Totální vymývání mozků

Historie a současnost očima Vlastimila Vondrušky.

V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.


Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška

Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

Pokračovat ve čtení „Totální vymývání mozků“

Otevřený dopis prezidentu Ruska

Vážený pane prezidente, s velikým žalem a pocitem hlubokého studu registrujeme přibývající provokace proti Rusku i Vám osobně. Téměř všechny jsou spojeny s pražskou politickou galérkou – etickou škarpou společnosti, která však sama sebe označuje za elitu. Srdce těchto nešťastníků se proměnila v kámen, jejich vědomí zastřely perutě nenávisti, jejich krev byla nahrazena roztokem lží, hulvátství a nabubřelosti, jejich svědomí otrávila chamtivost, egoismus, korupce a vlastizrada. Rozbíjejí společnost, devastují tradiční rodinu, pošlapávají hodnoty prověřené generacemi našich předků, zaměňují pravdu za lež a naopak. Věřte však, že odpornosti, které tito šílení pomatenci produkují, nemají s názory většiny našeho národa zhola nic společného.

Budiž jim omluvou, že i naše země byla zasažena nemocí šílených krav a že i touto zemí prošel ptačí mor, který kontaminoval ducha elitářského ptactva. Bylo vybito mnoho chovů, jak se však zdá, epicentrum nákazy v Řeporyjích zůstalo nedotčeno. Osud občas vtělí do podoby člověka i to nejodpornější, co má, a obraz společnosti, která takovému hnusu dá zelenou, pak podle toho vypadá. Dopis a útoky psychopatického chudáka, jehož jménem tento dopis znesvěcovat nebudeme, adresovaný Vám a Rusku, jakož i fraška kolem pomníku maršála Koněva, vlastizrádná propaganda největšího televizního výrobce fejků a předsudečná nenávist politických neziskovek hovoří za vše.

Nicméně tato galérka vydatně podporovaná západními majdanisty, tuzemskými loupežníky a nadnárodními agresory dosadila své agenty do vlády, médií, škol a bohužel, jak se zdá, i do části justice, aby se v rozporu s výsledky voleb ujala vlády nad celou zemí. V jejich režii se úchylnost stává normou a klasické hodnoty úchylností. Co dřív bylo trestné, díky jim je čestné a naopak. Tito tmáři zneužívají svobody slova, aby ji odebrali vizionářům, kteří před její ztrátou varují! Jejich vlajkovou lodí je chaos, devastace všeho hodnotného, tradičního a vlasteneckého, zmatení pojmů a padělání historie. Zavedli cenzuru, nezákonné šmírování a udavačství a nazvali je bojem proti dezinformacím. Nenávidí šiřitele necenzurované pravdy a trestají je za předsudečnou nenávist k jejich vlastní nenávisti. Prolamují Benešovy dekrety, aby se landsmanšaft konečně mohl zmocnit toho, co ani Hitler nedokázal natrvalo ukrást. Rodí se tak fašistická demokreatura zneužívající demokracie proti těm, kteří ji ctí. Chtějí nás vehnat do bratrovražedné války Slovanů proti Slovanům. Až v gejzírech nezměrných válečných bolestí pochopí, co činí, bude už pozdě. Tito nešťastníci zřejmě vůbec netuší, že tím vším připravují černou budoucnost jen sami sobě a svým blízkým. Neboť porušují vyšší zákony Života, které varují: „Jak v myšlenkách a emocích, tak v životě! Co vysíláme (tvoříme), to se k nám vrací! Co zasejeme, to sklidíme! Čemu sloužíme, tím se stáváme!“

Vážený pane prezidente, plně si uvědomujeme, že etika a politika hodná třetího tisíciletí již nemůže být o moci – ale o pomoci, ne o boji – ale o souznění, ne o prolhané manipulaci – ale o pravdě, nikoliv o mazanosti – ale o moudrosti, ne o bezpráví – ale o spravedlnosti, ne o křiváctví – ale o cti, ne o chamtivosti – ale o nezištnosti, ne o destrukci – ale o tvoření, ne o hulvátství – ale o pokoře, nikoliv o rozeštvávání – ale o spojování, ne o bezohlednosti – ale o soucítění, ne o odsuzování – ale o porozumění … A také si uvědomujeme, že i Vy to víte. Vědí to obyčejní lidé v Rusku, v Americe, Evropě i Číně. Nevědí to jen ti, co by to vědět měli, především politická galérka, ať už pražská či bruselská, co sama sebe nazývá elitou. Jenomže hluchému těžko poradíte a slepému cestu sotva ukážete.

Rádi bychom Vám současně touto cestou blahopřáli, že Vám byla Mezinárodním výborem pro záchranu Evropy a jejího kulturního dědictví udělena Zlatá cena slovanských národů, a to za Vaši moudrost, statečnost, vlastenectví a mírové postoje. Obdivujeme, že se nenecháváte vyprovokovat budováním dalších základem NATO podél hranic Ruska, trapnými sankcemi zkorumpovaných vlád, křiváckými snahami o vyřazení ruských sportovců z olympijských her, provokacemi fašistů na Ukrajině, pokusem o převrat v Rusku připravovaným politickými neziskovkami (včetně vlastizrádné organizace Člověk v tísni), natož pak ubohostmi několika našich rádoby politiků. Možná již brzy se stanete velkou, ne-li poslední nadějí na záchranu Evropy před sebevražednou politikou vlastizrádců, multikulti a LGBT genocidou našich národů.

Za to vše Vám patří poděkování, vděčnost a hluboká úcta celé Evropy, ne-li světa.

Prosíme, abyste tento dopis předal lidu Ruska jako výraz omluvy za potupné a ubohé projevy nenávisti hrstky pomatených hulvátů a zkorumpovaných vlastizrádců vůči všemu ruskému.

Přejeme Vám hodně zdraví, moudrosti a úspěchů na všech frontách.

S úctou, pozdravem a přáním radostných a klidných Vánoc za Mezinárodní výbor pro záchranu Evropy a jejího kulturního dědictví, vlastenecká hnutí, prodemokratické aktivisty, protikorupční iniciativy, nezávislá média, politiky moudrosti a občany se zdravým selským rozumem… Kulatý stůl duchovních ochránců míru, křesťanských hodnot, pravdy a spravedlnosti

Pozn.: Po zveřejnění tohoto dopisu nás mainstream a galérka nejspíš začnou se zuřivostí sobě vlastní dehonestovat, pomlouvat a nálepkovat (extrémisté, Putinovi agenti, rusofilové, xenofobové, rasisté, nacisté…). Zloději začnou řvát „Chyťte zloděje!“, plácat nesmysly o dezinformacích a konspiracích či o novodobém „zvacím dopisu“. Zkrátka lze očekávat vodopád mentálních zvratků z chorých mozků zahlcených nenávistí. To však pro nás bude odměnou a nezvratným důkazem, že jsme s láskou k vlasti, spravedlnosti a demokracii nenapsali v tomto dopise nic víc, než holou pravdu.
Za uvedené a další organizace: O. Lukáš, Praha dne 12. 12. 2019

Lživá tvář České televize zůstává

29. prosince 2019 odvysílala veřejnoprávní ČT ve svých Událostech poslední díl od listopadu vysílané pohádky, kterak se z disidenta Václava Havla stal prezident republiky.
Zatímco z archívního záznamu Alexander DUBČEK na zasedání Federálního shromáždění ve Vladislavském sále konstatoval, že pan Václav Havel byl zvolený za prezidenta Československé socialistické republiky, Jakub Železný v hlavní roli pohádkového vypravěče sděloval koncesionářům z televizní obrazovky, kterak Václav Havel po zvolení prezidentem republiky skládal slib, který byl jeden den před jeho přednesením pozměněn a zmizela z něj tak slova o věrnosti socialismu.
K věrohodnosti byl přidán dobový střih, ve kterém z úst prvního polistopadového prezidenta zaznělo „…budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu“. Přesto se do scénáře vloudila malá chybička, která pokazila veškeré úsilí týmu, připravující uvedenou reportáž. To když pozornější divák postřehl na kamerovém záběru stránku s citovaným prezidentovým textem: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice, budu dbát blaha národů a národností v ní žijících. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat ústavu a ostatní zákony.“
Pomyslnou třešničkou na dortu celé pohádkové reportáže bylo vysvětlení Železného, kterak to bylo ve skutečnosti s prezidentovými krátkými kalhoty při jeho přehlídce Čestné stráže, kdy si prý jen příliš povytáhl kalhoty.
Reportáž na ČT tak vzbudila u diváků spíše rozpaky. Jasno měli ale ti, kteří sledovali v tento den Televizní noviny na Nově. Z archívního záběru mohli slyšet, kterak Václav Havel slibuje na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice, bude dbát blaha národů a národností v ní žijících.
Slibů Václava Havla, které se proměnily v lež již při jejich vyřčení, a jehož vládnutí se prodloužilo ze dvou na třináct let, bylo nespočet. Stejně jako narůstající počet novodobých mainstreamových Koniášů v čele s veřejnoprávní ČT, snažící se smazat a ospravedlnit největší prezidentovy lži.
Dílo se povedlo dříve, než si „stvořitelé“ Havla pomysleli. Návrat kapitalismu, rozbití společného československého státu – díla zakladatelů Masaryka, Beneše a Štefánika, zavlečení České republiky do zločineckého paktu NATO, rozkradení státu… To vše jsou „dary“ současným a dalším generacím, stávající se tak otroky současného režimu.
Miroslav Kavij

Co se neměl český národ nikdy dozvědět

Zatím je to stále aktuální. Po nevydařené volbě prezidenta se pokorně vrátil a ztotožnil s vládou, od které se pro účel voleb tak zásadně distancoval. Prostě „Volím Karla!“ a „Karel na Hrad!“

Co se neměl český národ nikdy dozvědět:

Týden poté, co sám K. Schwarzenberg rozvířil v TV duelu debatu o sudetských Němcích a Benešových dekretech, se objevilo svědectví muže, který byl v 90 letech u šokujícího výroku knížete, kdy přímo slíbil restituci majetku zabaveného šlechtické rodině, která kolaborovala s nacisty.

Schwarzenberg v duelu se Zemanem prohlásil, že Benešovy dekrety již 20 let neplatí a že za odsun sudetských Němců by tehdejší vláda i s prezidentem Benešem dnes stála před haagským tribunálem pro válečné zločince.

Na základě těchto slov se ozval ředitel státního zámku Sychrov na Liberecku pan POLANSKÝ a řekl toto: „Rozhovor se uskutečnil na Pražském hradě v kanceláři tehdejšího prezidenta V. Havla. Kancléřem byl tehdy K. Schwarzenberg. Rozhovor se odehrál před očima ředitele zámku Sychrov. Schwarzenberg rozmlouval s Marguerittou, princeznou z Rohanu, hraběnkou Kottulinský, dcerou Alaina Rohana, který byl do roku 1945 vlastníkem zámku v Sychrově.
Několik dní po listopadu 1989 telefonovala POLANSKÉMU Margueritte Rohanová-Kottulinský, že s napětím a radostí sleduje události u nás a že do konce roku 1989 určitě přijede na Sychrov. To se taky v prosinci 1989 stalo. Margueritte se chtěla nejdříve setkat s V. Havlem a informovat ho o tom, že má v Americe známé, kteří ji pomohou s opravami zámku. Schůzka byla předjednána, ale jako první proběhla schůzka s kancléřem V. Havla, tj. K. Schwarzenbergem. Při loučení Margueritte s K. Schwarzenbergem se kněžna naléhavě dožadovala na Schwarzenbergovi, aby nezapomněl na RESTITUCE. Schwarzenbergova odpověď byla šokující: ´Margueritto, buďte trpělivá. Přišla doba, ve kterou jsme vůbec nedoufali. Uteče pár let, lidé tady budou mít problém se nažrat a pak jim bude jedno, co se komu vrátí!´, řekl tehdy Schwarzenberg.“

Pravda o konci války

Unikátní filmové záběry z kamery Eduarda Ingriše, pořízené v dramatických dnech konce druhé světové války v Praze.

Než se podíváte na dokument, položte si tyto otázky:
 Proč profesionální filmaři nenafilmovali na konci války americké bombardování českých měst?
Proč hořelo mnoho průmyslových podniků, kde se zbraně nevyráběly, natož na konci války? Jak se spletla Praha a s kým? I počasí je vidět – jasno, takže se nikdo splést nemohl!
Dále si všimněte, že nikde se nestřílelo, lidé pokojně chodili, pak pokojně odklízeli masakry po náletech od americké armády.
Praha byla do té doby ušetřena, strašné boje byly na severu Moravy, na severu a ve středním Slovensku, později Polsko, pohraničí.
Proč, proč Prahu masakrovala americká armáda na konci války? Proč ty děti a civilisté, museli zemřít?
A hlavně, proč masakrovala průmyslové podniky a nikoliv tanky a nacisty?
Kde jsou ti slavní osvoboditelé z americké armády? Všude se mává, zatčení nacisté v klidu odcházejí. Jak to, že slavíme konec války 8. května, když na Václavské náměstí padaly letecké pumy a následně až 9. května zavládl klid příjezdem Rudé armády?
A zajímavost: Jak krásně byli za války oblečeni obyčejní lidé.

http://www.skrytapravda.cz/domaci/2468-proc-byla-za-pomoci-usa-v-ceske-televizi-zavedena-cenzura?fbclid=IwAR2D3LhkfWcWesZt7i3bHNAV_mHddG75Uo5aIj8QDCpTSwPsRclhqlfwvXY

Nezačíná nám Česko nějak hnědnout?

Jaké jsou kořeny pana starosty Koláře? Jeho děd Otto Kolář narozen 17. 5. 1908 jako bývalý československý občan přijal v době okupace Československa – německou státní příslušnost! Roku 1941 vstoupil do služeb gestapa v Českých Budějovicích, kde se činil až do roku 1943. Pak přešel na gestapo do Prahy. Zúčastnil se mimo jiné zatýkání československých občanů v době heydrichiády, eskortoval spolu s gestapem tři čs. občany, odsouzené k trestu smrti za schvalování atentátu na Heydricha.
Dne 31. 8. 1967 mu byl zakázán pobyt na území ČSSR jako, rakouskému státnímu občanovi z Lince, z důvodu práce ve službách gestapa. (ww.ustrcr.cz doba 1938-1945.)
Sám pan starosta absolvent právnické fakulty ZUČ v Plzni, dělal tajemníka Schwarzenbergovi a nyní je jeho poradcem. Nezačíná nám naše společnost nějak hnědnout? To voliči v Praze 6 nevěděli, koho si volí do čela své radnice. Dnes mu vadí pomník Koněva, kdo mu bude vadit zítra? Budou to zase Židi, Romové, komunisti nebo homosexuálové. Zřejmě mu v genech zůstalo něco po dědovi, nenávist k Česku a láska k Německu a nacismu.
Karel Svoboda, Prostějov
(Poznámka metéra: A co teprve Pavlík, starosta Náckova. Tomu musela maminka, když byl malej, asi sednout na hlavičku.)

Drazí koncesionáři, byl to dobrý rok!

Drazí koncesionáři, Vám děkuji za vše, co se v letošním roce veřejnoprávní České televizi, tedy mně, podařilo. 

Nejprve mi byla koncem června přiklepnuta odměna, stejně jako v letech předchozích, ve výši 2,4 miliónu korun, rovnající se mým deseti platům.

V říjnu mi sněmovna přes počáteční průtahy schválila výroční zprávy o hospodaření a činnosti ČT za roky 2016 a 2017. Ukázalo se totiž nakonec, že všechny součty, nejen dva a dva jsou v pořádku. Překážkou nakonec nebyly ani její údajně začerněné zprávy.

V listopadu jsem byl zaskočen pozvánkou na oslavu padesátých narozenin bývalého šéfa energetického gigantu ČEZ Martina Romana do Londýna. Dlouho jsem přemýšlel, zda se mám na večírek bývalé Toskánské party dostavit. Vědom si, že v čele nestranného a vyváženého média ČT musí být člověk bez poskvrny. Jenže nebýt ve společnosti tak významných osobností jakými jsou exministr Mirek Topolánek či šéf karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška, se mi zdálo být urážkou.

V prosinci jsem byl nejprve trochu zaskočen, když můj sedmimiliardový rozpočet televize na rok 2020 podpořili jen dva radní ČT. Jsem ale přesvědčen, že současný negativní postoj zbývajících třinácti se v novém roce změní. Vždyť zástupci ostatních parlamentních stran chtějí mít také své stále místo ve vysílání mé, tedy Vaší, televize.

Drazí diváci, neskrývám, že jednou z mých priorit v příštím období je navýšení Vašich daní ze současných měsíčních 135 Kč o pár drobných navíc pro další zkvalitnění vysílání.

A tak závěrem přijměte ještě jednou mé poděkování za Vaši dosavadní přízeň, kterou opět nezklamu. Ani se mi nechce věřit, že mé nemovitosti ve stověžaté matičce zemi prý pomalu atakují magickou hranici 100 miliónů českých korun.

Do Nového roku přidávám moji milí koncesionáři doporučení, které jste mohli zaslechnout v živém vysílání na facebooku na stránkách Stardance: „Kdybych mohl vzkázat něco našim divákům, doporučil bych jim, aby až půjdou k volbám a budou volit ty, kteří je zastupují, měli by jim říct, že je Česká televize důležitá. Protože politici nám můžou hodně pomáhat, ale oni nám umí taky dobře škodit. A já bych byl rád, kdyby těch, kteří nám budou pomáhat, bylo v příštích letech mnohem víc, než…“

P. S.: Přeji Vám, pane generální řediteli naší veřejnoprávní ČT, aby diváků sdílejících mé řádky bylo co nejméně. I když poctivější by bylo, kdyby se o Vaše jméno rozšířil seznam osob, o jejichž skalp usiluje fanclub Milionu chvilek v čele s vůdcem a zachráncem českého národa Mikulášem Minářem. Ve vašem případě by byl jejich požadavek skutečně oprávněný!
M. Kavij

Cirkus na téma „stalinismus“ jako zbraň hromadného ničení

(Vystoupení na mezinárodní konferenci v Petrohradě u příležitosti 140. výročí narození nejpopulárnější osobnosti Ruska všech dob Josifa Vissarionoviče Džugašvili – Stalina)

Stalin si prý potrpěl na vlastní kult. Pak by však jistě nechal kanonizovat i pojem „stalinismus“. Ten se však narodil jako hanlivá nálepka. Jen tak koluje dodnes. A výlučně v podání všech, kdo nenávidí samu sovětskou moc – a ne jenom jejího lídra v dobách, kdy brala šturmem nebesa a čelila za to kruté pomstě.

Mohutné billboardy po celém městě zvali na setkání u příležitosti 140. výročí narození Stalina

Kde se ta zášť vzala – a čeho všeho se neštítila – věděl už Edvard Beneš. Řádky, z nichž budu citovat, vyšly poprvé v létě 1942 v Londýně – víc než půl roku před Hitlerovým debaklem u Stalingradu. Základem knihy, nazvané Demokracie dnes a zítra, jsou navíc Benešovy přednášky na univerzitě v Chicagu od února do června 1939. V Británii, která nás zradila v Mnichově, se cítil jako na trní. Už v Chicagu popsal plasticky to, jak se západní stavěly k Moskvě i poté, co porazila Trockého plány „exportu revoluce na bodácích“ – a převratnou modernizaci země spojila s politikou, usilující o včasné spojenectví proti fašismu a válce.
Jakmile se „po roce 1930 ukázala možnost spolupráce se Sovětským svazem“ (coby „rozhodujícím činitelem v boji buržoazních demokracií s autoritativními režimy“) – stojí v Benešově knize – vypukla „neostřejší propaganda o vnitřní situaci v Rusku, spojená s útočnými akcemi proti všem, kdož se dívali na komunismus liberálněji a hledali s ním soustavnou spolupráci… Ruský komunismus byl světu předváděn v nejhorších barvách… soustavně šířenou hrůzou, že zavede teror protiburžoazní, vyvraždí všechny příslušníky středních vrstev, zavede panství luzy a učiní konec dnešní západoevropské kultuře.“

A právě to přivedlo „mnohé z rozhodujících činitelů západoevropské buržoazie“ k domnění, že „mají volit mezi fašismem a sociální revolucí“. „Byli prostě ochotni nechat padnout měšťanskou demokracii a použít ke své záchraně autoritativnějších režimů… Od roku 1932 všecky konzervativní elementy buržoazní demokracie téměř bez výjimky hledaly útočiště v kompromisování s fašismem proti komunismu.“

Celoročně nosí domácí i zahraniční hosté květy ke Kremelské zdi hrdinů k soše J. V. Stalina

Hybridní válka proti „stalinismu“ trvá už skoro sto let. Být jenom věcí gážistů kapitálu, vyláme si zuby už dávno. Dosáhla však cílů, nedostižných ani pro stovky nacistických divizí a jaderné vyděrače. Dokázala to jen proto, že byla a je vedena nejen proti našemu hnutí, ale i přímo z jeho řad. Trockij se na prahu války neštítil ani uřvané agitace, sázející proti „stalinismu“ na nacistickou agresi. Parta jeho stoupenců v USA se – právě kanonádou na „stalinismus“ – snažila zmařit protihitlerovskou koalici s Moskvou. To z ní se pak vyklubala i první generace „neocons“ (neokonzervativci – pozn. red.), jejíž dnešní dědicové se snaží svrhnout i Donalda Trumpa. Trockistické předivo, válčící proti „stalinismu“ v západní Evropě, sponzorovaly napřed anglosaské „služby“, pak abwehr a gestapo, a po válce znovu americká a britská špionáž. 40 miliónů franků mu přihrál i Robert Schumann, zvěčněný coby „praotec evropské integrace“. Když už měl „Protektorát Böhmen und Mähren“ na kahánku, dal veřejná prostranství oblepit obludnou Stalinovou karikaturou. Stál pod ní nápis „Nepřítel číslo 1“.

Pokračovat ve čtení „Cirkus na téma „stalinismus“ jako zbraň hromadného ničení“

Oddělit zrno od plev…

Babiše nemám rád, Zemana taky zrovna nemiluju, ale současná situace velí – stát za nimi a oddělit zrno od plev.

Občané se zajímají o zprávy z bulváru, kdo šuká koho, či kterou, kdo fetuje, kdo se kde pochcal atp. Prakticky vzato lidi nezajímá to, co se jich přímo nedotýká. Hlavně, že mají plné košíky jedovatého žrádla z Kauflandu, a že jim někdo nesahá na jejich nachrmolené majetečky. Záležitosti, o kterých píšu, se zdánlivě mohou zdát nedůležité, či nemožné, ale skutečně jen zdánlivě. Nyní jde o všechny Čechy, naši vlast a naše majetky, o budoucnost naši a našich potomků. To není prosím strašení – to je holý fakt.

Jak všichni víte, tak Babiše je všude plno. Kritika stíhá kritiku, střet zájmů je permanentní a Babiš by měl odstoupit. Je to zloděj, StBák, komunista a Slovák. Taková je prvosledová rétorika jeho odpůrců, ale také zmanipulovaných či zaplacených lidí na náměstích. Těch, kteří skutečně vědí, oč tu jde a co se za maskami skrývá, moc není.

Mentálně jednodušší lidé na tuto vějičku naskočí ani nevíte jak. Ve hře je však něco, co si sami velmi těžko dovedete představit a víceméně současný stav považujete za samozřejmost. Ono však samozřejmé dnes už není nic a v kuloárech zuří zpravodajská bitka širších rozměrů. Ve hře je budoucnost České republiky a Polska v návaznosti na Benešovy dekrety a Bierutovy dekrety, jenž jsou si značně podobné. O dekretech Bieruta jste asi nevěděli, protože o nich se v České republice vůbec nemluví. Tyto dekrety mají pro Česko a Polsko zásadní význam a jsou de facto posledním obranným valem a překážkou v pohlcení národní suverenity a identity našich zemí Němci.


Setkání v Plzni, Bernd Posselt ve druhé řadě, v popředí Libor Rouček z ČSSD v brýlích, druhý zleva. Kníže (vpravo) nemůže chybět…

Jste nasraní viďte – zase politika. Ano je to politika a je to ta politika, o které moc nevíte, a když budete mlčet, tak spláčete nad výdělkem. Je to skutečně za dveřmi a vše je s německou precizností naplánováno. Že s tím můžu dát alespoň na svátky pokoj? Nemohu. Víte, poskládání informací a dat, či jejich získání stojí čas. Ten neustále ubíhá a pro Čechy a Poláky je nyní nepřítelem, pokud to rychle nepochopí.

Snažím se vás informovat, co nejrychleji, ale než takový dokument vypracujete…, není to ze dne na den. Je jen na vás, jak se k problému postavíte, ale neříkejte pak, že vám nikdo nic neřekl, neb to právě dělám. 

Pokračovat ve čtení „Oddělit zrno od plev…“

Všechno nejlepší…

Všechno nejlepší přispěvatelům, dopisovatelům a podporovatelům Rudého praporu, členům a sympatizantům Marxisticko-leninského odborného klubu i náhodným čtenářům slušným lidem, přeje do roku 30. výročí ustavení KSČM, 150. výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina a především 75. výročí osvobození světa od dítka imperialismu – fašismu, slavnou Rudou armádou, vedení MLOKu.