Morální zásady, čest a odvaha – pouhá naivita

Čekat od politiků tohoto světa nějaké morální zásady, čest a odvahu bojovat za vyšší cíle, než jsou peníze a moc, je bohužel pouhá naivita (aneb zamyšlení 30 let po „sametu“)

Lidé jsou v dnešní době pod neustálým stresem. V práci, ve společnosti, ale také doma, kde na člověka uštvaného z neustálého tlaku, který na něj společnost v současnosti kupí, dolehne všechna ta únava a strach, které ve společnosti druhých většinou nedává najevo. Obavy, že přijde o práci, že nebude na splátky půjček nebo hypoték, že přijde exekutor a zabaví mu vše, co za celý život nastřádal a postavil jen proto, že přišla nečekaná nemoc, nehoda, nebo že vám do života vstoupil podvodník či podvodnice, která ho v mžiku změní k horšímu na dlouhé roky, nebo dokonce navždy – jsou jako balvan, který bez ustání tíží naše bedra.

Čekat od společnosti a politických zástupců, kteří jí v současnosti vedou nějakou pomoc je naivní. Politici jsou dnes v naprosté většině jen hloupé zkorumpované loutky vyšších nadnárodních celků vedených mocnými rodinami a korporacemi ze stínů, ve kterých se žádné morálky, nebo soucitu s chudými, utlačovanými, vykořisťovanými, ale ani systematicky genocidně vyvražďovanými nedočkáte.

Na celém světě, od Moskvy až po Washington dnes sedí ve vedeních zemí lidé, kteří myslí jen na sebe a přinejlepším bokem ještě trochu na národní zájmy, které však zohledňují jen proto, že s příchodem zániku národa a jeho začlenění do vyšších celků, by nastalo také omezení jejich osobní moci a postů, které mohou nabídnout svým poskokům, jenž ovládají a řídí.

Obyčejní lidé dlouhé roky pracují pod knutou strachu ze ztráty zaměstnání a malého důchodu jen proto, aby se ke stáří dozvěděli, že půjdou do důchodu později, a že stát pro ně vlastně vůbec nemá peníze, protože jejich celoživotní odvody promrhal na podporu vlastních velikášských projektů a cílů.

Tak nám ubíhá pod rukama život, zatímco si jezdíme většinu našich dnů ojetými auty po rozbitých a rozkopaných silnicích pro almužnu za práci, která většinou sotva stačí na střechu nad hlavou a jídlo pro nás a naše blízké.

Pokud si trochu utrhneme od huby, můžeme si na vánoce navzájem nadělit pár dárků, jejichž cena nám bude strašit v hlavě až do léta, kdy si začneme dělat pro změnu starost s nějakou tou dovolenou, která nás vycucá zase až do vánoc.

Tak běží život obyčejného člověka ve státě, kde zrovna nezuří žádná válka. Jak se musí lidé cítit v zemích, kde k tomu všemu, co jsem zde uvedl, vybuchují na ulicích bomby a jejich západní i východní spojenci je zrazují a bokem se spolu paktují, si neumím ani představit.

Dlouho jsem si myslel, že politici tohoto světa se dělí na dobré a špatné, jen abych nakonec zjistil, že jsou jen ti špatní a pak ti ještě horší…

Dobré na tom je, že když člověk tohle všechno uvědomí a přestane se k někomu z mocných tohoto světa upínat, zjistí, že nejlepší je věřit jen lidem, které opravdu zná a svým vlastním schopnostem a zásadám…

Ladislav Kašuka

(Poznámka metéra: Dosti pochmurné a pesimistické zamyšlení, i když dosti pravdivé.
My, havíři jsme na šachtě vždy říkali: „Nejdřív ukaž, že umíš makat a pak ti budeme naslouchat a možná věřit.“ Jak máme věřit někomu, když se stále ty vysněné výsledky nedostavují. Kamaráda silně krvácejícího jsem vozil půl hodiny po nemocnici na Karláku v Praze, než se ho někdo ujal. A ještě jsem dostal pokutu, když jsem ho vezl, protože by sanitka prý k takovému případu přijela za dlouho a nechal stát auto v areálu nemocnice a kamaráda vlekl na ORL. Nakonec ho hospitalizovali na interně.
Zajímavé je i to, že když nezaplatím dálniční známku, můžu dostat až desetitisícovou pokutu i když jezdím na D1 po silnici, která nemá s dálnicí nic společného.Tak jaká kvalita práce. To, že nám vládnou a o nás rozhodují neumětelové a neználkové víme všichni, tak proč je „furt“ volíme?!)