Zdeněk Košťál: Nic horšího si (údajný) marxista nemůže přát, než být zcela dezorientován

      /Poznámka k článku V. Filipa „Nic lepšího si současná moc nemůže přát“, Haló noviny, 16. 6. 2011/

      Není příliš moudré, hlásí-li se předseda údajně komunistické strany (KSČM) k marxismu a přitom „argumentuje“ proti požadavku na „revoluční přetvoření kapitalistické společnosti“, při „odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků“, tedy nahrazení kapitalistického soukromého vlastnictví výrobních prostředků vlastnictvím celospolečenským. Každý, kdo se alespoň trochu seznámil s marxismem, ví, že bez toho ve skutečnosti nelze kapitalismus překonat, zrušit a vytvořit skutečně sociálně spravedlivou, z hlediska zájmů a potřeb pracujících, opravdu efektivně a humánně fungující společnost – socialismus a poté komunismus.
Navíc předsedovo srovnání uvedeného požadavku s požadavkem monarchistů na obnovení království je zcela absurdní a cíleně zavádějící. Jak je všeobecně známo, a V. Filip to také ví, monarchistický režim byl a je přímo spjat s již v zásadě historicky překonanou feudální společensko-ekonomickou formací, přestože v určitých transformovaných podobách některé monarchistické formy vlády dosud existují (v Evropě je to Spojené království Velké Británie a Irska a dále Španělské, Švédské, Nizozemské, Belgické, Dánské a Norské království). Pokud jde o společenské vlastnictví, to je historicky vzato nejen nezbytnou perspektivou budoucího společenského vývoje (má-li lidstvo přežít, neboť je dějinami nastolena otázka: socialismus nebo barbarství – fašismus, nukleární válka či ekologická katastrofa!), ale i dnes již reálným požadavkem revolučních sil současné epochy. Je bezprostředně ekonomickým základem již dnes existujících společenských systémů směřujících k socialismu, k rodící se a bezesporu historicky perspektivní komunistické společensko-ekonomické formaci, jak je to vědecky objasněno právě marxismem! Ano, marxistickou teorií, ke které se V. Filip údajně hlásí. Dokonce prý ke „skutečné marxistické teorii“. Vyjdeme-li ovšem z jím prezentovaných názorů (nejen v souvislosti s uvedeným článkem), vyvstane před námi nezbytně otázka, co si vlastně pod marxismem představuje, co o něm ví, co z něj zná? Je více než pravděpodobné, že je stoupencem a nositelem zkreslené, revizionistické dezinterpretace marxismu, která bohužel v KSČM, v její oficiální ideologii stále převládá.
Připomeňme proto, že otázka zespolečenštění nutně a zákonitě vyplývá (jak to odhalil a objasnil právě K.Marx) ze základního ekonomického zákona a rozporu kapitalismu. Obsahem základního ekonomického zákona je docilování co největší nadhodnoty – tj. hodnoty vytvořené námezdním výrobcem, dělníkem nad hodnotu jeho pracovní sily, kterou si bez náhrady přivlastňují kapitalisté. Marxovými slovy: především hybným motivem a určujícím účelem kapitalistického výrobního procesu je „co největší sebezhodnocení kapitálu, t.j. co největší výroba nadhodnoty, tedy co největší vykořisťování pracovní síly kapitalistou.“ (K. Marx, Kapitál díl I., SNPL 1954, s. 356) Tento zákon pak podmiňuje všechny další základní, podstatné stránky rysy a procesy kapitalistického způsobu výroby.
Základním rozporem kapitalismu je pak rozpor mezi společenským charakterem práce a výroby a soukromokapitalistickým přivlastňováním produktů této práce a výroby. Jde o to, že s rozvojem výrobních sil, založeném na průmyslové velkovýrobě, na bázi koncentrace a centralizace kapitálu, vědecko-technického rozvoje atd., se stále více rozvíjí společenská dělba práce a upevňují ekonomické vztahy mezi jednotlivými podniky a odvětvími národního hospodářství. Tak se výrobní proces stále více a více zespolečenšťuje, kdy je však společenská výroba, v důsledku panství kapitalistického soukromého vlastnictví výrobních prostředků, v podstatě podřízena zájmům a vůli soukromých podnikatelů, kapitalistů, usilujících především a hlavně o dosažení maximálního zisku. To je to, co je vede k bezohlednosti, co je především a hlavně zajímá, ať to má jakékoliv negativní sociální dopady (růst nezaměstnanosti, drahotu, bezohledné škrcení a snižování tzv. mandatorních výdajů atd.). Dnes je kapitalistická výroba a vůbec ekonomická činnost podřízena zejména monopolním sdružením, obřím nadnárodním společnostem, které ovládají kapitalistickou světovou ekonomiku (např. 300 největších nadnárodních korporací, bez finančních institucí, vlastní 25% světových aktiv v oblasti výroby; 500 světových průmyslových korporací, které zaměstnávají jen 0,05 % světové populace, kontroluje 25 % světové hospodářské produkce atd. – viz H. Brar, Imperialismus, OREGO 2002, s. 12-13).
Základní rozpor kapitalismu se pak projevuje zvláště v tom, že na jedné straně je v jednotlivých podnicích výroba v podstatě plánovitě organizována, zatímco hospodářství jako celek se rozvíjí více méně živelně, neplánovitě, při nadvládě anarchie, kdy tak dochází ke značným národohospodářským disproporcím, k nadvýrobě (neboť zboží nejde mj. pro nedostatečnou koupěschopnou poptávku na odbyt), realizace společenského produktu naráží na obtíže, výroba se snižuje, roste nezaměstnanost, propuká hospodářská krize z nadvýroby, čímž dochází k obrovskému plýtvání a velkým nejen národohospodářským škodám. Tak jak to nyní a ještě dlouhou dobu budeme cítit na „vlastní kůži“. Základní rozpor kapitalismu tedy působí i jako hlavní příčina těchto periodicky, cyklicky se prosazujících ekonomických krizí. Jejich odstranění je možné jedině vyřešením základního rozporu, jeho zrušením, zásadní změnou způsobu výroby, zrušením vládnoucích kapitalistických ekonomických, zejména vlastnických vztahů, které musí být nahrazeny novými, socialistickými ekonomickými vztahy. Opět Marxovými slovy: „Monopol kapitálu se stává okovem výrobního způsobu, který spolu s ním a pod jeho ochranou vyrostl. Centralizace výrobních prostředků a zespolečenštění práce dosahují bodu, kdy se jim kapitalistický obal stává nesnesitelným. Obal puká. Odbíjí hodina kapitalistického soukromého vlastnictví … fakticky už založeného na společenském výrobním procesu“. Dochází k jeho přeměně „ve společenské vlastnictví“ vyvlastněním „několika málo uzurpátorů lidovou masou.“ (Kapitál díl I., SNPL 1954, s. 804) Takový je vědecký, marxistický přístup ke kapitalismu, k problémům společenského vývoje a pokroku. K marxismu se V. Filip hlásí. Otázkou je jak (fakticky formálně …) a tedy vlastně proč?

Zdeněk Košťál