Vasilij Zajcev – legenda Velké vlastenecké války

V sobotu 4. února 2023 proběhla za účastí 18 střelců, pod záštitou Sportovně střeleckého klubu Ostrava – Poruba, Klubu českého pohraničí Václava Soukupa Ostrava a Společnosti Ludvíka Svobody Ostrava na počest 80. výročí Stalingradské bitvy a 79. výročí prolomení blokády Leningradu střelecká soutěže „Memoriál Vasilije Zajceva“.

Soutěž se pořádala pro velkorážní samonabíjecí pušky s optickými zaměřovači ve třech disciplínách – pevný terč, kývající se figura a rychlá střelba na 3 figury a odstřelovač Klubu českého pohraničí Václava Soukupa Ostrava.

Stalingradská bitva (podzim 1942–zima 1943) představuje společně s bitvou pod Moskvou (1941) a bitvou u Kurska (1943) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na východní frontě druhé světové války.

Bitva byla vedena o Stalingrad (dnešní Volgograd), klíčové město na dolním toku řeky Volhy. Rudá armáda v ní dobyla historické vítězství, když nejprve obklíčila a posléze zcela zničila německou 6. armádu pod velením polního maršála F. Pauluse a způsobila wehrmachtu a jeho četným spojencům významné materiální i lidské ztráty, které byly jednou z příčin ústupu německých vojsk z oblasti Donu, Kavkazu a Kubáně. Dodnes se jedná, spolu s bitvou v Kurském oblouku, o jedno z největších válečných střetnutí všech dob vůbec.

Dne 17. července 1942 se generálplukovník Friedrich Paulus rozhodl zaútočit na Stalingrad a 31. ledna 1943 se vzdal. Poslední vojáci pod vedením generála von Strikera kapitulovali 2. února. V podzemí Stalingradu však zůstalo ještě asi 10 tisíc mužů, z nichž poslední se vzdali až počátkem března 1943.

V tomto období se ve Stalingradu proslavil nejslavnější odstřelovač Vasilij Grigorjevič Zajcev a stal se legendou Velké vlastenecké války.

Narodil se 15. března roku 1915 a roku 1937 vstoupil do Vojenské námořní flotily. Na začátku německé invaze do Sovětského svazu byl náčelníkem finančního oddělení v Tichomořském loďstvu. V záři 1942 se rozhodl spolu s kamarády vstoupit do obrany města Stalingrad. Zde Vasilij Zajcev se svou puškou Mosin-Nagant 1891/30, kterou mu osobně věnoval velitel pluku, naháněl hrůzu všem německým vojákům, jejich velitelům i odstřelovačům. V období od 10. listopadu do 17. prosince 1942 zastřelil 225 vojáků a důstojníků wehrmachtu, z toho 11 odstřelovačů. Během Velké vlastenecké války byl oceněn vyznamenáním – Hrdina Sovětského Svazu, Řádem Lenina, Řádem rudého praporu a Řádem vlastenecké války.

Jan Gara

(Poznámka metéra: Vasilij se narodil v Jelinu – v tehdejším carském Rusku v době krutých bojů první Velké světové války. O jeho rodičích není mnoho známo. Vychovával jej dědeček, který ho taky naučil střílet.

Vystudoval průmyslovku v Magnitogorsku a v jednadvaceti letech vstoupil do Vojenské námořní flotily. Po dokončení Vojenské hospodářské školy pracoval ve Vladivostoku. Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem a jeho fašistickými satelity se jako dobrovolník přihlásil i Vasilij Zajcev, tehdy pětadvacetiletý.

Do té doby poměrně neznámý voják 1047. střeleckého pluku 284. střelecké divize 62. armády Stalingradského frontu Vasilij Zajcev se stal slavným odstřelovačem během bitvy o Stalingrad, kdy svou puškou, trestal německé okupanty. Dnes je jeho vojenská puška jedním z mnoha exponátů Stalingradského muzea.

Těsně před skončením bojů o toto nepokořené město jej zranil výbuch miny a hrozila mu ztráta zraku. Výborný lékař – profesor Filatov z Moskvy, mu oči zachránil, ale Vasilij Zajcev se do bojů vrátil až na jaře 1945, v době, kdy už Rudá armáda dobývala baštu nacismu – Berlín.

Z prostého vojína se vypracoval na kapitána Rudé armády.

Již během bitvy o Stalingrad se věnoval výcviku odstřelovačů, ve druhé polovině války sepsal dvě brožury pro odstřelovače a aktivně se podílel na jejich výcviku a taktice. Jeho žákům se říkalo „Zajíčata“.

Nejslavnější odstřelovač Velké vlastenecké války – Vasilij Zajcev se stal legendou již za svého života a jeho příběh inspiroval i Hollywood k natočení drsného snímku „Nepřítel před branami“.

Po válce se Vasilij Zajcev k vojenskému životu nevrátil. Svou pracovní kariéru završil jako ředitel textilní továrny v Kyjevě.

Životní pouť Hrdiny Sovětského svazu se navždy uzavřela v roce 1991, kdy 15. prosince v Kyjevě zemřel. Přál si spočinout na pohřebišti na Mamajově mohyle. Byl však nejprve pohřben na Lukjanivském hřbitově v Kyjevě. Teprve v roce 2006 byly jeho ostatky přeneseny do Stalingradu.

Co by asi s památníkem ruského hrdiny provedly současné nacistické bandy na Ukrajině si může každý domyslet.)