Bolívie

V prosinci 1973 vydavatel MR Paul M. Sweezy, který podnikl řadu cest do Chile a byl přítelem Salvadora Allendeho (a hostem na Allendeho inauguraci), napsal článek nazvaný „Chile: otázka moci“, jako reakci na vojenský puč. Jak Sweezy konstatoval: „Chilská tragédie potvrzuje to, co mělo být, a pro mnohé bylo od samého začátku jasné, že neexistuje nic jako mírová cesta k socialismu.“ Samozřejmě tím nemínil, že v boji za socialismus jsou vhodné a účinné jen násilné prostředky; spíše že v určité etapě tohoto procesu je násilný střet nevyhnutelný, protože je pokaždé vyvolán silami reakce, které vidí, že jejich moc je ohrožena. „Následuje to, že otázka násilného střetu musí být středem veškeré socialistické strategie a taktiky ve všech etapách tohoto procesu.“ (Paul M. Sweezy, „Chile: The Question of Power“ (Otázka moci) Monthly Review 25, č. 7, prosinec 1973 s. 1-11.)

Pokračovat ve čtení „Bolívie“

Odepsaný Krym a pokračující rozpínavost NATO

Nedávné výroky amerického ministra zahraničí Mike Pompea o tom, že „Krym je ztracený“ a že „v Americe přece Ukrajina nikoho nezajímá“, daly jasný signál českým rusofobům, aby i oni, stejně jako celý svět se smířili s navrácením tohoto vojenskostrategického území pod správu Ruska.

Další negativní zprávou válečným štváčům je „odložení“ slibu současné vlády plnit náš spojenecký závazek odvodu dvou procent z hrubého domácího produktu na válečné plány Severoatlantického paktu. Věrným vazalem Spojených států hájící plnění našeho závazku zůstává kupodivu současný ministr obrany Metnar. Najednou našim strážcům demokracie a ochráncům lidských práv nevadí jeho předlistopadová minulost, stejně pokračující „legální“ dlouhodobá korupce na ministerstvu obrany při nákupu vojenského šrotu k rádoby zabezpečení obrany země. Náhoda nebo signál Metnarova „vykoupení se“ potřebám BIS, filiálky CIA?!

Vzkaz, že „je to vyhlášení války USA“ vyslal dokonce i český ministr války Alexandr Vondra, který mediálně převzal „pronaťácký“ štafetový kolík od ministra Petříčka. Bývalý disident a náš současný největší polistopadový spojenec USA, z dob minulých zřejmě do konce života existenčně zabezpečen víc než důstojně, tak dává neskrytě našim daňovým poplatníkům najevo, že i nadále hodlá upřednostňovat ničivé plány amerických jestřábů před potřebami občanů našeho státu, provokovat mírumilovné občany pošetilými plány na vybudování americké vojenské základny na území České republiky a zatahovat republiku do amerických válečných choutek v různých částech světa.

K nim patří i blížící se cvičení pod hlavičkou NATO Defender 2020. Do chystaného dalšího amerického válečného tažení na Rusko se „samozřejmě“ zapojí i naše armáda, v minulosti přeměněná na expediční sbor sloužící imperiálním zájmům USA. Tentokrát pod velením generálů Bundeswehru, kteří si budou „oživovat“ neocenitelné zkušenosti z přepadení Sovětského svazu Hitlerem.

Současné i budoucí neodolatelné pokušení, tažení na Rusko, to jsou ona pohádková dvě procenta z hrubého domácího produktu na zbrojení a plnění spojeneckých závazků! Zatím je k naplnění slibu, který dal premiér Babiš americkému prezidentovi Trumpovi (při své loňské návštěvě v Bílém domě), daleko. Květnová chystaná návštěva ministra zahraničí Spojených států u nás napoví, zda svalnaté řeči současné vlády vydrží i poté! Odpoví na otázku, zda vláda Amerikou požadovaných současných ročních 60 miliard Kč k dorovnání našeho spojeneckého závazku upřednostní ve prospěch vlastních občanů i v budoucnu či nikoliv!

Miroslav Kavij

V Mnichově se Pompeo potlesku nedočkal, tak snad v Plzni?!

Mnichov má za sebou další, v pořadí 56. bezpečnostní konferenci, které se zúčastnilo 60 ministrů zahraničí a 40 ministrů obrany a dalších členů vlád jednotlivých států.

Konference, nejen díky chybějícímu potlesku po skončeném projevu ministra zahraničí Spojených států Mike Pompea (o kterém naše média taktně mlčí), ukázala na současné prohlubující se rozpory mezi státy Evropské unie a zámořským rivalem. Evropští lídři se dokázali postavit proti USA, vyjádřit svůj zásadní nesouhlas s jejich politikou nelítostně prosazující heslo „Amerika na prvním místě“. Nepodpořili sdílený názor amerického ministra zahraničí, podle kterého Západ vítězí a dělá tak společně. Názor, který byl v příkrém rozporu s tvrzením německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, podle kterého se Spojené státy za administrativy Donalda Trumpa zříkají myšlenky mezinárodního společenství a prosazují názor, že každý stát má své zájmy stavět nad zájmy všech ostatních. Nejen v posledních letech, ale prakticky každým dnem nás o tom Spojené státy přesvědčují. Například nedávná obchodní dohoda s Čínou, díky které budou Spojené státy dodávat (mimo jiné) zkapalněný plyn a snižovat tak svůj vzájemný rekordně vysoký obchodní deficit. Vyčleněná miliarda dolarů USA na „podporu“ energetické nezávislosti Polska a dalších států sdružených v iniciativě „Trojmoří“ na dodávkách z Ruska. Chystané zvýšení cel americké vlády od 18. března na dovezená letadla z Evropské unie z dosavadních 10 na 15 %. Samostatnou kapitolou je dlouhodobé vnucování požadavku USA členským státům Severoatlantické aliance na vyčleňování financí ve výši 2 % z jejich HDP pro další válečná dobrodružství této teroristické zločinecké organizace.

Mnichov byl pro ministra zahraničí USA ve znamení absence potlesku, roztleskal snad jen „jeho“ ministra obrany Marka Espera. V květnu je Mike Pompeo pozván na oslavy 75. výročí osvobození Plzně. Bouřlivé ovace, kterých se mu dostane při vyzdvihování zásluh amerických vojsk v té době již osvobozené západočeské metropole, jej tentokrát zcela jistě neminou!

Miroslav Kavij

Proč si dělnická třída neudržela politickou moc?

Ať se na příkladu naši porážky poučí budoucí revolucionáři.

Dělnická třída v SSSR oslabená válkou a zbavena svého jádra – komunistů, kteří padli ve světové válce, byla ovlivněna rolnickou nevědomou masou a začala se rozpadat ideologicky a ztrácet své třídní uvědomění. Síla dělnické třídy spočívá v jejím revolučním proletářském vědomí. Pokud toto vědomí ztratí – ztratí tím i svoji sílu. K tomuto jevu došlo po smrti Stalina, krátce po druhé světové válce. Okamžitě s tím došlo k posílení všech třídně nepřátelských, antisovětských elementů. V Sovětském svazu tak došlo ke změně v uspořádání třídních sil. Do značné míry bylo ovlivněno válkou a projevilo se ihned po jejím ukončení.

Zejména v této době začal západní imperialismus kampaň k podkopání sovětské ideologie. V podstatě šlo o informační válku proti sovětskému státu neméně strašnou než válka hitlerovského nacismu. Mnozí z nás slyšeli o tak zvaném „Dullesově plánu“ plánu rozsáhlé kampaně na podkopání sovětské ideologie a likvidaci socialismu. Nyní někteří buržoazní ideologové začali tvrdit, že žádný „Dullesův plán“ nikdy neexistoval, že jde o mýtus, který si vymysleli komunisté. Jde prý o tvrzení spisovatele Anatolije Ivanova, který ho uvedl ve svém románu „Věčné volání“ a vložil ho do úst jednoho z hrdinů. Buržoazní ideologové se tak chytají drobnosti, aby zakryli podstatu. Důležité je to, že tisíce takových dullesů hovořilo v podobném duchu, i když nepoužívaly stejná slova. Jejich hlavním cílem bylo, v souladu s plánem ideologické diverze likvidace SSSR.

Nejen že o tom hovořili, ale to i dělali. Ideologicko-dezinformační válka stála miliardy USD. K jejímu vedení vznikla již před válkou dobře organizována centra. Takové instituce se nepřetržitě zabývaly pouze jedním – vypracováváním metod antisovětské propagandy, vynalézali nejúspěšnější způsoby rozvrácení vědomí sovětských lidí, fabrikovali pravděpodobné lži o sovětském systému. Jejich činnost byla plánována na dlouhou perspektivu do budoucnosti. Světový kapitál byl ochoten učinit vše, bez ohledu na výdaje, aby zlikvidoval sovětský socialismus, první dělnický stát v dějinách světa.

Pokračovat ve čtení „Proč si dělnická třída neudržela politickou moc?“

»DEFENDER« A PRŮKOPNÍCI

„POPLACH! Dvanáct tisíc obyvatel musí okamžitě opustit své domovy! Všechny nemocniční kliniky musí být evakuovány! Bez výjimky! Urychleně!“

Ani v hořící Austrálii, ani v obleženém městě v Sýrii nebo v Afghánistánu, ale 12. ledna 2020 v jinak poklidném, i když už asi ne prosperujícím Dortmundu, v německém Porúří; opět byly nalezeny nevybuchlé bomby pod hlavní ulicí a musely být opatrně zneškodněny. Život v míru byl opět narušený pozůstatky druhé světové války. Dortmund byl 12. března 1945 zasažený nejtěžším válečným náletem, kdy bylo ztraceno 6341 životů a rozbita většina zbývajících budov. Tentokrát byly výbuchy bezpečné – ale zopakovaly smutnou skutečnost – v desítkách měst se lidé stále bojí pozůstatků války, jež skončila před 75 lety.

Pokračovat ve čtení „»DEFENDER« A PRŮKOPNÍCI“

Miliony hladových s nejistotou, zda budou jíst

Miliony domácností v nejbohatší zemi světa, USA, jsou zasaženy chudobou, nezaměstnaností nebo zaměstnáním, jež nestačí, částečnou nezaměstnaností, hladem, nejistotou, kdy se nají, a všeobecnou nouzí.

Proč? Protože obě pravicová křídla jejich válečné strany vydávají většinu celonárodního volného příjmu na militarismus, k zachování globální říše základen Pentagonu a nekonečných agresí na četných jevištích, spolu se záchrannými balíčky a almužnami americkým podnikům.

Pokračovat ve čtení „Miliony hladových s nejistotou, zda budou jíst“

Brexit: Teprve začátek, nikoli konec

Rozhodnutí britského lidu opustit 31. ledna Evropskou unii uvrhlo za poslední tři roky britské a irské instituce do zmatku.

Komise EU a firemní síly, jimž slouží, se také ocitly ve stavu zmatení, navzdory mediálnímu víření a ofenzívě proti lidem, kteří hlasovali pro odchod, zvlášť proti dělnické třídě. Evropskou unii nejvíc straší to, že odchod Británie se může dobře stát zlomem a známkou začátku konce samotné EU.

Ale odchod Británie z EU je teprve prvním krokem, kdy se uvnitř Británie vyostří boj o to, kam dál. Hluboká ekonomická, společenský a kulturní neklid se nevyřeší pouhým odchodem z EU, i když ten jistě vytváří základ pro demokratičtější vyjádření vůle lidu.

Základní otázka ohledně odchodu Británie a okamžité budoucnosti samotné EU je základní zásadou demokracie a svrchovanosti. EU je zásadně nedemokratická. Odmítá myšlenku svrchovanosti kteréhokoli státu nebo národa. Jejím právním a ústavním pravidlem je chránit a prosazovat zájmy „trhu“. Všechny další otázky jsou vůči této prvotní funkci druhotné.

Ústřední rozpor mezi pravidlem EU bránit a prosazovat zájmy velkých společností a touhou a potřebou lidí v členských státech být schopni měnit hospodářskou a sociální politiku a priority, jež jim smlouvy EU odpírají, bude jen narůstat.

Levice v Irsku se tak jako v dalších členských státech EU může stát obráncem národní demokracie a svrchovanosti; kdyby ne, pravice bude i nadále růst a pokoušet se maskovat rádoby-opozici vůči EU v rasismu a reakci, zanechávaje stávající nedemokratické mocenské struktury EU neporušené.

S odchodem Británie trojitá hospodářská a politická závislost (na EU, Spojených státech a Británii), již vytvořila irská vládnoucí elita, může přijít jen pod rostoucí zátěží, s možností obrovských následků na pracující lid. Před stoletím vedly stávající podmínky náš lid ke tlaku na něco víc než požadování „domácí vlády“ a k posunu k pokrokovějšímu postoji, k požadování svrchované, nezávislé Irské republiky, což během onoho století irské zřízení nedokázalo přinést.

S odchodem Britského státu z EU nesmíme dovolit, aby se ekonomická hranice mezi Británií a EU stala další bariérou, posílením rozdílů mezi našimi lidmi. Jakákoli ekonomická hranice mezi Britským státem a federálním státem EU musí vést Irským mořem. To je problém, před nímž dnes stojí demokratické mínění v Irsku. — Prohlášení Komunistické strany Irska, 30. 1. 2020

Česko-kubánské přátelství nepolevuje

V sobotu 1. února se v Praze uskutečnila Valná hromada Společnosti česko-kubánského přátelství.

Účastníci valné hromady

Po zahájení a přivítání hostů vystoupila se zprávou o činnosti předsedkyně SČKP Tereza Čechová Humpolcová.

V pozdravném vystoupení velvyslance Kubánské republiky v ČR Danila Francisca Alonse Mederose zaznělo hodnocení současné situace na Kubě. Poděkoval za pozvání na valnou hromadu i za práci, kterou pobočky SČKP u nás dělají. Připomněl, že v předvolebním prezidentském roce ve Spojených státech bude snaha D. Trumpa odvést Kubánce od budování socialismu, přijmout další opatření na zostření blokády Kuby a co nejvíce zasahovat do života Kubánců. Kuba si je vědoma, že jen v podmínkách revoluce je schopna žít v socialismu. Vyzdvihl úspěchy ve zdravotnictví, kdy všichni občané mají přístup k rovným podmínkám ošetření, průměrný věk dožití je 80 let, úmrtnost dětí do jednoho roku od narození je pod pět promile. Kuba patří mezi rozvojové státy, ale všichni mají právo na vzdělání, všechny děti chodí do škol i v odlehlých venkovských oblastech mají veškeré pomůcky včetně počítačů. Rozvoj turismu i přes opatření k omezení cestování na Kubu zaznamenal v roce 2019 růst na 4,3 milionu turistů z celého světa. Spojené státy chtějí blokádou dosáhnout toho, aby se Kubánci obrátili proti své vládě a oni mohli se zbraní vstoupit na Kubu a „zachránit“ kubánský lid. Proto je tak důležitá činnost SČKP a zintenzivnění vztahů solidarity. Dotkl se vztahů s vládou České republiky, kde jsou na některé otázky rozdílné názory. Pozastavil se nad urážlivým výrokem ministra zahraničí Petříčka ze 14. ledna na Twitteru vůči Kubě. Velvyslanec osobně předal protestní nótu na Ministerstvo zahraničí. Ekonomika 2019 na Kubě dosáhla jen malého růstu přesto dobrý výsledek – nespadli jsme do záporných čísel. Potřeba vyjadřovat podporu a solidaritu Kubě a mezinárodní solidarita je velice důležitá. V letošním roce budou probíhat různá setkání solidarity (Havana, Moskva). Každoroční brigády na Kubě pro mladé zájemce z celého světa. Osmdesát procent Kubánců podpořila v referendu novou ústavu, to je skutečný projev demokracie. V závěru kubánský velvyslanec připomněl ochotu vyjíždět k přátelům po celé naší vlasti.

Velvyslanec Kubánské republiky v Praze se svou chotí (na obrázku vpravo od něj)
Pokračovat ve čtení „Česko-kubánské přátelství nepolevuje“

Pohádky ministryně Maláčové

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová svým komentářem na facebookovém profilu k přípravě důchodové reformy posílá nespokojeným občanům uklidňující vzkaz: „Pro všechny, kdo 35 let pracovali, navrhuji ZÁKLADNÍ důchod ve výši 10 500 Kč. Ale pozor! K tomu se vám navíc přičtou ještě všechny ZÁSLUHY. Tedy jak dlouho jste pracovali, kolik jste za život odvedli na sociálním pojištění a nově se započítává i PÉČE o děti a osoby blízké. K důchodu bude také připočten pevný bonus 500 Kč za každé dítě.“

Komentář Maláčové představuje další pohádku o tom, kterak všestranně devastující kapitalismus v naší zemi zabezpečí důstojné stáří našich občanů. Kterak vychvalovaný a opěvovaný společenský systém nemá další zdroje příjmu k řešení prohlubujících se sociálních a dalších potřeb občanů státu.

Podobných pohádek bude v budoucnosti přibývat. Jsme v Čechách, nikoliv ve Francii, kde víc než rok se „žluté vesty“ domáhají oprávněně svých požadavků. Politici, kteří rozhodují o „životě otroků“ v naší zemi tak můžou mít nadále bezesný spánek. Vědomi si navíc, že žádná zlodějna z období rozkradení republiky po roce 1989 vyřešena nebude.

Příkladem budiž nekonečná kauza OKD, k níž byly (a možná ještě budou) zřizovány nejrůznější komise, které skončily svoje „pátrání“ bez „výsledku“. Veřejnosti je sděleno, že neexistují materiály, které by prokazovaly jakékoliv zločinné spolčení. Jako je tomu i u 48 stránkového dokumentu o OKD, který byl v minulosti předán jedním z mnoha „nespokojených občanů“ přímo na podatelnu PSP ČR, zveřejněn v některých médiích a dodnes „kolující“ na internetu. „Nepoužitý“ ale zřejmě pro náš právní stát, který podle mnohých občanů zastupuje a chrání zloděje, tuneláře a mafiány.

Ministryni Maláčové patří poděkování za její pohádku o důstojném stáří v naší zemi. Žijme i nadále v realitě, jejíž součástí se stanou přibývající pohádky v podání ostatních vládních ministrů. Námětů je bezpočet. Neexistující korupce v jednotlivých vládních resortech. Transparentní, (ne)cinknuté nákupy armádní techniky nezbytné k zabezpečení suverenity našeho státu. Zapojení českých vojáků do boje proti terorismu v zahraničních misích. Těžba lithia pod „dohledem“ státu. Námětů již dnes, víc než dost.

Miroslav Kavij

„Mým hříchem je, že jsem domorodec, levičák a antiimperialista“

V kapitalistické společnosti… je demokracie vždy sevřena těsnými omezeními, danými kapitalistickým vykořisťováním. (V. I. Lenin, 1917)

Jak opět prokázal surový puč v Bolívii, tato dusivá omezení demokracie jsou ještě užší u národů pod botou imperialismu a neokolonialismu.

Pod vedením prezidenta Evo Moralese a jeho strany MAS (Hnutí k socialismu), chudí a původní obyvatelé Bolívie dosáhli nesmírných zisků: vytažení milionů lidí z chudoby, zvýšení gramotnosti, snížení nezaměstnanosti, znárodnění zásob zemního plynu a dosažení toho, že se Bolívie stala nejrychleji rostoucí ekonomikou v oblasti.

Pokračovat ve čtení „„Mým hříchem je, že jsem domorodec, levičák a antiimperialista““

Hanba české justici

Stíhat staré dědky by současnému systému šlo, ale stíhat posametové zloděje – to ne! Kam až chce česká justice ještě klesnout? Kdopak dal politické zadání k zahájení stíhání takřka stoletých staroušků za údajné zločiny staré 40 let a více?? Komu tahle prasečina poslouží??

Česká justice má už takhle dost pošramocenou pověst i s ústavním soudem. To si chcete honit svá ega na starých dědcích?? Myslím, že vám to stejně nijak nepomůže. Česká justice a české právo má už dávno pověst prodejné děvky. Právo a spravedlnost se staly zbožím a platí tedy, že se jich domůže pouze ten, kdo na to má peníze. Etika a jakási morálka a čest-to se z českého práva a z české justice dávno vytratilo. Kauza okolo Jakeše, Štrougala a Vajnara. 

Nese znaky čistě politického procesu, jenž údajně vzešel z ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu. Jaká to demagogie. Co je to za ústav? Vždyť už jeho název je lží! Jaké zločiny komunismu? Vždyť ten nikde ve světě nikdy nebyl zaveden a slučovat socialismus a komunismus je zákeřná demagogie. Je to tak jako bych já tady na tomto místě řekl, že brambořík je to samé jako brambory. Je tedy patrno už od samotného základu, že onen pochybný ústav vyšetřuje zločiny systému, jenž byl a je systémem čistě filozofického charakteru, který v reálné podobě nikdy neexistoval a nemohl tedy nikdy žádný zločin způsobit.

Slovo komunismus má působit hlavně jako strašák, aby se lidé báli komunistů a raději se nechali týrat kapitálem a privilegovanými společenskými strukturami, protože to privilegovaným přináší zisk a chudí jsou ještě chudší.

Je nesporné, že na státní hranici v době socialismu došlo k mnoha smutným událostem. Samozřejmě, že je škoda každého zmařeného života, ale na druhé straně – každý měl možnost volby. Nikdo nebyl režimem nucen utíkat z republiky. Nikdo nebyl nucen utíkat přímo přes hraniční pásmo, které oddělovalo Československo od Německa a Rakouska. Byly i jiné cesty a to přes Maďarsko, Jugoslávii nebo Vatikán. Každý, kdo si zvolil cestu přímo do Německa či Rakouska, tak dobře věděl, že tato cesta je nebezpečná, a že lze při ní přijít o život. Každý zběh věděl, že hraniční pásmo se skládá ze dvou až tří vrstev a všude byly rozmístěny informační tabule, které informovaly o tom, v jakém pásmu se člověk nachází, a že je do těchto míst vstup zakázán. Každý, kdo šel i přes tento zákaz dál, dobře věděl, že riskuje, ale byla to jen jeho volba, kde byl s riziky předem seznámen. Chcete tedy Jakeše, Štrougala a Vajnara soudit za to, že zběhům osobně nebránili v jejich svobodné vůli???

Ani jeden z obviňovaných nebyl čistě sám osobně tvůrcem tehdejší legislativy. To byste museli soudit celý tehdejší zákonodárný sbor. Nicméně to nic nemění na faktu, že každý občan dobře věděl, že hranice jsou střeženy a přecházet je bez povolení, je zakázáno. Nebo jsou představy dnešních odpůrců komunistů takové, že na hranicích měl stát sám předseda vlády a osobně bránit zběhům s roztaženýma rukama v útěku?? Což takhle vážení vyndat ruku z nočníků?? To byste tedy museli soudit i Klause st. za jeho privatizaci, kde byly okradeny tisíce lidí a někteří spáchali sebevraždu třeba skokem z Nuselského mostu! Jak to, že Klaus st. byl nečinný a nebránil jim v jejich svobodném rozhodnutí, které je stálo život!!!

Ačkoliv se to nebude takzvaným demokratům líbit, tak tvrdím, že hlídaná státní hranice měla své opodstatnění. Současnost to tvrdě potvrzuje a to s odkazem na špatně řešenou migrační problematiku. V dobách minulých (myšleno po druhé světové válce) mělo Československo značné problémy s lidmi německého původu, kteří byli na základě dosud platných a několikrát prolomených Benešových dekretů odsunuti mimo území Československa. Pro ty hloupější musím ještě říci, že Benešovy dekrety měly návaznost na závěry Postupimské konference a nebyly tedy nějakou zlovůlí Edvarda Beneše!! Německo, ale i Rakousko měly po válce značné problémy. Ekonomika i infrastruktura byly v troskách. Nebylo skoro co jíst. Do toho se přidaly problémy s lidmi odsunutými z Československa. Ti lidé museli u nás zanechat většinu majetku, který byl znárodněn. Nikoliv však komunisty, ale ještě demokraty. V Německu i Rakousku se formovaly nájezdné tlupy záškodníků, zlodějů, žhářů a vrahů, kteří díky místní znalosti působili násilí a teror na Českém obyvatelstvu. Kradli na našem území dobytek, stroje, jídlo, ale vykrádali i domy, kostely a továrny. Neštítili se ani vražd a mnoho civilistů, ale i příslušníků bezpečnosti bylo zabito. Proto se započal proces uzavírání hranic. Šlo prvotně o nutnost chránit naše občany a naše hospodářství před útoky zvenčí. Ono ani u nás nebylo jídla dostatek. Vytvoření infrastruktury k ochraně hranic byl dlouhodobý proces a budoval a zdokonaloval se neustále. Své ovoce přinesl a oněch přeshraničních lupičů a vrahů jsme se časem zbavili. Podařilo se i omezit pohyb zahraničních agentů.

Někdo by mohl namítnout, že v devadesátých letech takovéto opatření už pozbylo smyslu. Ano pozbylo a to v kontextu poválečného stavu. Nastaly však nové okolnosti podle, kterých se ochrana hranic nadále udržela potřebnou. Bránila takzvanému černému obchodu-chcete-li pašování zboží, bránila nelegální migraci, omezovala obchod s drogami či ženami a vykrádání republiky. My starší to víme a máme srovnání, avšak mladší generace to chápou těžko. Je smutno pravdou, že díky likvidaci ochrany hranic se zločin stal globální záležitostí a to obtížněji je řešitelný. Dost možná a myslím, že to nemusí dlouho trvat, budete vzpomínat na dobu uzavřené hranice. To už bude pozdě, ale teprve pak doceníte, co dobrého pro tuto zemi komunisté udělali a to i přesto, že se i mnohé nepovedlo! Jakeš, Štrougal i Vajnar se stávají obětí veřejného lynče v politickém procesu. Pravice se snaží zachránit ztracené pozice za každou cenu. I za cenu ubohé šikany stoletých starců. Měli byste se stydět. Co si na těch starcích vezmete? Političtí šmejdi, se nyní projevují ve své nahotě. Mašíni hrdinové, Koněv zločinec a pomník Vlasovcům. Už chybí jen pomník Hitlerovi. Fuj!