetentního vedení) ovšem musela přijít s něčím, čím by před sjezdem Skálovy argumenty vyvrátila. Bylo to ale tak naivně ubohé a neprozřetelné, že mi vytryskly slzy.

Pokračovat ve čtení „Bolševická šlechta vrací úder“

Proč ještě nepotrestali ani jednoho pašeráka lidí?!

Tak vážení, myslím, že toto je nejkratší a nejvýstižnější vyhodnocení celé situace.

Proč asi ještě nebyl dopaden – a natož odsouzen a potrestán ani jeden pašerák lidí? EU má 28 členských států. Každý z těchto států má civilní rozvědku, má vojenskou rozvědku = celkem 56 základních zahraničních rozvědných služeb. Navíc má každý stát svou informační službu ministerstva zahraničí a civilní a vojenskou kontrarozvědku. Navíc jsou tady naši spolehliví a důvěryhodní partneři – USA a Izrael se svými sítěmi = na světě nejvýkonnějších rozvědek. A ani žádná z těchto – pohříchu velice drahých – rozvědek dosud nevypátrala ani jednoho „humanitárního“ pašeráka lidí.

Uprchlické tábory v Rakousku a Německu provozuje švýcarská soukromá společnost OPS, jejímž majoritním vlastníkem je Barclays Bank, což je hlavní banka Rothschildů. Stejní lidé provozují „humanitární“ a „lidskoprávní“ organizace po celém světě, včetně Afriky.

Jak jednoduché!!! „Humanitární“ organizace inkasují peníze od vlád států (vybrané od pracujících, daňových poplatníků), které pak velkoryse rozdělují „potřebným“. Ti si pak za tyto peníze koupí cestu do Evropy, za kterou zaplatí zpět „humanitárním“ pašerákům. Po příjezdu do Evropy státy opět platí (z peněz vybraných od daňových poplatníků) za „uprchlíky“ oné společnosti, co provozuje tábory! A za to vše lobuje u Evropské unie pan Soros, pravá to ruka Rothschilda, který nutí politiky, aby přijali další miliony „uprchlíků“ ročně.

Kromě rozvracení kultury a nastolení nového řádu, je v tom i docela prima kšeft! Nejlepší na tom je, že daňoví poplatníci platí „uprchlíkům“ cestu sem, jejich pobyt tady a následné výhody. A procenta z těchto peněz inkasuje světovládná skupina bankéřů…

No řekněte, nésme my to v tej Evropě blbí???

Volební skluzavka KSČM

KSČM od roku 2000 trvale pokračuje v poklesu voličských preferencí. K zastavení tohoto trendu došlo pouze v roce 2012 ve volbách do krajských zastupitelstev a v roce 2013 při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. O to hlubší však byl následný propad. O této volební skluzavce svědčí následující přehled volebních výsledků KSČM.

VOLBY POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČR

2002                882 653 voličů                        tj. 18,51%

2006                685 328 voličů                        tj. 12,81%

2010                589 765 voličů                        tj. 11,27%

2013                741 044 voličů                        tj. 14,91%

2017                393 100 voličů                        tj. 7,76%

V roce 2017 oproti roku 2002 ztráta 489 553 voličů a oproti roku 2013 ztráta 347 944 voličů.

VOLBY DO SENÁTU PARLAMENTU ČR

KSČM získala nebo obhájila post 1 senátora ve volbách v roce 2002, 2004, 2008 a 2012. Ve volbách 2006, 2010, 2014, 2016 a 2018 neuspěla.

VOLBY ZASTUPITELSTEV KRAJŮ

2000                496 688 voličů                        tj. 21,14%

2004                416 807 voličů                        tj. 19,68%

2008                438 024 voličů                        tj. 15,03%

2012                538 953 voličů                        tj. 20,43%

2016                267 047 voličů                        tj. 10,54 %

V roce 2016 oproti roku 2000 ztráta 229 641 voličů a oproti roku 2012 ztráta 271 906 voličů.

VOLBY ZASTUPITELSTEV OBCÍ

2002                11 696 976 hlasů pro kandidáty KSČM                     tj. 14,49%

2006                11 730 243 hlasů pro kandidáty KSČM                     tj. 10,79%

2010                8 628 685 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 9,56%

2014                7 730 503 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 7,80%

2018                5 416 907 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 4,82%

V roce 2018 oproti roku 2002 ztráta 6 280 069 hlasů.

VOLBY EVROPSKÉHO PARLAMENTU

2004                472 862 voličů            tj. 20,26%

2009                334 577 voličů            tj. 14,18%

2014                166 478 voličů            tj. 10,98%

V roce 2014 oproti roku 2004 ztráta 306 384 voličů.

(Dle Českého statistického úřadu)

Sté výročí v zrcadle reality

Kulaté, sté výročí vzniku samostatného československého státu by mělo být důvodem k oslavám našich občanů. Nestane se ale oslavou především pro „privatizátory“ typu Bakaly, kteří využili hadrákového majetkového převratu uskutečněného kolaborantem Havlem za vydatného přispění cizích zpravodajských služeb ve svůj prospěch?

Mnozí si v souvislosti s tímto výročím položí oprávněnou otázku. Která oblast veřejného života společnosti si vlastně polepšila oproti období do roku 1989, jež je prezentováno jako obdobím nesvobody a politického útlaku?

Školství se zavedenou inkluzí, proti které se stavěli samotní učitelé, „produkující “ vysokoškoláky, neznající, jaký svátek je spojen s 28. říjnem?

Zemědělství, ve kterém jsme přišli o potravinovou soběstačnost a obchodní řetězce zaplavily náš trh podřadnými potravinami a šunty?

Armáda, která se smrskla na expediční sbor podporující dobyvačné mise NATO (USA) v Afghánistánu, či stále více dráždící zatím spícího medvěda Ruské federace?

Zdravotnictví, na jedné straně finančně podhodnocené a na druhé bující s korupcí a předraženými nákupy (stejně jako u jiných resortů) prvotně určené pro vyvolené a majetné, kteří si rádi připlatí nejen na dřívější operaci?

Máme se pyšnit přilákáním nadnárodních společností a firem vysávajících na dividendách každoročně náš stát řádově ve stovkách miliard a napomáhající tak ke stále se zvyšujícímu státnímu dluhu?

Nebo snad máme být hrdí na obchod s chudobou, který čítá téměř milion občanů v exekuci, desetitisíce bezdomovců a statisíce občanů žijících na hranici chudoby?

Jaké sociální jistoty poskytuje stát (v porovnání s rokem 1989) v otázkách bydlení, založení rodiny a zabezpečení v důchodu? Jsou jimi pro naprostou většinu mladých lidí finančně nedostupné hypotéky na bydlení, v lepším případě splácení ve výši, která na dalších 30 let výrazně omezuje jejich rodinný život? Nebo snad využití úžasné možnosti spořit si již od prvního zaměstnání na důchod?

Republika zatím sociálním státem není a nemá k němu ani nakročeno!

Myšlenka základního nepodmíněného příjmu v naší zemi byla odmítnuta dříve, než se o ní začalo diskutovat. Reálné navyšování životní úrovně se týká jen menšiny občanů.

Uspokojením má být pro mnohé postupné navyšování minimální mzdy, která ale zdaleka nestačí všeobecnému zdražování a svou výší 12 200 Kč je almužnou oproti sousednímu Německu (cca 38 tisíc Kč), které si z naší republiky udělalo dojnou krávu.

Utěšením dnešní doby obnovené kapitalistické společnosti budiž pro naše občany pluralita názorů a zdánlivá svoboda slova. Mnohým lidem využívající k přespání a žití nejrůznější veřejná prostranství či zapomenutá zákoutí sice nepomůžou, ale proč se touto nepodstatnou „drobností“, patřící k současné společnosti chudých a bohatých vůbec zaobírat!

Těm, kteří vidí společnost (nejen) v roce stého výročí založení republiky v podstatně lepším stavu přeji hezké chvíle s Českou televizí, která za peníze daňových poplatníků nás bude v pozitivně laděném tónu informovat nejen po celý, pro některé z nás, sváteční den.

Miroslav Kavij

Spirála smrti se dále roztáčí

V Afghánistánu se bojuje za zájmy Spojených států. Vývoz západní demokracie roztáčí další spirálu smrti na tomto území a to nejen pro naše vojáky. Nesmyslně zmařené životy a zranění českých příslušníků za poslední týdny v této misi jsou neklamným důkazem.

Dalším lidským tragédiím v podobě příštích úmrtí nepomůžou ani přijatá opatření, která by měla vzejít po schůzce premiéra Babiše s ministrem obrany Metnarem. Opatření se koneckonců přijímala po každé tragédii, která příslušníky české jednotky na tomto území postihla.

Řešením nejsou bláboly generálů o odvetě, stejně jako přijímaná další rádoby bezpečnostní opaření. Ukončení letů vládních speciálů s převozy těl předčasně vyhaslých životů našich vojáků může zastavit pouze ukončení účasti příslušníků naší armády (pokud je ještě naše) nejen v Afghánistánu, ale i v dalších misích.

Konec zahraničním misím by uvítala naprostá většina našich občanů. Bylo by to i důkazem, že Česká republika je suverénní stát, který o své budoucnosti rozhoduje samostatně a nikoliv v zájmu cizích velmocí.

Miroslav Kavij

Co nebo kdo je Restart?!

Reakce dvou třetin Ústředního výboru KSČM na posledním jednání ohledně otázky dopisu „Restartu KSČM“ připomínala svou neznalostí stanoviska stranických organizací na Chartu 77 před politickým převratem 89. Nikdo její obsah neznal, ale všichni ji museli odsoudit. Podobné je to v současné KSČM. Kdykoliv někdo rozumně kritizuje naši špatnou práci, tak výkonný výbor ÚV KSČM ústřednímu výboru doporučí nebo přímo rozhodne, že je to špatně. Inkvizice současného vedení  vůči těm, co chtějí stranu zachránit, jde dokonce tak daleko, že uvažují o vylučování skutečných komunistů z KSČM?! Málokdo si však uvědomuje, že v komunistické straně netvoří nepřátelskou frakci skuteční, obětaví, uvědomělí, pracovití, přesvědčení, vzdělaní a marxisticko-leninsky jednající komunisté (ať už s legitimací nebo bez ní), radící se v různých skupinách na pražských teoreticko-politických konferencích, v MLOKu, v platformě Restart… ale, že skutečnou frakci (!) již mnoho let tvoří nekomunistické, zbabělé, nekomunisticky v rozporu s komunistickými ideály a nezřídka povýšenecky jednající současné vedení KSČM, náš poslanecký klub i nemalá část usazených a „něčím“ se současným vedením svázaných členů ústředního výboru, krajů a okresů. Proto také vedení strany nekritizuje ty, co vedou svou nečinností, neschopností stranu do záhuby, ale ty co ji chtějí zachránit. Kolik zla a zahnědlé nenávisti dokáže vyvolat pár dobře míněných vět je až zarážející. Posuďte sami…

Dopis platformy Restart ústřednímu výboru v celém znění:

Zachraňme KSČM! Je pár vteřin před dvanáctou…

KSČM prohrála čtvrté volby po sobě a její preference jsou nejnižší v historii. Jediná poctivá levicová strana umírá. Za tuto situaci ovšem nemohou řadoví komunisté, kteří aktivně pracují ve svých organizacích.

Katastrofální situace KSČM je důsledkem zpanštělé politiky vedení strany. Vedení, které již dávno vyčerpalo své schopnosti a zjevně ani nechce tuto situaci řešit! Řadový komunista slouží pouze jako levný zdroj hlasů prodlužujících agonii nespolehlivého vedení, které tak čerpá nezasloužené výhody. Výměnou za ně podpořilo vládu, jejíž předseda lituje faktu, že KSČM nebyla včas zakázána, a ještě se chlubí tím, že komunisté na nic nemají vliv. Ostatně podpora A. Babiše měla zabránit posílení pravice. Výsledek komunálních a senátních voleb ukázal, že pravice naopak výrazně svou sílu znásobila.

Politika strany se smrskla na zcela izolovanou práci poslanců, kteří s řadovými členy nekomunikují, což vedlo k značnému propadu našich preferencí. KSČM se blíží k hranici svého konce, a rozhodně nelze předpokládat úspěch v dalších krajských a parlamentních volbách. Filipovo vedení rozvrací stranu i ekonomicky. Chaotické škrty nejsou řešením, protože je odnesou především základní organizace. Za těchto okolností vyvstává otázka: „Brousí si snad někdo zuby na miliardový majetek KSČM?“

Je za pár vteřin dvanáct, pojďme zachránit KSČM, jejíž likvidaci by nám příští generace neodpustila. Vypršel čas planých slibů, hrajeme čistě o existenci strany.

Za jediné řešení považujeme odstoupení viníků. Trváme na svolání mimořádného sjezdu KSČM. Zároveň vyzýváme vedení strany ke složení funkcí již na říjnovém mimořádném zasedání pléna ÚV KSČM.

Platforma RESTART

Zaslechli jsme na zasedání ÚV KSČM

Z vystoupení Karla Klimši:

…už delší čas říkám těm svým vystoupením házení hrachu na stěnu, ale házím ho proto, aby jednou někdo neřekl: „Proč jste o tom nemluvili? Proč jste nevarovali? Proč jste něco nedělali, to jste neviděli, kam to spěje?“

Ty signály z řady posledních voleb jsou jasné, výmluvné a nepřehlédnutelné. Je stále podivnější a nepochopitelnější, že je zatvrzele odmítáme vzít na vědomí!

Pokračovat ve čtení „Zaslechli jsme na zasedání ÚV KSČM“

Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území

 

Rok 1943 se stal pro hitlerovské Německo obdobím plným narůstajících těžkostí vyplývajících z velkých neúspěchů nejen na východní frontě, ale rovněž hroutící se podpory ze strany satelitních zemí. Fašistický režim osnující své světovládné plány z Berlína se navíc musel potýkat s čím dál viditelnějšími potížemi i na svém vlastním území, kromě dobytých a obsazených území, kde se aktivizoval odboj a zvyšoval se počet sabotážních akcí proti okupační moci. Ničivé nálety spojenců na německá města dávala poznat samotným Němcům to, co zažívali lidé v Sovětském svazu již dva roky ve výrazně rozsáhlejší podobě. Města plná sutin, zničený průmysl i komunikace a značné oběti civilního obyvatelstva. To vše se mělo v následujících měsících opakovat se zvýšenou intenzitou až do končené porážky Třetí říše. Pokračovat ve čtení „Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území“