Publikováno

Společné prohlášení vlasteneckých organizací

My, nástupnické organizace vzešlé z původního lůna Českého svazu protifašistických bojovníků, jehož posláním byl od samého konce druhé světové války boj proti veškerým novodobým projevům nacismu, nemůžeme a nesmíme mlčet k nejnovějšímu dění na Ukrajině.

Ve čtvrtek 6. prosince 2018 totiž ukrajinský parlament, Vrchní rada, uzákonil právní rovnost bývalých bojovníků kolaborantské Ukrajinské povstalecké armády s veterány Velké vlastenecké války. Důležitost zákona při projednávání obhajoval přímo syn velitele UPA z let 1943 až 1950 Romana Šucheviče. Toho velitele, za jehož éry docházelo k největším zvěrstvům těchto bojůvek, které na západní Ukrajině vraždily vojáky Rudě armády i polské civilisty, smrt rozsévaly také na území Československa v létě 1947. Na svědomí měly tehdy životy našich vojáků a příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

Nejen veteráni Velké vlastenecké války na samotné Ukrajině, ale také čeští pamětníci protifašistického odboje i následného boje proti banderovským hordám považují tento zákon současného ukrajinského režimu za plivnutí do tváře. Vládci v Kyjevě tímto zcela odkryli svou pravou tvář podporovatelů neonacistických tendencí, majících skvělé podhoubí tam, kde existuje zaslepená militantní rusofobie, tedy na Ukrajině a v Pobaltí.

Tyto tendence považujeme za nesmírně alarmující a závažné pro další mírový vývoj na evropském kontinentě. Provokace tohoto typu nelze přehlížet. Jde o další pokus o falšování relativně nedávné historie v zájmu boje jednoho politického dobrodruha a party oligarchů o mocenské přežití v čele těžce zkoušené Ukrajiny.

Důrazně se také ohrazujeme proti perzekucím, kterým jsou ze strany ukrajinské tajné služby SBU vystaveny tamější veteránské organizace. Ty se už po určitou dobu fakticky nacházejí v režimu stanného práva. Jako údajní agenti Kremlu jsou SBU vyšetřováni a předvoláváni k výslechům. Chovat se takto k hrdinům, kteří pomohli osvobodit svou vlast od hitlerovských okupantů, je hanebné.

Prohlašujeme tímto společně, že naše organizace se nadále hlásí k pokrokovým tradicím protifašistického odboje v době druhé světové války a potírání veškerých projevů neonacismu, kterých v současné Evropě přibývá. Budeme nadále aktivně působit především na mladou generaci, aby pochopila historii našeho národa a ctila ty, kteří za jeho svobodu položili své životy.

Vlastenecké sdružení antifašistů České republiky, z.s.

Publikováno

Krvavá služba George H. W. Bushe nakonec selhala

 

Úmrtí bývalého prezidenta USA George Bushe st. je v běžných sdělovacích prostředcích poznamenané nekonečnými smutečními obřady. Jeho “zásadové opravdovosti, odzbrojující vtipnosti a neochvějné oddanosti víře, rodině a zemi” vzdala hold ne menší autorita v otázce způsobů a morálky než Donald Trump.

Podlézavost, úslužnost a podřízenost; pochlebování moci je znakem buržoazního tisku, ale – když narazíme na vykonané zlo – nejsme vázaní úmluvou, abychom nemluvili zle o smrti. Nezapomínejme, že Bush starší byl ředitelem CIA.

Demonstroval věrnost vznešeným ideálům služby veřejnosti, když podkopával kongresová omezování CIA a Pentagonu, jež financovaly armádu proti sandinovské vládě v Nikaragui.

To bylo schéma k zajištění, aby byli propuštěni američtí rukojmí zadržovaní v Íránu, jež znamenalo, že Izrael tajně dodával zbraně do Íránu, s USA doplňujícími izraelský arzenál. Výnosy z této operace měly financovat kontrarevolucionáře v Nikaragui.

Trik tajného státu v této utajované operaci byl příliš dokonce i pro americký Kongres. Čtrnáct oficiálních činovníků bylo obžalováno, 11 odsouzeno, a všem udělil milost nástupce Ronalda Reagana, George Bush.

Bush byl ředitelem CIA velmi krátce, v létech 1976 a 1977. Byl pevným párem rukou vládnoucí garnitury USA, když po aféře Watergate vznesl jakýsi pořádek do organizace, jež se zmítala ve vytrvalé řadě skandálů, jež zahrnovaly plány atentátů, nezákonnou domácí špionáž, experimentování s drogami a řetěz oznamování korupcí mezi zasvěcenými.

Jeho základní příběh – aristokrat z vyšších tříd v Nové Anglii, proslulá služba během války, v Yale vzdělaný člen představenstva ropného průmyslu a kariérní pověřenec pro Čínu a za Richarda Nixona velvyslanec v OSN – jej pevně usadil v mocenských kruzích. Coby klíčový aparátčík Republikánské strany to byl právě on, kdo dal ránu z milosti, jež vedla k Nixonově rezignaci.

Právě během jeho sledování CIA svrhla pokrokovou jamajskou vládu Michaela Manleyho, tutlala washingtonský atentát na bývalého chilského velvyslance v USA a vydala, ve spojenectví s Izraelem a apartheidní Jižní Afrikou, nejvyšší částku z 25 milionů dolarů na podporu svržení vlády MPLA v Angole.

Tenhle katalog zločinů, jsou ale vedlejší operace pro bezpečnost USA. Zásadním úkolem po většinu minulého století bylo čelit vlivu světového socialismu, a to znamenalo dát mat Sovětskému svazu.

Správcovství Bushe staršího vidělo, jak právě tohle narostlo do nebezpečných rozměrů. Zatímco ostřílení zpravodajští odborníci sledovali, jak Sověti touží především po míru a bezpečí a usilují jen o vojenskou paritu, Bush dával přednost jestřábím tendencím, jež zveličovaly vojenskou kapacitu SSSR, což vedlo ke zvýšení vojenských výdajů ve prospěch zbrojení a získávání vesmírného prostoru.

Když Sadám Husajn vydal lstivou zprávu, že USA souhlasí s obnovou Kuvajtu a jeho ropných zařízení, Bush spustil drtivou vojenskou ofenzívu, ale nechal iráckého diktátora, americké aktivum ve strategii k izolaci Íránu, u moci.

Znovu demonstroval svou nespolehlivost coby partner, když USA přepadly svůj klientský stát, Panamu, poté, co zbloudil její narko-prezident Manuel Noriega.

Harold Pinter ve svém projevu při získání Nobelovy ceny v roce 2005 řekl: „Spojené státy teď zcela otevřeně vykládají karty na stůl. Tohle je ten případ. Jejich oficiálně deklarovaná politika je teď definovaná jako »nadvláda v plném spektru«.“

Celoživotní služba imperialismu byla promarněná. Následkem Bushovy strategie je neudržitelná dluhová krize USA, když se stává zřejmým, že existenční hrozba kapitalismu vychází z vlastních kapitalistických rozporů a z všelidového odporu, těmito rozpory zplozeného.

The Morning Star, redakční sloupek (překlad Vladimír Sedláček)

Publikováno

Brexit – větší pravomoci Skotska a Walesu

Komunisté ve Skotsku a Walesu dnes prohlásili, že brexit donese Británii blíž k federálnímu uspořádání s více pravomocemi pro její základní národy.

„Skotští a waleští komunisté dlouhodobě podporují možnost federální Británie. Jsme přesvědčeni, že to je jediné ústavní uspořádání, jež dá našim pracujícím a národům našich zemí možnost kontrolovat a rozvíjet svou ekonomiku při zachování jednoty dělnického hnutí a přerozdělování bohatství, vlastněného především kapitalistickou třídou,“ deklarovaly ve společném prohlášení Skotský výbor Komunistické strany (KS Británie; pozn. překl.) a Waleská komunistická strana.

Prohlášení, jež podepsali tajemník Skotského výboru Tommy Morrison a tajemník Waleské komunistické strany Trevor Jones, říká, že brexit „znamená významný přesun pravomocí z Evropské komise a dalších byrokratických institucí EU na volené zákonodárné sbory a vlády v Edinburghu a Cardiffu.

„Jakožto výsledek brexitu budou rozhodovací pravomoci v 64 oblastech politiky převedeno z EU a z Bruselu do Skotského parlamentu a do waleského národního shromáždění. Především skotský i waleský zákonodárný sbor získá další pravomoci ke státní pomoci průmyslu, zaopatřením ve veřejném sektoru, drážním koncesím, legislativě o rovnoprávnosti, zemědělství, lesnictví, využívání půdy, zachycování a ukládání uhlíku, ekologickým a energetickým normám, plánovacím souhlasům, pobřežním povolením ohledně uhlovodíků, radioaktivním zásilkám, péči o zvířata, potravinovým normám a ochraně zdraví a bezpečí veřejnosti. Vyšší míra přesunu přinese Skotsku nové pravomoci ve 43 dalších oblastech, jako je obnovitelná energie, železniční odbytiště a provozní licence, sociální zabezpečení a trestní spravedlnost včetně sexuálního zneužívání dětí a pašování lidí.

Ve všech těchto oblastech jsou veškeré šance, že skotští a waleští zákonodárci budou rozvíjet politiku, jež jedině zlepší nízké standardy, stanovené v Bruselu a Westminsteru. O to je překvapivější, že SNP (Skotská národní strana) a Plaid Cymru (Waleská strana) jsou pravděpodobně spokojeny s pravomocemi, jaké jim zůstaly pod nevolenou Komisí a dalšími institucemi EU.

I kdyby tyto strany dosáhly cíle a Skotsko a Wales se staly samostatnými státy uvnitř EU, vyhlídky, že tyto pravomoci na tyto dvě země přejdou, jsou nulové. Dosáhly by ale toho, že by se odtrhly od svého zdaleka největšího obchodního partnera, neunijní Anglie.“

     The Morning Star, 5. 12. 2018 (překlad Vladimír Sedláček)

Publikováno

65 let od smrti Stalina

Rusko si připomíná 65 let od smrti Josifa Stalina – Marek Kyncl

„Téma Stalina je v Rusku velmi živé. Podle různých průzkumů veřejného mínění jej považuje za nejvýznamnější ruskou osobnost všech dob okolo 50 procent Rusů. Nehledě na to, že od smrti Stalina uplynulo již 65 let, kolem historického odkazu této osobnosti chodí oficiální místa po špičkách. Příčina je prostá. Stalina nenávidí jak potomci komunistických internacionalistů, tak i liberálové. V ruských elitách je proto jen málo těch, kteří jsou ochotni se na Stalina a jeho epochu dívat pozitivně,“ rozpovídal se ohledně výročí Marek Kyncl, který v Rusku od roku 2007 žije.

V pondělí uplynulo 65 od smrti Stalina. Mluví se o tom, že v Rusku jsou postupně otevírány archivy. Lze v nich o Stalinovi něco zajímavého objevit?

Téma Stalina je v Rusku velmi živé. Podle různých průzkumů veřejného mínění jej považuje za nejvýznamnější ruskou osobnost všech dob okolo 50 procent Rusů. Nehledě na to, že od smrti Stalina uplynulo již 65 let, kolem historického odkazu této osobnosti chodí oficiální místa po špičkách. Příčina je prostá. Stalina nenávidí jak potomci komunistických internacionalistů, tak i liberálové. V ruských elitách je proto jen málo těch, kteří jsou ochotni se na Stalina a jeho epochu dívat pozitivně. Hlad po informacích ze strany veřejnosti je obrovský a málokoho již dnes uspokojuje rétorika Nikity Chruščova z 20. sjezdu KSSS o kultu osobnosti a nesčíslných zločinech. Svědectví, která vydávají archivy o stalinské epoše, totiž boří mnohé mýty, na jejichž zachování měli zájem především sami komunisté.

Chruščovovská rétorika vytvořila mýtus Stalina jako univerzálního zločince, který se nezabýval ničím jiným než represemi počestných sovětských občanů, zejména komunistů. Počty stalinských obětí byly nafukovány do absurdních čísel desítek milionů. Za oběť stalinismu se považoval každý, kdo v letech 1918–1953 z jakýchkoliv důvodů umřel. Realita je odlišná. Od roku 1917 do roku 1922 probíhala v Rusku občanská válka, která si vyžádala ohromné množství životů. Jednalo se o přímé popravy, většinou bez soudů, následky ekonomického rozvratu, hladomoru atp. Co se týče poprav, připomeňme si dvě události – potlačení povstání námořníků v Kronštatu a potlačení zemědělského povstání v Tambovské gubernii. Kronštat byl utopen v krvi pomocí kulek, v Tambovské gubernii nasadila Rudá armáda proti vlastním obyvatelům plyn. Politicky odpovědný za tato a další zvěrstva byl Lev Trockij a jeho mocenská klika, vojenskou odpovědnost nesl Michail Tuchačevskij. Na vesnici byl v důsledku válečného komunismu a občanské války hladomor, města nežila o moc lépe. Revolucionáři v čele s Leninem a Trockým vyhlazovali nejen inteligenci, ale bořili kostely, zabíjeli církevní hodnostáře a mnichy. Stalin v té době zastával v podstatě okrajovou funkci generálního sekretáře, staral se o běžný chod strany. Po smrti Lenina probíhal mocenský boj mezi Trockým a dvojicí Kameněv – Zinovjev, ke které se přidal Stalin. O samostatné vládě Stalina je možné mluvit, až počínaje rokem 1926. I tehdy ovšem v SSSR existovala silná trockistická opozice, která moc Stalina eliminovala. Trockij byl vyhoštěn ze SSSR až v roce 1929. Leninisté a trockisté byli revoluční intelektuálové, vychovaní kavárnami a večírky v Petrohradu, Ženevě, Paříži a Vídni. Lenin, Trockij, Radek, Zinovjev a další revolucionáři chápali Rusko jako pouhý nástroj pro uskutečnění svých ambicí celosvětové revoluce. Rusko se v důsledku občanské války nejprve téměř zhroutilo a ztratilo ekonomicky nejvýznamnější části svého území. Poté komunističtí internacionalisté organizovali tzv. novou ekonomickou politiku, v jejímž důsledku se Sovětský svaz začal dostávat do pozice agrární země a „benzínové pumpy“. Veškeré vyspělé technologie byly dováženy ze Západu za zlato, na těžbu nerostných surovin a lukrativní průmyslová odvětví dostávaly koncese zahraniční společnosti. Obranyschopnost Ruska byla nulová. Tato situace není bez analogie s 90. lety, kdy vládl Boris Jelcin a jeho intelektuálové. I tehdy Rusko téměř zaniklo. Analogii se rovněž nelze ubránit při pohledu na dnešní zmrtvýchvstání Ruska pod vládou Putina a tím, co následovalo poté, co se moci chopil Stalin. Stalin byl člověk, kterého bychom dnes mohli charakterizovat jako konzervativního nacionalistu. První, co Stalin udělal, bylo zrušení NEP. V roce 1929, kdy byla přijata koncepce pětiletého plánování. Za pouhých pět let byly v SSSR vybudovány těžký průmysl, automobilový průmysl, metalurgie a chemický průmysl.

Byla provedena kolektivizace zemědělství, což mělo za následek stabilizaci zemědělského zásobování. Připomeňme si, že analogický proces proběhl, byť jinými metodami, i v Spojených státech, o čemž si můžeme přečíst v románu Johna Steinbecka „Hrozny hněvu“.

V důsledku industrializace byly položeny základy budoucího rozvoje a již od roku 1934 začala raketově růst životní úroveň.

V té době byl rovněž uvolněn vztah státu k pravoslavné církvi a v roce 1936 z rukou Stalina vyšel návrh nové sovětské ústavy, který zaručoval všeobecné volební právo, jež do té doby neexistovalo a vycházelo z koncepce revoluční diktatury proletariátu (tři hlasy dělníci, jeden hlas rolníci, ostatní hlasovací právo neměli).

Příčinou nadcházejícího teroru bylo, že se stranické elity natolik zalekly všeobecného volebního práva, že organizovaly rozsáhlé čistky, které se v té době nazývaly „ježovskými“ podle národního komisaře Nikolaje Ježova, který je vedl. Vztah Stalina k těmto čistkám není dodnes vyjasněn. Jisté je, že jim nebránil a snažil se je využít k upevnění své moci. Čistky však byly masovou akcí „zdola“. Nepřátele národa udával každý, kdo na to měl žaludek. Revoluční gardy bolševiků první generace chtěly s jejich pomocí zachovat svoji moc. Stalinovi se však podařilo běsnící bestii obrátit ve svůj prospěch. Výsledkem byl proces s maršálem Tuchačevským, kterým Stalin zdecimoval své nepřátele a v závěrečné etapě rozstřílel právě ty katy, kteří byli za ježovský teror zodpovědní.

Jedním z nejhorlivějších byl i jakýsi Chruščov, jež byl však natolik zdatným rektálním alpinistou, že se na něj v rámci odvetné vlny zapomnělo, což později přineslo neblahé důsledky. Čistky 30. let byly tedy tečkou za říjnovou revolucí a občanskou válkou. Počet odsouzených je okolo 750 000 popravených a 3 až 4 miliony uvězněných, přičemž v těchto číslech jsou obsaženy odsouzení od roku 1921 do roku 1953. (Je třeba podotknout, že obětí v období revolučního teroru 1921–1924 bylo mnohem více, popravy však probíhaly bez soudu a statistiky se nevedly.) Politickým výsledkem byla eliminace trockistů a kádrová obměna v politickém a ekonomickém vedení. Na vedoucí posty se dostali lidé nesvázaní s první porevoluční bolševickou generací (takzvaní stalinští vyzdviženci), nemálo bylo i předrevolučních odborníků. Symbolické je, že do sovětských rodin se vrátila jolka (novoroční stromeček), děda Mráz a Sněhurka, tradiční symboly ruských novoročních oslav, které byly bolševiky potlačeny. Alexandr Solženicyn byl v té době ještě přesvědčeným komsomolcem. Mezi Stalinovy největší obdivovatele té doby patřili spisovatelé Michail Bulgakov, Roman Rolland, Lion Feuchtwanger a Herbert Wells. Stalinské období se vyznačovalo ukončením trockistického revolučního fanatismu, úspěšným vyvedením SSSR z mezinárodní izolace. SSSR se stal jedním ze zakladatelů Ligy národů. V reakci na nástup nacismu v Německu SSSR prosazoval tzv. koncepci národní bezpečnosti, která byla poválečnou obdobou Antanty (trojdohody – Francie – Rusko – Velká Británie). Bohužel tato koncepce se nepodařila uskutečnit v důsledku odporu Československa a Polska, které odmítly umožnit v případě potřeby nasazení proti Německu průchod sovětské armády přes vlastní území. Nepřímým důsledkem této pozice byla Mnichovská dohoda, kde nás naši angličtí a francouzští přátelé společně s Německem a Itálií rozparcelovali mezi Německo, Polsko a Maďarsko.

Stalin byl společně s F. D. Rooseveltem spolutvůrcem světového uspořádání OSN, které přetrvalo až do dnešní doby. Stalin bývá nezřídka přirovnáván k Hitlerovi. Toto srovnání je však stejně nemístné jako například srovnání Václava Havla a Nicolae Ceauseska. Hitler proměnil Německo, jež bylo do té doby vzorem humánní i kulturní vyspělosti, v démona a zemi masových vrahů. Stalin naopak proměnil SSSR, zmítaný nejkrvavější revolucí v dějinách lidstva, jež jej utopila v krvi nevinných obětí, v rozvinuté soustátí, které se ocitlo v čele světové politiky a k němuž přední světoví myslitelé vzhlíželi s obdivem. Stalina je třeba srovnávat s Rooseveltem, Churchillem a možná i Petrem Velikým.

Pokračovat ve čtení „65 let od smrti Stalina“

Publikováno

Lidé, nebuďte za idioty

„Lidé, nebuďte užitečnými idioty, jako v roce 1989. Za současnými protivládními demonstracemi může být neochota podepsat Globální pakt o migraci, tendr na jadernou elektrárnu nebo válka gangů usilujících o politickou moc,“ uvádí geopolitický analytik a právník Marek Kyncl.

Co se stalo 17. listopadu 1989?

Koncem 80. let došlo ke změně světového geopolitického uspořádání. Sovětský svaz vzdal bez boje veškeré pozice, které si vydobyl vítězstvím v druhé světové válce. Po nástupu Michaila Gorbačova došlo k dohodě mezi sovětskou a americkou oligarchií.

Průběh „sametové revoluce“ byl proveden podle metodiky amerického politologa profesora Massachusettské university Gina Sharpa a Institutu Alberta Einsteina. Finanční a politická podpora byly poskytnuty západními zeměmi – USA, Francií a SRN, které si tím zároveň začaly zajišťovat, aby se Česká republika dostala do jejich sféry vlivu.

Nabitá a ztracená svoboda

„Sbírka osobností, které se dostaly k moci v důsledku zmiňovaných událostí, byla tvořena prominentními členy protikomunistického disentu, napojenými na zahraniční finanční toky, sdruženými okolo Václava Havla, a liberálními ekonomy, spojenými s Prognostickým ústavem a Státní bankou československou. Z této skupiny jmenujme Václava Klause, Josefa Tošovského a Miloše Zemana. Neviditelnou část tvořili představitelé stínové ekonomiky a organizovaného zločinu. Vzhledem k pochybné morální kvalitě těchto lidí se nelze divit, že postupovali povětšinou v rozporu se zájmy Československé republiky. Československá republika se po třech letech rozpadla. Zároveň začal postupný proces kolonizace naší země, za použití tří hlavních prostředků: nevýhodného kursu koruny, zadlužení a likvidace obranyschopnosti,“ popisuje Kyncl.

Pokračovat ve čtení „Lidé, nebuďte za idioty“

Publikováno

Přichází čas adventu

Po roce začíná opět čas adventu, který bývá spojován s dobročinností, nadějí a rozjímáním.

První mrazivé noci mají za následek první lidské oběti z řad bezdomovců. V médiích pokračuje každodenní lynč prezidenta Zemana a premiéra Babiše (ve skutečnosti je to štvanice na současnou vládu hnutí ANO).

Svět hlásí masové nepokoje ve Francii spojené nejen se stovkami zraněných demonstrantů, ale i úmrtími z jejich řad.

Ve znamení demonstrací odpůrců kapitalistické globalizace proběhl i summit představitelů nejsilnějších světových ekonomik G20 v Buenos Aires. Každodenní zprávy o úmrtí příslušníků armády USA a jejich spojenců z NATO v nekonečné válce v Afghánistánu zatím nic nenasvědčují ani o brzkém ukončení vojenského konfliktu v této části světa.

Narůstající eskalace napětí mezi Ukrajinou a Ruskou federací bude především pro zbídačelé ukrajinské obyvatele v zimním období ve znamení jejich dalšího strádání způsobeného výpadky v dodávkách plynu, elektrické energie a potravin.

Pár střípků mozaiky současného světa každodenně dokazující prohlubující se rozpory současného kapitalismu, ve kterém je hra na demokracii a dodržování tzv. lidských práv jen zástěrkou k posilování imperialismu a skupiny nejbohatších oligarchů planety.

Nejen tyto událostí zatím nasvědčují, že s příchodem nového roku na konci druhé dekády 21. století k zásadní změně světového vývoje nedojde. Spíše naopak.

Výsledkem narůstajících imperialistických antagonismů budou další miliony ekonomických migrantů, politických uprchlíků i nevinných válečných obětí. Stejně jako narůstající úsilí o získání dalších přírodních zdrojů a získání nových světových trhů.

Nejen v čase adventním tak obyčejným přáním většiny lidí zůstane to nejdůležitější, aby eskalace řešení sporů kapitalismu, nepřerostla ve zničující světový válečný konflikt.

Miroslav KAVIJ

Publikováno

Dílo bolševiků

Co učinili bolševici ode dne 7. listopadu 1917, kdy nastoupili vládu?

Prvním nařízením rady lidových komisařů bylo, že zrušuje veškeré třídní rozdíly, hodnosti a tituly.

Zřízení republikánské bolševici přejali od svých předchůdců, proměnili však republiku měšťanskou v republiku sociální.

V Rusku panovaly podobné poměry, jako v ostatních válčících státech, které umožňovaly válečným lichvářům nekalé řemeslo, odíráni lidu nestydatě vysokými cenami. Bolševici dali zatknouti všechny lichváře a spekulanty a odevzdali je spravedlnosti. Nepopravují. Jejich trest spočívá v tom, že je zbaví bohatství a ukládají jim povinnost pracovat. Dávají zbohatlíkům do ruky rýč a jiné nástroje práce.

Pronikavé opatření učinili bolševici nařízením, jimž dopomohli milionům ruských bezzemků k půdě. Soukromé nabýváni půdy bylo zrušeno, vydán zákaz rozdělování a prodeje všeho druhu statků a půdy, jakož i obchod jimi.

Pozemky šlechtické přiděleny zemstvům, pozemky kupců a měšťanů odevzdány obcím, aby na nich hospodařily místní výbory sedláků a dělníků. Vlastnictví k půdě zrušeno beze všeho výkupu, přičemž újezdním radám selských delegátů a obecním výborům zemědělských dělníků nařízeno, aby postarali se o to, by majetek zůstal při konfiskaci bez úhony a beze škody.

Právo užívání půdy obdrželi všichni obyvatelé ruští, kteří chtěli ji obdělávati svou vlastní prací. Najímati jiného k námezdné práci bylo zakázáno. Vzájemná výpomoc je však dovolena i doporučuje se. Těm, kteří tímto převratem hospodářského stavu byli postiženi, přiznáno právo na podporu z veřejných prostředku na dobu, která postačí, aby se přizpůsobili novým poměrům. Rolnici malí a družstva zemědělská podrželi veškeren svůj majetek.

Velmi mnoho obliby získali bolševici také ustanovením, kterým osvobozují nájemníky od placení vysoké činže domácím. Vydali nařízení, dle kterého domy majitelů půdy budou proměněny ve veřejné budovy a dosavadním majitelům domů ponecháno jen právo na vlastní byt.

Továrny v Rusku byly postaveny pod kontrolu dělnických výborů. Není však dosud podrobných zpráv o tom, jak opatření toto v podrobnostech bylo provedeno.

Takřka veškeré obyvatelstvo ruské říše osvobodili bolševici od tíživého břemene, které by na nich spočívalo ještě 50 až 100 let po válce. Všechny válčící státy nadělaly během války ohromné dluhy, na jejichž zúrokování a úmor je ročně třeba několik miliard. Tak např. rozpočet německé říše páčí obnos, potřebný na zúrokování a úmor německých válečných dluhů na 6 miliard za jediný rok 1918.

Bolševici prohlásili veškeré státní dluhy, uzavřené měšťáckými vládami, za zrušené a osvobodili tak obyvatelstvo od tíživého břemene, které by sálo krev poplatníků jako ohromná pijavice po celé příští století.

Nerozpakovali se sáhnouti i na pravoslavnou církev, oddělivše ji od státu.

Každý má právo vyznávat svou víru a platit si své kněze. Stát však neplatí a nepodpoří žádné vyznáni.

Bolševici rozřešili také otázku národnostní tím, že přiznali každému národu právo na sebeurčení až do úplné odluky. Bývalá ruská říše rozpadla se na několik států, vytvořeny byly republika Sibiřská, Multanská, Černomořská, Tatarská, Finská a Ukrajinská. Všechny tyto republiky nechtějí však odpadnout od Ruska, nýbrž — pokud v nich vládnou dělnicko-rolnické sověty — chtějí utvořit společně svaz ruských republik.

Toto dílo, provedené během tří krátkých měsíců, listopadu, prosince a ledna získalo bolševikům mnoho obliby a činí pochopitelným, proč bolševici upevnili na Rusi svůj režim více, než se na první pohled zdálo, a proč rozšířili své ideje prakticky do sousední Ukrajiny a do Finska, kde rovněž ustaveny byly republiky sociální.

Veliké dílo zavádění nových řádů v Rusku se provádí a uskutečňuje.

Vyvlastňovací komise konají práci po krajích.

Naříkají, úpí a křičí o ukrutnostech jen velkostatkáři, boháči a bývalí tyrani lidu.

Právo lidu 1918, autor neuveden

Publikováno

Naši tátové postavili po válce republiku na nohy. Mám místo nich oslavovat nějaké ožraly a privatizátory? Nikdy!

Poslanec slovenské Národní rady Luboš Blaha (SMER-SD) se na svém facebookovém profilu rozčílil. „Víte, co mě skutečně zlobí? Když se někdo snaží pohanět život našich otců a dědů, kteří tu desetiletí budovali vše, co dnes máme – školy, nemocnice, továrny, silnice, sídliště, mosty, zkrátka vše,“ podotkl Blaha.

Tito dobří lidé po válce podle jeho slov postavili Slovensko na nohy. „Vlastníma rukama. Ale prý je nemáme oslavovat. Máme z nich být prý znechucení. Oslavovat se mají nějací ožralci a převlékači kabátů, kteří odevzdali po roce 1989 naši vlast západním mocnostem a nadnárodním koncernům. Promiňte, ale nikdy!“ poznamenal Blaha.

On sám si podle svých slov váží generace lidí, kteří tu žili před rokem 1989, včetně upřímných komunistů, kteří věřili, že budují nový svět bez chudoby a nerovnosti. „Po roce 1989 se ze všech těchto lidí dělají ‚opice‘, které jen bezmyšlenkovitě skákaly, jak režim pískal, nebo ještě hůř: dělají z nich ‚zločince‘, kteří se přičinili o gulagy a vraždění. Proboha, vždyť tu žily miliony lidí, kteří věřili v ideály rovnosti a spravedlivosti,“ dodal.

Československo, jak uvádí, byl moderní a vyspělý stát, který měl vlastní průmysl a staral se o lidi. „To, že byly zavřené hranice a tajné služby pronásledovaly opozici, je samozřejmě špatné, ale to byl důsledek studené války, za kterou mohl jak Sovětský svaz, tak i USA. Takovéto projevy jsou běžné i dnes v kapitalismu, když spolu vedou spory mocnosti: nijak to nesouvisí se socialismem. To, co se socialismem jako takovým souvisí, to bylo to, že lidé měli práci, bydlení, vzdělání a zdravotní péči. Že děti nefetovaly, nebyli tu gangsteři, mafiáni, teroristi ani žádné finanční skupiny. Lidé budovali svoji vlast a tvrdě pracovali,“ poznamenal.

„A tuto generaci lidí chce dnes někdo jen tak odpískat? Jejich život vyhlásit za selhání, omyl, smůlu, zbytečnost? Nebo rovnou za zločin? A kdo bude tyto lidi soudit? Zloději, převlékači kabátů, privatizátoři či oligarchové?“ zeptal se.

Jak dodal závěrem, je mu zle z toho, že vidí neúctu některých liberálních mladých lidí ke generaci vlastních rodičů a dědů. „Ne, mě nikdo nikdy nepřinutí, abych dehonestoval lidi, kteří věřili v komunismus před rokem 1989 a kteří budovali ČSSR,“ uzavřel s poukázáním na zlo, které přinesl současný kapitalistický režim.

Pokračovat ve čtení „Naši tátové postavili po válce republiku na nohy. Mám místo nich oslavovat nějaké ožraly a privatizátory? Nikdy!“

Publikováno

Putinova výzva k občanům Evropské unie…

Výzva za mír!

Evropané, opravdu chceme třetí světovou válku?

Evropští spoluobčané! Vaši politici chtějí dokázat, jak jsou užiteční pro Evropskou unii, Severoatlantickou alianci a Spojené státy. Očekávají, že jejich „tvrdý postoj“ vůči Rusku je vynese v kariérách výše, na ještě lépe placené posty než mají dnes. Proto se předhánějí v návrzích sankcí, vysílání bojových jednotek a v jiných projevech nekontrolované agrese proti Rusku, čímž se ze dne na den zvyšuje riziko třetí světové války.

Jsou tak zaslepeni svou vlastní nekontrolovatelnou mocí a vidinou jejího dalšího růstu, že počítají s tím, že Rusko ustoupí na poslední chvíli tlaku NATO a k válce nedojde.

Ale v čemž má Rusko ustoupit? Co má Rusko udělat, aby byli spokojeni? Má se vzdát svých území a podstoupit je dobrovolně každému, kdo o ně projeví zájem?

Skutečným cílem všech těch, ať už jsou z Evropy nebo zpoza oceánu, kteří chtějí vyvolat válku, je bohatství Ruska. Má Rusko rozdat své bohatství, aby se vyhnulo válce?

Má nechat likvidovat své vlastní obyvatelstvo na Ukrajině? Všichni, co uvažují střízlivě, vědí, že se to nikdy nestane! Rusko nikdy nepodlehne tlaku, jako nikdy nepodlehlo v minulosti, tak tomu nebude ani v budoucnosti.

Dnes je již jasné, že válka v plánech její strůjců nemá skončit na Ukrajině. Hlavním cílem je Rusko, ale válka zachvátí celou Evropu.

Co pro USA zajistí vyšší zisk a co USA rychleji vytrhne z dluhové krize než válečná výroba? Co účinněji zlikviduje konkurenci Spojených států v podobě Evropské unie a Ruska, než vzájemné vyvraždění celých národů v Evropě?

Co Spojeným státům pomůže více rozšířit sféru svého vlivu, než poválečné půjčky, přesně podle odzkoušeného scénáře použitého po druhé světové válce?

Světový válečný konflikt reálně hrozí!

V té souvislosti se zamyslete, kdo z Vašich politiků Vám prozradil, že po přijetí Ukrajiny do NATO a vstupu Evropské unie do konfliktu odvedou Vaše potomky na východní frontu, kde velmi pravděpodobně položí život? Kdo z politiků tam půjde do zákopů s nimi?

Kdo z válečných štváčů, které královsky platíte ze svých daní a kdo z jejich mediálních spolupachatelů Vám prozradil, že toto nebude jen dobrodružná vítězná výprava na východ, ale že to skončí jako třetí světová válka za možného použití atomových zbraní?

Kdo dokáže předpovědět účast Číny, která je v tomto konfliktu spojencem Ruska?

Kdo vyhodnotí reálnou sílu americké armády, která dosud bojovala vždy jen se slabším protivníkem, vždyť Hitlera porazili hlavně Rusové! Na co se vlastně váleční štváči spoléhají?
Jedno je jisté, v této válce nebude vítězů!

Kde se schováte před jadernými výbuchy? Máte dost hlubokou jámu a dostatek potravin, abyste v ní vydrželi sto let, než se sníží úroveň záření na únosnou míru? Ve jménu čeho mají na obou válčících stranách umřít naše děti na východní frontě, ve jménu čeho má zahynout rodina, ve jménu čeho má přestat existovat všechno, co znáte, ve jménu čeho má shořet tento svět? Ve jménu demokracie?

Kde vidíte demokracii v tom co se děje na Ukrajině? My vidíme jen fašistickou vládu, armádu, porušující mezinárodní konvence a promyšlenou genocidu vlastního obyvatelstva, jehož vinou je jen to, že mluví rusky a chce nezávislost na fašistické Ukrajině.

A co na to Evropa? Umíte si představit, že by si některý národ v Evropské unii vydobyl svou samostatnost způsobem, jak to dělá Ukrajina? Byla snad Ukrajina dosud nesamostatná, že bojuje o samostatnost? Měla snad vládu, kterou Evropská unie neuznávala? Neměli snad Ukrajinci svá národní práva? Evropská unie se vzdala svých principů a svým postojem se stává spolupachatelem genocidy. Co můžete očekávat od politiků Evropské unie vy sami, občané Evropské unie, když tak rychle a ochotně vaši politici bourají vlastní hodnotové základy?

Rusové jsou velký, kulturní a mocný národ, bez kterého by Evropa v dnešní podobě nikdy nevznikla.

RUSKO NENÍ VÁŠ NEPŘÍTEL! Nepřítelem každého občana Evropy jsou nenasytní politici, kteří se za svou moc a peníze chystají zničit vše, co je všem drahé. Na otázku zda můžeme snad zabránit chystané válce s Ruskem, do které nás tlačí politici a koupená média? Ano, můžeme!

Co mohou udělat obyčejní lidé?

Když všichni malí a slabí dělají totéž, změní všechno!

Lze to změnit, neboť je to nutnost!

Bojkot všech politiků, kteří zvyšují napětí, kteří volají po sankcích a zásahu proti Rusku!

Bojkot na všech úrovních, ve všech volbách!

Nedopustit uplatnění zla, které chtějí šířit!

Bojkotujte vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance!

Bojkotujte média, která válku podsouvají jako jediné možné řešení!

Věřte! Rusové i Ukrajinci jsou dva moudré národy, které řešení najdou. Nebojte se!