Směřování
ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA PROGRAMOVÉHO SMĚŘOVÁNÍ MLOKu
Přidáno v pátek 23. ledna 2015
1) Usilujeme o sjednocení všech marxisticko – leninsky orientovaných komunistů nejen v KSČM.
2) Marxismem-leninismem rozumíme revoluční učení vytvořené především Marxem, Engelsem a Leninem, které představuje ucelený, dialekticky propojený a harmonický systém filozofických, ekonomických, obecně sociologických a politických názorů. Jde o vědecký, dialekticko-materialistický světový názor, který pravdivě odráží vývojové zákonitosti přírodních a společenských jevů a procesů, vyjadřuje a hájí zájmy těch tříd, které jsou nositeli společenského pokroku. Je tak světovým názorem nejpokrokovější společenské třídy, proletariátu a jejího politického předvoje, komunistické strany. V tom spočívá přímá, otevřená třídnost a stranickost a přísná vědeckost nejen marxisticko-leninské filozofie, politické ekonomie a vědeckého komunismu, které na základě takovéhoto poznání (založeného na materialistické dialektice a dialekticko-materialistickém pojetím dějin), umožňují uvědoměle a cílevědomě sloužit zájmům revolučních přeměn světa, odstranění kapitalismu, budování socialismu a komunismu.
3) Jde o to, že zájmy proletariátu, námezdně pracujících lidí (dělníků, rolníků, technických, humanitních i jiných zaměstnanců atd.) jsou objektivně determinovány zejména způsobem výroby, ekonomickými vztahy a to v souladu se společenským pokrokem. Se zákonitostí nutného nahrazení kapitalismu socialismem. Vědecká teorie společnosti objasňující tyto objektivních zákonitosti není tedy v rozporu se zájmy proletariátu, pracujících, ale naopak. Jde zde tedy o dialektickou jednotu objektivnosti, vědeckosti a třídnosti a stranickosti.
4) Není náhodné, že nejen buržoazní ideologové tvrdí, že prý stranickost je s vědeckostí neslučitelná. Přitom však jimi deklarovaná „vědeckost“ a „objektivnost“ má jen účelově zakrýt onen hluboce třídní, buržoazně třídní a stranický charakter jejich ideologie.
5) Proto odmítáme masově rozšířený buržoazní objektivismus a subjektivismus (i v politických stranách nazývajících se komunistickými, jako KSČM). Stále platí Leninova teze, že v kapitalistické „společnosti vybudované na třídním boji nemůže být „nestranná“ věda o společnosti.“ (V. I. Lenin., Sp. 19, 1959, s. 11).
6) Jsme stoupenci objektivního, kritického pohledu na naši minulost, tedy i na vývoj naší země od r. 1945 do r. 1990, avšak při odmítání vulgárního, nihilistického, většinou v podstatě antikomunistického, maloměšťáckého a měšťáckého přístupu k sociálně ekonomické a politické skutečnosti. Přístupu, který se dnes projevuje, při hodnocení uvedeného období i v KSČM.
7) Jsme si vědomi, že cesta k socialismu u nás nebyla snadná a bezrozporná. Je známo, že vždy při velkých, zásadních, revolučních společenských přeměnách nejde o bezrozporný, bezkonfliktní vývoj, ale naopak. Proto zvláště v počátku, v prvém desetiletí (1948 -1958) došlo v naší zemi na jedné straně k obrovské, v historii našich národů nevídané aktivitě a iniciativě lidu, a na straně druhé k zintenzivnění odporu poražených tříd a sociálních skupin, podporovaných z kapitalistického Západu. Docházelo k ostrým třídním střetům mezi silami socialismu a silami protisocialistické a protisovětské orientace, obhajujícími kapitalismus.