Posilme jednotu a boj dělnické třídy proti těm, kteří nás chtějí rozdělit

V neděli 5. prosince 2021 byl na sjezdu Belgické strany práce novým předsedou zvolen Raoul Hedebouw. V závěrečném vystoupení mimo jiné řekl:

Vážení přátelé, drazí soudruzi, předně velké poděkování za důvěru, kterou jste nově zvolenému týmu vyjádřili. Tento výsledek je svědectvím velké jednoty uvnitř naší strany a naší touhy dosáhnout našeho cíle – dosáhnout radikální společenské změny. Jako nový předseda budu především tváří silného a jednotného týmu. Jeden prst na ruce není nic, sevřená pěst je všechno. U nás není boj o pozice uvnitř strany, ale jen třídní boj.

Nechtěl bych začít svůj první projev jako předseda, aniž bych vzdal vřelou poctu mému předchůdci Peteru Mertensovi. Děkujeme, že pomáháš dát naší straně nový směr. Děkujeme, že jsi svůj talent vložil do služeb dělnické třídy. A především děkuji, že jsi i nadále součástí našeho skvělého týmu jako generální tajemník.

Bohatý demokratický proces

Náš kongres je vyvrcholením velkého demokratického procesu trvajícího déle než rok. Bylo zvoleno osm set osmdesát tři delegátů ze 400 základních organizací. Po celé zemi se konalo 83 konferencí, z nichž vzešlo 564 stran zpráv a 1368 stran návrhů, kritik a pozměňovacích návrhů. Neuvěřitelně bohatý proces.

Která další belgická strana se může pochlubit tak širokou účastí své členské základny na formulování svého základního směřování? Jinde delegáti obdrží čtyř set stránkový dokument napsaný výzkumným oddělením, který má být schválen během několika hodin. Budujeme skutečnou demokracii, aktivní demokracii, do které je zapojen každý delegát. Jménem vedení strany bych chtěl poděkovat všem delegátům, poděkovat vám všem za vaši angažovanost na tomto sjezdu.

Covid: čtvrtá vlna špatného hospodaření

Soudruzi, tato čtvrtá vlna pandemie Covid 19 opět poukazuje na všechny nedostatky řízení pandemie kapitalistickým systémem, a to jak u nás, tak jinde ve světě.

Závod o krátkodobý zisk a tzv. nákladovou efektivitu veřejných služeb nás v naší zemi nechal bez jakékoliv kultury prevence. Naše vláda nedělá nic jiného, než klopýtá v opatřeních – zapínání a vypínání, uzamčení – uvolnění… Všechny preventivní struktury určené k zvládnutí této epidemie jsou systematicky demontovány, jakmile dojde k dalšímu poklesu křivek. Kontaktní sledování, testování a lékařská péče první linie jsou špatnými rádci zvládání epidemie.

Očkování a Covid Safe Ticket vše vyřeší, řekli. Bylo nám slíbeno „království svobody“, ale to byla lež. A přesto odborníci varovali, že vakcína není zázračným řešením. Díky našim zdravotním střediskům (Medicine for the People) máme přímý vhled do důležitosti prevence v první linii. Ale naše vláda si dělá, co chce, a vsadila na očkování. A výsledek? Jsme opět v krizi.

Od začátku bylo jasné, že osud lidstva jako celku je v této krizi svázán. Dokud nebude chráněna celá planeta, nikdo není v bezpečí. Proto je rozhodnutí velkých farmaceutických společností nesdílet patenty s lidmi na světě trestné. Důležitý je pouze zisk. Největší ironií je, že objev nejnovější varianty Covidu dal další velkou podporu ceně akcií společnosti Pfizer, a to o 6,1 %, tedy o dalších 17,5 miliardy dolarů. Bída a nemoci pro mnohé, euforie na burze pro pár privilegovaných. To je kapitalismus.

Minulý týden bylo naplánováno setkání Světové obchodní organizace, na kterém se mělo diskutovat o zrušení patentů. Jenže Evropská unie a naše vláda zvlášť dupe na brzdu. A tak bylo setkání jednoduše zrušeno. To je pro nás nepřijatelné. Vyzýváme k okamžitému zrušení patentů!

Soudruzi, toto katastrofální zvládání pandemie vede ke zvýšené polarizaci mezi lidmi. Očkovaní versus neočkovaní. Pro CST, anti CST [Covid Safe Ticket]. Mladí versus staří. Vlámové versus Valoni. Zdravotníci versus pracovníci v jiných profesích. Imigranti versus neimigranti… Svalováním viny na občany vlády skrývají svou vlastní odpovědnost. Rozdělují a vládnou. Musíme reagovat jednotně. Jednota a dialog v naší třídě, ve třídě pracujících mužů a žen, aby nám dal více síly ukázat na ty, kteří jsou skutečně odpovědní za tuto krizi.

Jsme jedno, wij zijn één, nous sommes un

Cílem některých stran je rozdělovat a panovat. Separatisté se připravují na rozdělení země v roce 2024. Existuje vyhlídka, že (vlámský nacionalista) N-VA uzavře dohodu s (francouzsky mluvící sociálně-demokratickou) PS o prohloubení dělby moci a úplném odstranění jednoty Belgie. Podle tohoto scénáře se N-VA a (Vlámská socialistická strana) Vooruit také spojí, aby vytvořily vlámskou vládu.

Ve stejnou dobu jsou na válečné stezce také fašisté z Vlaams Belang. S využitím Trumpa jako vzoru už mluví o „ukradených volbách“, pokud se nedostanou do vlády, a volají po vzpouře, a to i v ulicích.

Projekt separatistů je projektem velkého byznysu. Jde o agendu prosazovanou, lobby vlámských zaměstnavatelů, která chce rozsekat sociální jistoty, rozdělit odbory, napadnout důchody, nemocenské dávky atd. Už teď se snaží organizovat hon na čarodějnice proti nemocným pracovníkům tím, že se zbaví vzájemných fondů zdravotního pojištění a protisíly, kterou představují. Jejich snem jsou pro podnikatelské, autoritářské Flandry s menšími sociálními právy pro pracující.

Ale to nedopustíme. Ne nadarmo jsme tento kongres nazvali Kongresem jednoty a zahájili jsme kampaň Jsme jako jeden. A dobrá zpráva je, že naděje existuje. Většina lidí na severu, ve středu i na jihu země je pro jednotnou Belgii. Ve Flandrech také. I přes více než 30 let nacionalistické propagandy si většina ve Flandrech stále přeje „více Belgie“, nikoli větší rozdělení. Viděli jsme to při ohromných projevech solidarity s oběťmi povodní v údolí Vesdre.

Lidé vidí absurditu devíti ministrů zdravotnictví nebo čtyř ministrů klimatu v malé zemi, jako je ta naše. Co potřebujeme, je znovu federalizovat. Jestli dnes v Belgii existuje nějaký předěl, pak je to rozpor mezi lidmi a politiky.

Musíme rozhodně dát „My“ na první místo. „My“ dělnická třída. Dnes jsme v Evropě svědky toho, jak extrémní pravice zvedá hlavu, aby zasela větší rozdělení mezi dělníky. Fašistická strana (Vlaams Belang) a fašistické okrajové skupiny jako Schild en Vrienden v Belgii, Zemmour, Le Pen, Baudet, Salvini, Vox nebo AfD v jiných částech Evropy. Stejně jako ve 30. letech je část ekonomického establishmentu sváděna fašistickým přístupem k rozdělování a utlačování lidí.

Boj proti nastupující fašizaci je jednou z priorit, kterou náš sjezd přijal. Rasismus, sexismus, nacionalismus, antikomunismus nebo odmítání vědy jsou branami k této fašizaci. Proti tomu stojíme jednotou a bojem dělnické třídy. Čelíme tomu dynamikou mladých lidí a jejich touhou po změně. Protože kromě všech našich rozdílů máme všichni společné to, že každodenně utváříme naši společnost. Budujeme ji na našich pracovištích a svými zápasy píšeme její sociální historii. Patříme do stejné třídy – dělnické třídy.

Pýcha třídy, která je koly společnosti

Odbory vyzývají pracující, aby se mobilizovali za kupní sílu a odborové svobody. Soudruzi, kupní síla a odborová svoboda jsou dvě strany téže mince, mince třídního boje. Letos to nabralo tvář boje o platy. Pracující muži a ženy požadovali svůj díl koláče a řekli: „Jsme základními zaměstnanci, udrželi jsme ekonomiku v chodu, ale jsou to akcionáři, kdo má prospěch. Není to přijatelné. Toto vydělávání na naší práci musí skončit.“

V tomto boji stát, údajně strážce obecného zájmu, vystupuje jako věrný služebník zájmů kapitálu. Ukládá zvýšení mezd maximálně o 0,4 procenta. Odbory správně napadají zákon z roku 1996, který zmrazuje naše platy. Dělnická třída měla pravdu, když unikla ze svěrací kazajky zákona, kdekoli to poměr sil dovolil, aby vyrvala nárůsty vyšší než mizerných 0,4 %.

Organizovaná dělnická třída je hybnou silou sociálního odporu. Je to hrdost této třídy, která udává tón odporu vůči kapitalismu. Hrdost třídy, která si je vědoma, že bez ní by společnost nefungovala. Hrdost Rachel a Sylvie, hrdost Mika a Amke, hrdost Jamily a Régine nebo hrdost Guye, kterého jsme slyšeli dříve.

Protože to nejsou akcionáři, kdo řídí továrny nebo vlaky, kdo uklízejí hotelové pokoje nebo se starají o lidi. Jsou to dělníci, zaměstnanci veřejných služeb. Proto, jak již dříve vysvětlila soudružka Nadia, chceme dát pracovníkům ústřední místo v naší straně. Řečeno jinak. Chceme přejít ze strany práce ke straně pracujících. Včetně našich vedoucích struktur. Jak řekl Marx: „Emancipace dělnické třídy musí být aktem dělnické třídy samotné.“

V naší společnosti existuje mnoho překážek v přístupu pracovníků k vedení. Jen se zeptejte našich poslanců z dělnické třídy, jak vnímají každodenní třídní pohrdání v parlamentech. Mluvíme o realitě, o které tradiční politici nechtějí slyšet nebo jí nerozumí. Používáme jednoduchý srozumitelný jazyk. Jazyk používaný v práci i v baru. Nepřizpůsobujeme svůj jazyk jazyku elity. Okradli nás o slova. A my je s hrdostí získáváme zpět.

Ceny plynu a elektřiny dnes raketově rostou a pro mnoho pracovníků se staly nedostupnými. A co dělá naše vláda? Nic! Proč tomu tak je? S příjmy, jako jsou jejich, pravděpodobně nárůsty tolik nepociťují. Ale také – a především – protože skutečnou moc nemá vláda, ale představenstvo Electrabel a několik dalších energetických gigantů. Ministři se dali do jejich služeb.

Už měsíce musíme naslouchat hádkám o otázce, zda bychom měli nebo neměli ustoupit od jaderné energie. Potřebujeme plynové elektrárny nebo ne? Ale ať už je to jaderný nebo plynový, kdo vyhraje jackpot v obou případech? Hádej kdo. Engie Electrabel, samozřejmě. V době, kdy bychom měli investovat do zelené a bezpečné energie, jsou to akcionáři Electrabelu, kdo strčí peníze do kapsy.

A tak, vážení politici, není potřeba měnit dodavatele, ale ekonomický systém.

Uvolněte cestu mladým lidem

Změňte systém! Vykřikují mladí, a slyšíme to od mladých stále častěji. Viděli jsme to na posledním klimatickém summitu v Glasgow, kde se mladí lidé zmobilizovali v masivním počtu.

Co říkají tito mladí lidé dnes? Říkají, že už nechtějí současný systém, který oceňuje pouze zisk a který ničí dva zdroje bohatství, kterými jsou lidská práce a příroda. Vrstva zeleného laku, kterou se naši ministři snažili nanést na svou politiku v Glasgow, už k oklamání lidí nestačí.

A právem. Boj o klima je klíčovou bitvou 21. století. Nebudeme schopni ji vyhrát, pokud nezpochybníme zelený kapitalismus. Ale, aby bylo jasno, drazí přátelé a soudruzi, je také nezbytné, abychom bojovali proti klimatickému elitářství, represivní ekologii, prováděné díky uhlíkovým daním a doprovázené moralizujícím prstem namířeným na dělnickou třídu a národy „Jihu“.

Tento boj můžeme vyhrát pouze ruku v ruce s mladými. Mladí lidé mají neuvěřitelný potenciál, pokud jde o revoluční energii, jak jsme viděli dříve na tomto pódiu. Jsou to oni, kdo vybuduje svět zítřka.

Tímto kongresem jim chceme dát centrální místo. Získat na svou stranu mladou dělnickou třídu, studenty, mladé lidi, kteří se mobilizují pro klima, proti rasismu, sexismu a extrémní pravici. Všichni, kdo chtějí vybudovat jiný svět. Chceme, aby našli své místo v naší partě a v našich mládežnických organizacích RedFox, Comac a Pioneers.

Jiný svět k budování, socialismus 2.0

My, marxisté, chceme jiný svět. Se socialismem 2.0 uplatníme jinou logiku na současnou kapitalistickou. Ekonomika bude fungovat na základě potřeb lidí, ne na zisku.

Za socialismu 2.0 budou naši vědci schopni provádět výzkum, který bude sloužit lidem spíše než správním radám několika nadnárodních společností. Za socialismu 2.0 budou dělníci schopni řídit společnost tím, že se sami chopí otěží. Bude možné skutečné ekologické plánování na základě potřeb lidí a limitů přírody. Na mezinárodní úrovni oslovíme národy světa. Budeme sdílet vzorec pro vakcínu. Ukončíme všechny vojenské intervence a zasahování do vnitřních záležitostí.

V těchto časech pandemie a hospodářské krize leží na našich bedrech těžká odpovědnost. Je třeba vybudovat nový svět. Mnoho progresivistů v Belgii a po celém světě vzhlíží k naší malé zemi s její marxistickou stranou, která je živější než kdy dříve.

Časopis The Economist – který nelze podezírat z komunistických sympatií – nedávno napsal: „V roce 1869 Karl Marx nazval Belgii „…útulným, dobře zajištěným, malým rájem pro najímatele, kapitalisty a kněze.“ V roce 2021 Belgie nabízí nejlepší naději pro ideologii, která nese právě Marxovo jméno.

Dodržujme výzvy a očekávání. Posilme stranu, posilme dělnickou třídu a posilme naši jednotu v Belgii i ve světě.

Nevzdáváme se!

(13. prosince 2021, Raoul Hedebouw, PTB.be)