Řízek se salátem byl dobrej…

aneb Vlci se nažrali a kozy zůstaly celé a doktor Štrosmajer by novelizoval svou slavnou větu – Kdyby neschopnost nadnášela, tak by ulicí Politických vězňů prolítla v sobotu eskadra bílých holubiček.

Špatně připravená celostranická konference prokázala neschopnost ústředního výboru (jak aparátu, tak voleného orgánu) v plné šíři. A tak se nelze divit, že k nám přicházejí kritické názory a stanoviska. Nechtějí ublížit straně a komunistickému hnutí. Chtějí probudit přední funkcionářský aktiv z letargie ke skutečně politické práci. Na prvním místě především toho nejzodpovědnějšího a tím by měl být Ústřední výbor KSČM.

Pokud by takto měla být připravená i červnová Programová konference s podobným výsledkem, tak už v dálce slyšíme jak se mílovými kroky blíží umíráček.

Redakce „Rudehopraporu“ nemusí se vším co nám čtenáři pošlou souhlasit, ale dává v anketě prostor těm, kterým není lhostejné, co se se stranou děje.

Z diskusních vystoupení a vašich příspěvků do diskuse:

… brněnského Martina Říhy

Nikdy jsem si nepomyslel, že budu muset vystoupit a přednést tak ostrý příspěvek, v podstatě protest. Ale současný stav ve straně, která je mně velmi přirostlá k srdci to, podle mne, vyžaduje.

Uplynulo několik měsíců od X. sjezdu, který stanovil úkoly pro nově vzešlé vedení. Byla přijata jasná usnesení, která měla za cíl vyvést stranu z nejistoty a rozkolů. Musím hned na úvod konstatovat, že se tak nestalo, usnesení směřovaná v podstatě pouze k vedení strany, nebyla naplněna. Vedení, konkrétně předseda ÚV, zodpovídal za zpracování krátkodobého politického programu KSČM a ekonomickou analýzu hospodaření strany do XI. sjezdu strany. Že tento úkol nebyl splněn, není třeba zdůrazňovat. I zde, podle mého názoru, můžeme hledat jeden z důvodů našeho neúspěchu v posledních – komunálních volbách. Občanům jsme totiž z centra neřekli, co komunisté chtějí. Jde tedy nejen o neplnění sjezdového usnesení, ale, a to především, o závažné politické pochybení. Zůstanu u sjezdového usnesení. Bylo uloženo nachystat jednání celostranických konferencí, jedné k vnitrostranickým věcem a druhá má být programová. Ano, strana potřebuje řešit úpravu Stanov, potřebuje řešit konsolidaci a řízení v souvislosti s úbytkem členské základny. Je třeba vyřešit ekonomické krytí aktivit a řízení strany a stranické struktury! Nic z toho se však, podle předložených materiálů, nepodařilo naplnit a jen konstatujeme věci, jak jsou! Projevilo se to například při přípravě dnešní konference. Návrhy týkající se ekonomiky strany a její konsolidace – žádné! Problematiku změny Stanov přesouváme zpět na sjezd, když ten předchozí rozhodl, že to má řešit právě naše dnešní konference! Dnes ovšem provedeme jen ty nejnutnější změny ve Stanovách. V podstatě tak negujeme úsilí členské základny, základních, okresních a krajských organizací vyvinuté v uplynulém období. U nás v Brně jsme k řešení této otázky přistoupili se vší odpovědností. Shromáždili jsme názory jednotlivých členů i základních organizací a projednali je na mimořádné konferenci. To, že názory a náměty ke změnám Stanov z jednotlivých krajů a okresů, základních organizací i jednotlivých členů nebyly podrobeny analýze a zapracovány do konkrétního návrhu pro dnešní jednání, že jsou pouze informativním podkladem, považuji za potvrzení toho, co často zaznívá – vedení ÚV nižší články v podstatě nepotřebuje! Dnes musíme rozhodnout o některých zásadních otázkách změny Stanov, které se týkají přípravy sjezdu počínaje jednáními VČS. Některé by mohly projít bez diskuse, mám na mysli např. otázky týkající se rozpočtu či revizora ZO. Jiné bychom měli diskutovat. Zde mám na mysli vložení věty týkající se souhlasu s užitím osobních dat členů strany dle návrhu našeho MěV. To hlavní, o čem však dnes musíme rozhodnout, je otázka nového ÚV, který bude řídit stranu po XI. sjezdu. Byl nám předložen variantní návrh. Jednoznačně jsem proti variantě č. 2, to je zachovat stávající stav. Vzhledem k tomu, že jsem vždy zastával názor, že o věcech by mělo rozhodovat co nejvíce lidí, se mi líbí varianta 1, která v podstatě potvrzuje stávající počet členů ÚV, současně však zajišťuje naplnění principu poměrného zastoupení členů strany v jednotlivých krajích. Dnes jsme však v situaci, kdy je třeba hlasovat pro variantu 3, tedy snížení počtu členů ÚV. Nehledě na ekonomickou stránku by toto řešení mohlo a mělo přispět ke zvýšení akceschopnosti ÚV. Proto tuto variantu plně podporuji včetně toho, že členové ÚV budou na návrh okresních konferencí voleni na krajských konferencích. V podkladu uvedenou poznámku, že tato varianta by zasáhla do změny Stanov KSČM, považuji za nepatřičnou, jsme tady přece proto, abychom našli řešení.

Pokračovat ve čtení „Řízek se salátem byl dobrej…“

Za sociální a mírumilovnou Evropu

Z vystoupení představitele DKP na 1. máje v Klatovech

Vážené soudružky a soudruzi, milí přátelé!

Jsem rád, že mohu oslavit mezinárodní svátek práce s vámi v České republice.

Pro mnohé je 1. květen jen jeden z mnoha svátků. Někdo chodí s rodinou grilovat nebo tráví den nečinností. Ale 1. květen není obyčejný svátek. 1. máj je den, který je věnovaný pracovním bojům na celém světě. Není tady proto, aby upadl do nostalgie, ale aby potvrdil současné požadavky. Je to den, který připomíná jak minulé zápasy, tak zároveň vyjadřuje svou vlastní sílu a naléhavé požadavky.

Žijeme společně v Evropském domě a v tomto domě můžeme jen společně řešit naše problémy. To platí zejména pro nás pracující.

Naše heslo je: Vyjdi ven 1. května: Za sociální a mírumilovnou Evropu národů!

Němečtí přátelé spolu s námi na 1. máje v Klatovech

DKP vyzývá k účasti na prvomájových demonstracích odborových svazů v Německu, které se letos konají pod heslem „Evropa. Teď ale správně!“.Souhlasíme s DGB v jedné věci. 1. května ukážeme jasnou hranu vůči pravicovým a všem, kteří chtějí rozdělit naši zemi a Evropu. Říkáme NE netoleranci, nacionalismu, rasismu a pravicovému populismu.

V současné volební kampani se buržoazní strany pokouší chválit Evropskou unii jako záruku prosperity, míru a svobody. Když se ale rozhlédneme po Evropě, vidíme, že prosperita není rovnoměrně rozložena. Jak mezi národy, tak v rámci příslušných zemí. Existují rozdíly mezi severem a jihem, západem a východem. Zavedením eura získalo z toho Německo největší prospěch. Ekonomicky slabší země jsou znevýhodněné. Řecko bylo zničeno, ztratilo svrchovanost a je navždy dlužníkem.

Ale i v Německu existuje jen několik „vítězů“. Hospodářská konkurenceschopnost byla zaplacena dělnickou třídou sociálními a mzdovými škrty, zvýšením DPH, prodloužením důchodového věku a poklesem důchodové úrovně. Byly sníženy dávky v nezaměstnanosti a sociální podpoře.

Je Evropská unie garantem míru?

Připomeňme si 20. výročí přepadení zbytku Jugoslávie. V mediální paměti a u mnoha lidí tato v rozporu s mezinárodním právem válka už neexistuje. Tehdy byla rozbombardována infrastruktura Srbska – elektrárny, továrny, mosty, televizní studia. Více než 3500 civilistů, včetně dětí, zemřelo v důsledku přímého boje. V současné době existuje aktivní frontová linie na Ukrajině. NATO postoupilo k hranicím Ruska, kde rozmístilo svoje jednotky. Francie a Německo se rozvíjí společně v rámci nové vojenské aliance PESCO. Zbraňové systémy a němečtí vojenští stratégové diskutují o organizování „jaderného zastrašování“ v samotné Evropě. Tím je vyvoláván tlak zejména na Rusko a Čínu. EU naléhá na členské státy, aby zvýšily své vojenské rozpočty na 2 % DPH do roku 2024 podle strategie NATO. Jedná se o peníze, které již nejsou k dispozici na sociální dávky.

Říkáme jasně: DEMILITARIZACE místo ZBROJENÍ! Pryč s tímto 2 % cílem NATO! Žádná výstavba armády Evropské unie!

Vzájemná výměna informací je pro jednotný boj důležitá

Evropská unie a svoboda?

Čtyři základní svobody EU jsou svoboda pohybu zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu. To je svoboda bank a podniků. Pro lidi znamenají čisté vykořisťování. Pracující lidé jsou stále vháněni do konkurenčního boje. Zároveň bylo zabezpečení lidí životně důležitým zbožím podrobeno nátlaku tvoření zisku. Ať už se jedná o zdraví nebo vzdělání, bydlení, zásobování vodou nebo místní dopravu – vše je podrobeno principu zisku. V souvislosti s nízkou úrokovou politikou a dluhovou brzdou to vede k rostoucímu tlaku na privatizaci, především na obce

Říkáme jasně: SOLIDARITA místo VYLOUČENÍ. Celoevropská minimální mzda ve výši nejméně 12 eur! Zastavte privatizaci!

Je Evropská unie reformovatelná?

S touto EU nelze provádět zásadní změny. Dokonce útěcha jako je např. Sociální charta EU nás nemůže oklamat. Kapitálové a velké korporace určují politiku v jejich zájmu s pomocí Evropské komise, nikoli Evropského parlamentu. Jsme pro solidaritu a internacionalismus! Pro příhraniční spolupráci! Pro sociální a mírovou Evropu.

Samozřejmě 1. května demonstrujeme v Německu za lepší pracovní a životní podmínky. Minimální mzda je příliš nízká a nevztahuje se na každého, důchod v 63 letech je jeden švindlový balíček, chudoba ve stáří razantně roste. Nůžky mezi chudobou a bohatstvím se nadále rozevírají, mládeži je zastavěna budoucnost špatným vzděláním. V rámci konsolidace domácnosti je nadále používána dluhová brzda. Následek toho je, že je omezováno veřejné zabezpečení života, státní úkoly jsou nadále privatizovány. Bojujeme za oprávněný podíl všech lidí na společenském životě a za perspektivu pro mládež.

S digitalizací práce se razantně mění pracovní svět. Už dnes jsou následky rozpoznatelné. Kolem 50 % všech povolání v příštích 10 až 15 letech vymizí a také normální pracovní vztah. Na jejich místo nastoupí potom sólo-soukromník, který musí bojovat o každou objednávku v konkurenci k jiným a nemůže žít z vlastní práce.

Říkáme jasně: Využití technologie počítačů v průmyslu a správě musí především sloužit zaměstnancům a ne zvyšování zisku. Dočasně přidělená práce a pracovní smlouvy musí být zásadně zakázány. Zkrácení pracovní doby s plným platebním a osobním vyrovnáním je náš cíl.

Svět bez kapitalismu, to je socialismus, společnost, ve které je síla koncernů a bank nahrazována politickou mocí pracující třídy a jiných vrstev obyvatelstva, společnost, ve které jsou zespolečenštěny nejdůležitější výrobní prostředky. Teprve tím bude vytvořena možnost předejít krizím kapitalistické společnosti.

Kdo mluví o krizi, nesmí mlčet o kapitalismu. Kdo chce zásadně něco změnit, musí zpochybnit kapitalismus. A za to demonstrujeme na 1. máje.

Bojujeme společně za lepší životní podmínky pro nás, naše děti a vnoučata.

Říkáme jasně: Nechceme vaši válku! Ať žije mezinárodní solidarita!

Poznat KLDR trochu více…

Podívejte se na: „http://www.kldr.info/kim-cong-un-o-socialisticke-vystavbe-a-domaci-a-zahranicni-politice-vlady-republiky-v-soucasne-etape/“

http://www.kldr.info/kim-cong-un-o-socialisticke-vystavbe-a-domaci-a-zahranicni-politice-vlady-republiky-v-soucasne-etape/

Ani Venezuela není jen o „ropě“

Čím jsou si libyjský, syrský a venezuelský scénář tak podobné? Proč se Západ tak snažil krutě napadnout a potom zničit tyhle tři na první pohled tak vzájemně odlišné země? Odpověď je prostá, ačkoli na Západě není příliš vyslovovaná, alespoň ne veřejně.

Ano, poslední průzkum potvrzuje, že Venezuela tolik oplývá přírodními zdroji, že by mohla jednou rukou uspokojit hlad po ropě pro celý svět na příštích 30 let. A ropy může nabídnout mnohem víc, v deltě Orinoka i v jiných částech země.

Ale ono to zdaleka není jen o „ropě“.

André Vltchek a Noam Chomsky

Ti, kdo věří, že šíření západního teroru je hnané pouhými „obchodními zájmy“ a legendární západní nenasytností, jsou z mého pohledu zcela mimo.

Všiml jsem si, že takoví jednotlivci a analytici vlastně věří, že „za všechno může kapitalismus“, a ten že vytváří kulturu násilí a z obětí i pronásledovatelů se už stali rukojmí.

Po činnosti ve všech koutech světa jsem stále přesvědčenější, že kapitalismus je vlastně výsledkem západní kultury, která je založená převážně na expansionismu, exceptionalismu (výjimečnosti) a agresivitě. Je také vybudovaný na hluboce zakořeněné touze kontrolovat a diktovat. Finanční – měnová nenasytnost je toliko vedlejším produktem této kultury, jež povýšila svou nadřazenost na něco, co lze definovat jako náboženské nebo dokonce nábožensky fundamentalistické.

Nebo jinak.Hlavním náboženstvím v Evropě a Severní Americe je vlastně víra ve vlastní nadřazenost.

Čím si jsou libyjský, syrský a venezuelský scénář tak podobné? Proč Západ tolik dychtil po prudkém útoku a tím zničení těchto tří, na první pohled tak se vzájemně lišících, zemí?

Odpověď je prostá, i když na Západě ne tak často vyslovovaná, alespoň ne veřejně. Všechny tři země stály v čele prosazování se a boje s odhodláním k takovým konceptům jako „panafrikanismus“, „panarabismus“ a Patria Grande – v podstatě latinskoamerická nezávislost a jednota.

Kaddáfí, Asad a Chávez byli oblastně i mezinárodně uznáváni coby protiimperialističtí bojovníci, inspirující a dávající naději stamilionům lidí.

Kaddáfí byl zavražděn, Chávez s největší pravděpodobností také, a Asad a jeho národ doslova už několik dlouhých let bojují o přežití.

Současný venezuelský prezident Maduro, odhodlaně loajální vůči Bolívarským revolučním ideálům, už přežil nejméně jeden pokus o atentát a teď čelí přímým hrozbám ze Západu v mafiánském stylu. Jeho zem může být kdykoli napadená, přímo či přes latinskoamerické „klientské“ státy Západu.

Je to proto, že Afrika, Střední východ a Latinská Amerika jsou považovány, a po staletí se s nimi tak zacházelo, za kolonie. Je to proto, že kdykoli se lidé zvedli, byli téměř obratem rozbiti na kusy železnou pěstí západního imperialismu. A ti, kteří si myslí, že mají požehnání k tomu, aby kontrolovali svět, chtějí, aby se to nikdy nezměnilo.

Evropa i Severní Amerika jsou posedlé kontrolováním ostatních, a aby mohly kontrolovat, cítí, že musí s jistotou zničit veškerou opozici ve svých koloniích i neokoloniích.

Je to skutečně duševní stav, v němž se Západ nachází, stav, v němž, jak jsem už řekl, je definován coby sadistická porucha osobnosti (Sadistic Personality Disorder; SPD).

Pokračovat ve čtení „Ani Venezuela není jen o „ropě““

„Komunisté“ a volby do EP

Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží, a tak bych se rád zastavil u vedoucích kandidátů těchto voleb, prezentujících dvě strany, které se ve svém názvu honosí přívlastkem „komunistická“. Jedná se o KSČ a KSČM (v abecedním řazení).

KSČ pro tyto volby delegovala soudruha Romana Blaško, vedoucího tajemníka MěV KSČ v Praze, a kádrovou rezervu na generálního tajemníka ÚV této strany. Rozhovor s tímto kandidátem KSČ do EP uveřejnil server Aktuálně.cz dne 10. března tohoto roku viz:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/idealni-usporadani-je-novodoby-socialismus-rika-kandidat-ksc/r~ecc6892441b311e9b9980cc47ab5f122/

Na rozdíl od KSČM, KSČ údajně navazuje na historii předlistopadové KSČ, hlásí se k ní se vší odpovědností za ty kladné i záporné věci…Proklamace rozhodně chvályhodná. Nedokáže-li totiž komunistické hnutí této země připomenout a vysvětlit občanům ČR, že společnost vedená předlistopadovou KSČ dosáhla pro život pracujících těch největších úspěchů v historii této země, a to ve všech oblastech jejich života, a že ona negativa byla jen chybami těch, kteří prošlapávali cestu, po které dosud nikdo nešel, pak na jakýkoli úspěch může na hodně dlouho zapomenout. Toto je, dle mého názoru, hlavním pochybením „státotvorné“ KSČM, která se od předlistopadové KSČ tvrdošíjně distancuje, a motá se tak v začarovaném kruhu úbytků svých členů i voličů.

Zanedlouho však uplyne dlouhých třicet let, po které měl onen znovuobnovený kapitalismus v této zemi ideální šanci ukázat v čem, že je lepší, oproti onomu tolik zatracovanému socialismu, nebo, jak oni říkají: totalitě. Šanci měl, ale neukázal, kromě neustále fabrikovaných pomluv socialistického Československa, zbla nic.

Takže co komunistické hnutí v tomto státě? Využívá této šance, zvláště, když má momentálně k dispozici předvolební tribunu, a zatím ještě stále i tribunu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, ze kterých může nerušeně, a na konkrétních příkladech této třicetileté praxe široké veřejnosti ukazovat a stavět do protikladu úspěchy ČSSR se zločinnými, protilidovými praktikami buržoasie a nastínit možná komunistická východiska v souladu s vědeckým světovým názorem?

KSČM se této šance předem vzdala, úspěchy předlistopadové KSČ zásadně nezmiňuje, a na vedoucím místě této kandidátky má sice vysokoškolsky vzdělanou osobu v oblasti (buržoasní) veřejné správy, avšak zcela bez znalostí vědeckého světového názoru, co by teoretického základu komunistických hnutí. Takže jejími cíli pak mohou být a také jsou, nanejvýš jen kosmetické úpravy stávajícího kapitalistického systému, tedy: sociálně demokratický revizionismus a oportunismus v jejich nejčistší formě. Ostatně, ten její nekomunistický program „nenechmetotak“ i dosud dosažené výsledky její práce v EP to jen potvrzují. Má snad někdo z komunistů pocit, že tento program vedoucí kandidátky za Komunistickou stranu Čech a Moravy snese v kterémkoli pohledu srovnání s Manifestem komunistické strany, který před více než sto lety sepsali Karel Marx a Bedřich Engels a který byl prvním, a dosud platným komunistický programem?

A KSČ? Soudruh Blaško měl, ideální šanci roztřískat na maděru mnohé z těch jejich buržoasních žvástů a lží, působících již téměř třicet let proti obrovské mase lidí, které živí jen práce jejich rukou a mozků, kteří makají osm až deset hodin denně za průměrnou mzdu, a mnohdy ani tu ne. Tedy lidí, kteří jsou tím nejvlastnějším elektorátem komunistické strany. Jenže to by je musel umět řádně oslovit, a veškeré tyto skutečnosti a souvislosti jim v souladu s oním komunistickým učením, byť pro ně srozumitelnými slovy, vysvětlit a uvědomovat je tak o jejich dějinném poslání, tedy být oním předvojem dělnické třídy, což je tím nejvlastnějším posláním komunistické strany.

Avšak soudruh Blaško? O historických událostech spjatých se stranou, k níž se hlásí, hovořit odmítá. Prý se dohodli, že v kampani minulost řešit nebudou. (!) Kdo a s kým se takto proboha dohodnul? Mohl se vůbec někdo, kdo se označuje za komunistu, byť tu dobu neprožil, na něčem takovém dohodnout a nevyužít tak možností předvolební tribuny otevřeně objasnit veřejnosti komunistický postoj v těchto zásadních věcech? Vždyť s lživým výkladem února 48, a období bezprostředně po něm, stojí a padá celá antikomunistická propaganda našich nepřátel, vtloukaná do hlav mladým generacím již od mateřské školy! Soudruh Blaško je možná dobrý fotograf, ale tady se, téměř ve všech svých odpovědích, zachoval jako nedouk, diletant, a možná ještě něco horšího! A v této oportunistické pasivitě, bohužel, pokračuje i celá jeho další předvolební kampaň.

Tam, kde by měl plamenem svých myšlenek a nezvrátitelných faktů zapalovat další, působil zcela opačně a ze všech, kteří se v této zemi hlásí ke komunistické myšlence, udělal totální pitomce. Přečtěte si k tomu následnou a dosti obsáhlou diskuzi, k níž není co dodat… Není to na pár facek, jak říkával zesnulý soudruh Štěpán, zakladatel oné znovuobnovené KSČ?

Kateřina Konečná, co by vedoucí kandidátka KSČM voleb do Evropského parlamentu, kromě svého zcela nekomunistického volebního programu, se v tomto předvolebním období „vyznamenala“, spolu s dalšími poslanci za KSČM, ještě tím, že hlasovala pro přijetí Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě (2018/2899 (RSP)). Toto usnesení bylo přijato pod záminkou toho, že by se Evropa měla vyrovnat s dědictvím kolonialismu a obchodu s otroky.

Nevím, na kolik je Kateřině Konečné vůbec známo, že Čechy, Morava, Slezsko, a nakonec i Slovensko, nikdy žádné kolonie nevlastnily, a s otroky neobchodovaly. Naopak, v třistaletém období habsburského útisku po Bílé hoře, byly de facto samy v koloniálním postavení, viz například i odraz v poezii: Chléb s uhlím beru si do práce / z roboty jdu na robotu / při Dunaji strmí paláce / z krve mé a z mého potu. // (Petr Bezruč, Ostrava.) Ostatně, i současné hospodářské postavení polistopadové ČR ve více parametrech odpovídá jejímu postavení srovnatelnému s koloniální zemí (viz. práce naší přední ekonomky doc. Ing. Ilony Švihlíkové, Ph.D., zejména: „Jak jsme se stali kolonií.“ 2015, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-17-3“)

Právě naopak, poválečná lidově demokratická ČSR a pozdější socialistická ČSSR, těmto zemím Afriky i Asie všemožně pomáhaly vymanit se z devastujícího dědictví kolonialismu, zejména po onom slavném Roce Afriky (1960), přímo v jejích zemích výstavbou investičních celků, infrastruktury, silnic apod., a to za oboustranně výhodných podmínek.

Na základě této záminky je tak uvedeným Usnesením EP stanovena členským státům EU celá řada požadavků, umožňujících a výrazně usnadňujících masovou imigraci lidí afrického původu do států EU, jejichž realizace bude finančně značně nákladná, o dalších nebezpečných důsledcích nemluvě.

Co je, ale zvláště zarážející je to, že toto Usnesení je zcela nevyvážené v neprospěch současných obyvatel států EU, neboť příchozím lidem afrického původu nestanovuje požadavky žádných povinností v souvislosti s jejich chováním a způsobem života v souladu s kulturními, politickými, náboženskými, bezpečnostními, zdravotními a jinými normami a tradicemi, mnohdy platnými i po dlouhá staletí na území, na která přicházejí. V návaznosti na jiné nově přijímané normy obdobného charakteru, to působí dojmem, jako by se s těmi stávajícími a tradičními normami a zvyklostmi do budoucna již ani nepočítalo… Tedy součást špinavého projektu řízené masívní migrace, jehož cílem není odsouzení rasismu ani náhodou, ale totální destabilizace hospodářsky konkurující Evropy (není těžké uhádnout komu), cestou oné Kalergiho doktríny, a získání pěšáků pro připravovanou válku EU-RF s dodávkami z hospodářsky chřadnoucích USA, o níž se její plánovači idiotsky domnívají, že nepřeroste v globální termojadernou apokalypsu.

Zde bych tedy jednoznačně očekával, že poslanec v těchto orgánech EU za ČR, a zejména za stranu vydávající se za komunistickou, takto formulované Usnesení co nejrozhodněji odmítne, s poukazem na veškeré výše uvedené skutečnosti, a s tím, že s ohledem na historický vývoj a praxi ve státoprávních celcích na území současné ČR (ale i SR) se předmětné záležitosti České republiky netýkají! Nutno doplnit, že se nás netýkaly ani ve dvacetiletém období tzv. První republiky, ani v následném válečném období, kdy jsme se dokonce, zradou našich tehdejších „spojenců“ Anglie a Francie v září 1938 v Mnichově, dostali vůči nacistickému Německu ne do koloniálního, ale přímo otrockého postavení, s ohromnými ztrátami na životech občanů ČSR, hospodářství i majetku státu, které nebyly dodnes uhrazeny stanovenými válečnými reparacemi apod. (Proč se mj. právě ve věci těchto reparací Kateřina Konečná neangažuje?) Při tom tito naši zrádní spojenci z Mnichova 38 i naši katané a okupanti z druhé světové války jsou nyní opět našimi „spojenci“ v rámci EU a NATO, a současně opět i našimi kolonizátory a „protektory.“

Komunistický poslanec v EP, s vědomím veškerých těchto historických křivd, by, dle mého názoru, měl k veškerým jednáním v těchto orgánech přistupovat hrdě, s jejich plným vědomím, a nikoli v hlubokém předklonu servilního slouhy, jak tomu došlo v rámci hlasování o tomto Usnesení. Server Aeronet.cz tuto situaci charakterizuje slovy: „Komunističtí europoslanci vyhlížejí po skončení mandátu bruselské trafiky, nebo co to má znamenat?“ Poslušní poslanci EP, kteří nebudou zvoleni pro další volební období, mají totiž šanci získat vysoce nadstandardně lukrativní posty úředníků těchto orgánů EU… K tomuto další komentář není zapotřebí, snad jen to, že patrně právě proto hlasování v dané věci bylo načasováno do tohoto předvolebního období.

Toto hlasování však neuniklo řadě našich občanů, kteří jsou velmi citliví na reálná nebezpečí plynoucí z přelití imigrační vlny i na území ČR, a Kateřinu Konečnou žádali o vysvětlení tohoto kroku. Její reakci ze dne 20. 4. 2019 si můžete přečíst na serveru Parlamentní listy, viz

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Lidska-prava-Africanu-v-Evrope-Europoslankyne-Konecna-promluvila-o-tom-co-schvalili-v-Bruselu-578550

Jak se dalo očekávat, Konečná zde celou věc hrubě bagatelizuje tvrzením „že se jedná o usnesení, které je směřováno do zemí západní Evropy, kde dochází ke konfliktům s výrazným rasovým podtextem.“ A dokonce přislíbila, „že toto usnesení nebude mít žádný dopad na českou legislativu.“ A že se „Jedná o politické prohlášení směrem k zemím s výraznými neintegrovanými skupinami občanů afrického původu, což Česká republika není…“

Při tom však převážná většina tímto Usnesením formulovaných požadavků je uvedena slovy: „(Evropský parlament) žádá členské státy a orgány EU, aby…“ Tedy všechny členské státy, a bez jakékoli výjimky pro ČR! A je rovněž nezpochybnitelným faktem, že 57 % zákonů ČR jsou nařízení EU (viz Naše pravda č.14 z 8. dubna 2019), tak tomu jejímu příslibu jaksi nerozumím…

A to, že se tyto skupiny imigrantů ve větším počtu na území ČR prozatím nenacházejí, nehraje žádnou roli.

Svou praxí i volebním programem sociální demokratka Kateřina Konečná, si však věří: S velkým nasazením, prosadila složení kandidátky (která sice nestojí za nic) ale je přesně podle jejího přání, neboť jediného principiálního komunistu, který ji nadto po všech stránkách vysoce převyšuje (odbornou i jazykovou kvalifikací pro tuto práci), se jí podařilo zařadit až na takové místo, že i kdyby jej kroužkovali všichni dosavadní voliči KSČM, bude i tak jeho volba bez šance na zvolení.

Nebudu tak asi sám, kdo poprvé v polistopadové historii ČR volby znechuceně vynechá. Znám ale celou řadu komunistů, partijních i bezpartijních, kteří se z důvodů postojů poslanců EP za KSČM v této věci, chystají dokonce volit strany, jejichž programy jsou v otázce nelegální imigrace srozumitelně jednoznačné.

Karel Košťál,   22. 4. 2019

Přemlouvání báby, dědka – pokračuje

Do hry, jak nalákat občany k volbám do Evropské unie, vstoupila v minulých dnech Kancelář Evropského parlamentu v České republice. Prostřednictvím elektronicky zasílaného speciálního vydání newsletteru atakuje voliče, žádajíc je o podporu propagace evropských voleb a zvýšení povědomí o volbách do Evropského parlamentu mezi českými občany. Kancelář EP v ČR zdůrazňuje, že chce zůstat apolitická, znamenající, že zásadní, prvotní informaci týkající se EU se volič nedozví. Sdělení, jakou instituci Evropská unie ve skutečnosti představuje, čí zájmy prosazuje a komu »slouží«.

Nezájem voličů o volby do EU není důsledkem malé informovanosti, ale jejich zklamáním v tento »projekt«. Občané i bez moudrých rad na základě údajů Českého statistického úřadu vědí, že zahraniční vlastníci českých firem si v loňském roce na dividendách rozdělili 294 miliard korun a že celková suma dividend za posledních deset let tak znatelně přesahuje výši celkového dluhu České republiky! Známka toho, že pro Evropu je naše země dobrý krmelec!

Lidé si uvědomují i rozevírající se mzdové nůžky mezi Českou republikou (průměrná mzda se blíží k hranici 34 tisíc Kč) a Německem (ukazatel atakoval v přepočtu hranici sto tisíc Kč). Díky »výši« minimální mzdy se takto odměněný zaměstnanec může pyšnit koupí 2 kilogramů brambor a jednoho litru mléka k tomu za hodinu své práce! Vniveč zůstalo i veškeré úsilí eurokomisařky Jourové ohledně dvojí kvality potravin, kterou evropský parlament nevyřešil a zřejmě nikdy nevyřeší! Naši občané tak zůstanou nadále spotřebiteli druhé kategorie v rovnoprávné EU!

Také ceny, které platíme mobilním operátorům, patří k nejdražším v rámci EU a nezmění je mávnutím zázračného proutku ani premiér Babiš, slibujíc, že se na to podívá! Každý přeci ví, na co všechno přislíbil premiér … se podívat!

Zmíněná Kancelář EP zřejmě občanům neřekne, že právě politika EU je jednou z příčin ztráty potravinové soběstačnosti ČR, kterou se do státního převratu v roce 1989 pyšnila. Pro porovnání – v roce 1990 se pěstovaly brambory na 110 tisících hektarech. V roce 2018 to bylo již jen necelých 23 tisících.

Nelibě volič květnových voleb také sleduje, jak EU postupnými kroky »připravuje« občany na ospravedlňující válečný konflikt mezi USA (Severoatlantickým paktem) a Ruskou federací a jakým způsobem EU přispívá k likvidaci rodiny tvořící základ státu a jednotlivých států představující základ civilizovaného světa.

Občan – volič pokračování hry »Přemluv bábu, dědka« nepotřebuje. Má dost negativních příkladů, aby svou volbou do EU posílil odpor proti narůstající sociální, válečné a demokratické degradaci naší republiky a vyjádřil tak svůj postoj vůči Evropské unii, představující tvář Evropy nadnárodního imperialismu ničící sociální a politické výdobytky občanů.

Miroslav Kavij

Brexit z druhé strany

Krize vládnoucí třídy se prohlubuje. Neustálý boj uvnitř britských vládnoucích kruhů a státu ohledně brexitu a rozsahu vztahů nebo odtržení mezi Británií a Evropskou unií neustále odkrývá další a další hluboké trhliny uvnitř britské vládnoucí třídy i v britské sociální demokracii.  

Tato vnitřní krize Evropské unie také odkryla poníženecký vztah irské vládnoucí třídy vůči EU. Irské zavedené instituce se stále víc ukazují být vazaly EU, a dovolují, aby irská národně demokratická otázka byla využívána coby zbraň oběma stranami, pro i protibrexitovými silami v Británii i Evropskou unií.  

Ani jedna strana se v tomto boji nestará o irskou dělnickou třídu. Prostě využívají vnucenou britskou hranici coby prostředek k ukončení, k zajištění vlastních zájmů.  

Komunistická strana Irska (CPI) stále hájí svůj dlouho zastávaný postoj, že jediným trvalým řešením je ukončit rozdělení a nadvládu britského i unijního imperialismu. Je stále jasnější, že mnoho podnikových i farmářských zájmů, především z unionistického politického zázemí, a také podnikatelských zájmů z celé země, teď vidí celoirskou ekonomiku uvnitř svých vlastních hmotných zájmů.  

CPI opětovně potvrzuje svůj názor, že je proti jakékoli hranici protínající naši zem i proti jakémukoli využití rozdělení našeho lidu coby blokujícího mechanismu. Jakákoliv hraniční čára mezi Britským státem a Evropskou unií by měla být na hranicích Británie jako takové.  

CPI vyzývá k jednotě všech sil, jež odmítají imperialistickou nadvládu. Vyzývá je, aby společně pracovaly na vybudování sil, nutných k využití krize uvnitř britské vládnoucí třídy a úpadku irských institucí k předložení požadavku na ukončení rozdělení a odloučení, k vyřčení možností, co by pro irskou dělnickou třídu mělo představovat nové Irsko.  

Komunistická strana Irska, 16. března 2019(překlad Vladimír Sedláček)

Utajovaný projev prezidenta Zemana

Proč se tento projev prezidenta šíří mezi lidmi jenom po internetu? Proč media mlčí? Jaký je záměr těch lidí, co za každou cenu tento projev bojkotují? Na tuto otázku odpověď neznáme. No, posuďte sami:

Brexit je nezbytný, říkají britští komunisté

Komunistická strana Velké Británie se shoduje, že jen plný brexit vytvoří podmínky pro rychlé oživení a obnovu průmyslu, infrastruktury a veřejných služeb.

Alex Gordon (bývalý předseda a současný kandidát na generálního tajemníka britského odborového svazu dopravy RMT) připomněl výkonnému výboru strany projev Jeremyho Corbyna v Coventry v únoru minulého roku, v němž předák labouristů varoval, že smlouvy a příkazy Evropské unie) zablokují politiku jeho strany, pokud jde o poskytování státní pomoci špičkovému průmyslu, rozšíření veřejného vlastnictví, zákaz nadměrného vykořisťování pracovní síly dovezené agenturami, reformu pravidel náboru do veřejného sektoru a ukončení dovozu pracovních sil zvenčí a privatizace.

Gordon připomněl, že členství v Evropské unii a thatcherovská ekonomická politika společně přetvořily ekonomiku Británie z ekonomiky rozsáhlého průmyslového sektoru v obchodním přebytku se zbytkem Evropy na kasinovou ekonomiku, ovládanou institucemi (londýnské) City a nadnárodními společnostmi, závislou na přílivu investic a příjmech britského imperialismu z finančních služeb, majetku, levné pracovní síle a surovinách ze světa.

„Dnes, bez ekonomického brexitu z volného trhu Evropské unie a celních pravidel unie, by budoucí labouristická vláda čelila vážným překážkám ve snaze uskutečňovat levicovou a pokrokovou politiku – což je jeden z důvodů, proč City, velkopodnikatelské organizace a mnozí pravicoví labourističtí poslanci se tak zoufale snaží zabránit ekonomickému brexitu, dokonce i kdyby nemohli zpozdit nebo zamezit oficiální, politický brexit,“ prohlásil bývalý předseda svazu RMT.

Trval na tom, že všeobecné volby s vítězstvím labouristů je nejlepší cesta ze současné ústavní a politické krize britské vládnoucí třídy.

Na shromáždění v předvečer toho, co možná bude rozhodujícím týdnem pro budoucí vztahy Británie s EU, vedení KS zdůraznilo svou „nekompromisní opozici“ vůči jakémukoli dalšímu odkladu data brexitu i jakémukoli dalšímu referendu, navrženému k udržení Británie v Evropské unii místo splnění rozhodnutí lidu z června 2016.

Britští komunisté se také rozhodli vyzvat k „všelidovému bojkotu“ jakéhokoli britského zapojení do květnových voleb do „fingovaného parlamentu Komise Evropské unie“ v Bruselu.

Generální tajemník KS Robert Griffiths ohlásil pokračující vzestup v náboru a celkovém počtu členů strany. Prozradil, že v roce 2019 zatím vstoupilo 40 lidí, většinou ve věku do 33 let. (Pro představu: v roce 2006, kdy členem ÚV KS Británie zodpovědným za členskou základnu byl i v Praze známý Geoff Bottoms, měla strana něco přes 1 200 členů – pozn. překl.)

Vladimír Sedláček, The MorningStar, 7. dubna 2019

Pozor! Upozornění!

Z technických důvodů se sobotní 45. teoreticko-politická pražská konference odkládá. O novém termínu Vás budeme včas informovat.
Za pořadatele Milan Havlíček

Františku, nikdy nezapomeneme!

V poslední březnový den roku 2019 odešel uprostřed rozdělané práce do Marxova nebe ve věku 91 let (*18. 2. 1928) absolvent Vojensko-politického učiliště Josefa Hakena, Ústřední komsomolské školy v Moskvě a Vysoké školy politické ÚV KSČ, bývalý pracovník Pohraniční stráže, Vnitřní stráže a Federálního ministerstva vnitra, historik, odborník na dějiny pokrokového mládežnického a dělnického hnutí i komunistické strany, aktivní činitel v Klubu společenských věd, předsedy Sekce regionálních dějin, autor řady přednášek, článků a publikací, aktivní člen mnoha vlasteneckých organizací, držitel desítek vyznamenání a ocenění, člověk neuvěřitelně pracovitý, skromný, s velkým srdcem, kamarád, přítel, komunista…
pplk. RSDr. František KOVANDA.
Františku, děkujeme Ti za všechno, co jsi pro naši společnost vykonal.
Budeme pokračovat v Tebou započaté práci na objektivní pravdivé
obhajobě našich moderních pokrokových dějin.  Budeš nám chybět!
V úctě Marxisticko-leninský odborný klub

František Kovanda při jednom z mnoha zajímavých vystoupení

Z diskuse na 6. zasedání ÚV KSČM

Několik stručných poznámek k projednávanému.

1) Mám pocit (a jistě nejsem sám), že se v té naší podpoře vlády začínáme NĚJAK BOŘIT! Naše nerozborné přátelství s vládou Babiše a Hamáčka dostává TRHLINY! ČSSD je okázale garantem servilní euroatlantické orientace; Petříček, symbol nekompetentnosti, ale poslušnosti k cizím zájmům, na sjezdu obstál a Hamáček ho chválí, kudy chodí; Babiš po školení u Trumpa a na CIA obrátil, a jsou činěny další a další kroky proti normálním, vzájemně výhodným vztahům s Ruskem a Čínou. Budeme dále navyšovat vojenský rozpočet a nakupovat americké zbraně (a patrně nejen je) a pokračovat ve vojenských misích…

Myslím, že je načase přitlačit na pilu a zachovat si tvář!

2) K předloženému návrhu na svolání XI. sjezdu. Přiznám se, že jsem si myslel, že mě už NIC nemůže překvapit. MÝLIL JSEM SE! Mám na mysli zvláště odstavec: Ekonomické zajištění sjezdu (Sjezdová známka 50,-Kč; podíl OV, KV 500,-Kč na delegáta; spolu podíl delegáta 200,-Kč (čili vstupenka). Se zajištěním a úhradou ubytování pro vzdálenější, se nepočítá.

Nevzpomínám si, že by ÚV kdy vyčlenil prostředky na spoluúčast při krytí nákladů VČS, okresních a krajských konferencí. To je vše v režii organizátorů na příslušné úrovni. Jaksi logicky a automaticky! U sjezdu je to jinak a podíl delegátů a okresů se neustále zvyšuje, naopak snižuje se vlastní podíl toho, kdo pořádá!

Víme všichni, že prostředky vinou opakovaných neúspěchů ve volbách scházejí stále více a stále citelněji. Jen se při tom šetření a utahování opasků jaksi vytratilo pojmenování příčin, opatření k nápravě a vyvození odpovědnosti vůči zodpovědným.

3) Sněmovna jedná a hodiny diskutuje o uzákonění manželství homosexuálních párů. Rozumím tomu, nejsem dnešní, že sexuální menšiny ovládly politiku Evropské unie a Evropského parlamentu a diktují většině. Rozumím tomu, že v EU se poslouchat musí! Václav Klaus ml. to vyjádřil možná drsně, leč výmluvně.

Nerozumím ale tomu, proč KSČM nevystupuje jasně, rozhodně a srozumitelně na ochranu tradiční rodiny a manželství jako svazku muže a ženy, ze kterého se rodí naši potomci.

Volič KSČM přijímá ofenzívu LGBT v naprosté většině s údivem a nevolí (naznačuje to i poslední průzkum SANEPu a své o tom ví i naši sociologové).

Moc bych prosil: NEŘÍKEJME ZDRAVÉMU ROZUMU – STARÉ MYŠLENÍ! Slyším názory kolem sebe a jsem si skoro jistý, že žádný z těch lidí nebyl na kázání Petra Piťhy (jak by se snad mohl domnívat Jirka Dolejš).

Chtěl bych se zeptat Katky Konečné, jaký postoj k tomu zaujímá a co doporučuje spolukandidátům, aby odpovídali na případné dotazy tohoto druhu. Zda ji nejednoznačný postoj našeho klubu nevadí.

4) Vstoupili jsme do HORKÉ FÁZE předvolební kampaně k eurovolbám. Podle všech průzkumů jsou Češi spolu s Řeky největšími euroskeptiky. Uvnitř tohoto elektorátu jsou k Evropské unii nejkritičtější právě sympatizanti KSČM. Pokud tu holou pravdu budeme vnímat, můžeme jen získat. Ten názor veřejnosti nezpůsobil někdo nepřející, kdo uštěpačně kreslí černý obraz Evropské unie, tak jako sprejeři zohyzdí hezký nový dům.

Způsobila to léty navršená zkušenost, že EU funguje jako takové PERPETUUM MOBILE na nesmysly!

Nepřesvědčujme je o opaku a neslibujme, že budeme dál vylepšovat Evropskou unii. Činíme tak od počátku a je to horší a horší!

Česká společnost trpí ve velkém ALERGIÍ NA EVROPSKOU UNII. A ta většina bude hledat někoho, kdo nejlépe vyjádří její nálady a ke komu pojme důvěru. Důvěru, že bude nejrozhodněji hájit její zájmy. To je ČESKÉ NÁRODNÍ ZÁJMY!

Ekonomka Ilona Švihlíková nedávno na ransdorfovské konferenci připomenula heslo brexitářů: VZÍT SI ZPÁTKY KONTROLU! A o to by mělo jít až v první řadě i směrem k Evropské unii. Vrátit národním státům základní pravomoci, aby mohly plnit to, od čeho jsou a co od nich jejich občané očekávají. A současně spolupracovatna rovném základě – všude tam, kde je to vzájemně výhodné a užitečné. Aby vlády naslouchaly a poslouchaly vlastní lid, ne Brusel, řídily se jeho zájmy a spravovaly věci veřejné ku prospěchu svých občanů.

Tedy, obrazně řečeno, mělo by nám jít o to, aby bylo vráceno, co bylo ukradeno! Co bylo národům elitami zcizeno a předáno Bruselu, aby nám pak poručníkoval, nařizoval, kontroloval, šikanoval!

Myslím, že tak nějak by si to náš většinový občan a potenciální volič KSČM představoval!

Karel Klimša, 30. 3. 2019