100. výročí VŘSR nesmí patřit nostalgii, ale boji za lepší budoucnost

Přidáno ve čtvrtek 25. května 2017

Tématu „Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci, co a jak dál“ se věnovala 41. pražská teoreticko-politická konference v Praze 13. května 2017, situovaná sice do velkého sálu budovy ÚV KSČM, ale většinou vedení této strany už tradičně pomlouvaná a bojkotovaná. Není divu. Většina řečníků se nevěnovala jen dějinám Říjnové revoluce, ale i jejímu vztahu k současnosti a budoucnosti, a v tomto ohledu byla velmi kritická především k teorii a praxi KSČM, která je široce považována za následnici revolučních tradic vzešlých z VŘSR. Zjevně ne příliš oprávněně.
Konferenci zahájil soudruh Viktor Pázler. S programem přítomné seznámil její moderátor soudruh Pavel Degťar.
Úvodní referát přednesla s. Věra Klontza-Jaklová. Těžko jej shrnout několika slovy, za jednu z nejpodstatnějších tezí však považuji konstatování, že v KSČM převažují buržoazní trendy a projevuje se pohrdání teorií. KSČM podporuje pluralitní vlastnictví výrobních prostředků, což je jako posadit vedle sebe lva a kuře a očekávat, že se dohodnou. Dvě třetiny občanů ČR jsou systému odcizené a nechodí k volbám. Pokud nebude existovat organizované třídí hnutí, prosadí se obskurní směry hledající nereálná idealistická východiska a fašisté.
S. Klontza-Jaklová vyzvala ke zkoumání nových teorií a budování komunistického třídního revolučního hnutí. Zápas mezi revolučním a buržoazním křídlem musí být sveden, před tím nelze zavírat oči. Nelze propadat idealismu, že při volebním vítězství KSČM v současných podmínkách by bylo vše v pořádku. Naopak, vše by bylo stejné!
Pro mladé lidi je KSČM součástí dnešního systému. Komunisté se proti němu musí jasně vymezit a nehledat růžové cesty. Nikoho nepřesvědčíme, když neřekneme, co si myslíme.
Úvodní referát byl následován bouřlivým potleskem. Zdá se, že alespoň na půdě teoreticko-politických konferencí mizí smířlivecké tendence a iluze o falešné jednotě s podporovateli kapitalismu. Toto prostředí je však v rámci celé KSČM poměrně okrajové.
S. Ladislav Šafránek uvedl, že 100. výročí VŘSR nemá být vzpomínkovou záležitostí, ale hledáním nových forem boje. Obava z ofenzivního působení a líbivé fráze nás zahánějí do exotického směru. KSČM chce „sociální stát“, tj. kapitalismus „s lidskou tváří“, slouží tak kapitálu a podléhá populismu.
S. Josef Skála se postavil proti názoru, že výročí VŘSR nemá být připomínáno před volbami. Upozornil na teze ideologického oddělení KSČM k tomuto výročí, jež byly účastníkům rozdány v písemné formě. Vyzval k získávání nových spojenců namísto ujišťování se sami mezi sebou, že máme pravdu. Kritizoval odpor části vedení proti politickému vzdělávání.
S. Milan Krajča upozornil na skutečnost, že VŘSR vyřešila během několika let problémy, které ve většině zemí nejsou vyřešeny dodnes a v kapitalismu být vyřešeny nemohou. Ukázala, že je možné zastavit imperialistickou válku. Z toho si musíme vzít poučení a rozhodně se postavit proti NATO a EU, proti sociálšovinismu a obraně „evropských hodnot“.
S. Karel Klimša zdůraznil, že se musíme hlásit, hájit a čerpat inspiraci z takové události, jakou byla VŘSR. Událost, která změnila svět a pomohla mnoha národům zvednout hlavu a bojovat za svou nezávislost. Dala lidu možnost a právo být pány ve své zemi, být pánem svých osudů. Potom vysvětlil, proč není na Vratimovském odborném semináři, který probíhá současně jako dnešní PTPK. Časem totiž Vratimovské semináře začaly vládcům KSČM vadit! Především proto, že mnohdy byly levicovější, radikálnější, jasnější, odvážnější a lidem srozumitelnější, než někteří představitelé jejího vedení. Ti nejprve znemožnili pořádání v minulém roce, v letošním naopak Vratimovský seminář ovládli a proti vůli dlouholetých organizátorů přizpůsobili své linii.
Další diskutující se věnovali např. porovnání výdobytků VŘSR a její zahraniční politiky s dnešní situací, charakterizovanou stále horšími imperialistickými konflikty. Zdůraznili význam socialistického budování v SSSR pro vítězství ve Velké vlastenecké válce a vznik tábora socialismu. Jak uvedl s. Miloš Jakeš, základem všeho je společenské vlastnictví výrobních prostředků a jedinou cestou vpřed je jasný program. Komunisté se nemají zač stydět a cesta k budoucímu socialismu není možná bez připomenutí minulých úspěchů.
S. Milan Havlíček v emotivním vystoupení poukázal nejen na to, že vedoucí funkcionáři KSČM nejsou uvědomělí, nemají znalosti v teorii ani praxi a nepřebírají zkušenosti od starší generace, ale straně především chybí jasný program a třídní přístup. Část vedení je nakloněna podpoře volby válečného štváče Miloše Zemana (jehož vláda se podílela na bombardování Bělehradu) za prezidenta ČR, neschopna navrhnout vlastního kandidáta. Poukázal na liberální Haló noviny jako protiklad bolševické agitace a propagace spjaté s VŘSR.
Na chruščovovský revizionismus a rezignaci na důsledný boj proti nepřátelům jako hlavní příčinu pádu socialismu ve většině zemí poukázali např. ss. Jiří Horák, Rudolf Košťál, Lukáš Vrobel a další. Posledně zmíněný vyzval k podpoře Korejské lidově demokratické republiky, jež nyní nejdůsledněji naplňuje odkaz VŘSR budováním socialismu na principech společenského vlastnictví a kolektivismu.
S. Václav Čermák seznámil plénum s minimálním programem komunistické strany, formulovaným Marxisticko-leninským odborným klubem. Jeho výtisky byly přítomným rozdány. Dodal, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků vede ke všeobecné krizi, hrozící zánikem světa. Stejně jako i další řečníci varoval před neustále vzrůstajícími válečnými hrozbami.
V závěrečném příspěvku s. Petr Šimůnek odsoudil nedostatečný zájem o komunistickou mládež, věnoval se napjaté mezinárodní situaci a vyzdvihl nutnost obhajoby VŘSR a Vítězného února 1948.
Celkem vystoupilo v diskusi po úvodním referátu 19 řečníků, další tři příspěvky byly odevzdány v písemné podobě. Všechny vyjdou ve sborníku, který jako již tradičně vydá nakladatelství OREGO.

Leopold Vejr