Kam se poděli voliči a proč?
Do Brna jedu vždycky rád. Děláte tady tu stranickou práci dobře, poctivě, opravdově. Jste dobrá parta. Přemýšlíte komunisticky! A je tu vysoká hladina IQ!
Není to obvyklá zdvořilost, jaká se úvodem říkává. Já jsem v podstatě nezdvořák, takže říkám jen to, co si myslím. Je to konstatování opřené o zkušenost.
– ale pojďme k věci, pojďme k tématu semináře;
– to zaměření je velmi správné, potřebné a naléhavé; a odpovědi na ně znepokojující;
– chtěl bych přidat pár poznámek k tomu, KAM SE PODĚLI VOLIČI LEVICE A PROČ?
– takové neučesané úvahy, které se mi honí hlavou;
– ta otázka jistě napadne každého, když vidí VOLEBNÍ VÝSLEDKY naší strany, když slyší či čte PREFERENCE POLITICKÝCH STRAN (jakkoli tušíme, že jsou cinknuté), když poslouchá názory obyčejných lidí, jak vnímají dnešní KSČM
– není sporu o tom, že to s námi jde od 10 k 5, a už hodně dlouho!
– je třeba se ptát:
+ PROČ tomu tak je, PROČ levice ztrácí
+ PROČ se lidé od ní odtahují, PROČ ji nerozumí
+ PROČ hledají někoho jiného, komu dát hlas
+ PROČ případně váhají, zda vůbec k volbám jít
– myslím, že jsme si ty otázky moc nekladli
– vedení byly nepříjemné, nepohodlné, a tak je raději nenastolovali jako téma k věcné debatě
– ale bez otázek není odpovědí a bez odpovědí není nápravy!!!
– těch otázek je celá řada a po dlouhá léta jich přibývá
– TGM rád říkával, že: „Státy se udržují těmi ideály, na nichž se zrodily“ => a v přeneseném slova smyslu něco podobného platí i pro strany
– a my jsme se těm původním ideálům, principům, zásadám, hodnotám… hodně vzdálili
– straně zoufale chybí teoretická a ideologická práce; to jsou ty kořeny, ze kterých čerpá sílu, odhodlání a přesvědčení; a hladina této „spodní vody“ klesá, nahoře to schne, vadne a bují plevel
– ta rudá postupně bledla, navštívil nás liberalismus, pragmatismus, některým chybí obranné látky proti eurounijním hloupostem, kterými je i Strana evropské levice nasáklá
– dříve pevná, opravdová a úspěšná levice byla zprvu nenápadně, leč stále intenzivněji rozleptávaná liberalismem, genderismem, multikulturalismem, stále ofenzivnější duhovou ideologií a kdoví, čím ještě
– a tomu všemu pak někteří s potutelným úsměvem říkají „neomarxismus“, byť to se skutečným marxismem nemá ani pramálo společného
– prostě čím větší hloupost, tím to je levicovější!
– kdo by si kdy pomyslel, že hájit zdravý rozum a lidskou normalitu bude tak tvrdá řehole, tak těžký boj, vyžadující dokonce odvahu?
Ale pojďme zpátky ke straně!
– ten její dnešní MÁTOŽNÝ STAV je výsledkem procesů objektivního i subjektivního charakteru
– strana čelila obrovskému tlaku a působila v prostředí modelovaném mainstreamovými médií, které stavěly na hlavu a překrucovaly (a překrucují) všechno, co jen lze
– stárla a mladým s radikálními názory namísto podpory někdy naopak přivírala kyslík; místo aktivního, viditelného a vcelku i početného Komunistického svazu mládeže, vytvořila konkurenční Komise mládeže => ty mají někteří tendenci označovat za „bílé límečky“
– dlouhodobě probíhala eroze IDEOVÁ, PERSONÁLNÍ, ORGANIZAČNÍ a v poslední době přibyla i EKONOMICKÁ NOUZE (omezující plnohodnotnou činnost!)
– a tak, jak se oslabovala KONDICE STRANY, vliv členské základny, tak souběžně narůstal vliv silných osobností s výraznějšími možnostmi – zejména poslanců a europoslanců, kteří mají co nabídnout a zavázat si lidi
– probíhalo něco, co by se nepřesně dalo nazvat OLIGARCHIZACÍ STRANY; velmi zajímavě píše o těchto otázkách, o tendencích uvnitř stranické demokracie, Petr Drulák ve své knize „Politika nezájmu. Česko a Západ v krizi.“
– klima ve straně se měnilo, motivace lidí volit ji a hájit proti všem nepřejníkům sláblo; stále častěji si kladli otázku, komu to všechno vlastně slouží > primárně straně, obyčejným lidem, anebo dobrému bydlu elity?
PÁR PŘÍKLADU:
– jen se podívejte jak stabilní, či strnulá je sestava našeho poslaneckého klubu, jak nepatrná je obměna této sestavy Nejdéle sloužící poslanci jsou z našich řad! Poukazoval jsem na to už před řadou let, opakovaně jsem navrhoval zásadu „Dvakrát, maximálně 3x a dost!“; říkal jsem tehdy při schvalování kandidátek – k nevoli mnohých – že mi to připadá, jako by se před OH řeklo, zlatou medaili bude mít ten, stříbrnou ten a bronzovou onen, a o ty ostatní místa se poperte; teď už vlastně jde jen o ta první místa
– v té souvislosti si vzpomínám, jak mi někdy uprostřed svého europoslaneckého období říkal prof. Keller, že jedno pětileté období v Bruselu je maximum, co zdravý lidský organismus unese. A také ten pobyt v toxickém prostředí neprodlužoval. Já mu tehdy odpověděl, že naši europoslanci (ale platí to i o poslancích), mají mnohem odolnější organismy a vydrželi by nejlépe na furt (sloužit lidem a národu);
– s rozpaky lidé vnímali opakované hrátky kolem rozpočtu, kolem jeho schodku, jestli 40 nebo 50 miliard, anebo kolem položky pro armádu (ať mi nikdo neříká, že o té chystané habaďuře nikdo nic netušil)
– otázka tolerance vlády, ano či ne?; podmínky – v zásadě správné, ale měkké; 3 a půl roku jsme s tím žili, něco z toho bylo pro lidi, něco i pro poslance a jejich kamarády (…to jsou také lidi); a půl roku před volbami toleranční patent vypovíme; no nevím?!
– lidi vzrušuje každoroční folklór diskusí okolo zvyšování důchodů; říká se, že úspěch má mnoho rodičů, neúspěch je sirotek; a tak k navýšení se hlásí KSČM, ČSSD, SPD i Babiš; v tichosti ale projde navýšení poslaneckých platů o tolik tisíc, o kolik stovek důchodcům penze; a KSČM u toho asistuje – neplatí, že „Nejsme jako oni!“ – co je doma, to se počítá; nikdy nepřišlo to symbolické gesto, že jsme to nechtěli, a tak navýšení věnujeme strádající straně
– členové a veřejnost zaregistrovali, že pod návrhem zákona „Rodina pro všechny“, který uspokojuje stále narůstající požadavky komunity LGBT a oslabuje roli tradiční rodiny, je podpis i Jiřího Dolejše a při tzv. 1. čtení pro něj hlasovali i poslanci Dolejš a Luzar
– mnozí připomínají, že také pro různé protikomunistické rezoluce Poslanecké sněmovny – k Únoru 48, k srpnu 68, či listopadu 89 hlasoval Jiří Dolejš a ojediněle Leo Luzar a Vláďa Koníček, který už působí jinde
– někdy si říkám, jestli náhodou i ve stranách nejsou zabudována tzv. kurvítka, jako ve většině spotřebního zboží a elektroniky, aby v pravý čas zkolabovaly a bylo je třeba vyměnit za jiné; doufám, že vás to nepohoršilo, nejde o sprosté slovo, ale terminus technicus
– ve výčtu by se dalo pokračovat; neříkám to rád, říkám to s obavami o další osud strany
– dávám za pravdu prof. Petru Piťhovi, knězi, vlastenci a bývalému ministru školství, i když raději bych to slyšel od nejvyšších představitelů strany – který varovně říká: „Za sebezáhubné pokládám snahy popírat biologické zákony o rozmnožování. Zákony žádané LGBT vedou ke konečné destrukci rodiny, kterou jsme sami za desítky let učinili tak slabou, že do ní stačí jen nepatrně strčit. Přitom rodina je a zůstane základní buňkou společnosti i státu“.
– dávám za pravdu prof. Oskaru Krejčímu, který v pregnantní analýze po krajských volbách nadepsané „Smrt české levice“ říká: „Jak si vysvětlit, že po tolika porážkách vedení KSČM a ČSSD nedokážou samy odstoupit, aby otevřely prostor naději… a že stranický aktiv neumí tato vedení odvolat a nahradit“. Lepší by bylo, kdyby to nemusel říkat, kdyby té absurdity nebylo.
– obecně našim členům i sympatizantům vadí, že vedení strany z přesvědčení, programově a energicky nehájí to dobré z minulosti; porovnávat socialistickou minulost se současností nám dává obrovskou argumentační výhodu, ve které nemůžete prohrát, ať už jde o kteroukoli oblast národního hospodářství, či společenského života; ten rozvrat ekonomiky, ale i morálky je očividný; v historii se provádí „hluboká orba“ a je málo těch, co nahlas volají, že VŠECHNO JE JINAK, než říká Česká televize, další dezinformační média, pseudohistorici a pofiderní umělci
– nestor českých politologů, moudrý Zdeněk Zbořil, nedávno k takovým dechberoucím výplodům napsal: „Třicátníci mi vyprávějí o tom, co jsem já zažil!“
– podobně mi vadí, že si neumíme, či nechceme odpovědět jasně na to, zda je to, co přichází z Evropské unie a EP – až na výjimky – přínosné, anebo devastující
– měl bych se před tzv. evropskou levicí, ať už v tričku SEL, či frakce GUE/NGL na pozoru! Svým způsobem je dobře, že ti, kdož jsou s nimi ve styku, se ty jejich názory snaží tajit a kamuflovat. Ale i tu do jisté míry platí ono: Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti! => Té tzv. levici někdo prostě vyměnil, popletl směrovky. Záměrně špatně nastavil ukazatele a ona teď bloudí a blábolí přitom nesmysly. Je to prostě stále větší POPLETA.
– ZATÍMCO „moderní evropská levice“ vede svatou válku za práva gejů, lesbiček, za rovnost sňatků a adopci dětí, za množství pohlaví, za nepřechylování ženských jmen, za volný vstup migrantů a péči o ně, hlásá multikulturalismus a důsledně bourá všechny tradiční hodnoty a civilizační znaky
– TAK JINÍ pochopili, že je třeba hájit životní zájmy lidí, jejich sociální jistoty, bezpečí, práva normální rodiny, národní zájmy, bránit oslabování státu a chránit morální zdraví společnosti
– je to týden, co jsme o tomto i mnohém jiném debatovali s vám dobře známým Lubošem Blahou => vidí to stejně: Dnešná ľavica na Západe opustila chlebovú tému a rieši problémy, ako ich vnímajú niektoré mestské stredné vrstvy – práva zvierat, gejov, multikulti, tri záchody… a odháňa nielen robotníckeho voliča, ale aj tých, ktorým „nehrabe“. Tí potom sú stále viac priťahovaní radikalizmom krajnej pravice, ktorá medzitým prevzala sociálny rozmer ľavice a je často viac antikapitalistická a antiglobalistická, ako vykoľajená ľavica
– něco podobného podotkla i doc. Ilona Švihlíková po polských volbách: Strana Jaroslawa Kaczynského bývá označována jako národně-konzervativní. Její ekonomická politika je ale silně levicová. Využívá toho, že se levice v Polsku zdiskreditovala kooperací s liberalismem
– a prof. Jan Keller v komentáři „Na slepé koleji“ popisuje, jak část levice zanevřela na dělníky a zaměstnance, kteří se ochotně začlenili do konzumní společnosti… a z trucu i bezradnosti začali její teoretici hledat nového revolučního aktéra. Nalezli ho mezi lidmi žijícími na okraji společnosti, jindy mezi sexuálními, kulturními, či etnickými menšinami, další pak mezi migranty. O těch všech se soudilo, že na rozdíl od dělníků, kteří zklamali, budou imunní vůči svodům buržoazní kultury. Žádná ze zmíněných menšin se ale proti kapitalismu nevzbouřila. A tak zatímco socialisté nemají program, nová levice stále marně čeká, až se sexuální menšiny ruku v ruce s muslimskými migranty vzbouří proti systému. Pravice sice levici občas škádlívá přívlastkem neomarxistická, ve skrytu duše však musí být z jejího počínání přímo nadšena. Je to radost mít za politického protivníka někoho, kdo se sám odstaví na slepou kolej.
– a když sáhnu mimo levicové intelektuály, můžu ocitovat komentátora Lidových novin a ČRo Jana Macháčka: „…s tím, jak se na Západě rozmáhá pokrokářství spojené s kulturou rušení a zakazování, s politickou korektností, genderismem, vypjatým antirasismem, multikulturalismem, podporou LGBTQ+ a podobně, tím bude narůstat počet lidí, kterým se konzervativní Rusko bude jevit jako OSTROV NORMALITY“
– za dveřmi jsou volby => prof. Krejčí v nedávném rozhovoru, který v pravidelném 14-ti denním cyklu poskytuje časopisu Argument, říká: Máme se na co těšit, přichází generace odchovaná Českou televizí, vykořeněná z národních tradic, na dálkové ovládání…“ – A na adresu KSČM uvedl: „V. Filip byl zvolen před 16 lety (1. 10. 2005) do čela strany a ta od té doby jde víceméně setrvale dolů, ale jeho vedení trvá… Vedení strany je kryto mainstreamem… Strana je nečitelná… Levice je v kádrové krizi… Opoziční potenciál sesbíralo SPD. Tolik prof. Krejčí.
– a nakonec malou poznámku: na posledním zasedání ÚV koncem května v Praze jsem zareagoval na opakovaně vyslovený názor poslance Jiřího Dolejše: „Je trapné, že se ve straně šilhá po nahnědlých subjektech typu SPD či Aliance národních sil.“
– byl bych opatrnější a zdrženlivější s tím nálepkováním, sami jsme si ho užili dost (řekl jsem tam)
– příměs oné barvy by se dala najít spíše u KDU-ČSL, ODS, TOP 09 i části ČSSD (M. Marxová-Tominová), kteří neodmítali pozvání na sjezdy Sudeťáků a jiné jejich akce
– Neslyšel jsem od J. Dolejše a jiných, protože zvláště před eurovolbami to znělo z více našich úst, že by je z nahnědlosti takto hlasitě a vytrvale obviňovali
– ani že by z téhož vinili a pranýřovali EU a EP, kteří projevují nezměrnou shovívavost k veřejným aktivitám fašistických pohrobků na Ukrajině, v Pobaltí apod.
– doba si žádá spíše stmelovat vlastenecké, národně orientované síly, se kterými máme velkou část názorů blízkých, než vyvolávat rozmíšky a častovat se pomluvami a nálepkovat se => Bylo by dobré to pochopit!
– je čas usilovat o dobrý, důstojný výsledek ve volbách. Svým způsobem se hraje o všechno
– a pak se dát do záchrany a obnovy strany, jejího komunistického charakteru
– jak kdysi výstižně řekl slovenský básník, kulturní činitel a politik Miroslav Válek: „Možno nebudeme všetci vinní. Ale všetci budeme zodpovední!“
Karel Klimša (text vystoupení na Brněnském odborném semináři 19. 6. 2021)