Nastal čas k vystoupení z NATO

Česká republika je již více než dvě desítky let členem válečného paktu, ve kterém podle filosofických slov největšího popřevratového lháře Václava Havla nikdy neměla stanout. Po celou dobu se tak český stát z pozice kolaboranta spolupodílí na zločinech tohoto vojenského paktu pod taktovkou Spojených států.

Představitele amerických jestřábů spřažených s vojenskoprůmyslovým komplexem v minulosti od svých imperialistických válečných choutek nezastavilo nic. Severoatlantický pakt ve své štvavé válečné politice pokračuje i v době, kdy svět věnuje velké úsilí zvládnutí koronavirové pandemie.

Další přesuny vojsk do pobaltských států, vojenská cvičení pod hlavičkou USA na tomto území či budování vojenské základny v Polsku… způsobují jen další eskalaci napětí s Ruskou federací.

Je smutnou skutečností, že jednotlivé vlády České republiky po více než dvacet let slouží díky našemu kolaborantskému členství v NATO zahraničním zájmům USA.

Po celou dobu se tak naše republika (spolu s dalšími členskými státy) podílí na porušování znění Severoatlantická Smlouvy ze dne 4. dubna 1949 ve které podle článku I „se smluvní strany zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů“.

Jak je uvedeno v preambuli této smlouvy její smluvní strany se „snaží podporovat stabilitu a blahobyt národů v severoatlantické oblasti“. V praktické realizaci myšleno blahobyt vydobyt na úkor vojensky a ekonomicky destabilizovaných států nejen Iráku, Sýrie, Libye a Afghánistánu.

Článek 13 této smlouvy dále uvádí, že „po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od této smlouvy rok poté, co podá vládě Spojených států amerických zprávu o vypovězení smlouvy a ta podá informaci vládám dalších smluvních stran o uložení každé výpovědi“.

Vůle současné naší vlády k přijetí tohoto zásadního politického rozhodnutí, jejíž zahraniční politika je řízena americkým ministerstvem zahraničí, zcela jistě nebude.

O to víc jde o výzvu nejen pro všechny politické strany, uskupení a sdružení, ale i o vlastenecké organizace a spolky, pro které je zachování světového míru zásadní prioritou. Prioritou, ke které se dlouhodobě hlásí KSČM či Aliance národních sil.

Miroslav Kavij