Cestování a svoboda

(Dovolená 2020 a další roky… Jde o vážnou věc, ale při čtení se aspoň usměješ.)

Tak do západní Evropy – kam jsme skoro celej život nemohli, tak tam to asi nepůjde. Německo, Francie, Anglie, Švédsko aj. to asi nebude ono – samej lágr, samej muslim. Domácí se tam sami bojí ven a navíc většina památek, kvůli čemu bych tam jel, je ve velkých městech a tam je muslimů nejvíce. A s babou, dcerou či vnučkou už vůbec ne.

S děckama raději do Norska taky ne! Náhodou budou zlobit, dám jim na prdel a domů pojedu bez nich…

Na jih Evropy raději taky ne. Všude černo a plno. Tam bych se bál i bez bab. Už to nepůjde ani do jihovýchodní Asie – i tam řádí IS, hoří a bouchají sebevrazi. Tam, kam se ještě nedávno jezdilo – Egypt, Tunis, Afrika a Arábie, tak tam ani náhodou…

Zbývají velcí bratři. Ten nový – USA mně nechce. Musí vědět proč, co tam chci, nač tam chci, jak tam a kde a proč budu a jak dlouho a s kým a s čím tam budu. Když si na letišti kýchnu, o tom, že bych si prdnul ani neuvažuji, tak mně z letiště vrátí a kufry pošlou za mnou…

Zbývá mi ten druhý – Rusko. Když se mrknou do pasu a uvidí, že jsem z Kocábova, tak dostanu na budku a pomažu zpět, jak nejmenovaný poslanec…

Tak že jsem ve větší prdeli jak před revolucí.

Havel říkal, že se nemám bát. Nezaměstnanost, že nebude, abych se nenechal zastrašit. Zdražovat se nebude, abych se nenechal zastrašit. Že budu moct cestovat po celým světě, abych se nenechal zastrašit. Že budu moct říkat, co si myslím. O všem že budeme rozhodovat v referendu, abych se nenechal zastrašit.

Potom prdnul do hlíny a zůstalo po něm jen jméno na korejským letišti a na nějaký lavičce v Japonsku…

Až na jaře vyrazí další várka muslimských doktorů a inženýrů do Němec a až to Makrela přebere, zbytek pošle k nám, tak se opět nenechám zastrašit! To se rovnou poseru!

To už nebudu moct vylézt ani před barák. Tam by mně umyli vodním dělem ti, co mně mají pomáhat a chránit… No, nejsme na tom hůř jak za bolševika? Vypadá to, že nakonec pojedu jen k tobě … brácho.